| breeder |
MFD: Za prodej drog na diskotéce dostal muž dva roky vězení
Zpravodajství ČTK 1.4.2003, rubrika: Právo a krimi - Královéhradecký kraj| autor: HNT
HRADEC KRÁLOVÉ 1. dubna (ČTK) - Bývalý bankovní úředník Vladimír Krámský podezřelý z prodeje drog má jít podle pondělního rozhodnutí královéhradeckého krajského soudu na dva roky do vězení. Podle obžaloby měl podíl na kolapsu mladého muže na jedné z pražských diskoték. Hrozil mu až dvanáctiletý trest, uvádí v hradecké příloze dnešní Mladá fronta Dnes (MFD).
Někteří svědci, kteří již dříve uvedli, že jim Krámský minimálně v letech 2000 až 2002 prodával marihuanu, kokain, extázi a takzvanou tekutou extázi, k soudu nepřišli. Obžalovaný naopak tvrdil, že s drogami neobchodoval, pouze je přechovával pro vlastní potřebu. Během prohlídky jeho bytu sice policie tablety extáze a jiné drogy našla, ale odposlechy telefonátů neprokázaly, že s drogami obchodoval, píše list.
Krámský čelil i obžalobě, že před rokem na diskotéce v baru Mecca v pražských Holešovicích tekutou extází způsobil kolaps jiného muže. Obžalovaný popřel, že by známému dávku dal. Znalci neprokázali, že by tekutá extáze byla příčinou kolapsu. Podle nich ho způsobila kombinace alkoholu a drog.
Státní zástupkyně požadovala nepodmíněný vazební trest, zatímco obhájce žádal trest podmíněný. Soud vyměřil Krámskému dva roky ve věznici s dozorem nepodmíněně. Obžalovaný i státní zástupkyně se proti rozsudku odvolali.
hnt vb
________________________________________________________________________
Učni prodávali marihuanu
Mladá fronta DNES 2.4.2003| rubrika: Střední Morava| strana: 3| autor: (rš)
Krimi
Jeseník - Nepříjemnosti s policií a soudem čekají dva učně potravinářského učiliště v Jeseníku ve věku osmnácti a šestnácti let, kteří jsou obviněni z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek. Starší z nich vypěstoval a sklidil několik rostlin konopí setého a zpracoval na marihuanu. Tu potom přivezl do školy a nabízel dalším učňům. Mladší z dvojice převzal od kamaráda několik gramů marihuany, kterou rovněž dál distribuoval. Osmnáctiletému mladíkovi hrozí trest odnětí svobody od dvou do desíti let, mladší může putovat za mříže až na pět let.
________________________________________________________________________
Trávu prodávali na internátu
Blesk 2.4.2003| rubrika: Morava/Slezsko| strana: 4| autor: (tom)
JESENÍK - Mladík (18) z Bruntálu a jeho kamarád (16) z Přerova si kvůli marihuaně vykoledovali stíhání z nedovolené výroby a držení drogy. Jeden z učňů potravinářského učiliště v Jeseníku sklidil z políčka několik rostlin konopí setého. Vyrobil z nich »marjánku« a drogu přivezl v igelitovém sáčku na internát, kde je ubytovaný. "Marihuanu prodával nebo poskytoval dalším učňům i mladším osmnácti let," upozornila policejní mluvčí Natálie Orlová. Spolužák od něj nejméně dvakrát drogu převzal a prodal ji.
________________________________________________________________________
Informace středočeské policie
Zpravodajství ČTK 1.4.2003, rubrika: Právo a krimi - Středočeský kraj| autor: SBP
Z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů obvinili v pondělí policisté dva muže ve věku 20 a 21 let z Kladenska. V říjnu měli při sobě na silnici mezi obcemi Sázená a Nová Ves na Kladensku sáček se sušeným konopím.
________________________________________________________________________
Internetová drogová poradna Sananim má novou podobu
Zpravodajství ČTK 1.4.2003, rubrika: Sociální problémy - Praha, Středočes. kraj, ČR| autor: MAJ
PRAHA 1. dubna (ČTK) - Internetová drogová poradna, kterou provozuje občanské sdružení Sananim, dostala novou podobu. Systém je přehlednější a poskytuje více služeb, sdělila dnes ČTK Olina Kudová ze Sananimu. Z nových rubrik jmenovala aktuální informace týkající se nemocí spojených s užíváním drog. Nyní existuje i možnost chatu, při kterém bude odborník jednou měsíčně odpovídat na dotazy k určitému tématu. Poradnu lze nalézt na internetové adrese www.drogovaporadna.cz.
Anonymní internetová online poradna je určena nejen drogově závislým, ale i jejich rodičům, partnerům či učitelům. Na dotazy odpovídá zkušený tým lékařů, terapeutů i sociálních pracovníků Sananimu. Poradna od března 2001, kdy zahájila svůj provoz, zodpověděla podle Kudové přes 3600 dotazů.
