| breeder |
GfK: Čtvrtina Čechů souhlasí s legalizací marihuany
Zpravodajství ČTK 19.3.2003, rubrika: Společnost, životní styl - Praha, Středoč. kraj,ČR| autor: KPE
PRAHA 19. března (ČTK) - Čtvrtina Čechů je pro případnou legalizaci marihuany, dvě třetiny lidí by s tímto krokem nesouhlasily. Největší podporu má povolení této drogy mezi lidmi ve věku do 30 let. Vyplynulo to z průzkumu společnosti GfK.
Heroin, kokain, pervitin, hašiš, LSD a extázi respondenti zařadili mezi takzvané tvrdé drogy. Heroin, kokain a pervitin do této skupiny patří podle většiny dotázaných. Pro čtvrtinu lidí je tvrdou drogou i marihuana a pro pětinu alkohol.
Většinu těchto drog lidé považují za silně návykové a navíc smrtelně nebezpečné látky. Za škodlivý označili i alkohol, 16 procent dotázaných uvedlo, že je smrtelně nebezpečný. Alkohol označila za velmi škodlivý polovina respondentů, o marihuaně si to myslelo o pětinu lidí méně. Za málo škodlivý či neškodný považují zejména lidé do 18 let nikotin. Mezi staršími má tento názor čtvrtina dotázaných.
kpe kš
________________________________________________________________________
Informace pražské policie
Zpravodajství ČTK 19.3.2003, rubrika: Právo a krimi - Praha, Středočes. kraj, ČR| autor: MAR
PRAHA 19. března (ČTK) - Z drogových deliktů, loupeže a vydírání obvinil v úterý policejní rada osmnáctiletého a sedmnáctiletého mladíka z Prahy 4. Dvojice se zaměřovala na žáky základních škol, které okrádala a prodávala jim marihuanu a pervitin. Obvinění navíc pod pohrůžkami fyzického násilí dva chlapce nutili, aby pro ně v supermarketu kradli cigarety. Nyní v policejní cele čekají, zda je soud vezme do vazby
________________________________________________________________________
Policisté objevili drogovou laboratoř a zadrželi dealera
Mladá fronta DNES 20.3.2003| rubrika: Kraj Pardubický| strana: 1| autor: MAGDALENA NOVÁ
Pardubice - Scénu jako v akčním filmu zažili obyvatelé jednoho panelového domu v Pardubicích. V neděli nad ránem tu policie zasahovala proti výrobcům drog. V pronajatém bytě odhalila domácí laboratoř na výrobu pervitinu a zatkla dvaadvacetiletého muže z okresu Pardubice, podezřelého z výroby drog. „Jednalo se o dlouhodobě plánovanou akci s krycím názvem Makumba. Při domovní prohlídce policie zajistila pomůcky a chemikálie určené k výrobě pervitinu. Objevila také přibližně 5 miligramů čerstvě vyrobeného pervitinu, který byl právě v poslední fázi výroby, takzvaném odpařování. Přitom cena jednoho miligramu pervitinu se na trhu pohybuje kolem tisíce korun,“ uvedla včera mluvčí východočeské policie Renata Šanderová. Policie zjistila, že muž zásoboval pervitinem narkomany z celého okresu Pardubice i blízkého okolí. Vyšetřovatel proto mladíka obvinil z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek.„Pachateli hrozí trest odnětí svobody na jeden rok až pět let,“ řekla Šanderová. Podobný zátah na výrobce drog proběhl také v Trutnově pod krycím názvem Indi. Policie zadržela sedmadvacetiletého muže, kterého obvinila z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek. „Policisté zjistili, že muž prodával pervitin, extázi a marihuanu na diskotékách ve Vrchlabí a dalších místech Trutnovska. Prošetřují, zda nedistribuoval drogy i nezletilým a mladistvým. Pokud se obviněnému prokáže vina, hrozí mu trest odnětí svobody na dva roky až deset let,“ dodala Šanderová.
________________________________________________________________________
Ústečan pašoval hašiš za milióny
Severočeské noviny 19.3.2003| rubrika: Titulní strana| strana: 1| autor: VÍT LUKÁŠ, JAKUB SEKYRA
Drogu převážela celá rodina, dokonce s dvouletým dítětem.
Ústí n. L./Strážný - Automobil naložený 260 kilogramy hašiše za sto miliónů korun zadržela německá policie na dálnici mezi Pasovem a Regensburgem. Organizátor celé akce, osmadvacetiletý muž z Ústí nad Labem, je také v rukách policie.
