| breeder |
Marihuana na předpis
Mladá fronta DNES 11.4.2003| rubrika: Zdraví| strana: 10| autor: (ebo)
Londýn - Marihuanu jako lék budou moci předepisovat jako první na světě lékaři ve Velké Británii. Zprávu přinesl časopis New Scientist, který píše, že do konce roku by se měl v britských lékárnách objevit ústní sprej obsahující účinnou látku z marihuany. Sprej kombinuje dva canaboidy, což by mělo snížit riziko, že bude mít podobné účinky jako marihuana. Pacienti si pochvalovali zejména to, že jim lék ulevil od bolesti a křečí.
________________________________________________________________________
Řidiči kamionů zažili velký policejní zátah
Mladá fronta DNES 11.4.2003| rubrika: Jižní Morava| strana: 2| autor: JAROSLAV ČUŘÍK
Zhruba každý druhý řidič kamionu ze 147, které včera zastavili policisté u Vyškova, spáchal přestupek. Strážci zákona vybrali na pokutách více než osmdesát tisíc korun.
Vyškov - Vypadalo to, jako by si tam dali rande snad všichni řidiči kamionů. Jenže ani jeden z nich nepřijel dobrovolně. Nasměrovali je tam dopravní policisté, kteří připravili na včerejší dopoledne zátah na tuzemské i zahraniční dopravce. Odstavné parkoviště na dálnici před Vyškovem ve směru na Brno tak bylo plné kamionů. Mezi nimi se proplétali policisté, kteří kontrolovali doklady a vážili kamiony na speciálním mobilním zařízení, celníci se dvěma psy cvičenými na hledání drog, úředníci z krajského úřadu, zdravotnice Českého červeného kříže (ty kontrolovaly lékárničky), a dokonce i mobilní směnárník. Ten tam byl kvůli tomu, aby mohl cizincům vyměnit jejich peníze za koruny. Řidiči se tak nemohli vymlouvat, že nemohou zaplatit pokutu, protože nemají české peníze. Snad jediní, kteří měli ze zátahu radost, byli dva celničtí psi - Filip a Max. Radostně běhali kolem kamionů a strkali čenichy do všech možných otvorů. Hledali drogy. A když žádné nenašli, podstrčili jim celníci na skryté místo alespoň trochu marihuany v plastikovém pouzdru. „Je to založené na podvodu, ale pes o tom nesmí vědět. K tomu, aby vydržel půl dne něco hledat, potřebuje odměnu. A zadarmo mu přece míček nepůjčíme - musí něco najít,“ vysvětlil jeden celník. Reakce řidičů na zátah byly rozdílné. „Když budou takové kontroly častější, bude to dobré. Alespoň nebudou silnice zničené přetíženými kamiony,“ pochvaloval si řidič dodávky Jan Martinů ze Vsetína. Naopak Roman Křivák, který seděl za volantem velkého kamionu, si nebral servítky. Možná také kvůli tomu, že musel zaplatit tisícikorunovou pokutu. „Léta nikdo nekontroloval, zda řidiči dodržují dobu odpočinku a teď najednou tohle. Už jsem tu hodinu a k ničemu to není,“ tvrdí muž, který neměl potvrzení o době odpočinku a na jeho kotoučku z tachografu nebyl vyznačený rok. Drahomíru Bartoníkovou z Červeného kříže překvapilo, že řidiči sice absolvují potřebné teoretické školení první pomoci, ale prakticky nikdo si nic nezkusil prakticky. „Na tu umělou Andulu by si měl každý z nich sáhnout. Měli by si vyzkoušet umělé dýchání. Až to budou muset dělat v šoku, bude to bez praxe horší,“ povzdechla si žena. „Tyto velké akce děláme dvakrát do roka. Určitě to má svůj efekt,“ řekl mluvčí vyškovského okresního policejního ředitelství Alois Gryc. Podle něho bývalo dříve nejvíce problémů s technickým stavem kamionů, ale v poslední době je to lepší. „Kvůli kontrolám ubylo také různých cingrlátek, která si řidiči zavěšovali na přední sklo a měli tak ztížený výhled,“ dodal policista. Generální tajemník sdružení automobilových dopravců Česmad Bohemia Martin Špryňar upozornil, že tato organizace už léta volá po zlepšení státního odborného dozoru nad dopravci a po dalších opatřeních, které by postihovaly nesolidní firmy i řidiče. „Zahraniční řidiči, zvláště z východních zemí, jsou stále zvyklí, že na našich silnicích je eldorádo. Pokud dostanou pokutu, složenku klidně vyhodí i před policisty a nikdo z nich peníze nedostane,“ povzdechl si šéf sdružení dopravců.
________________________________________________________________________
Česko prohrává boj s omamnými látkami
Hospodářské noviny 11.4.2003| rubrika: titulní strana| strana: 1| autor: Adéla Čvrtečková, Petr Holub
Poptávka po drogách roste především mezi studenty, říká výroční zpráva Úřadu vlády
Zájem o drogy v Česku roste, a to především mezi studenty. Zároveň se zvyšuje počet hospitalizovaných a odsouzených podle takzvaných drogových paragrafů. Vyplývá to ze zprávy Národního monitorovacího centra při Úřadu vlády, která bude zveřejněna koncem dubna. Zpráva popisuje poslední vývoj na drogové scéně a především vyvrací převládající názor, že popularita omamných látek dosáhla vrcholu koncem devadesátých let. Autoři také zpochybňují účinnost protidrogové novely trestního zákona schválené v roce 1999. "Spotřeba drog roste, protože jsou špatně nastaveny priority boje proti nim. Bohužel převládá neúčinná represe," tvrdí místopředseda sněmovny Ivan Langer z ODS. S tím však nesouhlasí někteří experti i policisté, kteří se na drogy zaměřují. "Přísné metody zabránily ještě většímu drogovému boomu," říká šéf protidrogové policejní centrály Jiří Komorous. V roce 2001 vyzkoušela marihuanu polovina šestnáctiletých až devatenáctiletých mladých lidí, zatímco v roce 1999 to byla jen třetina. Zdvojnásobila se obliba extáze a LSD, které zkusilo sedm, respektive devět procent středoškoláků. Zejména o extázi, o níž se mluví jako o taneční droze, se zpráva zmiňuje varovně: Její obliba stále výrazně roste.