Občanské sdružení Sananim se zabývá prevencí a léčbou drogových závislostí 13 let. Jedním z jeho programů je i drogové informační centrum.
maj kš
________________________________________________________________________
Nejčastějším důvodem, proč děti zkusí drogu, je tlak party
Plzeňský deník 1.4.2003| rubrika: Západní Čechy| strana: 9| autor: ANNA BANÍKOVÁ
Sokolov/Krajková - Stále více dětí podle odborníků přichází do styku s drogami. Protože jsou pro ně mnohdy finančně nedostupné, volí levnější varianty. Například čichání toluenu, který je také dostupnější. Velkým problémem se stává plyn do zapalovačů, který je běžně prodejný. Podle vedoucí sokolovského Centra protidrogové prevence Emilie Müllerové je nejčastějším důvodem, proč děti s drogou začnou, tlak party a snaha do ní zapadnout. "Nejdůležitější je informovanost. Proto pořádám na středních a základních školách na Sokolovsku pro žáky besedy, na kterých zodpovídám jejich dotazy. Povídáme si, co o omamných látkách vědí a o tom, jak jsou tyto látky nebezpečné. Každý to chce někdy zkusit, ale měli by vědět, jakému riziku se vystavují," řekla vedoucí. Součástí besed jsou také ankety o drogových zkušenostech žáků. "Omamné látky pro většinu dětí nejsou tabu. Na základních školách převládají zkušenosti s kouřením a alkoholem, středoškoláci uvádějí nejčastěji experimenty s marihuanou," uvedla Emilie Müllerová. Podle ní se s drogami častěji setkávají městské děti. Jak ale ukázal případ dětí v Krajkové na Sokolovsku, ani pro mládež z obcí omamné látky zdaleka nejsou tabu. "Drogy jsou problém, před kterým by především rodiče neměli zavírat oči. Pokud si nebudou vědět rady, jak postupovat, když jejich dítě drogy bere, rádi jim poradíme," dodala.
________________________________________________________________________
Tuberkulóza - stále na scéně
Květy 27.3.2003| rubrika: Zdraví| strana: 28| autor: RADKA BOROVIČKOVÁ
Zdrojem infekce bývají často lidé, kteří o tom, že jsou nemocni, ani nevědí
Sociální vyděděnci, lidé na dně. Mladá narkomanka, 80letá stařenka, alkoholici a bezdomovci - to bylo ještě před 10 lety typické osazenstvo plicních oddělení či tuberkulózních léčeben. Jak se stalo, že se zde v současnosti léčí i muži či ženy kolem čtyřicítky, u nichž by to nikdo pro jejich spořádanost a často i vysoké společenské postavení nečekal?
Kašel, horečka, vykašlávání krve... A nakonec smrt. Většina z nás tohle všechno zná jen z beletrie. Zdálo se, že díky očkování tuberkulóza (TBC) patří opravdu už jen do starých příběhů. Nebezpečná a záludná nemoc se však opět vrátila na scénu. Lépe řečeno nikdy z ní zcela neodešla. Za skutečnost, že se lidé většinou tuberkulózy nebojí, "může" hlavně očkování. Oslabený bacil TBC u nás dostanou do těla děti hned po narození, očkování se opakuje v 5. třídě. Absolutní ochranu však neposkytuje - nemoc pouze probíhá v mírnější podobě. Zdrojem infekce jsou často lidé, kteří o své nemoci nevědí, případně ani nechtějí vědět. Ačkoliv dlouhodobě kašlou a necítí se dobře, mají teplotu a většinou i další příznaky signalizující onemocnění tuberkulózou, bojí se jít k lékaři nebo jim na ničem nezáleží. Při kašli i při pouhém vydechování kolem sebe šíří bacily. Pak už záleží jen na stavu imunitního systému člověka, jenž s nakaženým přijde do styku...
TBC je zrádná nemoc
Díky důsledně prováděné prevenci došlo u nás postupně k minimalizaci nových případů tuberkulózy. Lidé i část lékařské veřejnosti začali vnímat jako samozřejmost, že se TBC v našich končinách již prakticky nevyskytuje. Optimistické předpovědi týkající se likvidace TBC do roku 2000 se však ukázaly jako nereálné. V USA je stejně jako v evropských zemích od roku 1987 pozorován postupný vzestup počtu onemocnění. Přispělo k tomu oslabení pozornosti vůči nemoci, omezení programu kontroly a rovněž nedodržování léčebných zásad nemocnými; a také běženci z rozvojových zemí. V 80. letech u nás TBC téměř vymizela, ve vybraných krajích se zkušebně přestalo očkovat. Začátkem 90. let začali lékaři bít na poplach: u dětí vyskočil výskyt TBC na trojnásobek! "Po revoluci se u nás rozvolnila struktura zdravotnictví, zrušil se systém koordinace odborníků. Naštěstí zůstala zachovaná Národní jednotka dohledu nad TBC, která přebírá a zpracovává hlášení od hygieniků," vysvětluje předseda České pneumologické a ftizeologické společnosti MUDr. Stanislav Kos. Naštěstí se už zase vše obrací k dobrému. Zdravotnická statistika potvrzuje od roku 1997 stálý pokles zjištěných nových případů TBC. V roce 2000 to bylo 1 442 případů, v roce následujícím 1 350 nových případů (oproti 2 079 nakažených v roce 1991). Jinak řečeno: jedná se o 13 případů výskytu nemoci na 100 000 obyvatel.