"Muže zatkla naše Služba kriminální policie a vyšetřování. Soud na něho uvalil vazbu," potvrdila včera severočeská policejní mluvčí Jarmila Hrubešová. "Byl obviněn z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů, za který mu hrozí 10 až 15 let vězení," dodala Lenka Bradáčová z Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem. Posádka vozu, v němž byl hašiš převážen, zůstává ve vazbě v Německu. "Jde o dvaadvacetiletého muže s manželkou a jejich dítětem a mužova otce a strýce," uvedl Bohumír Marek z generálního ředitelství cel. Pokud jim bude prokázána trestná činnost, budou podle představitelů německých orgánů v Německu odsouzeni. Dítě zatím zůstává s matkou. Tresty za drogové delikty se v Německu pohybují od dvou do patnácti let, vzhledem k velkému množství převážené drogy lze v tomto případě počítat s vyšším trestem. Odhalení hašišové zásilky je výsledkem spolupráce českých celníků a německé protidrogové skupiny celních a policejních útvarů. Již v polovině loňského roku byl zadržen kurýr, který v rezervním kole osobního automobilu přepravoval drogu z ČR do Nizozemí. Tento transport organizoval stejný muž jako zásilku, která byla zajištěna 7. března. Podle Bradáčové podnikal v oblasti autodopravy a zaměřoval se na převoz léčiv. Obytný automobil, v němž se drogy nacházely, z půjčovny vyrazil v únoru do Sýrie a odtud směřoval do Nizozemí, kde měla skončit zásilka hašiše. Ve voze, který byl celou cestu sledován, bylo nalezeno celkem přes 670 balíčků drogy.
________________________________________________________________________
Drogy na školách hledají i policejní psi
Karlovarské noviny 19.3.2003| rubrika: Lokální| strana: 15| autor: IVANA KALINOVÁ
Boj proti drogám sílí a školy se proti tomuto nešvaru brání všemi prostředky. V rámci preventivních opatření nechávají ředitelé školy prohledávat i psy.
Karlovy Vary - Drogy jsou strašákem civilizovaného světa, dětí i dospělých, a školy se proti nim brání všemi možnými prostředky. Například ředitel Prvního českého gymnazia souhlasil s návrhem, aby školu v rámci preventivních opatření prohledali cvičení policejní psi. "Jsem velmi rád, že psi nic nenašli. O naší škole se velmi často proslýchalo, že drogy tady máme, nyní je tato fáma vyvrácena. Máme zde hodně tříd i šaten, proto školu prohledávali psi dva. Nikdo o příchodu policistů dopředu nevěděl, ani já sám. A výsledek je kladný. Dnes můžeme tvrdit, že negativní zprávy o naší škole byly liché," uvedl ředitel školy Zdeněk Papež. Podle informací policejní tiskové mluvčí Zdeňky Papežové, která má zároveň na starosti drogovou prevenci, jde o namátkové prevetivní akce. " Cvičený pes kynologů ze Sokolova kontroluje pouze prostory, tedy učebny a šatny bez asistence žáků. Nejprve si vyžádáme souhlas ředitele školy a ten je také celé akci přítomen. Zatím jde o prvotní záležitost, ale odezvy jsou kladné. Od žáků i pedagogů," vysvětlila Zdeňka Papežová. Na druhé prohledávané škole ovšem pes zareagoval. Žák, jemuž taška patřila, to vysvětlil tím, že den před tím se byl bavit v jednom karlovarském klubu, kde se drogy používají. O jakou školu šlo, to ale Zdeňka Papežová neupřesnila. Přítomnost drog na škole vyloučila například ředitelka střední zdravotnické školy Eva Průchová. Ani zde žádné žáky v souvislosti s požíváním drog neprošetřovali a neměli ani žádné signály, že by některý žák drogy užíval. "Stoprocentně to tvrdit nemůžeme, ale mohu říct, že problémy s drogami nemáme. Jako zdravotní škola jsme ale školní zařízení s jiným systémem, naši žáci mají o drogách nejen hodně informací, ale také s nimi pracují. Na drogovou problematiku mají tedy profesní pohled, protože přímo vidí následky i důsledky používání drog," vysvětlila Eva Průchová.
________________________________________________________________________
Nově definovaná závislost: MOJE DROGA: POHYB
Instinkt 20.3.2003| rubrika: Téma| strana: 40| autor: Text: Marika Krumlovská
Nová závislost? Odborníci ji zatím neuznávají, ale někteří lidé už se s ní znají velmi dobře. Závislost na pohybu, na sportu, na vyčerpání a pocitu síly. Na iluzi krásného pevného těla. Stejně jako narkomani i "sportovní feťáci" zažívají své abstinenční příznaky. Trpí jimi holky, kluci, muži a ženy. Oddaně a bezbranně ničí svá těla dlouhé a dlouhé hodiny. A nemůžou jinak. Mezi nimi i krásná Kamila: z devíti hodin denně se jí povedlo postupně několik hodin ubrat...
