| breeder |
Odsouzen za rostlinu konopí
Blesk 18.3.2003| rubrika: Morava/Slezsko| strana: 4| autor: (tom)
OPAVA - Přísné postihování drogových deliktů pocítil včera na vlastní kůži teprve 15letý Lukáš K. z Kravař na Opavsku. Senát Okresního soudu v Opavě ho za prodej jedné rostliny konopí setého potrestal rokem vězení s odkladem na 18 měsíců.
Žák prvního ročníku učiliště prodal rostlinu, z níž se usušením získává marihuana, spolužákovi Patrikovi. "Vykopl jednu ze země," vzpomínal mladík. Nejprve tvrdil, že za konopí zaplatil stovku, u soudu hovořil o 150 korunách. Lukáš se hájil, že si to Patrik vymyslel jako mstu kvůli vzájemnému konfliktu. "Nikdy jsem drogu nevypěstoval ani ji neprodával," tvrdil. Jak však připomněl předseda senátu, Lukáše usvědčilo několik spolužáků, kteří na něj upozornili i ředitele učiliště. "Soud nemá důvod svědkům nevěřit," poznamenal soudce.
________________________________________________________________________
Drogy ve škole
TV Nova 17.3.2003 07:30| pořad: Zprávy
Monika UMANOVÁ, redaktorka
--------------------
Výsledek školní razie ve Valticích potvrzuje, jak velkým problémem na školách jsou drogy. V prvním ročníku střední vinařské školy objevila policie marihuanu, extázi i pervitin. Na drogy upozornil učitel, který dva dny před odjezdem na lyžařský výcvik nechal prohledat třídu. Škola zatím vyloučila jednoho žáka a celý případ bude mít zřejmě dohru u soudu.
URL| http://archiv.newton.cz/tvr/2003/03...a558236cbe4.asp
________________________________________________________________________
Drogy ho dovedly před soud
Blesk 18.3.2003| rubrika: Čechy/Sever| strana: 4| autor: (uá)
LOUNY - Heroin, pervitin, marihuana. To jsou mezníky života Filipa E. (25) z Loun, kvůli kterým se teď dostal až před zdejší okresní soud. Od včerejška čelí obžalobě z nedovolené výroby a držení drog.
Podle obžaloby od března 2002, tedy krátce poté, co ho na podmínku propustili z vězení za majetkovou trestnou činnost, prodával v Lounech pervitin. V několika případech ho svým známým poskytl i zadarmo.
Filipův příběh je učebnicovým příkladem života ničeného drogou. Začal na vojně, a hned s heroinem. Ze závislosti se pokoušel dostat sám. Blízké prosil, aby ho zamkli doma a zabránili mu tak dostat se k droze.
Nevydržel ale. Sebral peníze a vyskočil oknem. Když přešel na pervitin, začal prodávat své věci. Později začal krást a drogy měl i distrubuovat. "Neprodával jsem je. Nevím, proč svědkyně tvrdí, že je měly ode mě. Měl jsem co dělat, abych sehnal pro sebe. Neměl jsem na to kupovat ve velkém," bránil se.
K soudu se včera podařilo předvést pouze jediného svědka, který uvedl, že jednou pervitin od Filipa dostal. Hlavní líčení proto samosoudkyně odročila na duben.