Stačí 4 hodiny!
"Podle posledních průzkumů hygieniků je možné se nakazit tuberkulózou někdy již po čtyřech hodinách styku s nemocným s otevřenou formou TBC. Nakazit se však ještě neznamená onemocnět," říká profesor Jiří Homolka, přednosta Kliniky tuberkulózy a respiračních nemocí UK v Praze. "Nemoc má šanci vzplanout hlavně tehdy, když má člověk vlivem špatné životosprávy oslabenou imunitu anebo je vystavený masivní infekci, třeba proto, že je v kontaktu s nemocným TBC přímo v rodině." Nebezpečí přichází se špatnými návyky a dlouhodobým stresem. Rizika se sčítají, "osvědčená" je kombinace: hodně pít alkoholu, hodně kouřit a k tomu chodit pravidelně do hospůdky nevalné pověsti - zejména tam, kam si zaskočí třeba i bezdomovci. Ohrožení jsou lidé, kteří berou drogy, ale i ženy, jež mají více dětí příliš rychle za sebou. Podle Jiřího Homolky nebezpečí číhá také ve věznicích a všude tam, kde je velká akumulace lidí; třeba i v metru. Kašlající bezdomovec v uzavřeném vagonu je nepříjemný, ale může být i hodně nebezpečný. Kdoví, zda setkání s ním nebude pro vás ta poslední kapka, která spustí propuknutí TBC? "Poměrně často se setkáváme s případy stresovaných lidí - vytížených podnikatelů či workholiků. Ti jsou někdy natolik zaujati svou prací, že ani nevnímají, že se jim ‚chřipka` a kašel protahují na celé týdny... Za čtvrt roku tak můžeme mít postaráno o nového pacienta," říká s trochou nadsázky přednosta Jiří Homolka. "A vážený pan podnikatel musí nakonec ještě řešit, jak vysvětlí tak dlouhý pobyt v plicní léčebně na pracovišti."
Přišel až za 3 měsíce
"Jakživ jsem nebyl nemocný, a tak když jsem se na fotbale nastydl a dostal chřipku, šel jsem místo k lékaři raději do práce dodělat auto," vypravuje pan Pokorný. "Pořád mi ale nebylo dobře a pak jsem začal hubnout," vzpomíná na začátek onemocnění majitel autoopravny z Ústí nad Labem. "Když jsem se vrátil domů, musel jsem si aspoň na chvíli lehnout a spát. Že by to mohlo být něco vážného, to mě ani nenapadlo; moc jsem nekašlal, a když přece jen, byl to jen takový obyčejný, suchý kašel... Zděsil jsem se, když jsem na kapesníku objevil krev," vzpomíná někdejší aktivní sportovec a chlap jako hora, jenž přišel do nemocnice za pět minut dvanáct, tedy čtvrt roku po propuknutí TBC. Kde se pan Pokorný nakazil, se nezjistilo. Všichni z jeho okolí i rodiny byli zdraví. "Přišel jsem v servisu do styku se spoustou cizích lidí," říká zamyšleně. Naštěstí se už zanedlouho zase vrátí do normálního života.
Kde léčba nezabírá
U nedoléčených pacientů, kteří přeruší předepsanou, čtvrt až půl roku trvající léčbu, se můžou časem vyvinout obtížně léčitelné formy nemoci - odolné, takzvané multirezistentní bacily, takové, jež nereagují na dosud účinnou léčbu specifickými antibiotiky a antituberkulinovými léky. Zmutované bacily jsou velkým nebezpečím pro všechny lidi, s nimiž náhodou přijdou do styku. "Vzácně je možné nakazit se i od domácích zvířat, zejména drůbeže, holubů a exotického ptactva, ale i od zvířat chovaných v zoologických zahradách," upřesňuje další zdroje infekce Jiří Homolka. Velmi vzácná je infekce netuberkulózními - atypickými - mykobakteriemi z vody. V porovnání s téměř šesti stovkami nově registrovaných případů klasické TBC u nás však jde jen o minimum případů."