Džíny jí obepínají pevná stehna. Dlouhé blond vlasy padají k pasu. Už neváží jen 43 kilo. "Cvičím jenom tři hodiny denně," řekne Kamila. Je jí 22 roků. Mluví potichu, člověk musí zbystřit sluch, aby rozuměl. "Prostě musím," řekne k otázce, proč tráví tolik hodin ve fitness centru. Kamila je závislá na pohybu. Ví o tom a její příběh by pasoval i na desítky dalších. Dřou se ve fitness centrech, v bazénech, běháním, na kole. Možná jim ani nedošlo, že něco jako závislost na pohybu existuje. Sport je přece správná a úžasná věc. Sportovat se má. Sportovat je zdravé, říkají všichni kolem. To proto snad v množině ostatních závislostí svítí sport jako bílá výjimka. Jenže Kamila už poznala, co je to sportovní absťák. Dokončila sice střední školu pro cestovní ruch, ale nikdy svou profesi nezkusila. "Nastoupila jsem do pojišťovny. Bylo to hrozný. Celý den jsem jenom seděla a tloustla. Pak už se to nedalo vydržet," vzpomíná. Utekla hned, jak to šlo. A kam? Do fitness centra na okraji Prahy. Dnes tam pracuje jako recepční. Má smysl v jejím případě mluvit o závislosti? "Když člověk věnuje veškerý volný čas uspokojení jediné potřeby na úkor všech ostatních, dá se to klasifikovat jako závislost," říká Běla Hátlová, předsedkyně Asociace psychologů sportu. Má se závislými na sportu svoji zkušenost. Ví, že "závislost narušuje jejich vazby k rodině a známým, znemožňuje jim věnovat se něčemu, co by v běžném životě dělali, překáží jim v uspokojování základních potřeb. Pokud jakákoliv činnost omezuje růst osobnosti, místo aby ji rozvíjela, není něco v pořádku." Kamila se k lidem popsaného typu skvěle hodí.
Devět hodin dřiny
Jako malé se Kamile posmívali, že je ošklivá. Naštvala se až na gymplu. Nebyla sama, kdo ve třídě cvičil a nejedl. Ze čtyř anorektiček měla nejhezčí spolužačka 53 kilo. Kamila 56. Dala se do práce. Chtěla spolužačku dohnat a podařilo se jí víc. Dotáhla to až na 43 kilogramů. "Nejedla jsem asi rok," šeptne. Sedí na židli za recepcí fitness centra. A jak to skončilo? "Zlomilo se to banální operací. Zatajila jsem anestezioložce, že vážím 43 kilo. V tu chvíli mi došlo, že můžu umřít. Probudila jsem se z narkózy a začala jíst. Rozhodla jsem se, že to doženu pohybem." Kamila měla před sebou jedinou vidinu: krásné pevné tělo. Zdá se, že závislost na sportu se může jevit i jako únik před anorexií. Kamila je toho jistým příkladem. Každý den - bez výjimky a bez milosti - dřela devět hodin. Nonstop. Doma jí cvičení vyčítali. Nepomáhala ani s domácností. Nikam nechodila. Nejezdila. Neměla prakticky žádný volný čas. "Když si nezacvičím, jsem nervózní, vzteklá a nesnesitelně protivná," přiznává Kamila i dnes. Osvé závislosti ví. A oči jí zvlhnou, když na to přijde řeč: "Prostě musím. Dřív to bylo devět hodin každý den, dnes jsem na tom líp, ale tři hodiny je opravdu minimum," řekne. A ví své: "Ano, jsem závislá." Potřeba pohybu těmto lidem pohltí všechen čas. Omezí vztahy v rodině i s přáteli, přestanou se věnovat svým koníčkům, po práci nemají čas na nic jiného než na sport.