________________________________________________________________________
Experti žádají toleranci k měkkým drogám, policisté trvají na trestech
Hospodářské noviny 11.4.2003| rubrika: z domova| strana: 9| autor: Petr Holub
Výroční zpráva Národního monitorovacího střediska o drogách je hotova už půl roku. Přesto bude zveřejněna až koncem dubna. Zdržely ji totiž stížnosti policie a ministerstva vnitra na to, co se v ní píše. Zpráva přitom policii nekritizuje. Policisté však mají jeden názor na boj proti drogám, autoři zprávy druhý. A spor nebude jednoduché rychle rozetnout. Zprávu střediska, které pracuje při Úřadu vlády, sepsali přední drogoví experti a terapeuti v čele s Tomášem Zábranským. Proti obsahu nejvíc protestoval ředitel Národní protidrogové centrály Jiří Komorous. Spor vznikl už v roce 1999, když experti odmítli novelu trestního zákona, která umožňuje stíhat i běžné spotřebitele drog. Teď tyto rozpory znovu ožily. Rostoucí poptávka po zakázaných omamných látkách není podle expertů katastrofou, protože nepřibylo závislých na heroinu ani na pervitinu. Zpráva však ukazuje, že vládní politika přecenila represe. Novela trestního zákona chtěla zasáhnout všechno od marihuany až k heroinu, přitom neuspěla u žádného z druhů drog. Zakázané ovoce naopak proniklo i do základních škol. Snaha o plošnou represi dokonce mohla uškodit. Způsobila totiž, že se přiblížily trhy různých drog a, zjednodušeně řečeno, dealeři heroinu získali přístup ke kuřákům marihuany a konzumentům extáze. Experti proto doporučují mírnější přístup k uživatelům rekreačních drog. Co nejširší osvěta pak zabrání, aby se vymkli kontrole a přecházeli na tvrdší drogy. Změnit by to mohla "kategorizace" drog na dvě nebo tři skupiny podle toho, jak škodí společnosti a lidskému zdraví. Podle těchto kategorií by se měly upravit paragrafy trestního zákona tak, aby lehčí drogy de facto toleroval. Tento postoj získává každým rokem větší podporu veřejnosti a dnes už jen třetina občanů souhlasí s kriminalizací příležitostných uživatelů lehkých drog. Policisté a konzervativní politici výklad expertů ovšem odmítají. Podle nich jenom tvrdá represe zabránila ještě většímu rozšíření drog. A nelze ustupovat, když nebezpečí roste. Každé zmírnění protidrogových paragrafů trestního zákona by veřejnost pochopila jako kapitulaci před lehkými drogami. To by vedlo k dalšímu růstu spotřeby. Policisté připouštějí, že lehké drogy nemají tak zničující zdravotní účinky jako třeba heroin, lidskému zdraví ale škodí v každém případě. Navíc mohou být pro společnost stejně nebezpečné jako tvrdé drogy, protože k nim upravují cestu. Zástupci přísnější linie odmítají toleranci a snahu socializovat uživatele lehkých či tvrdých drog. Do jejich řad patří i ministryně zdravotnictví Marie Součková, která blokuje kategorizaci drog a tím změnu vládní politiky. Nesmlouvavý přístup má rovněž dílčí podporu veřejnosti. Kriminalizaci uživatelů tvrdých drog schvalují tři čtvrtiny populace.
Podle Ladislava Csémyho z Pražského psychiatrického centra neovlivnila novela trestního zákona drogovou scénu ani kladně, ani negativně.
________________________________________________________________________
Pokud jde o drogy, Češi už jsou v EU
Hospodářské noviny 11.4.2003| rubrika: z domova| strana: 9| autor: Petr Holub, Adéla Čvrtečková
Marihuanu zkusili mezi šestnáctým a devatenáctým rokem každý druhý chlapec či dívka
* Trh s drogami v Česku dohání své předchůdce z Německa či Rakouska. To je hlavní zjištění výroční zprávy Národního monitorovacího střediska.
Drogy se už staly běžnou součástí života mladých lidí. Stále víc se kouří marihuana. Nejméně jednou ji zkusila polovina mladých ve věku 16 až 19 let, čtvrtina připouští častější spotřebu. Mezi dospělými ji zná každý šestý. Tím Česko podle autorů zprávy o drogové situaci v několika evropských zemích zrychleně kopíruje vývoj v Evropě od šedesátých let. Stále častějším užíváním tanečních drog, kterými jsou především extáze a LSD, mládež ctí světový trend. Jsou užívány obvykle jednou až dvakrát měsíčně na zábavách nebo festivalech pod širým nebem. Evropským trendem je užívání heroinu. Zájem o tuto tvrdou drogu v Česku neroste, přesouvá se však do venkovských oblastí. Výraznou českou zvláštností je pervitin. Zpráva upozorňuje, že se jeho výroby místo dosavadních "vařičů" ujaly ruskojazyčné mafie. Zájmem o drogy mezi teenagery Česko předstihuje kandidátské země EU, podobně rychle roste pouze v postsovětských republikách. Zpráva monitorovacího střediska zpochybňuje policejní údaje o tom, že zachytí třetinu drog z množství, které se v Česku spotřebuje. Při srovnání spotřeby a hlášení o zabavených drogách vychází, že zadržených drog jsou jen čtyři promile. "Neznamená to, že policie pracuje špatně," vysvětluje ředitel střediska Viktor Mravčík. "Zvládá to stejně jako jinde v Evropě." Spolu se zájmem o zakázané omamné látky roste počet stíhaných i odsouzených za drogové trestné činy. Za držení drog putovalo do vězení 900 osob, třikrát víc než například před sedmi lety. Počet zájemců o protidrogovou léčbu se od roku 1995 do loňska zdvojnásobil a překročil čtyři a půl tisíce. Je to polovina hospitalizací alkoholiků. Zpráva monitorovacího střediska zdůrazňuje také relativní přednosti české drogové scény. I když užití nějaké zakázané drogy připouští přes milión Čechů a jejich počet rychle roste, pouze 35 tisíc patří mezi "problémové", kteří aplikují tvrdé drogy - heroin a pervitin - do žíly. Jejich počet neroste a stejně tak neroste počet narkomanů nakažených HIV. Na předávkování zemřelo předloni 167 osob. To je hluboko pod údaji z EU nebo z USA. Nejčastějším zabijákem byl rohypnol (39 případů), následuje heroin (30). Událostí roku byl podle zprávy rostoucí zájem o extázi. Autoři upozorňují, že tato rekreační droga získává poptávku ve zcela jiných kruzích než tvrdé látky. Její spotřebitelé pocházejí z bohatších městských vrstev a nepřipouštějí si, že jsou na droze závislí. Chemické účinky extáze jsou odlišné od tradičních drog. Jak upozorňuje psychiatr Tomáš Páleníček, zatímco heroin a jiné opiáty uvádějí přímo do "blažených" stavů, extáze umožňuje aktivitu, kterou lze uspokojení dosáhnout. "Lidé v týdnu pracují a v pátek je čeká jiný svět," vysvětluje zájem o taneční drogy jeden z autorů zprávy Michal Miovský. Podle něj extáze usnadňuje komunikaci s druhými, zábavu a příležitostný sex. Zdravotní rizika nejsou dosud prozkoumána.
