| breeder |
Odhalení laboratoře na výrobu skunku
ČT 1 28.3.2003 17:50| pořad: Report
Šárka BEDNÁŘOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesionální laboratoř na výrobu skunku, tedy vyšlechtěné a vysoce účinné marihuany, zabavili v Ostravě kriminalisté z protidrogového týmu Toxi. Laboratoř její majitel ukryl na půdě rodinného domu, ve kterém bydlel. Policisté kromě něj také zadrželi a obvinili jeho hlavního dealera.
Jiří LOUČKA, redaktor
--------------------
"Tak profesionálně vybavenou pěstírnu skunků jsme v Ostravě ještě neviděli," říkají kriminalisté z protidrogového týmu Toxi. Dvacetitříletý majitel tuto vyšlechtěnou marihuanu, která obsahuje přibližně trojnásobně vyšší množství účinné látky THC, než běžná marihuana, pěstoval od loňského léta na půdě pronajatého rodinného domu v Ostravě-Muglinově.
Milan KLÉZL, mluvčí MŘ Policie České republiky Ostrava
--------------------
Pěstírna byla vybavena třemi ohřevnými lampami a termostaty s časovým spínačem, pod kterým byla pěstovaná droga skunk.
Jiří X. DOLEŽAL, odborník na marihuanu, reportér Reflexu
--------------------
Předpokládáme-li, že byly umístěny v té pěstírně šestisetwattové lampy, které jsou obvyklé, ty tři lampy, to jsou ročně tři kila, to znamená asi tři sta šedesát tisíc. Nemám prostě fabriky na trávu rád.
Jiří LOUČKA, redaktor
--------------------
Kriminalisté při domovní prohlídce zabavili dvě stě padesát gramů skunků a dvacet gramů pervitinu připraveného k prodeji. Majitel laboratoře teď čeká v policejní cele na rozhodnutí soudu o vazbě. Při razii policisté zadrželi a obvinili také hlavního dealera, který pracoval pro majitele laboratoře. Skunk prodával desítkám dalších dealerů, kteří pak drogy prodávali zákazníkům v Ostravě a okolí. Semínka pro pěstování skunku si obviněný mladík nechával posílat od svých přátel z Holandska.
URL| http://archiv.newton.cz/tvr/2003/03...16aa0b6c27c.asp
Policie zadržela dva muže, kteří v domku pěstovali marihuanu
Zpravodajství ČTK 28.3.2003, rubrika: Právo a krimi - Ostravský kraj| autor: DVC
OSTRAVA 28. března (ČTK) - Dva muže, kteří v pronajatém rodinném domku v Ostravě-Muglinově pěstovali velké množství šlechtěné marihuany, zadrželi ve čtvrtek policisté z ostravského speciálního týmu Toxi. "Na půdě měli kompletně zařízenou pěstírnu vybavenou lampami a termostaty. Při domovní prohlídce jsme našli narkotika za téměř 100.000 korun," řekl dnes ČTK mluvčí ostravské policie Milan Klézl.
Policisté z výroby a distribuce drog obvinili třiadvacetiletého muže, který byl v minulosti už jednou odsouzen. "Marihuanu v domku starších manželů od loňského října pěstoval a prodával," doplnil mluvčí. Obvinění si vyslechl i jeho stejně starý komplic. Ten se však podle policistů zabýval pouze distribucí drog. Oba muži byli shodou okolností v době akce uvnitř domku.
"Na půdě jsme v květináčích našli 60 rostlin konopí. Další drogy měli připravené k distribuci. Do lednice schovali téměř 270 gramů sušené marihuany. Na trhu by toto množství prodali za téměř 70.000 korun. Našli jsme i 20 gramů pervitinu za 20.000 korun," doplnil mluvčí.
Prvnímu z obviněných za uvedená jednání hrozí až desetiletý pobyt ve vězení. Druhému pak soud může uložit poloviční trest.
David Moravec kš
Toxi tým našel pěstírnu marihuany a zatkl dva muže
Mladá fronta DNES 29.3.2003| rubrika: Kraj Moravskoslezský| strana: 1| autor: (les)
Ostrava - Pěstitel šlechtěné marihuany i distributor drog skončili v rukou policistů po razii v rodinném domku v Ostravě-Muglinově. Členové ostravského Toxi týmu, kteří ve čtvrtek kolem poledne spustili bezpečnostní akci s krycím názvem Skunk, odhalili něco, co nevídají příliš často - kompletně zařízenou pěstírnu marihuany. „Policisté vnikli do jednoho z rodinných domků ve Švédské ulici, který si od starších manželů pronajal třiadvacetiletý, v minulosti již trestaný muž z Ostravy-Antošovic,“ sdělil mluvčí policie Milan Klézl. Policie na místě zadržela dva pachatele: mladíka, který od října v domku pěstoval marihuanu určenou k distribuci, i jeho stejně starého kamaráda z Ostravy-Hrušova, který drogu prodával. Shodou okolností byl v domku právě v té době, když se ho Toxi tým rozhodl prohledat. „Při domovní prohlídce objevili kolegové na půdě kompletně zařízenou pěstírnu marihuany. Byla vybavena třemi ohřevnými lampami a třemi termostaty. V květináčích se nacházelo šedesát rostlin konopí,“ popisoval nelegální pěstírnu policejní mluvčí Klézl. Podotkl, že ačkoli policie už odhalila několik pěstíren marihuany v různýc koutech země, rozhodně nejde o běžný jev. V domku našli policisté i větší množství drog připravených k distribuci. V lednici v kuchyni domku se například nacházelo 270 gramů sušené marihuany nabalené v sáčcích. „Na trhu by množství této zajištěné drogy odpovídalo ceně přibližně 67 tisíc korun,“ uvedl Klézl. Toxi tým zabavil také igelitové sáčky s několika stovkami semen konopí a dvacet gramů pervitinu v hodnotě přibližně šestnáct tisíc korun. Oba mladí muži jsou stíháni pro trestné činy nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů a šíření toxikománie. „Pěstiteli marihuany hrozí až desetiletý trest odnětí svobody, druhému z obviněných trest až pětiletý,“ upozornil Klézl.