Závislost na všem
Když už i cvičení je droga, to se pak dá vypěstovat závislost na čemkoli, lze poměrně logicky namítnout. Může být opravdu cvičení chorobná závislost? A jak pak vymezit vrcholové nebo jen zapálené sportovce oproti lidem závislým na pohybu? Není to jednoduché. Snad by pomohl pojem cíl. Sportovec touží po výkonu, po vzdálenosti, kterou zdolá, po čase, který překoná. Takové vidině podřizuje výkon. Cvičí, aby dosáhl cíle. Umí odpočívat, umí dávkovat síly a ví, kam jde. Sportuje kvůli svému rekordu. "Feťák sportu" pak nejspíše pro pocit, že má hezké tělo a může vůbec mezi lidi. Snad i kvůli přesvědčení, že zvládl nemožné. Běžný sportovec svůj osobní život nevytlačuje na úkor tréninku. Umí odpočívat a třeba i na nějaký čas vysadit. To Kamile nikdy nešlo: "Měla jsem nedávno měsíc nohu v sádře," vypráví. "Nemohla jsem to vydržet, rodiče si se mnou užili. Byla jsem hrozně nepříjemná, protivná. A stejně jsem to nevydržela a cvičila alespoň vršek." Spornost pojmu "závislost na sportu" brání určit opravdový počet nemocných. Málokdo si svou závislost uvědomí a málokdo ji přizná. I psychiatři se s takovými pacienty setkávají zatím jen výjimečně. Ředitel psychiatrické léčebny v Bohnicích MUDr. Zdeněk Bašný ještě žádného člověka závislého na sportu nepotkal. Ani psycholožka doktorka Zdeňka Košátecká, která se na závislosti specializuje, nikoho takového neléčila. Jen Běla Hátlová, která se mimo jiné věnuje pohybovým programům určeným pro léčbu psychických poruch a závislostí, ví své. Na několik lidí s diagnózou závislost na sportu narazila: "Za posledních pět let jsem jich poznala asi dvacet."
Supermuž a superžena
Závislost na sportu se projevuje nejrůznějšími způsoby. Jeden si řekne: Udělal jsem něco pro své tělo, jiný si zas cvičením dopřává libého pocitu maximální výkonnosti nebo fyzického vyčerpání. "I muži bývají posedlí sportem. Dost často se mezi nimi objevují vysoko postavení manažeři, zaneprázdnění lidé, kteří dříve hodně sportovali. Jejich životním pohonem je výkon. Místo toho, aby sportem relaxovali, si dokazují, že po deseti hodinách v práci zvládnou i padesát kilometrů na kole a jen dvě hodiny spánku," vysvětluje Běla Hátlová. "Tito lidé si po čase vypěstují chronickou únavu a můžeme s nadsázkou říci, že úraz by byl pro ně vysvobozením," dodává. Tak daleko snad Kamila zatím nedošla. To snad spíš Sylva, která se hned druhý den po návratu z nemocnice, kde se jí narodil malý Štěpán, rozhodla shodit to "odporně povislé břicho". Nacpala se do tepláků a běhala po parku. Nemohlo to dopadnout dobře. Po půlhodinovém šíleném běhu dorazila domů a brzy se jí zanítila prsa; s kojením nastala bolestivá kalvárie. Stejně neoblomně trénuje také Monika, pokojská v jednom pražském hotelu. Denně se vrací domů vyčerpaná namáhavým úklidem pokojů, koupelen a nekonečných chodeb. Stejně se pak ale pokaždé zvedne, vezme batoh s tepláky a jde na aerobik. Den bez pohybu si nedovede představit. Jak blízko jsou obě Kamile... Ta se jednou dokonce pokusila spojit příjemné a nevyhnutelné s užitečným a chtěla se stát cvičitelkou. Nepovedlo se. Kamila totiž mluví moc potichu a cvičenky ve fitness centrech ji jednoduše neslyšely. Zkusila jinou věc. Začala chodit na diskotéky a protancovala celé noci. Sama. To kvůli postavě, jak jinak.
Dobrá závislost
Tvrdé drogy a sport vedle sebe jako srovnatelné nebezpečí moc nehrají. "Neexistuje dobrá závislost a špatná závislost. Každá je ve svých důsledcích ničivá," říká Běla Hátlová. Sportovat je stejně dobré jako pracovat. V tom se závislost na sportu podobá workholismu, který už je zapsaný v mezinárodním registru nemocí. Závislost na sportu na svou oficiální diagnózu zatím čeká. "Řekla bych, že lidé tuto závislost hodnotí docela kladně," říká Běla Hátlová. "Ono to vypadá, že závislí společnosti nevadí. Pracují přece 'jen' na svém těle. Je pravda, že nekradou, nejsou vlastně ani poznat. Ničí ovšem menší sociální jednotky, jako je rodina nebo přátelské, pracovní a partnerské vztahy." Potvrzuje to konečně i Kamila: "Přítel o tom ví. Moc mě nechápe, ale tiše toleruje. Vídáme se jen v neděli. Chci s ním být celý den, jenže pak mi nezbyde čas na cvičení. Chodíme tedy aspoň na procházky, abych měla pocit, že něco dělám. Stejně se ale cítím špatně a mívám problémy v sexu." Konce narkomanů a závislých na sportu jsou ale každopádně nesrovnatelné. Ti první ztrácejí chuť pokračovat, mají zničené tělo a život. Závislí na sportu se obvykle včas vzpamatují. "Ženám často pomůže těhotenství," říká psycholožka Hátlová. Ale i mezi čerstvými maminkami jsou výjimky. "Měli jsme tu takovou bláznivou holku, hned jak se po porodu probudila, začala na posteli cvičit sklapovačky," vyprávějí sestřičky z porodnice.