________________________________________________________________________
Žádná dobrota to není. Ale vydržím tancovat
Hospodářské noviny 11.4.2003| rubrika: z domova| strana: 9| autor: Aleš Vojíř
V pátek dopoledne ještě čte skripta nebo spravuje úředníkům počítače. Večer už tancuje na technopárty a polyká drogu extázi. Pro rodiče je pětadvacetiletý vysokoškolák Michal slušný hoch. Chodí na přednášky, chystá se psát diplomovou práci, vydělává si jako správce počítačové sítě ve státním úřadě. Několikrát měsíčně však tuto vizáž odkládá a vyráží na technoparty. "Éčko", jak říká taneční droze, si s sebou nezapomene vzít téměř nikdy. "Na "extošce" vydržím tancovat celou noc, nebolí mě nohy. Cítím absolutní štěstí," říká Michal. "Beru to i kvůli odreagování. Chvíli nemám starosti. Nepřemýšlím, že musím v pondělí zase do školy, do práce." Příjemné pocity jsou u extáze vykoupeny kocovinou, která může trvat několik dní. "Druhý den mívám rozhozenou náladu, ale to do pondělka většinou přejde," tvrdí. První extázi mu nabídla jeho studentská láska. "Není to žádná dobrota, je to hořký," říká Michal. Přesto červené, modré a zelené pilule s obrázky delfínů, "smajlíků" nebo "ufounů" polyká už dva roky. Sehnat na párty drogu prý není žádný problém. Stačí se zeptat čtyř či pěti náhodně vybraných tanečníků. Některý z nich každého za dealerem nasměruje. Barevný prášek s "instantní euforií" za dvě stokoruny tak člověk sežene během několika minut. Přímo na akci kupují extázi jen amatéři, tvrdí Michal. "Lepší je mít známého dealera a přes mobil si s ním domluvit schůzku třeba den předem. Tak můžu sehnat "éčko" i za osmdesát korun." Na party tak vyráží vždy už s pilulemi v kapse. Pokud se obává, že extáze je špatná, může si ji nechat otestovat u stolků občanských sdružení, které se na větších párty o "zdraví" tanečníků starají. Podobně jako většina jeho známých začínal Michal s půlkou pilule. Za dva roky se dostal na dva prášky za noc. "Čím víc ji beru, tím míň mě ale překvapuje. Vím, co od ní mám očekávat." Vyzkoušel proto i jinou populární taneční drogu - trip, neboli papír napuštěný LSD. "Ten rozdíl je nesrovnatelný. Marihuana je proti tomu lízátko a "extoška" dětský bonbon." Halucinace, během kterých bloudil vlastním mozkem, ho od dalšího experimentování odradily. "Svého zdraví si vážím," odpovídá Michal na otázku, zdali chce vyzkoušet i "tvrdší" drogy. Odpočinout si hodlá i od extáze, brát ji prý chce už jen příležitostně. "Na poslední párty jsem si nedal ani jednu piluli. Ale byl jsem unavenej, tolik mě to nebavilo a bolely mě nohy."
________________________________________________________________________
Drogou jsou ohrožené i děti
Děčínský deník 10.4.2003| rubrika: Okres publicistika / pro Semily zvláštní strana SN ve složce Sever strany| strana: 18| autor: sp
Varnsdorf - Mezi drogově závislými ve Varnsdorfu je nejvíce rozšířený pervitin. Mezi zdejšími narkomany se ale v poslední době objevil i heroin. "Kromě toho narkomané užívají extázi, LSD, marihuanu, alkohol, sedativa a toluen," vyjmenovala Pavlína Šafusová z varnsdorfského Kcentra. Uvedla, že užíváním drog je zasažena romská komunita, prostitutky a sociálně slabší jedinci. "Drogy se ovšem nevyhýbají ani dobře situovaným rodinám," poznamenala. Služeb Kcentra denně využije kolem šesti až sedmi klientů převážně ve věku od 18 do 25 let. Podle Pavlíny Šafusové je důležitá primární prevence na školách. "Úkolem besed se žáky je především hovořit o škodlivosti drog s cílem omezit počet jejich potencionálních uživatelů," vysvětlila. Dodala, že pracovníci Kcentra kontaktují především teenagery ve věku od 12 do 15 let, neboť právě u těchto dětí převládají sklony k experimentu s drogou. K tomu, vyzkoušet, jak chutná droga, děti a mládež mnohdy dovede pouhá zvědavost, nuda, touha po nových zážitcích, ale také snaha vyřešit si tím problémy v rodině, ve škole.
________________________________________________________________________
OKÉNKO K SOUSEDŮM
Noviny Svitavska 10.4.2003| rubrika: Lokální| strana: 8
V debatě nahlíželi do světa drogově závislých
Letovice - Nahlédnout do světa drogově závislých přišli o víkendu zejména mladí lidé. O zážitky a zkušenosti se tam s nimi podělili ti, kteří drogovým peklem sami prošli, členové pražské skupiny Teen Challenge, křesťanské organizace pro léčbu drogově závislých. "Celý kolotoč začíná přesvědčením, že mně se to nemůže stát. Nikoho, kdo si poprvé zapálí cigaretu marihuany, nebo si vezme první tabletu extáze, ani nenapadne, že třeba už za rok bude spát u nádraží, jíst zbytky z popelnice, krást nebo se prodávat u silnice, jen aby měl peníze na další dávku," popsal své zážitky devětadvacetiletý Honza.
________________________________________________________________________
V Kolumbii zatčeni čtyři cizinci za pašování drog
Zpravodajství ČTK 10.4.2003, rubrika: Politika - Latin. Amerika a Karibská obl| autor: HIT
BOGOTÁ 10. dubna (ČTK) - Čtyři cizince zatkla ve středu kolumbijská policie na mezinárodním letišti v hlavním městě, odkud chtěli do evropských měst propašovat 16 kilogramů kokainu. Oznámila to dnes agentura AFP.
Cizinci - dva Poláci, jeden Španěl a jeden Dán - ukryli drogu do balíčků s kávou a také do kapslí, které spolykali.
Policisté se nyní pustili do vyšetřování kontaktů, které pašeráci navázali s obchodníky s drogami.
Polykání kapslí s drogou se stalo častým způsobem, jak propašovat narkotika přes kontroly na letištích. Často se však "mezkové", jak se těmto pašerákům přezdívá, prozradí sami svou nervozitou a nejistým chováním.
Kolumbie je největším producentem kokainu na světě. Například čtyři pětiny množství této drogy spotřebovávané ve Spojených státech pocházejí právě z Kolumbie. Do Severní Ameriky však kokain neputuje po malých dávkách za pomoci "mezků", nýbrž v nákladních automobilech přes Střední Ameriku, nebo na rychlých člunech tichomořskou nebo karibskou trasou, případně je malými letadly přepravován do Mexika, odkud jej na sever posílají tamní kartely.
Pašování ve spolykaných kapslích s kokainem nebo v tajných schránkách v zavazadlech je určeno zejména pro Evropu. Nejčastějšími tranzitními místy jsou Madrid a Amsterodam. Obchodníci s "bílou smrtí" využívají nejen vzdušné cesty, ale i vodní, a nepašuje se jen kokain, ale například také heroin a marihuana - ta vždy ve velkém, minimálně několik tun, někdy až 25. Podobně jsou především u španělského pobřeží zadržovány tunové zásilky kokainu.