Akce Skunk odhalila marihuanu
Právo 29.3.2003| rubrika: Severní Morava a Slezsko| strana: 21| autor: Martin Sládek
Drogy připravené k distribuci, semena konopí, květináče se 60 rostlinami marihuany a zařízení k jejich pěstování, takový byl úlovek ostravského týmu Toxi, který ve čtvrtek provedl na základě dlouhodobého rozpracování bezpečnostní akci pod krycím názvem Skunk v OstravěMuglinově. Při akci byli zadrženi dva pachatelé. První je třiadvacetiletý, v minulosti již jedenkrát trestaný muž z Ostravy-Antošovic, který měl uvedený domek pronajatý od starších manželů. V něm od října loňského roku pěstoval a distribuoval šlechtěnou marihuanu. Druhý, stejně starý muž z Ostravy-Hrušova, se zabýval distribucí drog. Shodou okolností se v době akce rovněž nacházel v uvedeném domku. Domovní prohlídka byla úspěšná, když kriminalisté našli na půdě kompletně zařízenou pěstírnu marihuany - tři ohřevné lampy a tři termostaty s časovým spínačem. V lednici v kuchyni domku se například nacházelo 270 g sušené marihuany nabalené v sáčcích. Na trhu by množství této drogy odpovídalo ceně přibližně 67 tisíc korun. "Dále policisté zajistili igelitové sáčky s obsahem několika stovek semen konopí a 20 gramů pervitinu - ten je v hodnotě přibližně 16 tisíc korun," sdělil Právu tiskový mluvčí ostravské policie Milan Klézl. Oba zadržení jsou nyní trestně stíháni pro trestné činy nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů a trestného činu šíření toxikomanie. Prvnímu z obviněných za uvedená jednání hrozí až desetiletý trest odnětí svobody druhému trest poloviční.
Půda ukrývala plantáž marihuany
Blesk 29.3.2003| rubrika: Morava| strana: 4| autor: Radek Lukša
Starší manželé netušili, že pronajali domek obchodníkům s drogami
OSTRAVA - Ráj kuřáků »trávy«! Tak to do čtvrtečního poledne vypadalo v podkroví tuctového rodinného domu v ostravské čtvrti Muglinov. Starší manželé, kteří stavení ve Švédské ulici pronajali, neměli o profesionální pěstírně šlechtěného konopí ani zdání.
"Náš TOXI tým je sledoval dost dlouho," uvedl mluvčí ostravského policejního ředitelství Milan Klézl. Název produktu »skunk« také dal jméno celé akci, kterou se detektivové rozhodli spustit ve chvíli, kdy se uvnitř sledovaného objektu objevili hned dva podezřelí. V poutech skončil nájemník (23) s trvalým bydlištěm v Antošovicích. "Ten marihuanu především pěstoval nejméně od loňského podzimu. V minulosti byl jednou trestán a je na něho podán návrh na vazbu," řekl Klézl. Dalším zadrženým je mladík (23) z Hrušova. "Ten se zabýval samotnou distribucí drog," upřesnil policista. Jeho kolegové vzali drogové doupě doslova od podlahy. V ledničce v kuchyni našli 270 gramů marihuany balené v pytlíčcích. V pokojích pak sáčky se stovkami konopných semínek, náčiní pro narkomany a dvacet gramů pervitinu. Drogy měly »tržní« hodnotu více než 80 000 korun. Největší překvapení však čekalo na půdě. "Šest desítek květináčů s marihuanou ohřívaly tři lampy a termostaty včetně jednoho s časovým spínačem. Byla to kompletně zařízená pěstírna, jaká se hned tak nevidí," dodal mluvčí s tím, že jde o jeden z letošních největších zátahů TOXI týmu. Drogový dealer z Hrušova má zatím štěstí, kriminalisté mu prokázali jen tolik, že to stačilo na obvinění ze dvou deliktů se sazbou do pěti let vězení. Pěstitel marihuany z Antošovic dopadl hůře. Za nedovolenou výrobu a držení omamných látek a šíření toxikomanie může dostat deset let.
________________________________________________________________________
Na party testovali na požádání drogy
Mladá fronta DNES 31.3.2003| rubrika: Jižní Čechy| strana: 2| autor: VÁCLAV JANOUŠ
Tuc, tuc, tuc, tuc. Ticho. A znovu. Rafičky ekvalizérů letí prudce nahoru, až do červených čísel a hned zase urychleně klesají. V sále Kulturního domu v Katovicích u Strakonic má vypuknout house party Locomotive 2.
Katovice - Diskžokejové ladí gramofony a rovnají černé desky. Před prosklenými dveřmi stojí patnáct mladých lidí, kteří už svým oblečením, výrazem i řečí dávají jasně najevo, jaký je jejich pohled na svět.