________________________________________________________________________
Nejvíce extáze si tanečníci nechali otestovat o víkendu
Českobudějovické listy 17.3.2003| rubrika: Mutace - posláno z Českých Budějovic| strana: 16| autor: MILAN BRABEC
České Budějovice - Návštěvníci techno party Explosion V, která se konala v sobotu na výstavišti, měli možnost využít služeb terénních pracovníků Jihočeského streetworku. Ti u svého stánku kromě poradenství testovali zájemcům, zda tablety drogy extáze, které hodlali pozřít, neobsahují zdraví a životu nebezpečné látky. "Tento víkend jsme zaznamenali zatím největší zájem o poradenství spojené s testováním extáze. Zvyšuje se tím hodnota naší práce, naše snaha o snížení rizik spojených s užíváním drogy extáze. Je to pozitivní zpráva o tom, že lidé mají zájem o své zdraví, že se informují o látce, kterou užívají. A zároveň s tím se s námi dostávají do kontaktu," zmínil streetworker Kuba důležitou součást své práce. Kromě testu se totiž klientovi dostalo poučení, rad i varování týkajících se extáze, případně i jiných drog, obdržel informační materiály a vyplnil anonymní dotazník - streetworkeři tak využívají jedinečné příležitosti mapovat drogovou scénu. Mnoho uživatelů totiž kombinuje extázi s dalšími drogami, nejčastěji alkoholem, marihuanou a případně pervitinem. Kromě nebezpečných příměsí, které tablety extáze mohou obsahovat a které se testem odhalí, je nebezpečná i samotná látka MDMA. "Je to hodně individuální, někoho může teoreticky zabít i jedna tableta. Záleží na tom, jaký je jeho aktuální fyzický a psychický stav. Je zde mnoho faktorů, které nejsme schopni spolehlivě odhalit. Nebezpečí spojené s užíváním extáze je vždycky, je to prostě droga," vysvětlil Kuba. Terénní pracovníci na party otestovali 20 tablet, ve čtyřech z nich objevili nebezpečné příměsi. Jedním z cílů streetworkerů je i spolupráce s organizátory na kvalitnějším zabezpečení zdravotnické služby v průběhu party. Účastníkům parties totiž může hrozit kolaps v důsledku dehydratace a přehřátí organismu (užití extáze pravděpodobnost kolapsu ještě zvyšuje). Pracovníci Jihočeského streetworku jsou vyškoleni v poskytování první pomoci a do určité míry mohou tuto službu suplovat. Pozdě v noci proto zasahovali u dívky, která zkolabovala. Probrala se však ještě před příjezdem záchranné služby, její převoz do nemocnice nebyl nutný.
________________________________________________________________________
V Rakovníku bylo otevřeno K-centrum
Mladá fronta DNES 18.3.2003| rubrika: Rakovnicko| strana: 5| autor: ONDŘEJ KINKOR
Narůstající problémy s měkkými i tvrdými drogami má pomoci řešit Kontaktní a krizové centrum
Rakovník - Kontaktní a krizové centrum Rakovník neboli K-centrum ve spolupráci s občanským sdružením Nedrog pomáhá od minulého týdne drogově závislým občanům rakovnického okresu. „V Rakovníku chceme působit na dvou místech. Jedním z nich je už plně funkční poradna v budově bývalé speciální školy, kam si na individuální terapie budeme zvát klienty nebo rodiče, s nimiž budeme mít navázán nějaký kontakt,“ říká vedoucí Kontaktního a krizového centra Simona Petrášová. K-centrum bude v budoucnu využívat ještě prostory v Pražské ulici, které této neziskové organizaci loni za roční nájemné ve výši jedné koruny poskytlo město Rakovník. Zde by mělo vzniknout takzvané nízkoprahové zařízení, kam budou mít drogově závislí možnost zajít si pro základní hygienické potřeby, a kde bude zajišťována i výměna použitých jehel za čisté. „Od města sice máme dvě místnosti, za které jsme velmi vděčni, zároveň je ale potřeba si uvědomit, že nám zde zatím chybí základní