________________________________________________________________________
Slepá arogance české byrokracie
Hospodářské noviny 11.4.2003| rubrika: názory a dopisy| strana: 13| autor: Petr Bokůvka
jak to vidí
Pan Vach ze Sokolova přišel o zrak. Petr Vach je přitom nevidomý muž. Nedávno mu ale uhynul jeho vodící pes. Přišel tak nejen o nejvěrnějšího z přátel, na které se ve své situaci může spolehnout. Každý kynolog potvrdí, že tito speciálně cvičení psi jsou schopni věcí až nemožných a že díky nim mohou nevidomí či slabozrací chodit po ulici, přecházet na zelenou, nakoupit potraviny a zase se bezpečně vrátit domů - zkrátka žít. Jakoby si Petr Vach neprožil dost, ozval se byrokrat z městského úřadu a nařídil mu vrátit desetitisíce korun, kterými na psa při jeho pořizování město přispělo. A proč? Pes je totiž podle příslušné právní normy zdravotnická pomůcka - a jako taková musí svému majiteli vydržet pět let. Dotyčný občan měl smůlu: jeho "pomůcka" mu vydržela pouhé tři roky, čímž na příspěvek ztratil nárok. Inteligentní, čtyřnohá a štěkající živá bytost je podle litery zákona totéž co francouzská hůl nebo rehabilitační chodítko. Pro občana není nic horšího než úředník, který je aktivní a snaživý v nesprávnou dobu. Vše nasvědčuje tomu, že právě k tomu došlo v případě Petra Vacha. Kdyby byla celá věc odložena nebo kdyby na městském úřadu jednoduše uznali, že v tomto případě nebyly porušeny relevantní právní normy, udělali by mnohem lépe. Jinými slovy, mohli na takto vzniknuvší "dluh" pana Vacha vůči městu prostě zapomenout. Úřad se však rozhodl pro striktní výklad zákonů a zcela ignoroval fakt, že jeho zásadním úkolem je jednat ve prospěch občana. V sociální oblasti není nerovný přístup ničím neobvyklým: Drogově závislého člověka, který několik týdnů po skončení rehabilitace začne s užíváním drog nanovo, žádný zákon nenutí uhradit zbytečnou léčbu. Nejen to - dotyčný ještě dostane injekční stříkačky a jehly zdarma od streetworkera nebo v kontaktním centru. Tělesně postižený muž, lhostejno zda v nezáviděníhodné situaci, je však pro úředníka mnohem snadnějším terčem. Petr Vach tak musí nyní řešit, kde vzít desetitisíce korun, aby je mohl vrátit státu, místo aby se v co nejkratší době od téhož státu dozvěděl, kde a za jakých podmínek se může seznámit s novým psem. Jeho jedinou záchranou je nyní ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach, který mu povinnost finančního vypořádání může prominout. Vzápětí by se tentýž ministr měl přičinit o to, aby už nikdo nemusel ztrátu vodícího psa za podobné situace spojovat se strachem z následných závazků vůči státu. Je absurdní, že uvedené nařízení vydal stejný městský úřad, který povoluje restaurační předzahrádky vyčnívající do chodníků. Úřad, který není naprosto schopen pokutovat podnikatele za umisťování nepovolených reklamní tabulí a jiných překážek v ulicích. Řeč je o přesně takových překážkách, které naprostá většina chodců včetně úředníka magistrátu na cestě do práce automaticky obejde, zatímco pana Vacha před nimi musela varovat jeho čtyřnohá štěkající zdravotnická pomůcka.
Autor je publicistou
________________________________________________________________________
Co nosí děti do školy? Pistole a prezervativy!
Blesk 11.4.2003| rubrika: Hrozba| strana: 15| autor: Ondřej Hodalík, Miroslava Vavírková
Ministerstvo: Zabavené věci musí učitel po vyučování vrátit!
ČR - Šok! Děti nosí do vyučování kromě školních pomůcek i prezervativy a pistole! Přitom před 30 lety to byly hlavně knížky, míčky nebo hrací karty, kterými si žáci zpestřovali vyučování. Pedagogové tyto věci dětem zpravidla zabavují. Podle ministerstva jim je ale musí po vyučování vrátit.
Nad tím, co se skrývá ve školních brašnách, často zůstává rozum stát i zkušeným pedagogům. "Dříve si děti pod lavicí četly knížky. Teď mají oči upřené na displej mobilu," řekla učitelka jedné ze škol v Kutné Hoře. Hitem loňského roku byl sprej na barvení vlasů, kterým po sobě stříkaly.
To ale není všechno! Děti si přinášejí i věci, které mohou ohrozit jejich zdraví nebo život. Učitelé už zabavili dokonce i pistoli, broky nebo plyn do zapalovače. Poslední z věcí sice vypadá nevinně, ale není tomu tak. "Někteří žáci si plyn vstřikují do nosu jako drogu. Jedno dítě na to málem zemřelo," dodal další z pedagogů, který odmítl uvést jméno i školu.
To, co do školy nepatří, učitelé odjakživa zabavují s větou: »Přihlas se o to na konci školního roku.« Právě to ale udělat nesmějí. "Zabavit věc dítěti mohou, ale musí neprodleně vyrozumět rodiče žáka a věc jim vrátit," vysvětlil právník Oldřich Choděra. Ministerstvo školství na to ale má jiný názor. "Samozřejmě musí po skončení hodiny či vyučování dotyčný předmět žákovi zase vrátit," prohlásila Michaela Lagronová z ministerstva. Podle toho by ale školák měl právo dostat svou pistoli nebo láhev alkoholu zase zpátky!?
Co skrývá brašna?
* sprej na barvení vlasů
* prezervativy
* plyn do zapalovače
* broky
* mobily
* cigarety
* nože
* alkohol míchaný do limonád
* míčky na stolní tenis
* tenisáky
* karty
________________________________________________________________________
Nejvíce stříkaček se v Mostě válí kolem telefonních budek
Deník Mostecka 10.4.2003| rubrika: 4B okres zpravodajství| strana: 17| autor: pro
Most - Použité injekční stříkačky od feťáků je už možné najít po celém Mostě. Tím se stále zvyšuje riziko nechtěného poranění a následné infekce občanů, hlavně u malých dětí. Za první čtvrtletí letošního roku strážníci městské policie sesbírali téměř třicet jehel a injekcí. Nejvíce se v současné době povaluje "nádobíčko" narkomanů kolem telefonních budek. Městskou policii na pohozené injekce upozorňují mimo dospělých osob i školáci. "Velmi nás těší, že mládež nálezy hlásí. Zabraňuje tím totiž poranění menších dětí, které si nejsou nebezpečí vědomé," uvedl tiskový mluvčí MěP Luboš Trojna. Strážníci nalezené stříkačky ukládají do přepravních kontejnerů a předávají na likvidaci pracovníkům K-centra. Aby se minimalizovala nákaza, prodělali městští policisté loni očkování proti hepatitidě typu B. pro
________________________________________________________________________
Žáci versus kouření a alkohol
Noviny Náchodska 10.4.2003| rubrika: Lokální| strana: 8| autor: VĚRA SÝKOROVÁ
Problematika kouření a požívání alkoholu nezletilými, školou povinnými dětmi je stále aktuální. Číslo, jež vyjadřuje počet dětí závislých na těchto výrobcích, je značně alarmující.
Náchod - Děti školou povinné, a zejména ty starší, pomalu dospívající, to občas nemají v životě lehké. Svět dospělých se jim zdá často nepřátelský a nechápající. Proto před ním utíkají do společnosti svých vrstevníků. V partách - mezi kamarády - bývá těm, kteří nemají dostatečnou oporu v rodině, nejlépe. K partě však také často patří cigarety, alkohol, leckdy i první pokusy s drogou. Na druhou stranu mladí jako by do světa dospělých spěchali. Chtějí se vymanit z vlivu lidí, kteří povětšinou jen přikazují, kárají, ale vůbec jim nerozumějí. A svět dospělých je pro dospívající často reprezentován právě alkoholem a tabákem.