Dům se otřásá hudbou
První diskžokej, strakonický Pavel Drdel - DJ Terra, přichází ke gramofonům. Pár lidí stojí u zdí, kývou se do rytmu a popíjejí energetické nápoje nabité kofeinem. Přichází další. Nevybočující z módních trendů house party. Obarvené vlasy, široké kalhoty, kožešiny našité na koncích nohavic a navlečené na zápěstích, náušnice v obočích, nosech, rtech, sluneční brýle a batohy. Je těsně po třiadvacáté hodině. Diskžokejové do patnáctiletých až dvacetiletých perou desítky decibelů. Dům se otřásá, blízko reproduktorů se nedá stát. „Je to slušný, pořádáme podobné akce, tak jsme se přišli mrknout. Tahle hudba nás baví,“ řekl dvaadvacetiletý Jakub Hrdlička z Českých Budějovic. Jeho stejně starý kamarád David Vaněk se významně rozhlíží. Ucítil marihuanu. Usmívá se. „No, drogy sem nepatří, to je o té hudbě, lidech a tak,“ říká svérázně.
Party zajímá i pracovníky krizového centra
Ve druhém patře ale pracovníci strakonického krizového centra, kteří rozdávají kondomy, letáky o drogách a sterilní jehly, vyvedou každého z omylu. Za modrobílou plentou chemicky testují kvalitu extáze. Nejrozšířenější a poměrně levné taneční drogy. „Tak dvacet, pětadvacet lidí na akcích k nám zajde pro radu,“ vysvětluje strakonický drogový koordinátor Michal Němec. Desítky mladých si večer ověřují, jakou kvalitu jejich droga má. „Půjdeme tam kvůli jistotě, co vlastně do sebe sypeme,“ shodují se dvě šestnáctileté dívky. Obě studentky si myslí, že za dvě stovky se dostanou do růžovějšího světa díky extázi. „Peníze se vždycky seženou, buď od rodičů, nebo tak,“ řekla menší z dívek v černé sukni. Z pódia míří do lidí křiklavě zelené paprsky laseru a bliká stroboskop. Lidi křičí, pískají a tancují. U pódia nepřetržitě už sto osmdesát minut tančí vysoká hubená dívka ve slunečních brýlích s kožešinami na rukou. Nevnímá okolní svět, ale detaily v hudbě. Na tváři se jí při sebemenší změně v písni objeví úsměv.
Policisté jsou ve střehu
Lidé se pomalu trousí ze sálu do vestibulu a pak ven. Tam už stojí policejní felicie a dva policisté z povzdálí okukují situaci. Přijíždí auto s psovodem. „Tak co, máte seznamy pořadatelů?“ ptá se svých kolegů z obvodního oddělení Radomyšl. Pak si chvíli povídají, jak to vevnitř vypadá. „Bude pořádek,“ věří jeden z nich. Lidé se rozcházejí, někteří až před sedmou hodinou ranní. „K problémům ani potyčkám nedošlo,“ řekla mluvčí policie Jaromíra Lukešová.
URL| http://archiv.newton.cz/mf/2003/03/...c3c213dba4d.asp
________________________________________________________________________
EXPRES
Blesk 31.3.2003| rubrika: Morava/Slezsko| strana: 4
Kouřili »trávu«
HAVÍŘOV (uzi) - Na omladinu scházející se v lesoparku Stromovka v Havířově a pokuřující marihuanu si došlápli místní policisté. Výrostek (20), jenž drogu obstarával a rozdával, z toho má trestní stíhání.
________________________________________________________________________
»Marjánku«? Ani omylem!
Blesk 29.3.2003| rubrika: Sport| strana: 13| autor: (spo)
Nizozemské »coffee shopy« české fotbalisty nelákají
ROTTERDAM / PRAHA - "Já si myslím, že tady lidi málo hulej... Hulení tady prostě nemá zatím tradici." Macháčkův stěhovák Jakub z filmu Samotáři v tom má jasno. Kdyby měl on tipovat, kdo vyhraje dnešní fotbalovou bitvu v Rotterdamu, tak by Češi byli absolutně bez šance. "Holanďani smotnou brčko a bude..." zamžoural by zcela jistě skrz kouřovou clonu linoucí se z naditého jointa a na jeho tváři by se rozhostil blažený úsměv. Nizozemsko totiž není jenom zemí větrných mlýnů, dřeváků a tulipánu. Je to i země marihuany! Marihuana, chcete-li tráva, je v Nizozemsku legálně v prodeji. Kdo má chuť, zajde do »coffee shopu« a vybere si jako z »jídeláku«. Je libo něco tvrdšího, nebo jenom takové babské pokouření? Anebo speciální koláčky? Všechno je na skladě a všechno je dovoleno. A kdo ví, možná by jedna taková »veselá cigaretka« vystresovaným českým fotbalistům před očekávanou bitvou neuškodila... Kdepak! Na to my Češi nejsme. Možná takhle malá »plznička«, ale drogy NE! "Tak to mě fakt neláká. Viděl jsem, jak se tráva kouří, to jo, dokonce mi ji i nabízeli, ale s díky jsem odmítl," vrtí rozhodně hlavou obránce Tomáš Ujfaluši. Není výjimkou. Všichni Brücknerovi chlapci totiž svorně tvrdí, že něco takového, jako marihuanové cigáro, by v životě nevzali do pusy. "Drogy bych nikdy nebral a je jedno, jestli jsou takzvaně měkké nebo tvrdé," dušuje se Tomáš Hübschman. "Já, kterej nepiju ani pivo, tak budu kouřit mariuhanu? To je dobrej fór," směje se gólman Petr Čech. To »tulipáni« jsou větší čísla. K občasným marihuanovým dýchánkům se přiznal Edgar Davids, Patrick Kluivert v dobách svých největších divočin obrážel amsterodamské diskotéky s kapsou plnou prvotřídní »travičky« a pozadu nezůstávali ani další. "Kouření marihuany prostě patří k naší národní kultuře. Myslím si, že když se to nepřehání, tak absolutně neškodí. Pivo je určitě horší," nechal se svého času slyšet Davids. Inu, slovo do pranice. "Nechci se pouštět do nějakých debat o škodlivosti marihuany a drog vůbec, ale když jsme teď byli s CSKA na soustředění v Holandsku, tak si za naším autobusem normálně »šlehali« takoví malí kluci. My na to koukali shora a měli to jak v přímém přenosu. Moc příjemný to ale nebylo," svěřil se se svým nejčerstvějším holandským zážitkem Jiří Jarošík. Prostě to hulení u nás nemá tradici...