Novinka
"Nemyslím si, že je to nový typ závislosti, existuje od samého vzniku sportu, ale vždy spíš souvisela s maskulinní potřebou podat výkon. Kdo chce být dnes úspěšný, musí být výkonný a navíc ještě krásný a štíhlý. Tlustý je neukázněný. Proto je tato závislost do jisté míry fenoménem doby. S kultem krásných těl se sport stává opravdovou drogou pro obě pohlaví," vysvětluje Běla Hátlová. Bylo snad dříve méně závislých? Učinit jednoznačně takový závěr je sporné, dnes se totiž o mnoha problémech daleko víc mluví. Více řešíme vše, co nás ohrožuje. "Nemáme nad sebou žádné superego," tvrdí Běla Hátlová. "Naší modlou jsou peníze. Když je nemůžu mít, nahradím to modlou prožitku. Ten je v naší společnosti hodnotou. Každá společnost, v níž se klade větší důraz na konzumaci prožitků a zanedbává se morální růst, dává prostor pro vznik závislostí."
Jak se léčit?
"Připadám si jak v bludném kruhu. Chci jít k doktorovi, ale nemám na to zatím peníze," přiznává Kamila. Z anorexie se dostala sama, ale až teď jí dochází, že jen napůl. Přelila starý problém do nové závislosti a neví, jak dál. "Mám vlny: v létě jsem na tom byla lépe, teď je to horší." Jak se léčit? Stejně jako každý jiný člověk pronásledovaný jakoukoli závislostí. "Člověk musí změnit postoj k sobě samému, ke svým hodnotám. Léky nepomůžou, je to dlouhodobá vnitřní práce s terapeutem," říká Běla Hátlová. "Rozhodně bych těm lidem nezakázala cvičit. Navrhla bych relaxaci a postupně přejít i na jiné činnosti. Nebudou schopni přestat úplně a hned, ale můžou svou vnitřní aktivitu alespoň přesměrovat." Stydí se Kamila? "Ne, spíš se cítím jako oběť," špitne se sklopenýma očima. Zrovna skončila hodina aerobiku, fronta zpocených holek se hrne vrátit klíč od šatny. Utře si oči a pustí se do práce. Usmívá se a žertuje se zákazníky. Na první pohled spokojená a vyrovnaná mladá holka. Neví, jak dál.
________________________
ZÁVISLOST
* Slovníky definují závislost jako "stav, při kterém absence látky nebo jiného podnětu vyvolává v organismu fyzické nebo duševní potíže". Takovým podnětem se může stát cokoliv. Po gamblerech, workholicích a lidech se stravovacími problémy se dnes v ordinacích psychologů a psychiatrů začínají objevovat šlachovití a vyčerpaní "sportovci". Závislost na sportu zatím sice není zavedená jako odborný termín, existuje ale v životech konkrétních lidí.
________________________________________________________________________
Kvůli chybějícím svědkům musel soud případ dealerů drog odročit
Zpravodajství ČTK 19.3.2003, rubrika: Právo a krimi - Liberecký kraj| autor: IVC
LIBEREC 19. března (ČTK) - Kvůli chybějícím svědkům musel dnes Krajský soud v Liberci odročit hlavní líčení s párem obviněným z prodeje drog. Gabrielu Šebestovou a Petra Michalce obžaloba viní z distribuce pervitinu za 750.000 korun. Za to jim hrozí až 12 let vězení. "Obžalovaní trvají na výslechu lidí, kteří od nich drogy kupovali, líčení proto bude pokračovat v květnu," řekla dnes ČTK předsedkyně senátu Olga Fričová.
Většina svědků, kteří se zatím k soudu nedostavili, jsou podle Fričové drogově závislí. "Někteří z nich jsou kvůli trestné činnosti ve vězení, ty jsme nechala na květnové líčení předvést," dodala Fričová. Zároveň však přiznala, že některé svědky bude velmi těžké k soudu přivést.
Třiačtyřicetiletý bývalý číšník a majitel českolipského Country klubu Michalec a jeho devětadvacetiletá přítelkyně podle spisu od podzimu 2000 do svého zadržení v dubnu loňského roku nakoupili a prodali či rozdali více než 700 dávek pervitinu. Ne vždy požadovali peníze, narkomani jim platili i šperky a oblečením. Drogami zase Šebestová údajně platila za hlídání svých dětí ve věku 11 a šest let.
Šebestová i Michalec však jakoukoli účast na prodeji drog popírají. Při domovní prohlídce však policie našla v kabelce několik dávek pervitinu a váhy se stopami drogy. Šebestová při výslechu na policii tvrdila, že kabelku už přes půl roku nepoužívala, a drogy tam tak mohl dát prakticky kdokoli.