Neplatil rozvrh ani zvonění
"V Základní škole Náchod - Plhov jsme se věnovali projektům, které měly jedno společné motto - "Bezpečný svět pro všechny děti". Již tradičně v tento den neplatil rozvrh, neplatilo ani zvonění. Děti v kolektivech, které často přesahovaly i hranice tříd, zpracovávaly téma, na kterém se s učiteli dohodly," uvedl učitel Vladimír Honzů. Ti menší řešili úkoly související se vztahy v rodině i mezi lidmi. Jednotlivé části projektu je seznamovaly s jejich právy i povinnostmi. Děti pak prezentovaly svým spolužákům, co nového se během práce dozvěděly. Dalším tématem bylo připomenutí si toho, co obnáší zdravý životní styl. A tak se ve třídách a v odborných pracovnách připravovala zdravá jídla; dokonce se sestavovaly zásady zdravého života. Žáci osmých a devátých tříd se na problematiku kouření, alkoholismu a drogové závislosti zaměřili již podstatně konkrétněji. Osmáci se pokusili zmapovat, jak jsou na tom s kouřením jejich spolužáci, učitelé... prostě všichni ti, jež se ve škole pohybují. Výsledkem jejich celodenní práce byly materiály - přehledně obeznamující - o škodlivosti kouření a konzumace alkoholu, zejména, pokud tak činí člověk, jehož organismus je ještě ve vývinu. "Z materiálů jsme se dozvěděli i to, kolik dětí se hlásí k tomu, že alespoň občas vykouří cigaretu, a také zda - a jaké - mají zkušenosti s alkoholem," dodává Vladimír Honzů.
Pokus s lahví a cigaretou
Žáci devátých tříd se rozdělili do několika pracovních skupin a i oni zjišťovali, proč lidé kouří a v nadměrném množství konzumují alkohol. K nejzajímavějším částem programu patřil pokus, při kterém se kouř z jedné cigarety jímá do plastikové lahve a následně lze vyhodnotit, co všechno se do plic člověka z jedné cigarety dostane. Tou nejdůležitější částí celodenního programu bylo zhodnocení práce a následná diskuse dětí jednak s učiteli, jednak mezi sebou.
Rodiče často brzy rezignují
Nejzávažnějším zjištěním, jež pro plhovské pedagogy z tohoto projektu vzešlo, bylo to, že děti často prezentují své zkušenosti s alkoholem a cigaretami tak, jako že je to jejich věc, že žijí svůj život a nikdo jim do něj nemá co mluvit. "Z naší pedagogické praxe bohužel víme, že tento nezdravý a nešťastný závěr často přijímají i rodiče a velmi brzy rezignují na nějaké výchovné působení v rodině. Stále znovu a znovu se opakuje model, že problémové děti s problémovým chováním pocházejí z problematicky fungujících rodin," vypráví Honzů.
Vstup do světa dospělých
"Je nám jasné, že působením ve škole nedocílíme toho, že lidé přestanou kouřit, nebo že skončí s nadměrnou konzumací alkoholu. Naše snažení by však mělo směřovat k tomu, aby do světa dospělých vstupovaly sebevědomé, vzdělané a poučené děti, které se již jako dospělí zodpovědně rozhodnou, zda chtějí nebo nechtějí kouřit a jaký bude jejich vztah k alkoholu. Děti školou povinné jsou na takové rozhodnutí příliš mladé," shodují se plhovští pedagogové. Výsledky práce dětí v rámci Projektového dne zaměřeného na zdravý životní styl jsou k vidění ve třídách i v ostatních prostorách školy. Na nadcházejících třídních schůzkách se s nimi budou moci seznámit i rodiče a návštěvníci školy.
________________________________________________________________________
Počet vězňů loni klesl o 4000 osob, za mřížemi je 16.000 lidí
Zpravodajství ČTK 10.4.2003, rubrika: Politika - Praha, Středočes. kraj, ČR| autor: ABZ
PRAHA 10. dubna (ČTK) - Během loňského roku se v České republice snížil počet vězňů téměř o 4000 osob. Za mřížemi bylo na konci letošního ledna přesně 16.333 lidí, z toho 12.921 odsouzených, zbytek tvořili obvinění. Mezi vězni bylo celkem 672 žen. Klesl i počet vazebně stíhaných osob. Uvádí se to ve zprávě o stavu lidských práv v roce 2002, kterou v pondělí předloží kabinetu vicepremiér Petr Mareš a vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab.
Kvůli klesajícímu počtu vězňů bylo podle zprávy možné od letošního roku zvýšit minimální ubytovací plochu připadající na jednoho vězně ze čtyř na 4,5 metru čtverečního. Tento trend zároveň otevírá větší prostor pro lepší individuální práci s vězni, konstatuje dokument.
Doporučuje zaměřit se také na výchovnou práci s doživotně odsouzenými vězni. "Každá osoba odsouzená k doživotnímu trestu odnětí svobody může být propuštěna po nejméně 20 letech výkonu tohoto trestu... Z hlediska ochrany společnosti po eventuálním propuštění takového odsouzeného na svobodu se nezdá být vhodným řešením upustit od jakékoliv přípravy odsouzeného na tuto možnost a extrémní izolovaností ve výkonu trestu do jisté míry naopak podporovat asociální prvky v jeho chování," uvádí se ve zprávě.
Loni poprvé mohly ženy využít možnosti pobývat ve vězení spolu se svými dětmi, ačkoliv zákony to umožňovaly již od roku 2000. Nové zařízení, které dovoluje pobyt ženám s dětmi, je ve Světlé nad Sázavou. Vězeňská služba rovněž rozšířila specializovaná oddělení. Například ve znojemské věznici se věnují drogově závislým, v Bělušicích a Příbrami zase odsouzeným s poruchou osobnosti, způsobenou užíváním psychotropních látek.
Během loňského roku klesl i počet vazebně stíhaných osob, a to asi o jeden tisíc. Průměrná délka trvání vazby se snížila o 30 dní. Zpráva to přičítá rozsáhlé novele trestního řádu. Snížení počtu osob ve vazbě umožnilo zlepšit podmínky ve vazebních věznicích. Nadále však nejsou vytvořeny legislativní podmínky pro výkon vazby matek s dětmi.
Armáda loni evidovala celkem 1915 trestů vězení, které průměrně trvaly tři a půl dne. Znamená to o pětinu méně než v předchozím roce. "Kázeňský trest vězení se na celkovém počtu uložených kázeňských trestů vojákům základní služby podílel necelými deseti procenty," uvádí se ve zprávě.
abz rot
________________________________________________________________________
Obchodník s heroinem půjde za mříže na pět let
Zpravodajství ČTK 10.4.2003, rubrika: Právo a krimi - Praha, Středočes. kraj, ČR| autor: MAJ
PRAHA 10. dubna (ČTK) - Lubomír Václav, stíhaný za obchod s heroinem, stráví ve vězení pět let. Rozhodl o tom v dnešním odvolacím řízení pražský vrchní soud. Václav se podle verdiktu v roce 1999 podílel na organizaci vývozu 2,5 kilogramu drogy do Německa a Švýcarska přes hraniční přechod Boží Dar na Karlovarsku.