* Macháčkův stěhovák Jakub ze Samotářů má jasno. Češi v porovnání s Holanďany málo hulí a to se jim vymstí.
Foto IT
* Edgar Davids je na dnešní souboj evidentně nažhavený a Brücknerovým svěřencům vzkazuje: "Vyčadíme si vás jako tohle žváro!"
Koláž Blesk - Pavel Halda
________________________________________________________________________
Nebezpečná cesta do ráje
Respekt 31.3.2003| rubrika: Kultura| strana: 21| autor: Martin Kontra
Česká televize nabízí otevřený pohled do světa zakázaných drog
"Dostal jsem deset let. Zatím jsem si odkroutil tři. To mám dost času na přemýšlení." Nenápadný zavalitý mladík, hledící skrz vězeňskou mříž do kamery, si léta kriminálu vysloužil tím, že se před čtyřmi roky na jednom mejdanu rozdělil s kamarády o dávku heroinu a jeden z nich večírek nepřežil. Zamotaný příběh 28letého Petra Šída z Hostinného otevře tuto středu večer poslední třetinu desetidílného dokumentárního projektu České televize o drogách. Už odvysílání prvního dílu cyklu Když musíš, tak musíš v polovině února vyneslo organizátorům celé akce trestní oznámení od občanského sdružení Rodiče proti drogám. Jeho členy rozčílilo, že seriál spolufinancovala česká vláda z peněz na protidrogovou prevenci, a požádali policii, aby prošetřila, zda autentické záběry potácejících se feťáků nejsou zneužitím státních peněz. Je tomu právě naopak. České společnosti, kterou ve vztahu k zakázaným drogám dodnes ovládají především obavy a ne-smyslné předsudky, může otevřený a nejednoznačný pohled na jejich pro-blematické kouzlo jenom prospět.
Přítel na útěku
"Mnohé z toho, co u nás bylo natočeno o drogách, je neseno předem daným, jednoduchým a jedno-značným názorem: Všichni feťáci jsou špinaví kriminálníci - a můžou si za to sami. My jsme chtěli nabídnout pohled širší i hlubší," vysvětluje prvotní nápad spoluautor cyklu, režisér Tomáš Škrdlant. Kromě něj se o desetidílný seriál podělili například dokumentaristé Martin Slunečko, Helena Třeštíková, Martin Štoll, Jan Šikl nebo Robert Sedláček. Úvodní díl Všichni jsme feťáci režiséra Jana Šikla se vyrovnává se zavedeným klišé, které nemilosrdně vyděluje konzumenty zakázaných drog z "normální" společnosti. Snímek rozvíjí předpoklad, že touha po slasti a z ní pramenící závislost na ní je jedním z přirozených rámců lidského života a to, zda někomu přináší slast konzumace kávy, vrcholový sport či aplikace heroinu je způsobeno vedle osobních dispozic i shodou náhod a příležitostí. Jeden z hrdinů snímku Tomáše Škrdlanta Dětský svět drog, dnes devatenáctiletý Honza, začal brát pervitin ve čtrnácti, pár týdnů poté, co byl jako notorický záškolák odebrán své sedmkrát rozvedené matce. Právě střet se státní mocí pak odstartoval jeho drogovou kariéru. Z pasťáku Honza několikrát utekl, půl roku se skrýval před policií a právě v tomto období se dostal k pervitinu. "Kamarádi mi poradili, že se na pervitinu dá vydržet celou noc, a už to bylo. Zkuste přestat brát, když pořád utíkáte, je vám zima a máte strach, že narazíte na policajta," vypráví Honza. Přesto má jeho příběh šťastný konec. "Jednoho dne jsem si dal jointa s kamarádem, který právě s perníkem přestal. Řekli jsme si, že budeme čistí spolu. Zatím jsem to vydržel." Postavy z filmu Roberta Sedláčka Děti okamžiku musely být pro moralisty tvrdším oříškem. Režisérovi se podařilo nafilmovat opravdu syrové pouliční a sklepní scény ze života pražských feťáků, kteří na svou vášeň nedají dopustit. "Je to nádherný, lepší než orgasmus," přibližuje v parku nad Václavským náměstím svou lásku k heroinu zpoza slunečních brýlí mladík s baseballovou čepicí na hlavě. "Někdo by mohl říct, že zakrňuju. Ale já tady filozofuju, odpovídám si na otázky. Mám svůj svět. A je to docela pěknej svět," šeptá ve sklepě jednoho z pražských domů jeho vousatý kolega. Cynický a místy zároveň neodolatelný nadhled, s nímž aktéři komentují svou očividnou postupnou devastaci, naznačuje, že v této komunitě jsou heroin nebo pervitin prostředkem k ukájení touhy po sebede-strukci, jejíž příčiny jsou na krátké ploše filmu prakticky nevysvětlitelné.