___________________________
Riziko číhá na východě
Ve světovém měřítku patří tuberkulóza mezi nejčastější onemocnění infekčního původu. Bacily TBC v sobě nosí třetina obyvatel planety, 3 miliony lidí na ni ročně zemřou. Největší riziko onemocnění hrozí těm nejchudším - Afričanům a lidem ze zemí jihovýchodní Asie. Spojencem tuberkulózy je AIDS. Rizikové jsou země na východ od nás - Rusko a Ukrajina. Demarkační čára začíná už na Slovensku. na scéně
________________________________________________________________________
Linka anonymních svědků se policii vyplácí
Mladá fronta DNES 2.4.2003| rubrika: Východní Morava| strana: 2| autor: (ill)
Zlín - Případ vyhrožování smrtí, nedovolenou výrobu drog a alkoholu, ale také vydírání se podařilo zlínské policii odhalit během prvního měsíce fungování telefonní linky pro anonymní svědky. A to všechno díky lidem, kteří na číslo anonymní linky 800 555 111 zavolali. Policisté přiznávají, že se zatím linka vyplácí nad očekávání dobře. Denně zavolá v průměru deset lidí z celé střední Moravy, kteří se vyjadřují zpravidla k závažným případům trestné činnosti. „Mezi ohlášenými případy jsou ty, které jsou vysoce společensky nebezpečné. Bez anonymní linky bychom s mnoha takovými případy asi vůbec nepohnuli,“ říká mluvčí zlínské policie Ivo Mitáček. Úspěch anonymní linky ve Zlíně se téměř podobá tomu, jaký před lety zaznamenali v zahraničí. „Například v Anglii zavolali svědci na linku zhruba dvě třetiny informací, o kterých policie vůbec nevěděla. Byly to zejména nové případy týkající se drog,“ říká mluvčí Mitáček. Podle něj se na policejní ústředně neobjeví telefonní číslo volajícího, takže si každý může být jistý, že zůstane anonymní. „Nikdo po něm nebude chtít jméno ani adresu,“ řekl Mitáček. Na veřejnou telefonní linku se dá dovolat z kteréhokoliv místa v zemi a také z mobilního telefonu.
URL| http://archiv.newton.cz/mf/2003/04/...b0eaa5c368c.asp
________________________________________________________________________
Kapličku okupují čichači
Plzeňský deník 1.4.2003| rubrika: Titulní strana| strana: 1| autor: ANNA BANÍKOVÁ
Krajková - Na zemi poházené lahvičky od náplní do zapalovačů, oharky od cigaret, prázdné obaly od alkoholu a porno časopisy. Tak to vypadá v kapličce v Krajkové na Sokolovsku. Za své doupě si ji vybrali mladí narkomani. Místní lidé jsou zděšeni. "Často jsme viděli děti, jak tam chodí. Nešlo nám do hlavy, co tam dělají. Když jsme se do kapličky šli podívat, šokovalo nás to," shodují se Krajkovští. Donenávna si prý mysleli, že problémy s drogami se týkají především velkých měst. Z obav před rodiči mladých feťáků si nikdo z místních nepřál být jmenován. "Nechceme na ně poukazovat jmenovitě, mohlo by se to obrátit proti nám," tvrdí. O případu informovali starostu Bohumíra Zajíčka. "Je třeba něco urychleně dělat, vždyť nedávno se na Sokolovsku jeden kluk předávkoval plynem do zapalovače a umřel," shodují se. Starosta Krajkové se obrátil na drogovou preventistku z místní školy a požádal ji, aby se žáky problém probrala. "Chci, aby učitelé apelovali i na rodiče. Bohužel ti, kteří by se měli zajímat o volný čas svých dětí, na třídní schůzky nechodí," říká starosta. S návrhem místních, aby nechal zamřížovat vchod do kapličky a feťákům tak znemožnil rejdy, nesouhlasí. "Nic by to nevyřešilo. Půjdou jinam a za chvilku bychom mohli mít zamřížovanou celou obec." Podle odborníků se čichání plynu do zapalovačů rozmáhá. Je totiž stejně jako toluen snadno k sehnání a má podobné účinky. Bohužel se jím lze snadno smrtelně předávkovat.
________________________________________________________________________
Jak jsem abstinoval
Esquire 25.3.2003| rubrika: Esej| strana: 78
Tempo pro vaše pevné zdraví, sílu a vitalitu
Kdopak si nechal závislost přirůst k srdci? Vy! A teď je načase se jí zase zbavit.