Krajský soud v Plzni mu za to loni v říjnu vyměřil šest let vězení; vrchní soud však trest nyní zmírnil.
pokr. maj mal
V této kauze figurovali čtyři obžalovaní, z nichž tři již byli dříve odsouzeni. Předseda odvolacího senátu Karel Vrzáň odůvodnil snížení trestu pro Václava potřebou rozlišit podíl jednotlivých aktérů na trestné činnosti. "Pokud jde o vinu, plně se však ztotožňujeme se závěrem, který učinil krajský soud," zdůraznil Vrzáň.
Dvaatřicetiletý Václav podle verdiktu převzal v březnu 1999 v Plzni od Makedonce Zudiho Salioskiho přes čtyři kilogramy heroinu, který měl společně s Petrem Šrámkem dopravit do Švýcarska a Německa. Muži si na převoz najali další dva Čechy, jimž údajně předali pouze část heroinu. Droga ovšem nakonec hranice republiky neopustila, protože najatý kurýr ji zahodil do odpadkového koše na toaletě na hraničním přechodu Boží Dar. Zpanikařil poté, co se jeho řidič dostal kvůli automobilu do problému s policisty a celníky.
Na toaletě se našlo jen dva a půl kilogramu drogy; co se stalo se zbytkem, není známo. Václav jakýkoli podíl na obchodu s heroinem popíral. Tvrdil, že žádnou drogu nepřevzal a že na inkriminovaný den má alibi. Před soudem ho ale usvědčil Salioski.
Všichni čtyři stíhaní aktéři tohoto obchodu byli již pravomocně odsouzeni. Šrámek dostal šestiletý trest odnětí svobody. Salioskimu plzeňští soudci předloni snížili původní trest 11,5 roku na osm let. Přihlédli k jeho doznání a k tomu, že usvědčoval další obchodníky. Kurýr Vladimír Pokorný stráví ve věznici čtyři roky a řidič vyvázl s podmíněným trestem.
Plzeňský soud uložil Václavovi původně sedm a půl roku. Loni v říjnu mu ale trest snížil na šest let; vrchní soud trest nyní ještě o rok zmírnil. Proti jeho dnešnímu rozsudku se již nelze odvolat, přípustné je jen dovolání k Nejvyššímu soudu.
Jiří Majer tja kš
________________________________________________________________________
Ti, komu se podaří z drog se dostat, bývají zralé osobnosti, říká režisér
Hospodářské noviny 11.4.2003| rubrika: z domova| strana: 9| autor: (teč)
Represe v boji proti drogám nic nezmůže, říká Tomáš Škrdlant, spoluautor projektu a režisér dvou dílů televizního cyklu o drogách "Když musíš tak musíš?"
hn: Jaké jsou vaše osobní zkušenosti s lidmi, kteří berou drogy?
Často jsou to lidé, kteří se snaží, většinou nevědomě, o léčení nějakého svého vnitřního problému. Stav závislosti i vliv drog na jejich psychiku je ale zavádí do problémů ještě hůře řešitelných. Ti, kterým se podaří vybřednout z podsvětí, jsou pak někdy překvapivě zralé a sympatické osobnosti.
hn: Liší se životní styl člověka, který si dá extázi, od toho, kdo bere pervitin?
Určitě. Aniž bych si myslel, že extáze je něco dobrého, její užívání je rekreační a masové, i když jsou i případy zdravotního či psychického poškození. Pervitinista se téměř vždy dostane do vleku drogového způsobu života, kriminality.
hn: Mají se rodiče bát, když děti začnou chodit na technoparty?
Strach ani represe nepomohou. Když desetitisíce dětí každý týden dělají, co se nám nelíbí a není bezpečné, těžko je zastrašíme represí.
________________________________________________________________________
Existuje návod jak být šťastným?
Českobudějovické listy 10.4.2003| rubrika: Publicistika - posláno z Českých Budějovic| strana: 15| autor: MICHAL GIBODA
Hlavní pohnutkou lidského snažení v počátcích historie lidstva bylo zajistit si holé živobytí. Dnes se obyvatelé bohatých zemí potýkají s opačným problémem, místo nedostatku je trápí přebytek.
Všechna průmyslová odvětví produkují nadbytek čehokoliv. Na silnicích je tolik aut, že jsou jimi zahlceny, příliš mnoho jídla vede k epidemickému výskytu obezity. Máme na to, abychom si koupili, viděli a vlastnili spoustu věcí, máme však málo času si je užít. Máme tolik, že se o tom našim předkům mohlo jenom zdát. Tak proč za to nejsme vděční a více šťastní? Britský ekonom J. M. Keynes předvídal, že hlavním problémem budoucnosti nebude nedostatek, ale nadbytek. Jeho vize se naplňuje. Výdaje na hlavu rostou rychleji než sociální procesy směřující ke společnosti zbavené problémů a strachu. Míra ekonomického růstu země není v odpovídající proporci k pocitu spokojeného života jejích obyvatel. Svádíme boj mezi ekonomickými tlaky a snahou o moudrý, vyrovnaný a spokojený život. Výzkumy ukázaly, že za posledních 30 let se pocit štěstí nejenže nezvýšil, ale v některých nejrozvinutějších zemích naopak i poklesl. Je to opravdu nadbytek, co nás dělá nešťastnými, nebo naše neschopnost udělat se šťastnými? Americký psycholog Abraham Maslow vytvořil v roce 1943 pyramidu potřeb. Základnu pětistupňové pyramidy tvoří nejnutnější potřeby, jako je jídlo, voda a materiální zaopatření. O patro výš je potřeba jistoty a bezpečí. Nad tím je potřeba příslušnosti k rodině, její láska a pocit respektu v práci a společnosti. Následuje potřeba být vážený a respektovaný, ale i vážit si sám sebe. Na nejvyšším patře pyramidy je seberealizace - dosažení toho, čím jsme chtěli být. Ale ani dosažení nejvyššího patra nezaručí pocit dokonalého štěstí. Může nás trápit nedostatek vzdělání nebo naše estetická nedokonalost. Po období dlouhého strádání lidé i vlády nabyli přesvědčení, že vyšší prosperita je klíčem k většímu štěstí. Nejvíce to platí u lidí, kterým zvýšený příjem dovolil přesunout se z nejnižšího stupně Maslowovy pyramidy na stupeň druhý. Další nárůst příjmu již není úměrný růstu osobního štěstí. Dávná zkušenost říká, že štěstí nejde koupit, vzpomeňme na hnutí hippies šedesátých let. Státní instituce nás ale i nadále udržují v naději, že růst hrubého národního produktu (HNP) povede k růstu naší spokojenosti a štěstí. Máme se živit touto nadějí i do budoucna? Bude tomu doopravdy tak? Snad ano, zejména pro ty, kteří se díky vyšším peněžním příjmům přehoupnou z prvního do druhého patra Maslowovy pyramidy. Pro další bude k nezaplacení volný čas, hodnota, která není v číslech HNP zahrnuta. Za peníze lze těžko koupit i druhé patro Maslowovy pyramidy, pocit bezpečí a jistoty. Tento fakt vnímáme intenzívně zejména nyní. Hodnota našich nemovitostí stoupá či klesá s bezpečnostní situací lokality, kde bydlíme. Rozvodovost, deprese a psychické poruchy jsou největším problémem v nejbohatších zemích. Když náš HNP poroste ročně o 2 procenta, můžeme očekávat, že za pět let bude každý z nás bohatší o 10 procent, že vláda vydá o 10 procent více na vzdělání, že každý z nás bude o 10 procent šťastnější? Poslední zkušenosti mluví o něčem jiném. Tak kam ony peníze mizí? A jak je to se štěstím? Mladí lidé se z neštěstí nad stavem světa a naší společnosti upalují. Žijící hledají štěstí v alkoholu a drogách. A není to z bídy. Oč má tedy vláda usilovat, chce-li, aby její občané byli šťastní? Které ministerstvo má ve své náplni rozvoj lidského štěstí a kdy vláda na svém zasedání projednávala růst štěstí obyvatel země, jíž vládne? Není utopií doba, kdy štěstí bude mít větší hodnotu než peníze, tak proč nezřídit hned ministerstvo štěstí?