Líčení bude pokračovat 20. a 21. května.
Leona Vacková jpt
________________________________________________________________________
Důchodce pašoval kokain v břiše
Metro 20.3.2003| rubrika: Ze zahraničí| strana: 3| autor: (ČTK)
Italský důchodce s rekordními 121 kapsulemi kokainu v břiše byl zadržen na římském letišti Fiumicino.
Elegantní a zachovalý padesátník, který vůbec nevypadal podezřele, už však měl co do činění s policií a drogami, zjistili celníci a podrobili jej důkladné prohlídce. Důchodci přitom vypadlo z klobouku šest kapsulí s kokainem. Další část kontrabandu skrýval výtečník, jak ukázala radiografie jeho žaludku, v útrobách. Za tři dny z něho vyšlo 121 pilulek naplněných kokainem. Důchodce celkem spolykal přes kilo kokainu v tržní hodnotě půl milionu eur (15 milionů korun).
________________________________________________________________________
Kristus byl narkoman!
Ring 18.3.2003| rubrika: Tečka| strana: 46| autor: HERBERT KRATZER, Foto: ČTK
Američtí vědci šokovali církev
Dějiny raného křesťanství, jednoho ze tří největších světových náboženství, prý bude třeba od základu přepsat! Na základě archeologických nálezů a studia hebrejského originálu bible to naznačují američtí vědci Chris Bennet a profesor Carl Ruck z katedry klasické mytologie na univerzitě v Bostonu.
"Za schopnost uzdravovat nemocné, dělat zázraky i za vizionářské napadání nevděčí Ježíš žádnému božskému vnuknutí, ale zkušenostem s drogou - s indickým konopím," tvrdí Chris Bennet s odvoláním na výsledky mnohaletého výzkumu. Posvátný olej, kterého první křesťané používali vedle posledního pomazání i k léčení nemocných, totiž obsahoval značné množství substance známé jako keneh-bosum. Jde o látku získávanou louhováním cannabisu, která se spolu s aromatickými bylinkami přidávala do olivového oleje používaného při bohoslužbách. "V původním hebrejském textu bible najdeme recept na jeho přípravu," uvádí profesor Carl Ruck a dodává, že na počátku našeho letopočtu právě tato droga hrála významnou úlohu při judaistických náboženských obřadech a hojně sloužila i k medicínským účelům. Používala se při léčení epilepsie, kožních chorob, poruch zraku a v neposlední řadě i při menstruačních potížích. Jak uvádí Chris Bennet, Kristus a jeho družina se v oleji obohaceném extraktem indického konopí koupali a ten se jim prostřednictvím pokožky dostával do krevního oběhu. "V takovém stavu Ježíšovi učedníci mohli mít skutečně dojem, že jejich Mistr dokáže kráčet po vlnách, nebo nasytit několika rybkami zástup hladovějících," konstatuje. Jejich tvrzení vyvolalo v církevních kruzích značné pobouření. "Říkat, že skutky, jimiž se proslavil, jsou jen výplodem narkotických snů, je rouhání," bouří se proti oběma vědcům vatikánské kruhy. "Ježíš nikdy nepoužíval oleje s výtažkem z indického konopí," oponuje teolog Hans Gasper. "V písmu svatém o tom nenajdeme jedinou zmínku!" Nicméně historici Bennet a Ruck jsou nekompromisní. "Z rozboru starozákonných textů jednoznačně vyplývá, že tak činil a nabádal k tomu i své žáky," říkají. Současně naznačují, že trestat někoho za konzumaci hašiše, nebo marihuany je nekřesťanské.
FOTO 1 - Mučednická smrt Ježíše Krista je po generace inspirací umělců. Američtí vědci nyní přicházejí s šokujícím odhalením o jeho životě.
FOTO 2 - V oblasti Středního východu, kde se zrodilo křesťanství, má pěstování indického konopí dlouhou tradici. Výtažek z něj se používal při kultovních obřadech a k léčebným účelům již před začátkem našeho letopočtu.
________________________________________________________________________
VE VŮNI OPIA
Instinkt 20.3.2003| rubrika: Svět na dosah| strana: 54| autor: Text: Jiří Sladký
Bezmála v každé větě, kterou vyslechne cizinec na íránském východě, je slyšet slůvko terjag, což persky znamená opium. Rituál "kouření máku" je neodmyslitelnou součástí místní kultury a oblíbenou národní zábavou. Dalo by se říci, že čím je Čechům pivo, tím je Íráncům terjag.