Před několika lety jsem na korbě pick-upu jel s člověkem, který byl tak vzdělaný a přitom zábavný, že bylo téměř nemožné uvěřit, že kdysi býval úspěšným feťákem. Každou historku uváděl slovy jako: "To bylo ještě když jsem byl na heroinu..." nebo "To se stalo před tím než mě odvezli do nemocnice...", a pak většinou následovaly příběhy o existenci, při které se střídaly halucinace, bolest a zoufalství. "Pane jo!" nebo "Bože můj!", to byly zase moje reakce. "Nikdo se do toho nepouští s tím, že se z něj stane závislák, že jo? Drogy, pití, to všechno začíná jako zábava. Člověk si ani neuvědomí, že už nad tím nemá kontrolu. Klíčem je přiznat si to dřív, než vás to zničí." Můj přítel moc dobře věděl, o čem mluví. Jeho bratr nedávno zemřel na předávkování. Během naší společné cesty pohořím Maya v Guatemale ale můj společník zůstal odhodlán postavit se znovu na nohy. Korba pick-upu je nejlepším způsobem, jak se pohybovat v horách. V dálce je vidět ohně na úpatí kopců, vzduch voní řekou, kouřem a nadmořskou výškou. Se svými společníky jsem se setkal na ostrově Belize a teď spolu jako nejlepší přátelé jedeme neprostupnou tmou. Jednou za čas vytahuju krabičku kodaňského tabáku, nabídnu kousek svému společníkovi, a pak si sám trochu strčím za spodní ret. Nikotin rychle proniká do krve a já se cítím krásně uvolněně. "Víš, čeho se mi nejhůř nechávalo? Právě tohohle. Tabáku. Bylo to těžší než heroin a kokain dohromady. Myslím to vážně. Absťák byl šílený." Pomyslel jsem si, že je načase zatvářit se pobaveně. Zkušený feťák mi bude vyprávět něco o tom, že žvýkací tabák je horší než střílení do žíly či šňupání? A navíc si ode mě pořád bral, protože jako "reformovaný" závislák si s sebou nevzal žádnou zásobu. A také díky tomu jsem byl za dva dny na suchu. Když jsem si uvědomil, že mi zbyla jen jedna plechovka, začal jsem tabák "recyklovat" - po chvíli jsem si ho vytáhl z pusy a vrátil do alobalové folie, abych ho mohl později ještě použít. Zdá se vám to odporné? Mně to tak nepřipadalo. Když mi ale došel i "recyklát", trochu jsem zpanikařil. Došel mi snuff! Co budu bez něj dělat? Kouření nesnáším a ze sušeného tabáku, který jsem koupil na mayském trhu, mě pálila žáha, a navíc se nedostavovala nikotinová slast. Zkoušel jsem žvýkat kávová zrna - moc špatný nápad. Začal mi běhat mráz po zádech a trochu jsem se zpotil. Myslel jsem si, že to jsou střevní potíže. Kontaminovaná voda je tady zcela běžná. Opustil jsem skupinu o několik dní dříve. Všem jsem se snažil vysvětlit, že mám něco důležitého, ale můj přítel - reformovaný feťák - se nedal ošálit. Dal mi to pěkně sežrat: "Jsi otrok své závislosti. Pustil sis to příliš k tělu a teď tě to požírá. Proto odjíždíš!" Mojí první zastávkou poté, co jsem utekl před chaosem letiště v Miami, byly nejbližší potraviny. Koupil jsem si plechovku "Kopenhagenu". To byla úleva! Záchvaty zimnice a studený pot zmizely tak rychle, jako přišly. Můj život byl zase v rovnováze. Všechno jsem měl zase pod kontrolou. Alespoň to jsem říkal sám sobě. Pokud jste ve středním věku a dosud jste si nepřisvojili žádný špatný návyk, pak jste asi žili velmi klidným životem. Musím vám pogratulovat, ale rozhodně nečekejte pozvánku na mé výpravy do Guatemaly, kde hodlám "nevěřící Tomáše" přesvědčit, že s nimi není všechno v pořádku. Na tomto místě je třeba si vysvětlit, které závislosti se počítají. Závislost na televizi? Závislost na sexu? Závislost na kofeinu? Pokud bychom to brali takhle, pak bychom mohli definici rozšířit třeba o závislost na pravidelném močení. Nikoli, přátelé, počítá se jen skutečná závislost. Tabák, alkohol a všemožné prášky mají kumulativní účinky. Když dosáhneme čtyřicítky, měli bychom se sami sebe upřímně zeptat: Ovládáme své závislosti, nebo ony ovládají nás? A nejde tu jen o zdraví. Ani jen o naše chování. V určitém věku si zasloužíme právo zcela řídit své životy. Není to snadné a ne všechny překážky jsou vnější, ale zasloužíme si žít život, který opravdu chceme. To také znamená dívat se na bestii závislosti shora. Přesně před dvěma lety jsem se rozhodl konfrontovat svého démona a podařilo se mi toho parchanta vykopat ze dveří. Ne, nenechal jsem žvýkání proto, že v tom jedu už přes