vybavení. Dosud nemáme vodu, elektřinu ani nábytek,“ vysvětluje Petrášová, která věří, že K-centru se větší část nezbytných finančních prostředků podaří získat z Humanitárního fondu středočeského kraje a z grantů vypsaných městem Rakovník. „Nějaké peníze bychom velmi přivítali i od sponzorů, ale ti tuto oblast podporují velmi zřídka. V okamžiku, kdy zjistí, že jde o pomoc drogově závislým, dávají ruce pryč,“ dodává vedoucí K-centra. Klientům, kteří budou souhlasit s léčbou, mohou pracovníci K-centra zajistit léčení ve specializovaných zařízeních, ať už v Praze nebo i v jiných místech republiky, kde se nacházejí různé odvykací komunity. Jedním z dalších důvodů, proč krizové centrum funguje, je také pomoc dlouhodobě drogově závislým, u nichž je pravděpodobnost vyléčení mizivá. „Takové lidi budeme provázet jejich narkomanským životem, to znamená, že se budeme snažit chránit před nimi okolí. S tím souvisí právě výměna použitých jehel,“ říká Simona Petrášová. K-centrum také nabízí čtyřiadvacetihodinovou krizovou linku na mobilním telefonu Simony Petrášové na čísle 604 945 546. Potřebnost Kontaktního a krizového centra je podle závěrů Okresní protidrogové komise nezbytná. Podle Jiřího Cafourka, jenž je jednatelem občanského sdružení Nedrog, zabývajícího se především primární protidrogovou prevencí, spotřeba drog mezi rakovnickou mládeží v posledních letech značně narůstá. „Asi nejvíce je, pokud nepočítáme alkohol, uživatelů marihuany, kterou není problém zaznamenat na všech rakovnických diskotékách nebo středních školách. V poslední době ale zjišťujeme nárůst uživatelů i tvrdších drog, jako je třeba pervitin,“ upřesňuje Jiří Cafourek. „Stále častěji městští strážníci nacházejí na různých místech použité stříkačky. Uživatelé těchto látek ale po nějaké době většinou odcházejí do Kladna či do Prahy, kde se dá tvrdá droga lépe sehnat a je tam anonymnější prostředí,“ popisuje situaci. Kontaktní krizové centrum v současné době shání do svého týmu člověka na pozici streetworkera. „Náplní jeho práce bude především kontaktování lidí. Pro to by to měl být komunikativní plnoletý člověk, který dokáže zapadnout mezi mladé lidi a získat jejich důvěru, jež je při této práci nezbytná. Potřebné školení mu jsme schopni zajistit,“ říká vedoucí K-centra Simona Petrášová.
Foto: K-CENTRUM V PROVOZU. Budova bývalé speciální školy na ulici Dukelských hrdinů v Rakovníku slouží od minulého týdne lidem, do jejichž životů zasáhly drogy. Začalo tady totiž pracovat Kontaktní a krizové centrum.
FOTO: MAFA - RADEK CIHLA
URL| http://archiv.newton.cz/mf/2003/03/...13b4410d229.asp
________________________________________________________________________
BUDĚJICKÉ SAFARI
Českobudějovické listy 15.3.2003| rubrika: Mutace - posláno z Českých Budějovic| strana: 18| autor: MILAN BRABEC
Vznik dnes popisovaného druhu se odvíjí od dávných, pradávných dob, kdy byly vynalezeny hlavní atributy této skupiny mládeže - skateboard, případně in-lineové brusle a snowboard. Teprve však s mediální (reklamní) popularizací tohoto sportovního vybavení se tento druh skutečně rozmnožil a stal se velmi početným. Podobně jako další vzhledově výrazné druhy, punker nemrtvý a metalista přetěžký, je skejťák rozpoznatelný již na první pohled pouze podle svého oděvu. Neodmyslitelně k němu patří široké plandavé kalhoty s rozkrokem proklatě nízko a na nich připnutý dlouhý řetěz pohupující se skejťákovi po boku. V poslední době je také oblíbený jakýsi popruh, který se dá nosit i kolem krku a je zakončen přezkou - na ni se mohou zavěsit například klíče, jež se tak mohou nosit kolem krku nebo samostatně, jen s odepnutou