________________________________________________________________________
Pašerák drog zemřel v letadle na "předávkování" kokainem
Zpravodajství ČTK 10.4.2003, rubrika: Politika - Asie, Austrálie| autor: HIT
SOUL 10. dubna (ČTK) - Smrt způsobila droga za letu do jihovýchodní Asie peruánskému pašerákovi, který spolykal 115 kondomů naplněných kokainem. Tři prezervativy mu ve vnitřnostech praskly. Oznámila to dnes jihokorejská policie.
Smrtelný "pracovní úraz" utrpěl 35letý pašerák na palubě jihokorejského letadla, které ve středu odstartovalo z Los Angeles a mířilo do Hongkongu se zastávkou v Jižní Koreji.
Při dnešní pitvě jihokorejští lékaři nalezli v mužových střevech kondomy obsahující 900 gramů kokainu.
hit mik
________________________________________________________________________
ŽIVÁ POCHODEŇ 2003
Haló noviny 11.4.2003| rubrika: Zaostřeno na život| strana: 3| autor: Jan STERN
Všichni jsme tu zprávu slyšeli, všichni jsme nad ní zřejmě alespoň chvilku přemýšleli. Před pár týdny se na Václavském náměstí upálil mladý muž. Na protest proti současnému světu. Přímo se tím dovolával živé pochodně Jana Palacha, který se na stejném místě upálil v minulém století na protest proti sovětské okupaci. V médiích promluvili psychologové, politici i obyčejní lidé. Dnes už mediální vody opadly a na »živou pochodeň« si sotva kdo vzpomene. Právě v této chvíli nás však zajímalo, jak vidí čin Zdeňka Adamce, ale koneckonců i Jana Palacha, mladí lidé. Zdeňkovi vrstevníci i ti trochu starší. Žádnou generační zpověď asi nedostaneme, názory budou rozporné a subjektivní jako u kteréhokoli jiného tématu, ale přesto nás některé možná trochu překvapí.
Těžko říci, co přesně chtěl Zdeněk Adamec svým činem vyvolat. Pokud mu šlo o to, aby se lidé na chvilku zastavili a popřemýšleli, snad se mu to povedlo. Asi třikrát jsem ve dnech po jeho činu vyslechl spontánní diskusi na 'pražských ulicích. Zvláštní bylo, že diskutovali vždy starší lidé. Ty diskuse byly typické dvěma věcmi: lidé většinou souhlasili s tím, co po sobě mladý sebevrah zanechal, tedy s jeho poselstvím o stavu dnešního světa, a diskutující evidentně cítili hlubokou souvislost mezí jeho činem a mezi činem Jana Palacha. Ale co lidé, kteří v době Palachová apelu nebyli ještě na světě? Pětadvacetiletý Martin v rozhovoru na toto téma nezastíral odstup, který by možná mnozí starší označili za cynismus: »Neuznávám Polachův kult a nehodlám se připojovat ani ke kultu Zdeňka Adamce. Neuznávám žádné sebevrahy. Oba ty činy jsou podle mne srovnatelné a považuji je za akt vypjatého lyrismu. A to český národ potřebuje. Nevedli jsme žádný odboj, neměli jsme žádné gerilové hrdiny, a tak máme aspoň toho našeho Palacha, který nás všechny vykoupil. Palach byl ovšem jen nešťastný kluk a Adamec asi taky. Na žádné sebevraždě není nikdy nic hrdinského ani krásného. Pro mne je to vždy jen hluboké lidské selhání, eticky skoro rovné vraždě, a je jedno, z jakých důvodů či jakou formou to dotyčný udělal.« S tímto Martinovým tvrdým a vyhraněným názorem kupodivu souhlasili všichni ze skupinky vysokoškoláků, kteří naši debatu poslouchali. »Je to psychopatologie, vždycky,« doplňuje jeden z nich. »Nikdo nemůže dýchat za svět nebo národ, jestli mi rozumíš. Každý dýchá sám za sebe. On může sám sobě namluvit, že to dělá kvůli čemukoli, ale vždycky to dělá kvůli svým naprosto intimním problémům, které si třeba ani nepřiznal.« Další z vysokoškoláků má přece jen slova zastání k Palachovu činu a zpochybňuje jeho souměřitelnost s činem z roku 2003: »Já myslím, že je to přece jenom trochu jiné. Mám pocit, že Palach měl určitou představu, čeho chce svým činem dosáhnout. Měl pocit, že se všichni pomalu smiřují s tím, že už tady Rusové zůstanou, a chtěl vyburcovat k tomu, aby se lidi vzepjali. To, že se mu to vlastně nepovedlo, je jiná věc. Ale dnes u toho mladého kluka nevidím, že by měl konkrétní představu, k čemu by měl lidi jeho čin přimět.« Kdo byl Jan Palach a kdo byl Zdeněk Adamec? Odpověď na tuhle otázku hledají dnešní mladí lidé mezi dvaceti a pětadvaceti lety jen ztěžka. Katka, třetí z hloučku, který poslouchal naši úvodní diskusi, se to pokusila shrnout: »Palach byl asi zosobněním šedesátých let. Tehdy bylo nějak všechno opravdovější. To, co tady říkáme my, bude znít asi strašně brutálně pro ty, kteří tu dobu zažili. Šedesátá léta byla úplně jiná, než je dnešní doba. Dneska je všechno nějak vyprázdněné, nikdo jako by neměl žádné iluze a sny. Tehdy ale lidi opravdu věřili, že změní svět. Nejenom u nás, všude po světě. V Americe byli ochotní si lehat pod pásy obrněných vozů. Palach byl zosobněním téhle opravdovosti šedesátých let. Přijely tanky, najednou bylo jasné, že tohle končí, že se všechno vrací do starých kolejí, a on tím prostě dal najevo, že lidi jako on chtějí zůstat v té zvláštní naději šedesátých let. Já vím, že mnozí protestují proti tomu, aby se to srovnávalo, ale já myslím, že mnozí na Západě museli mít podobné pocity z toho, jak ty sixties dopadly. Myslím, že z té frustrace vyrostl i terorismus typu Rudých brigád nebo Frakce rudé armády. Tím proboha nechci říct, že Palach byl terorista.« A kdo tedy byl podle Katky Zdeněk Adamec? »Naprosto osamělý a zoufalý kluk. Palacha lze pochopit jen skrze pocity tehdejší doby, Adamce nelze pochopit právě díky pocitům dnešní doby. Ten čin do dnešní doby vůbec nezapadá. Bez ohledu na to, co napsal v tom dopise. V tom jeho dopise je všechno, pátý přes devátý, od toho, že světu vládnou prachy, až po nějaký mimozemšťany nebo co. Když se dozvídám, že dělal internetový stránky pro darkery, že měl de facto blízko k anarchistům, zároveň Aštaru Šeranovi a zároveň byl věřící, tak jsem z toho kluka strašně zmatená a připadá mi to celé spíš obskurní. Ale třeba je to taky hluboce pravdivá zpráva o dnešní době. Je to takový náš sci-fianarcho-internet Palach...