dvacet let. Nenechal jsem toho jenom proto, že jsem někde viděl obrázek chlápka, kterému kvůli rakovině museli vyříznout celý jazyk. Všichni tam musíme, dokonce i maratónští běžci. Život je jako jízda po klikaté silnici s mnoha křižovatkami a jde jen o to, na kterém rohu nebo křižovatce čeká smrt. Nechal jsem toho z jiného důvodu. Za prvé už jsem měl dost pocitu úzkosti, když mi docházela zásoba. A za druhé proto, že mě o to požádal můj nejmladší syn. Požádal jsem ho, aby mi dal tak měsíc na přípravu a pak jsem mu podepsal, že se rok nedotknu tabáku v žádné formě. Jak jsem řekl, to bylo přeď dvěma roky. Myslíte si, že to byly snadné dva roky? Ne! Ani jednou jsem slib neporušil. Ale přibral jsem tak, že jsem se začal každé ráno dívat pod postel, jestli tam není někdo schovaný a necpe mi ve spánku do úst koblihy. Problém byl v kompletní změně metabolismu, která je prokletím středního věku. Přibírání na váze tedy bylo hlavní komplikací, ale rozhodně ne jedinou. Asi dva týdny jsem míval záchvaty zimnice nebo jsem se potil. Abstinenční příznaky ještě doplňovala neskutečná mlsnost, kterou jsem se snažil zahnat jídlem a alkoholem. V noci jsem nemohl spát, ve dne jsem nemohl udržet oči otevřené. Nedokázal jsem se na nic soustředit. Byl jsem podrážděný a poměrně nesnesitelný. Změnil jsem se jako člověk. I po dvou letech abstinence stále cítím účinky té změny. Pořád jsem poměrně netrpělivý a mí přátelé tvrdí, že už to prostě "nejsem já". Neuplyne ani den, aniž bych si na snuff nevzpomněl.
"Při abstinenci jsem v noci nemohl spát, ve dne jsem neudržel oči otevřené. Nedokázal jsem se soustředit."
________________________________________________________________________
Bordel v hlavě
Esquire 25.3.2003| rubrika: Esquire v akci| strana: 22
Těžký život sekt
Život některých lidí je pevně spjat s výplody choré fantazie zneuznaných a zakomplexovaných idiotů.
Kdosi kdysi řekl, že náboženství je opium lidstva. Přidržíme-li se na chvíli této proletářské definice, dojdeme nutně k závěru, že pres všechny dějinné zvraty dodnes značná část obyvatel planety s nadšením konzumuje různé světonázorové drogy. Určitým jedincům však nestačí být oblažován hromadným náboženstvím, které ("užívá-li" se v rozumných dávkách) zřejmě nikomu neuškodí, a tak hledají něco zajímavějšího a nápaditějšího, aniž by si podobně jako u tvrdých, organických drog vůbec uvědomovali, že jim jejich skálopevná víra pomalu ale jistě vymývá mozek. Necháme stranou všechny víceméně notoricky známé sekty, jakými jsou kupříkladu Svědkové Jehovovi, mormoni, moonisté či satanisté, a raději se soustředíme na obskurní skupinky, jejichž učení má smysl asi tak velký, jako je počet jejich členů.
AŠTAROTOVCI
V naší malé republice funguje už několik dlouhých let pozoruhodná skupina věřících, již kolem sebe shromáždil olomoucký rodák Ivo Benda, pyšnící se krom jiného i titulem strojní inženýr a mimozemšťanský kontaktér. On je prý tím jediným a vyvoleným, který dokáže komunikovat s hodnými ufony a na základě jejich příkazů předpovídat důležité události.
Jak se chovají
Aštarotovci se snaží naslouchat bytostem z vesmíru, a to prostřednictvím svého vůdce pana Bendy, jemuž mimozemšťané údajně do těla voperovali sedmou šroubovici deoxyribonukleové kyseliny, tím mu otevřeli sedmou čakru a mohou s ním rozmlouvat celé hodiny. Řady jeho příznivců střídavě řídnou a zase rostou - když se nevyplní žádná z Bendových předpovědí (což se děje velmi pravidelně), jeho ovečky se rozutečou, ale po další vlně osvětových přednášek (pozor, konají se i na akademické půdě) získá na nějaký čas další souvěrce.
Čím se proslavili
Hlavní náplní je komunikace s přátelskými mimozemšťany a boj proti těm nepřátelským, jichž jsou prý na naší planetě celé zástupy, a zejména pak předávání získaných informací ostatním lidem. To se uskutečňuje prostřednictvím knih s poselstvím o vesmírných lidech nebo stručnějších letáků, jež byly podle Bendových slov různými způsoby doručeny asi do osmdesáti procent českých, moravských a slezských domácností. Jejich motem je následující sdělení: "Vesmířané stojí na naší straně a jsou připraveni pomoci všem, kdo o jejich pomoc stojí." No, kdo tomu věří, ať běží za panem Bendou.