Techno nebo bůh
Ve druhé polovině drogová série vystupuje z temného světa jehel a sebezničování k těm, pro něž drogy představují jen více či méně zajímavou životní epizodu. Jeden z nejsilnějších zážitků nabízí příspěvek mladého studenta FAMU Tomáše Třeštíka, který popisuje drogovou kulisu současné taneční hudby. Míra náklonnosti ke konopí, extázi, LSD nebo kokainu se mezi zdejší mladou populací prakticky neliší od taneční scény v západní Evropě a čeští organizátoři akcí, hráči na gramofony, majitelé klubů i terénní pracovníci ve filmu prozrazují pro laika nečekanou dávku zdravého rozumu. Všichni mají s drogami své zkušenosti a prakticky všichni před nimi varují. Zároveň ze sebe sypou rady, jak s tou či onou látkou nakládat a radí milovníkům "drogového vlaku", aby dávali pozor na to, kdy je třeba z něj vystoupit. V posledním dosud uvedeném dílu, pojmenovaném Ztráta a nalezení sebe sama se Tomáš Škrdlant pokusil vyzpovídat narkomany, které jejich závislost přivedla až k víře v boha. "Drogová zkušenost mých přátel mi pomohla vybrat si povolání," říká katolický kněz Jaromír Smejkal, zakladatel občanského sdružení Podané ruce, které pomáhá vyléčeným toxikomanům. "Z mého pohledu jsou drogy výrazem touhy po nalezení ztraceného ráje. K nahlédnutí Boha vede spousta cest. Například meditace je poměrně bezpečná, ale je komplikovaná. Drogy mohou být rychlé, ale jsou zase extrémně nebezpečné," vysvětluje Smejkal.
Mimo zákon
Česká drogová scéna se po pádu železné opony změnila od základů. Přestože poslanci stihli bez většího zájmu veřejnosti před třemi lety přitvrdit zdejší protidrogové zákony, dostupnost drog ve společnosti se nijak nesnížila. Naopak. Situace v České republice se čím dál víc blíží poměrům běžným v západní Evropě: zkušenosti s nelegálními drogami má dnes víc než milion Čechů všech věkových skupin. Zhruba 35 tisíc lidí má se závislostí na drogách vážné problémy. Oproti mnoha evropským zemím se ovšem čeští narkomani nemohou spolehnout na ochotu zdejší společnosti jim pomoci. Jako příklad může sloužit methadonový program, který by mohl desetitisícům těžce závislých Čechů umožnit překonat alespoň trauma z nutnosti vydělávat si několik tisíc korun denně na drogy krádežemi, prostitucí nebo prodejem drog. V Česku se ovšem dodnes týká jen několika stovek osob. Přitom není tajemství, že léčba methadonem, jehož denní dávka stojí průměrně 12 korun, je více než desetkrát levnější než například pokusy státu zavírat narkomany do vězení. "Překážky, které klade závislým narkomanům okolí tím, že postavilo jejich životní cestu mimo zákon, mohou pro ně být mnohdy horší než droga sama," popisuje v předposledním dílu celého cyklu svět zdejších feťáků šéf kontaktního centra Laxus v Hradci Králové Jiří Staníček. Právě uváděná drogová série představuje v této situaci důležitý hlas. Pohled Čechů na drogovou scénu dodnes trpí značnou hysterií a filmy místo sporů o legalizaci či kriminalizaci drog nabízejí spoustu cenných informací. Místo moralizování se pokoušejí zaplňovat hlubokou propast, která zatím v Česku zeje mezi těmi, kdo si drogovou cestu vybrali, a těmi, které minula.
Autor je spolupracovníkem Respektu
________________________________________________________________________
Na pašeráckých stezkách Sinaje
Týden 31.3.2003| rubrika: Svět| strana: 54| autor: Kateřina Levá
Beduíny neživí jen turisté, ale také drogy, zbraně a sex
Americká administrativa plánuje stažení svých vojsk z demilitarizované nárazníkové zóny mezi Izraelem a Egyptem. Vlády obou států protestují, beduínští pašeráci si mnou ruce.
Slovo Sinaj obvykle evokuje dovolenou u Rudého moře, vyhlášený ráj potápěčů a pohostinné arabské beduíny. Přes písečný a skalnatý poloostrov se po tisíciletí valila historie. Jen izraelská armáda se tu v posledním století převalila třikrát. Ze změn profitují pašeráci.
Děkujeme, neodjíždějte
Mohutná vojenská přítomnost Američanů v Perském zálivu a v Afghánistánu zvyšuje v Pentagonu obavy, aby USA nepřecenily svoje možnosti. Logicky proto armáda a šéf Pentagonu Donald Rumsfeld navrhují stáhnout americké vojáky z některých mezinárodních misí. Jedním z horkých kandidátů je i sinajská Mnohonárodní jednotky a pozorovatelé (Multinational Force and Observers, MFO). Vznikla v roce 1979 po mírové smlouvě mezi Izraelem a Egyptem z Camp Davidu. Stálý americký kontingent na Sinaji čítá přibližně 900 mužů, další členové pocházejí z celého světa. Jejich úkolem je udržovat klid v demilitarizované zóně (viz mapa) a monitorovat hranice. O náklady se dělí Izrael, Egypt a USA; všechny tři zainteresované státy přispívají 15 miliony dolarů ročně. Menší částkou doplňuje rozpočet MFO Německo, Švýcarsko a Japonsko. Odborníci se shodují, že vztahy mezi Egyptem a Izraelem jsou nejhorší od války v Libanonu v roce 1982. Kvůli druhé palestinské intifádě pojmenované podle jeruzalémské mešity al-Aksá ("vzdálená"), která vypukla koncem září 2000, odvolal egyptský prezident Husní Mubarak z Tel Avivu velvyslance. Zatímco odchod amerických jednotek a faktický konec mírových sborů v nárazníkové zóně vlády Izraele a Egypta straší, pro místní obyvatele je to dobrá zpráva.