přezkou, v kapse. Rádi též nosí robustnější stříbrné nebo ocelové řetízky kolem krku. Piercing ani tetování nejsou u skejťáků výjimečnými na žádném místě těla. Plandavost a nadměrná velikost kalhot se přenáší i na jiné části oblečení (skejťáci pravděpodobně chodí nakupovat ve dvou a berou jen ty věci, do kterých se nasoukají oba najednou). Dalšími typickými částmi skejťáckého oděvu jsou kšiltovky nebo vlněné kulichy (naražené hodně do čela a přes uši) a boty. Skejťácké boty jsou kapitolou samy pro sebe. My se spokojíme s konstatováním, že nejsou z kůže, ale z materiálů jako jiné sportovní boty. Od těch se však liší svou robustností a nezavázanými tkaničkami - respektive upravenými tak, aby vypadaly jako rozvázané. V nezavázaných botách se samozřejmě nedá jezdit na skateboardu, proto mají vevnitř gumičku, která botu drží na noze. Hodně skejťáků také v zimě jezdí na snowboardu a oděv pro tuto činnost splňuje stejné parametry jako ten "letní". Je nutné upozornit návštěvníky safari, že ne každý, kdo se obléká jako skejťák, umí jezdit na "prkně" nebo bruslích. Odívání mládeže je záležitostí módy, a přestože je v drtivé většině součástí určitého životního stylu (a zároveň také jeho výrazem), poměrně dost lidí se nějak obléká jen proto, že je to zrovna "in". Viděl jsem již dívky, které prošly několikanásobnou metamorfózou a mohly být v jednotlivých jejích etapách považovány za příslušnice odlišných druhů - jejich aktuální zjev se totiž přizpůsoboval mladíkovi, s nímž zrovna chodily, a společnosti kolem něj. Kromě oděvu je pro skejťáky i "pseudoskejťáky" typický způsob pohybu. Buď kolem vás prosviští na kolečkách, nebo projdou, prkno vražené pod paží. Pohybuje-li se skejťák po svých, činí tak velice pomalu. Jeho chůze je navíc nedbale houpavá, dává jí důraz rameny, ruce má vždy zastrčené v kapsách. Pomalost a ledabylost je příznačná i pro další skejťákovy pohyby. Když mluví, gestikulací napodobuje hiphopové hudebníky. Lehké a legální drogy k jeho životu patří stejně jako k jiným druhům mládeže. Nelze říci, že by některou z nich upřednostňoval, ale marihuaně se zcela určitě nevyhýbá. Vzhledem k tomu, že někteří skejťáci poslouchají techno, je vysoce pravděpodobná konzumace takzvaných tanečních drog (samozřejmě příležitostná, jak to u tohoto druhu drog bývá - taneční party se v Českých Budějovicích nekonají zas tak často). I tento druh je stejně jako alternativec arcihulič zasažen nezastavitelným vývojem civilizace, která pohlcuje jeho životní prostředí - na Senovážném náměstí prázdný prostor s hladkou dlažbou nahradilo parkoviště se spoustou automobilů. Skejťáckou populaci však migrace vynucená touto skutečností nikterak neohrozila. Přestože skejťáci představují pro oděvní, sportovní a zábavní průmysl poměrně početnou skupinu potenciálních zákazníků s vysokou kupní silou, skejťáci (a snowboardisté) jednají poněkud jinak než si prodejci "nepostradatelných" věcí myslí. Je to způsobeno, ačkoli jsou v určitých ohledech představiteli většinové konzumní společnosti, především jejich individualismem a inklinací k alternativní kultuře. A tak se skejťák-snowboardista nevybaví "superhadrama" a "superprknem" a po úspěšném superskoku nezasedne na sjezdovku, aby díky nejnovějšímu supermobilu poslal všem svým známým (díky nějakému výhodnému supertarifu) SMS zprávu, jak se mu ten skok povedl - nebo případně rovnou MMS, aby všem ukázal, jak je na horách fajn. Spíše si v celkem obyčejném vybavení sedne na sníh a čistý horský vzduch rozezní zasyčením otvírané plechovky piva a zamlží marihuanovým dýmem. Prostě není "free" podle představ reklamních agentur, ale po svém.