IMANUELITÉ
Další česká sekta, jež svůj název odvozuje od novodobého mesiáše Parsifala Emanuela. Ve skutečnosti jde o neúspěšného studenta FAMU Jana Dvorského, který po přečtení knihy od jistého zahraničního poblouzněnce seznal, že právě on sám je novým spasitelem, který je předurčen shromáždit všechna boží dítka a s jejich pomocí vybudovat tisíciletou říši.
Jak se chovají
V době své největší slávy (přibližně před deseti lety) žili v malém domku poblíž Hořovic. Parsifal, jeho žena Lucie (shodou okolností se také jmenovala Dvorská, a to už za svobodna, navíc je to dcera známé české herečky) a hrstka nejvěrnějších zde zkoušeli vést odloučený způsob existence spočívající ve čtení Parsifalovy vlastní knihy Syn člověka a její distribuci případným zájemcům.
Čím se proslavili
Při vstupu do sekty prodali noví členové všechen svůj majetek a peníze odevzdali Parsifalovi - z těchto prostředků měla být vybudována slibovaná tisíciletá říše. Pak už ale přestali být užiteční a zakrátko byli ze sekty vyloučeni. V mnoha případech skončili v psychiatrických zařízeních. Ale to je známo i nezasvěceným, neboť svého času byly této kauzy plné noviny i televize. Jen málokdo ale ví, že Jan Dvorský nenapsal pouze svoji novou bibli Syn člověka - jeho "literární" dílo zahrnuje například i povedený kousek s názvem Pyj v jasném světle aneb Malá cvičebnice pravdy v sexu. Dnes se snaží vyjednat s Policií České republiky ukončení své mesiášské činnosti výměnou za beztrestnost.
RODINA
Dříve se tato sekta nazývala Boží děti nebo Rodina lásky. Jde v podstatě o to, že si tihle lidé vykládají biblická slova o lásce až příliš doslovně a slovo láska zaměňují za slovo sex.
Jak se chovají
Podobně jako jiné sektářské skupiny žije i Rodina striktním komunitním životem, v jehož rámci spolu jednotliví členové na střídačku sdílejí lože podle každodenních rozpisů vůdce dané skupiny. Nové členy se snaží získávat pouliční prostitucí. Vyjma těchto excesů se prý jinak chovají jako přívětiví křesťané hlásající všechny ty známé věci o Bohu a spasení.
Čím se proslavili
Zakladatel této sekty, bývalý křesťanský misionář a poté příznivce radikální větve hnutí hippies David Berg tvrdí, že sexuální zkušenosti musí člověk sbírat už od nejútlejšího věku. V mnoha komunitách byly zabaveny pornografické kazety a na některých byly k vidění i malé děti. Kromě toho chtěl Berg vstoupit do vysoké světové politiky, ale naštěstí si jako svůj první kontakt vybral libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, takže z těchto jeho snah nakonec logicky sešlo. Nejmenovaný člen naší redakce se chtěl mermomocí s těmito božími dětmi seznámit, my jsme mu ovšem raději neprozradili, že česká, asi desetihlavá komunita Rodiny, žije v Týnci nad Sázavou.
FJODOROVCI
Ortodoxní křesťanská sekta sídlící ve vesnici Tišanka, asi pět set kilometrů jihovýchodně od Moskvy. Její nepočetné členstvo věří, že biblí prorokovaný druhý příchod Krista na zem již proběhl, a to na počátku minulého století. Oním Kristem měl být bývalý ruský voják a později samozvaný jurodivý kněz Fjodor Rybalkin, který prý kromě mnoha jiných věcí dovedl dělat nejrůznější zázraky.
Jak se chovají
Žijí sice v chudých poměrech a naprosté izolaci, ale ke všem příchozím se chovají přátelsky a pohostinně. Jejich počty se rok od roku snižují, protože podle Rybalkinova učení je i manželství hříchem, a tak z někdejší několikatisícové základny věřících, z nichž mnozí ve třicátých letech skončili v gulazích, zbývá dnes již jen pouhých pár desítek lidí. Žádné potomky nemají a noví členové se k nim také zrovna moc nehrnou. Záměrně si však odpírají i ostatní světské radovánky - odmítají televizi, zábavné knížky i společenské hry, o drogách či alkoholu ani nemluvě. Život plný bolesti a utrpení totiž očistí jejich duše.
Čím se proslavili
Zejména tím, že již od počátku odmítali sovětskou moc, nepracovali, mužští příslušníci odmítali sloužit v armádě a dlouhá léta byli vlastně na útěku před "spravedlivou" rukou komunistických zákonů. Dnes netrpělivě čekají na den, kdy u jejich dveří znovu zaklepe Rybalkin - věří, že se vrátí a dokončí své dílo. Smete ze země hříšníky a své věrné odvede do království nebeského. Než se tak stane, oddávají se čtení bible, modlitbám a práci na zahrádce.