« Právě poselství Zdeňka Adamce, které zanechal světu v dopise na internetu, je věc, kterou většina diskusí od jeho činu oddělovala. Se sebevražedným činem se psychicky zdravý jedinec může málokdy ztotožnit, ale Adamcův manifest jako by mnoha lidem mluvil z duše. Starší pán u Karlova mostu, jeden z těch, kterého jsem úplnou náhodou vyslechl těsně po činu, hlasitě svému příteli říkal: »Podepisuju to do puntíku.« Podepsali by jeho slova i Zdeňkovi vrstevníci? Zajímají je vůbec? Přemýšlejí o nich? Davidovi je dnes devatenáct. Je nejmladším z těch, se kterými jsem se na toto téma bavil. Pochopil jsem, že je možná ošidné propojovat lidi věku Zdeňka Adamce s těmi, kterým je dnes kolem pětadvaceti. Ti první již vyrůstali s televizí Nova, s internetem, s počítačovými hrami, se stejnými písničkami i oblečením. Ti druzí jsou dětmi přelomového chaosu, neměli ani Novu, k internetu přišli až po pubertě, ve třináct hráli na počítači maximálně tetris, každý poslouchal jinou hudbu a nikdo jim nestačil v klíčovém formativním období vtlouct do hlavy sadu těch správných generačních značek toho správného oblečení. Zdeněk Adamec patřil už k těm prvním. David je tedy vlastně jeho jediný opravdový vrstevník v tomto článku. Studuje filozofii, patří k přemýšlivcům, k jakým náležel zřejmě i Zdeněk Adamec: »Ono to tak asi muselo být, v jednu chvíli se musel někdo takový objevit. Generace dnešních mladých se myslím dost extrémně konformovala se současným světem a tím pádem se jako ventil musel někdy někde objevit někdo, kdo se dost extrémně od dnešního světa naopak distancoval. Je to takový smutný symbol. To, co napsal v tom dopise, je upřímně řečeno výlev, jakých jsem četl desítky, možná stovky. V internetových diskusích, v grafomanských literárních pokusech... Já to tím nechci shazovat, netvrdím, že to nemyslel upřímně - to se nám koneckonců pokusil dost okatě dokázat - ale přijde mi to jednoduše řečeno sterilní, impotentní. Když si někdo stěžuje, že světu vládnou peníze, tak by měl udělat něco, aby takový svět popřel. Jestli vyhazoval elektrický proud nebo sympatizoval s lidmi, kteří to provádějí, prosím, to je dejme tomu radikální způsob boje s civilizací konzumu. Nesouhlasím s tím, ale má to logiku. Anebo mohl jít zadarmo pomáhat postiženým lidem nebo umírajícím, mohl jít zadarmo sázet stromky a tím by účinné popřel systém. Ale on se zapálil, aby o něm psaly noviny a točila televize, a tím jenom pomohl roztočit kola a kamery konzumního spektáklu na vyšší obrátky. Z filozofického hlediska. Ovšem reálně si myslím, že trpěl docela prostě duševní poruchou a to, co napsal, s jeho činem ve skutečnosti moc nesouvisí. « Mluví David za svou generaci? Lze se vůbec na čin Zdeňka Adamce dívat z generačního hlediska? David si vyžádal pro odpověď na tuhle otázku čas. Asi za týden jsem v emailové schránce našel jeho odpověď, která možná stojí za zamyšlení: »Jestli chceš generační zpověď a stanovisko ke konzumnímu světu, řekl bych to asi takhle: generace roku 89 to sem přitáhla, anebo se aspoň podílela na tom, že se větřík mohl změnit na uragán, a dneska se snaží své špatné svědomí ukojit buď v nadacích, anebo planým frázovitým cancáním v různých Děkujeme, odejděte. Ale nic zásadního už z nich nevypadne. Generace, co přišla po nich, je taková zvláštní nesourodá směsice lidí, kterým ještě nerozumím a u kterých nedokážu odhadnout, co se z nich může vyklubat. Tyhle lidi zažili obrovské změny, které se odehrávaly před jejich pobavenýma očima, a myslím, že si zvykli do věcí nezasahovat. Jsou kritičtější než ti před nimi, mají od všeho větší odstup, ale jsou pasivní a dost egoističtí. No a generace moje? Říkám na rovinu: my už jsme ti narkomani, my už to potřebujeme. Jsme první, pro které je konzum už domovem a nic jiného neznají a nedovedou si ani nic jiného představit. To může být hrozné, ale já pořád věřím, že právě proto dokážeme ten systém jako první opravdu prokouknout. Věř nevěř nezralému filozofovi, ale já myslím, že pod takovou tou naší dětinskou konzumací je už podloží dost hluboké kritiky a opovržení. Podle mne ti, co přijdou po nás, už budou mít potřebu říct jasně: je nám z toho na blití. Ale kdo ví, možná to zase skončí jen u nějakého hořícího sebevraha na Václaváku, systém si říhne a jedeme dál...«
________________________________________________________________________
Docela obyčejný rebel
TV Revue 11.4.2003| rubrika: Hvězdy pro tento den - Středa| strana: 31| autor: Foto: Zuzana Mináčová
WOODY HARRELSON o sobě říká, že je úplně normální kluk z Texasu. Ale všechno je to trochu složitější: vystudoval angličtinu, psychologii a divadelní vědu na univerzitě, je důsledný vegetarián, ochránce přírody a staví se proti jakémukoliv násilí. Zároveň však patří k zaníceným propagátorům legálního pěstování konopí a má za sebou hodně bouřlivé mládí. "Žil jsem divoce, pral jsem se, utrácel, miloval ženy a toužil jsem po slávě. Jenže to je historie a já teď žiji budoucností. Chci se co nejvíc věnovat ženě i oběma dcerám a trávit co nejvíc času v Karibiku, který miluju. Neznamená to ovšem, že jsem se přestal zajímat o problémy dnešního světa nebo že jsem dostal strach."
________________________________________________________________________
MŮŽE SE STÁT...
Haló noviny 11.4.2003| rubrika: Střípky i klípky| strana: 8| autor: Roman BOHÁČEK
Bonbony, nebo droga?
Speciální bonbony chce pro mlsné jazýčky vyrábět jistá společnost z peruánského Carmen Alto. Půjde o směs karamelu a kokainu a firma tvrdí, že »cocamelky« budou pomáhat lidem, aby se uvolnili po celodenním stresu. Cocamelky prý chutnají skvěle a pro každého, kdo je ochutná, budou příjemným překvapením. »Chci demytizovat užívání lístků koky,« říká zástupce výrobce. Nyní firma čeká na souhlas ministerstva zdravotnictví, aby mohly jít bonbónky na trh. |
|
|
|