________________________________________________________________________
Intouš podivný
Českobudějovické listy 8.3.2003| rubrika: Českobudějovicko| strana: 18| autor: MILAN BRABEC
je skutečně velice vzácný druh, v celém českobudějovickém safari parku lze narazit jen na několik málo jedinců. Navíc se jejich počet snižuje, takže to vypadá, že tento druh vymírá. Někteří badatelé jsou však toho názoru, že evoluce (rozuměj: proměnlivá móda) jim dává nové mimikry - přizpůsobují se okolí a splývají s ním. Dnes je pro nezkušené oko nesnadné odlišit intouše od svých příbuzných alternativců obecných i orientálních. Velmi se jim podobá vzhledem, často názory, pohybuje se i ve stejném prostředí. Přes vzhled podobný alternativcům se však v tomto druhu vyskytují jedinci, které lze s devadesátiprocentní platností identifikovat jako intouše podivné na první pohled - jsou zcela typickými příslušníky svého druhu, jehož části se vliv evoluce/módy prozatím vyhýbá. Nosí stará saka, po otcích i dědečcích - manšestrová, tvídová, nejlépe kostkovaná, často s koženými záplatami na loktech. Pod sako samozřejmě patří košile, pokud možno o generaci starší, než je intouš sám, nebo s nějakým nezvyklým a originálním vzorem. Oblíbená jsou ale také batikovaná trička. Součástí oděvu každého intouše podivného je šátek, je naprosto nepřípustné ho nemít. Kalhoty intouši nosí, neseženou-li nějaké staré, džínové či manšestrové, občas, pokud se jim takové podaří sehnat, zaskví se na jejich intelektuálsky pohublých nohou kostka. Vlasy mívají intouši delší, často jejich tvář zdobí bradka, knír i plnovous, případně upravený nejrůznějšími způsoby. Ač se náš seriál někdy pokouší bourat mýty panující o některých skupinách mládeže (nebo tyto mýty alespoň neudržovat), v tomto případě mýtus intelektuála musím potvrdit - nosí brýle. Ne všichni, samozřejmě, ale většina ano. Brýle si pak intouš podivný velmi často porovnává, upravuje, posunuje na nose a provádí s nimi spoustu dalších věcí. Drogám se intouš podivný v žádném případě nevyhýbá. Souvisí to s jeho vztahem ke světu, který považuje za prohnilý a zkažený, a potřebou pozvedávat a rozohňovat svého mocného ducha. Často se ale prostě jenom jde "vožrat" a "zhulit". Rád také s pomocí drog hledá nové prožitky a z nich plynoucí inspiraci pro své složité úvahy. Proto občas experimentuje s jinými drogami, zvláště halucinogenními. Ovšem, rodiče nemějte strach, o experimentech častěji mluví, než je provádí. Samozřejmě kouří. Každý správný intelektuál, jehož mozek sžírají myšlenky, bez jejichž existence by se svět určitě zhroutil, potřebuje svou centrální nervovou soustavu udržovat v chodu nikotinem. Jelikož se však intelektuál cítí povýšen nad běžný prostý lid (nikoli však v nějakém zlém smyslu, bývají to hodní hoši) a potřebuje se od něj odlišit, kouření cigaret je pro něj příliš "plebejské". Používá tedy dýmku, ta mu dodává té správné vážnosti (je legrace vidět sedmnáctiletého kluka po několika pivech, jak se morduje například s vyklepáváním tabáku), nebo kouří balené cigarety. Povýšenost, již jsem zmínil (a opět opakuji, že nepramení z nějaké zloby či opovržení, ale spíše z mladické nerozvážnosti a arogance), pramení s intoušova pocitu, že ví víc než ostatní. Je vzdělanější a sečtenější než jeho vrstevníci, který rád svými vědomostmi ohromuje, ale obvykle v tak výjimečném oboru, že si o tom nemá s kým popovídat. S tím souvisí interakce s ostatními druhy. Jelikož je intoušů tak málo, sdružují se do stád a smeček s příslušníky jiných, ale příbuzných druhů, především na základě "spolužáctví" s nimi. Jeho vztah s nimi se dá asi nejlépe popsat jako parazitismus. rento "parazitismus" není nikterak úmyslný, odvíjí se od intoušovy potřeby sdělit někomu svá moudra a podělit se o své vědomosti. Bohužel jeho názory a vědomosti bývají natolik odtržené od reality jeho druhů, že jimi nejsou akceptovány. Intoušovi společníci jsou schopni vyslechnout ho jednou dvakrát, ale poté, vzhledem k tomu, že stále mluví o věcech pro ně poměrně nesrozumitelných nebo se opakuje, už je nebaví ho poslouchat a stává se pro ně přítěží. Zde je však nutno zdůraznit, že spolužáci ho přes svůj občasný názor, že "mele pěkné kraviny", stejně považuji za intelektuální autoritu v mnoha směrech a oborech. A tou skutečně je, neboť jeho vzdělání a všeobecný přehled jsou většinou vskutku úctyhodné. Problematičtější je však jeho nakládání se získanými vědomostmi. Protože je intelektuálem (a je na to patřičně hrdý), uvažuje v abstraktních kategoriích, jako jsou národ, třída, společnost či civilizace a nebere ohled na to, že součástí těchto kategorií jsou jednotlivci, obyčejní lidé. Intouš podivný, stejně jako ostatní, dospělí, intelektuálové, se domnívá, že ví lépe než sami "obyčejní" lidé, co vlastně chtějí. Ve svých myšlenkách (nikoli však realizovaných i realizovatelných), odsuzuje konzumní většinovou společnost jako ubohou a duchovně nízkou -nejraději by zakázal TV Nova, McDonald´s a jiné její typické symboly, protože jsou špatné. S tím může souhlasit mnoho lidí, ovšem skutečností je, že když někdo chce sledovat Novu a chodit do McDonalda, je to jeho věc. A nějaké nařízení, že to je "špatné" a neměl by se tomu věnovat, se takovému člověku vůbec nemusí líbit. Také díky tomu naráží intouš podivný na nepochopení ze strany svého okolí. Přesto je intouš podivný i jedním ze základů "budoucí elity národa", především díky svému vzdělání a bystrému mozku (v mládí však nasměrovaném poněkud pofidérním směrem). S postupujícím dospíváním se totiž naštěstí jeho myšlenky stávají realističtějšími, drží se více při zemi a berou větší ohled na skutečnosti, které jsou naprosto přirozenou součástí tohoto světa.