Horňáci a dolňáci
Více než dvě stě kilometrů dlouhá hranice mezi egyptskou Sinají a Izraelem je relativně klidná zóna a vojáci MFO tu na 13 stanovištích a 17 pozorovatelnách příliš práce neměli. Ve srovnání s tím krátký úsek mezi Sinají a Gazou přímo hoří pod nohama. Dohody z Osla mezi Izraelem a palestinskou samosprávou ze září 1993 zaručují armádě židovského státu kontrolu nad sto metrů širokým a 13 kilometrů dlouhým pásmem. I před intifádou al-Aksá byla tato oblast vždy střediskem nepokojů, odehrála se tu více než polovina všech ozbrojených útoků na židovské cíle v Gaze. Zdaleka největší starosti však Izraelcům dělá pašování zbraní, drog a lidí. "Obchodníci" mají na výběr, zda použít podzemní tunely do Gazy či stezky přes hory. Deset let Arafatova administrativa systematicky buduje chodby pod hraniční čárou, aby si zajistila přísun potravin a zbraní mimo dosah izraelské armády. Výstavba jednoho osmisetmetrového tunelu s elektroinstalací přijde zhruba na deset tisíc dolarů. Na egyptské straně je vstup ukryt ve skalách, na území Gazy, například v rozdělené obci Rafah, končí většinou v koupelnách a obývacích pokojích nenápadných domů. Přesun jedné dodávky z egyptské na palestinskou stranu trvá přibližně deset minut. Nejčastějším nákladem jsou zbraně pro teroristické organizace, drogy a "bílé maso". K objednávce čehokoliv je zapotřebí jen zvednout telefon. Pro zbraně jezdí beduínští byznysmeni na černý trh do Káhiry, do tří dnů je zásilka u nového majitele.
Tunelová ekonomika
V izraelském sexuálním průmyslu pracuje přibližně dva tisíce nelegálně importovaných prostitutek a denně proběhne odhadem 25 tisíc "transakcí" za sexuální služby. Pasáci se rekrutují téměř výhradně z rusky mluvících přistěhovalců. Mafie vydělává podle vládních odhadů na novodobém otroctví přes 530 milionů dolarů ročně. Dívky původem ze zemí bývalého Sovětského svazu se přihlásí na inzerát na práci do Izraele. Budoucí "zaměstnavatel" objedná letenku do Káhiry nebo rovnou do jihosinajského letoviska Šarm aš-Šajchu. Odtud je automobil převeze do beduínské vesnice hluboko v horách na severu. V pravý čas je převaděč dovede až k vchodu do tunelu a zkasíruje tisíc dolarů převodného na osobu. Pokud není k dispozici tunel, převede je "horem". Na nové "maso" čekají majitelé veřejných domů v jihoizraelském Ejlatu, kde za každou ženu zaplatí organizátorům celé akce další čtyři tisíce dolarů. Přestože izraelští vojáci jsou považováni za jedny z nejlepších, při otázce, zda se beduíni nebojí, že je chytnou, se jen smějí. Je prý nemůže chytit nikdo, ve skalnaté poušti se narodili. Dívky zjistí pozdě, na jakou práci se nechaly zlákat. Útěk z nevěstinců v Izraeli je téměř nemožný. Beduíni z Rás as-Sátanu na pobřeží Akabského zálivu však TÝDNU vyprávěli o Rusce, které se to podařilo. Ještě před přechodem do Izraele se nešťastnice spřátelila s rodinou beduínského pašeráka. Když zjistila, že místo ošetřování starých a nemohoucích musí sloužit jako sexuální otrokyně, spojila se s beduínem. Prý mu volala do jednoho z hotelů, kam chodil z pouště utrácet lehce nabyté peníze. Muž nelenil a dívku přijel osobně "vysvobodit" až do Tel Avivu. Nejenže unikl pozornosti vojáků a policie, ale dokázal se i s dívkou vrátit až na Sinaj. Zda je příběh pravdivý, či zda jde jen o vychvalování převaděčského umu, nelze dokázat. Jisté je, že místní jsou na svou "práci" hrdí.
Narkoturistika
Pěstování a pašování drog je problém pro Izrael i pro Egypt. Banga, lokální odrůdy marihuany, se na poloostrově vypěstuje za milion dolarů ročně. Opia, náročnějšího na následné zpracování, se vyprodukuje něco přes pět tun, zbytek se podobně jako hašiš přes Sinaj jen pašuje. Podle Abdula Azíma z egyptské Sadatovy akademie pro manažerská studia se na Sinaji ročně vypěstují a dopraví do Egypta narkotika v hodnotě jedné miliardy dolarů; sedmdesát procent drog propašovaných do sinajských přístavů nese "nálepku" Made in Pakistan. Mírová smlouva z Camp Davidu zaručuje Izraelcům zjednodušený přístup na poloostrov, kam na rozdíl od zbytku Egypta není potřeba vízum. Až do začátku druhé intifády byla Sinaj vyhledávaným dovolenkovým cílem židovské mládeže. Kromě levného ubytování byl zájem o levné drogy. Hned po překročení hranice se místní taxikáři dotazovali: "Marihuanu, hašiš, nebo si troufneš na opium?" Pro beduíny je pašování mnohdy jediná forma obživy. Přestože egyptský prezident Mubarak vyhlásil před sedmi lety národní projekt na rozvoj Sinaje (viz TÝDEN č. 43/01), v praxi toho zatím příliš k vidění není a obyvatelé třou bídu. Egypt smí na Sinaji umístit jen omezené vojenské síly a na východních beduínských územích zajišťuje pořádek jen lehce ozbrojená civilní policie (viz mapa). Z té si beduíni nic nedělají.