Nebeská braná
Fakt, že dnes mnoho lidí věří na existenci neidentifikovatelných létajících předmětů a na mimozemské bytosti, není zas příliš překvapující. Pro členy Nebeské brány však představovalo toto přesvědčení ústřední bod jejich nezlomné víry.
JAK SE CHOVAJÍ
Dnes už nijak, protože se jejich fyzická těla zapojila do přírodního koloběhu molekul a atomů. Sektu založil v sedmdesátých letech minulého století muž jménem Marshall Herff Applewhite, původně učitel hudby a zpěvu, a během let se mu kolem sebe podařilo shromáždit několik desítek lidí, kteří spolu s ním věřili, že jsou ve skutečnosti mimozemšťany v lidském těle. Jejich úkolem bylo vyčkat příletu mateřské lodi, na níž se však dostanou jedině tehdy, spáchají-li hromadnou sebevraždu. Na rozdíl od jiných sekt neodmítali všechny svody vnějšího světa, zbožňovali" například sci-fi literaturu, filmy a seriály.
ČÍM SE PROSLAVILI
Když před pár lety prolétala v nevelké vzdálenosti od Země Hale-Boppova kometa, uvěřili slovům svého vůdce, že nadešel ten správný čas - za kometou se podle něj skrývala dlouho očekávaná mimozemská loď. A tak se jednoho dne oblékli do snadno snímatelných teplákových souprav, nacpali se barbituráty a zapili je vodkou. Nikdo z nich nepřežil. Ani jistý Thomas Nichols, člen Nebeské brány a bratr herečky Nichelle Nicholsové, jež hrála v seriálu Star Trek. Ale co, možná že se místo do nebe dostal na palubu vesmírné lodi Enterprise a hraje s panem Spockem pětirozměrné šachy.
Breathariáni
Jde o sektu zapřísáhlých anorektiček a nešťastných vředařů - její filozofie spočívá přibližně v tom, že člověk ke svému životu nepotřebuje žádné jídlo, pouze slunce, vzduch a pramenitou vodu.
JAK SE CHOVAJÍ
Těžko říci. Na první pohled to vypadá, že drží celoživotní půst, spí jen jednu hodinu denně a sex, který by je mohl připravit o spoustu energie nashromážděné za slunečných dnů, je pro ně něčím ohavným a nečistým. Ale to je skutečně jen ten první pohled. Stačí s nimi pobýt nějaký ten den, a člověk záhy zjistí, že hlavní vůdcové sekty nechodí ve volných chvílích nikam do přírody čerpat sílu ze stromů, ale že naopak nenápadně postávají před nějakým stánkem s rychlým občerstvením a nenasytně do sebe ládují kilogramy smažených hranolků.
ČÍM SE PROSLAVILI
Možná by mohli fungovat jako dokonalí námezdní hladovkáři, protože někteří řadoví členové berou breathariánské učení doslova - skutečně vůbec nic nejedí a kromě čisté vody ani nic nepijí. O tom by mohla vyprávět Verity Linnová, skalní breathariánka ze Skotska, kdyby ovšem před třemi lety nezemřela hlady.
Antireptiliáni
Vyťukejte si do vyhledávače jméno David Icke a dostanete se na "zajímavé" stránky. Hovoří se na nich o rozsáhlém spiknutí ufonů, kteří na rozdíl od lidí nepatří do říše savců, ale jsou to malí, nevypočitatelní plazi. Dokáží se však nepozorovaně vpašovat do lidského organizmu a zcela jej ovládnout.
JAK SE CHOVAJÍ
Antireptiliáni přispívají na již zmíněné internetové stránky, kde odhaluji další tajemství ještěřích vetřelců. Upozorňují kupříkladu na to, že tyto bytosti dnes řídí všechny významné politiky a ekonomické magnáty, jejich prostřednictvím chtějí zničit náš svět, a poté se sem nastěhovat. V jejich domovské galaxii je jim těsno.
ČÍM SE PROSLAVILI
Mnozí horliví stoupenci by mohli sloužit jako neocenitelný studijní materiál pro špičkové psychopatology. V zásobě mají tihle lidé v čele s Davidem lekem nejrůznější dramatická proroctví - před lety předpovídali, že oblast Karibiku postihnou mohutné vichřice, což povede k mnoha katastrofám, mimo jiné i k potopení Kuby, Nic takového se zatím nestalo, ačkoli od data, kdy podle nich mělo k neštěstí dojít, uplynulo už hodně času. Nyní s nadějí pohlížejí na George W. Bushe, dalšího člověka údajně ovládaného lstivými ufoještěry.
Obr: "Jsem satan, ale můžete mi říkat i kozel."
Kresba: Tomáš Suder |
|
|
|