Vystupuji z malého autobusu v širokém údolí na východě Íránu, plném ořešáků a moruší, v jejichž stínu se ztrácejí domky rozlehlé vsi. Horko sálá ze zdí, nikde nikdo. Po chvíli přede mnou jako zázrakem brzdí široké a dlouhé auto amerického střihu. Vysoký štíhlý mladík se opírá o dvířka. "Jsem tu učitelem angličtiny. Máš štěstí, že jsi narazil zrovna na mne. Jestli chceš, budu tvým průvodcem. Kouříš terjag?" O třicet kilometrů níž se všechna voda z říčky ztrácí a my vjíždíme do žhnoucí pouště Lút. I v tak mrtvé krajině ale bývá občas živo, usmívá se můj průvodce potutelně. Stovky kilometrů pouště jsou protkány neviditelnými pěšinami pašeráků drog. Stále zasypávané pískem, vedou neomylně k afghánské hranici.
Alkohol, hašiš a opium
"Tři muži jednou večer přijeli k městské bráně," začíná asi nejoblíbenější perská anekdota. "Bylo ale už po západu slunce a brána byla zavřená. Jeden z mužů byl propadlý alkoholu, další kouřil hašiš, třetí opium. Alkoholik chtěl rozbít bránu, ctitel hašiše, podnícen fantazií, jako červík prolézt klíčovou dírkou. Zato milovník opia prohlásil: Počkejme do rána, jakmile bránu zase otevřou." V drobném příběhu je klíč k odpovědi, proč je opium v Íránu tak oblíbené. Jeho kouzlo je v nesmírném klidu, blaženosti a oproštění od starostí, které se rozlije po těle i duši a jehož síla překonává splín, hlad i všechny neduhy. Anekdotu opěvující opium nám vyprávěl tentokrát náš nový společník, obchodník Ibrahim. Ještě není půlnoc, když naše malá společnost opouští bezpečnou náruč čajovny ve městě Kermánu. Ibrahim nás zve domů: "Budete se mnou kouřit opium?" ptá se, ale odpověď ani neočekává. "Budeme kouřit jen málo," rozhoduje za nás. Vzpomenu na ty věty, když pak seance přesahuje druhou hodinu a do úsvitu není daleko.
Náboženská policie
Náš náhodný společník cosi domlouvá s tlupou chlapíků mezi taxíkáři postávajícími na náměstí. Bere od nich malý balíček a vytahuje bankovky. Funguje to jako u nás, říkám si. Po jízdě stále temnějšími uličkami vstoupíme do dvorku domku, kde Ibrahim bydlí v podnájmu v malé místnosti s kuchyňkou, zakrytou plentou. V přízemí přebývá ještě jeden další podnájemník, v patře domácí se ženou a syny. Právě když se uvelebíme na měkkých polštářích, ozve se rázné bušení na vrata. Ibrahim sebou trhne. Je to komité, kontrola náboženské policie. Naštěstí pro nás nehledají opium, ale mladé páry "páchající nemravnosti". U sousedních vrat přistihli mladý pár, výmluvným gestem ukazují při čem a přisprostle se chechtají na celé kolo Jakmile odejdou, Ibrahim s vážnou tváří upozorňuje na nebezpečí. Kontroly jdou občas i po satelitech, v Íránu zakázaných. A někdy také po opiu. Tomu, koho přistihnou s pěti kilogramy drogy, hrozí trest smrti. Sedím zabořený v polštářích. Únavu a napětí rozpouštím v kvantech čaje, které Ibrahim stále přináší. Podávám ruku člověku, kterému malý domek s ještě menším dvorkem patří. Předčasně zestárlý muž má zapadlé oči ve tváři s ostrými rysy. Vrásčité a úzké. Takoví bývají lidé z Kermánu. Hubení a nevysocí, ale houževnatí až do vysokého stáří. "Můj nejlepší přítel," říká před ním Ibrahim a pak, když domácí odchází, nachýlí ke mně hlavu. "Ahmed byl ve vězení za pašování opia. Dostal pět a půl roku. Vrátil se teprve před pár měsíci. Chytili ho ve vlaku, s třemi kily."