Poloostrov tří náboženství
Sinaj byla odpradávna spojnicí mezi Egyptem a Asií. Jako první z egyptských králů sem od Nilu podnikl výpravu třetí král první dynastie DžerIti II. (zemřel roku 3096 nebo 3086 př. n. l.). Egypťané na poloostrově těžili měď a jejich armády se tudy valily do Foiníkie a Sýrie; naopak přes sever Sinaje do země na Nilu pronikali asijští nomádi, později Asyřané, Peršané, Řekové a Arabové. Hora Sinaj, arabsky Džabal Músá, Mojžíšova hora, na jihu stejnojmenného poloostrova je posvátná pro tři hlavní světová náboženství. Židé v okolí čtyřicet let bloudili pouští. Podle judaismu je to právě hora Sinaj, na které Mojžíš dostal od Boha deset přikázání. Vrcholek hory má důležitý náboženský význam i pro muslimy, protože se z něj podle teologů vznesl do nebe okřídlený Muhammadův kůň Burák. Pro Proroka bylo čtyřnohé zvíře velmi důležité, bez jeho pomoci by nemohl roznést víru v Alláha do světa. Na úpatí hory stráží nejstarší klášter na světě ostatky svaté Kateřiny, původně pohřbené na vrcholu. Místní knihovna se chlubí po Vatikánu druhou největší sbírkou ručně zdobených rukopisů a ikon na světě. Za šestidenní války v roce 1967 poloostrov dobyl židovský stát. Pro Izrael měla patnáctiletá kontrola nad poloostrovem velký význam. Rozlohou je třikrát větší než stát Izrael. Kromě nárazníkové bezpečnostní zóny mezi ním a nejlidnatější arabskou zemí zprostředkovávala Sinaj životně důležitý přísun černého zlata; těžba ropy učinila Izrael nezávislým na jejím dovozu.
Ceník pašování
osoba 1000 dolarů
samopal AK 47 pašovaný z Egypta 360 dolarů
samopal AK 47 zakoupený v Gaze 1000 dolarů
náboj pašovaný z Egypta 8 centů za kus
náboj zakoupený v Gaze 3 dolary za kus
původ zbraní: Egypt, Irák, Súdán a Libye
Zdroj: IDF
________________________________________________________________________
Boj proti drogám vyhlásili v Dubí
Deník Směr 28.3.2003| rubrika: 4B okres zpravodajství| strana: 17| autor: kot
Dubí - Dubská radnice zahájila tažení proti drogové problematice na území města. Prvním krokem bylo stanovení takzvaného protidrogového městského týmu.
Ten se v průběhu následujícího měsíce hodlá zaměřit na místní děti a mládež. "Ve školách, na služebně městské policie, v Centru volného času a na dalších určených místech by měly být k dispozici drogové testy na marihuanu, heroin, extázi a další drogy včetně návodu na použití," uvedl mluvčí dubské radnice Jindřich Pech.
Jak dále poznamenal, za pomoci teplického krizového centra bude vytvořen informační systém, který by měl umožnit rodičům včas rozpoznat, zda jejich potomek užívá drogy. "Současně začnou od příštího měsíce působit v Dubí terénní pracovníci," poznamenal Pech. (kot)
________________________________________________________________________
Pobřežní hlídka USA zadržela půl tuny kokainu
Zpravodajství ČTK 28.3.2003, rubrika: Politika - USA, Kanada a OSN| autor: HIT
MIAMI (USA) 28. března (ČTK) - Přes půl tuny kokainu zabavila pobřežní hlídka USA na lodi při operaci v Karibském moři asi 130 kilometrů východně od ostrova Dominica. Oznámila to dnes agentura EFE.
Kapitán zabaveného plavidla sdělil, že loď je registrována ve Španělsku a mířila do Portugalska. Podle zdrojů z bezpečnostní hlídky však španělské úřady popřely, že by Presquile plula pod jejich vlajkou.
Při prohlídce lodi hlídka nalezla 700 balíčků s kokainem o celkové váze 544 kilogramy. Při akci byli zadrženi dva muži.
Kapitán pobřežní stráže Wayne Justice připomněl, že hlavním úkolem této jednotky je chránit hranice Spojených států, v případě potřeby se však účastní i protidrogových operací.
hit
________________________________________________________________________
Koka bude naší vlajkou
Respekt 31.3.2003| rubrika: Zahraničí| strana: 12| autor: Markéta Pilátová, Jiří Sobota
Bolivijci se bouří proti liberálním reformám
Když Gonzálo Sánchez de Lozada loni nastupoval do prezidentské funkce, prohlásil, že Bolívie je stát, jemuž se nedá vládnout. Věděl, o čem mluví - v čele Bolívie stál již v letech 1992-1997. Na jeho slova došlo opět letos v únoru, kdy se země během pokusu schválit státní rozpočet propadla na několik dní do chaosu a násilností, které si vyžádaly víc než třicítku mrtvých. Vláda boj s ulicí nakonec vzdala, upustila od zamýšlených daní, zvedla platy těm, kteří nejvíc křičeli - vojákům a policii - a naznačila, že končí s bojem proti pěstitelům koky. Spojené státy za to Bolívii pohrozily, že zastaví pro ni klíčovou finanční pomoc.