Budeme kouřit málo
Celý Kermán žije od půlnoci do rozednění opiem. "Zrovna teď, všude kolem nás, skoro všichni kouří. Každý druhý muž probdí noc s kuličkou opia. Proto se město probouzí tak pozdě," usmívá se Ibrahim a v očích mu hoří nedočkavé plamínky. Dopoledne vidíme důkaz, že mluvil pravdu: desítky vytrvalých spáčů v parcích a dlouhé, "startovací" čajové obřady u samovaru při chodníku. "Budeme kouřit jen málo," připomíná Ibrahim hlavní program večera. Starobylá naftová kamínka na ozdobných nožkách mají slídová dvířka, za nimi se mihotá plamen. Úloha topidla jen zastírá jejich skutečný účel. Otvor v nich je přesně tak velký, aby šlo prostrčit silný ocelový prut. Je uvnitř a jeho konec se žhaví v ohni. Ibrahim mezitím připravuje hmotu, kterou vytáhl z hromady koberců u stěny. Dlouho povoluje sevření několika igelitů, než vyrýpne kousek z hrudky. Tmavohnědá nepravidelná kulička neváží ani gram. Jedna dávka je k mání za dva tisíce tumánů, dva a půl dolaru. Právě tolik přinese pan Ahmed každý večer domů. Za tolik peněz se dají pořídit dvě skromné večeře pro celou rodinu. Dříve stabilní cena šla před rokem náhle dolů, jak prý se obchodníci zbavovali ve velkém zásob. Jednu chvíli bylo opium levnější než cigarety. Po americkém bombardování Tálibánu se ale cena vyšplhala na desetinásobek. Ibrahim ovšem ví, že se terjagu nevzdá, ať už bude stát cokoliv. Ani on, ani nikdo z těch, kteří propadli jeho kouzlu.
Terjag je jako žena
Prsty Ibrahim tvaruje a dlouze hněte nevzhledný kus ztuhlé šťávy z makovic. Konečně ji zmáčkne, vzniklou placku nabodne dlouhou jehlou a vzápětí krátce přidrží na povrchu kamínek. Hmota se roztahuje, lehce puchýřovatí. Bubliny praskají a místností se rozlévá ostrá vůně. Teď je porce opia připravena vydat své tajemství. Osobitý a nezaměnitelný pach připomíná indické tyčinky, k tomu pálenou čokoládu a pryskyřici dohromady, ale ze všeho nejvíc škvařenou kávu. Stačí ho ucítit jednou, aby se člověku ustavičně vracel. "S terjagem je to jak se ženou," utrousí soustředěný Ibrahim. "Čím víc ji hněteš, tím víc tě pak rozpálí." Utrhne z bloku pruh papíru a smotává úzkou dlouhou trubičku. Její okraje pevně spojí k sobě. Pak se chopí jehly s měknoucím opiem a druhou rukou vysune z průsvitných dvířek žhnoucí prut. Oči sedících planou, žhavé železo se odráží na stěně kamínek. Tajemný alchymický obřad vrcholí. To už se pan Ahmed přiblíží s trubičkou v ruce a mocně vdechuje výpary ze škvařící se a stále menší placky. Všechno opium proměněné v dým skončí v plicích. Připékající se škvarek má magickou přitažlivost. Domácí není jediným příchozím, s nímž se v kermánském domku tu noc setkáme. Předává svitek Ibrahimovi a po něm přisedá s rourkou dvanáctiletý Rahmán, syn domácího, který se nenápadně zjevil a zaujal své, zřejmě pravidelné místo. "Nejlepší kuřák a můj učitel," vysekne Ibrahim poklonu štíhlému chlapci s bystrým pohledem, který začal letos studovat střední školu. "To od něj jsem se naučil kouřit, když jsem přišel do Kermánu," obrací se ke mně s vážným tónem.
S tváří sfingy
Celá seance trvá přes dvě hodiny. Kouříme a popíjíme lahodný čaj. Když papírový svitek oběhne po několikáté dokola, Ibrahim odkrojí novou kuličku. Ztratí se stejně rychle jak ta první. Dopíjíme čaj, než přinese novou porci. A za chvíli ještě jednu. Pozoruji Ahmeda, kterému vzal terjag kus života. Stařík se obsluhuje sám, připaluje si opium a dlouhou chvíli setrvává v mlčenlivém pohroužení, s tváří jako sfinga. Jenom zapadlé oči se teď mnohem víc lesknou. Dívám se mu do propadlé tváře. Nevypadá, že by svůj boj s drogou mohl ještě vyhrát. Sám po opiu necítím vůbec nic. Buď si to nepřipouštím, nebo jsem kouřil špatně. Snad jen jemné chvění ve svalech a tělesnou i duševní pohodu. A je pravda, že spát se mi navzdory pestrým zážitkům, cestování a pokročilé ranní hodině vůbec nechce. Ale říkám si, že za to může možná spíše než opium množství vypitého čaje, který Ibrahim bez ustání připravoval. Když uléhám, mám v sobě jedenáct sklenek. Z dálky může kouření opia připomínat únik z reality a posedlost drogou, ale pro Íránce je ze všeho nejvíc životním stylem. Je přirozeným a tradičním zpestřením života v nehostinné pustině, který vyžaduje svůj rytmus, trpělivost, fáze uvolnění a zklidnění po napětí a dřině, dávku snu i pravidlo řádu, aby jej bylo možno trvale snášet. Islám a opium, každý svým způsobem, tak pomáhají Íráncům snášet život v nesnesitelných podmínkách na východě příliš horké země. |
|
|
|