Tvrdý úspěch
Bolívie je druhou nejchudší zemí Latinské Ameriky a zároveň patří k nejzadluženějším zemím světa: celková výše jejího dluhu dosahovala předloni 73 % HDP. V podstatě všechny vlády se v posledních padesáti letech snažily o hospodářské reformy, které by zchudlý stát postavily na nohy, pokusy ale vždy skončily patem. O politickém zmatku pak nejlépe vypovídá fakt, že se za tu dobu u moci vystřídalo více než dvacet civilních i vojenských vlád. V roce 1985 se země ocitla na pokraji bankrotu. Tehdejší prezident Victor Paz Estenssoro zahájil neoliberální reformy podle receptu Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Světové banky (SB): omezil sociální výdaje, dereguloval ceny a otevřel zemi zahraničnímu kapitálu. Makroekonomické úspěchy těchto kroků byly nepopiratelné: během několika týdnů se podařilo zvládnout inflaci dosahující až 25 tisíc procent - v Bolívii se tehdy místo peněženek používaly papírové pytle -, došlo k nárůstu státních rezerv i přímých zahraničních investic. Vedení obou finančních institucí vydávalo Bolívii za vzor a země nastolila trend, který následovala Argentina, Venezuela či Kolumbie. Současný prezident Lozada učinil hlavním tématem svého funkčního období privatizaci a zpráva SB mohla radostně konstatovat, že výdaje veřejného sektoru se ztenčily z 25 procent HDP v roce 1995 na osm procent v roce 1998. Bolívii se předloni jako druhé zemi na světě podařilo splnit kritéria Iniciativy pro silně zadlužené chudé země a vysloužila si odpuštění více než 50 % svých dluhů. Makroekonomický úspěch ovšem nebyl zadarmo. Utahování opasků dolehlo nejvíce na ty nejchudší, kteří však v Bolívii tvoří převážnou většinu obyvatel: dvě třetiny populace žijí pod hranicí chudoby s příjmem nižším než dva dolary denně. Nezaměstnanost dosahuje místy až 90 %, v zemi neexistuje systém podpůrných sociálních dávek, takže někteří vesničané platí třeba lístky koky. Za této situace vyvolává každé další úsporné opatření vlády vlnu protestů, často provázených násilnostmi.
Yankees Out!
Ekonomické reformy nejsou jediným zdrojem nestability v této hornaté zemi. Složitou situaci komplikuje boj, který USA vyhlásily latinskoamerickým drogovým kartelům, exportujícím z andských úbočí do Severní Ameriky kokain. Koka jakožto základní surovina pro jeho výrobu se tradičně pěstuje v zemi už od před-inckých dob. Původně sloužila incké elitě, mezi běžnou indiánskou populaci ji rozšířili Španělé, kteří se s její pomocí snažili zvýšit výkonnost Indiánů otročících ve stříbrných dolech. Lístky koky jsou původní indiánskou populací uctívány, v odlehlejších částech země se jich dodnes používá jako platidla nebo symbolické oběti bohyni země Pachamamě. Pěstování koky se věnuje značný počet obyvatel. Velkou část z nich dnes tvoří nezaměstnaní horníci z uzavřených cínových dolů, pro něž jsou políčka na svazích hor ve výšce tisíc až dva tisíce metrů nad mořem často jediným zdrojem příjmu. Vláda v posledních pěti letech vymýtila tisíce hektarů osetých touto spornou plodinou, alternativní produkce ovoce či kakaa se však kvůli nedostatečně zajištěnému odbytu vždy znovu zhroutila. Spor o koku se zvrhl ve víceméně utajenou válku mezi speciálními jednotkami vycvičenými a financovanými americkou administrativou a zemědělci vyzbrojenými holemi a mačetami, kteří svůj majetek brání. Válka za sebou zanechala oběti na životech, vraždy mají na kontě obě strany. Koka se postupně stala také vlajkovou lodí vzpoury proti dvěma desítkám let reforem, v jejichž průběhu se postavení chudých obyvatel Bolívie dále zhoršilo. Pomoc od MMF je totiž podmiňována jak rozpočtovými škrty v sociální, zdravotní a vzdělávací sféře, tak privatizací. Například po privatizaci vodovodní sítě v druhém největším bolivijském městě Cochabambě ale cena pitné vody stoupla až o 300 %, což pro mnohé obyvatele v důsledku znamená, že by jen za její odběr zaplatili 60 procent svého měsíčního příjmu. Situace v zemi hraje do karet umírněnému levicovému hnutí MAS a zejména jeho charizmatickému indiánskému vůdci ve sportovní šusťákové bundě Evo Moralesovi. Tento třiačtyřicetiletý mluvčí pěstitelů koky v Bolívii získal v loňském prezidentském klání jen o jedno procento méně hlasů než Lozado. Jeho rétorika se pohybuje v rovině levicového antiamerikanismu a hesel typu Yankees Out!. Některé Moralesovy argumenty nicméně nepostrádají logické opodstatnění. Upozorňuje například, že pěstování koky není totéž co obchod s kokainem. Řešení tohoto problému vidí v poklesu poptávky po kokainu v USA a nikoli ve vymýcení indiánských políček. Na mítincích MAS pronáší Morales radikální projevy o neokolonizaci, znárodňování a navrhuje, aby se země vrátila k primitivnímu indiánskému společenství. Jeho chování dává tušit, že se jedná o dalšího latinskoamerického populistu typu Luly v Brazílii, který ztělesňuje naději pro domorodé voliče a zároveň se snaží vyjít vstříc USA a mezinárodním finančním kruhům. Přestože se nezamlouvá ani americké vládě, ani zahraničním investorům kvůli svým téměř komunistickým postojům, je všem jasné, že dosavadní alternativy selhaly.
Autoři jsou stálými spolupracovníky Respektu, žijí ve Španělsku (sopi@centrum.cz). |
|
|
|