________________________________________________________________________
Zahradní altán musí radnice kvůli vandalům přestěhovat
Sokolovský deník 15.3.2003| rubrika: Lokální| strana: 16| autor: LUCIE BALAŠTÍKOVÁ
Libavské Údolí - Obec se rozhodla definitivně vyřešit dlouholetý problém. Stavbu přemístí na hlídaný pozemek. Zdevastovaný zahradní altán v areálu mateřské školy - to je výsledek práce vandalů, proti kterým bojuje v současnoti Obecní úřad v Libavském Údolí. Aby radní zachovali stavbu v přijatelném stavbu, plánují ji demontovat a přestěhovat na jiné místo. "Altán je zdevastovaný, například lavice uvnitř jsou úplně polámané. Mladí lidé tam chodí asi po večerech. Nastěhovali si tam dokonce nábytek - křesla a gauč. Našli jsme tam i sáček s marihuanou," posteskl si starosta Libavského Údolí Jiří Kuthan s tím, že kdyby radnice nepřistoupila k tomuto kroku, nemusel by altán za rok stát vůbec. Objekt hodlá radnice přemístit do míst, kde je v současnosti mateřská škola. "Pozemek je oplocený, a navíc je pod dozorem. V budově hlídá vrátný. V budoucnu tam navíc přibudou nájemní byty. Jejich obyvatelé si určitě pohlídají, aby v jejich bízkosti nedocházelo k takovému ničení," doufá starosta a doplňuje: "Bude také sloužit dětem z mateřské školy, pro něž byl původně určen." Vedle zahradního altánu bere za své i plot, který ohrazuje budovu obecního úřadu. Další vážnější projevy vandalů radnice naštěstí nyní řešit nemusí. "Občas házejí třeba bláto na fasádu, ale to není tak časté," uzavírá starosta.
________________________________________________________________________
Z bombičky syčí smrt
Květy 13.3.2003| rubrika: Pod lupou| strana: 12| autor: IVO BARTÍK, Snímky DRAHOSLAV RAMÍK a MILAN DAVÍDEK
"Dnes večer to roztočím!" řekl si zřejmě v osudný únorový den 15letý chovanec výchovného ústavu v Těrlicku u Karviné. Z vycházky si donesl lahvičku s plynem do zapalovačů. Aby u něj vychovatelé "fet" nenašli, schoval ho za popelnici. Večer nádobku nepozorovaně přinesl do klubovny. Zatímco ostatní děti sledovaly televizi, chlapec zhluboka vdechl velkou dávku plynu. Začal zvracet a za pár minut byl mrtvý...
Vychovatelé nemohli nic dělat, vše se odehrálo během několika okamžiků. Kdo si všimne, že jedno z dětí přiloží k ústům malou nádobku a vdechne? Ani okamžitá první pomoc nebyla nic platná.
Velká šleha v paneláku
"Prakticky totéž se loni v létě stalo i v Brně," říká toxikolog doktor David Mach. "Sedmnáctiletý mladík umístěný pro záškoláctví a další prohřešky v ‚pasťáku` večer uklízel jídelnu. Přitom inhaloval plyn z plastové bombičky, z níž se doplňují zapalovače. Zkolaboval a během převozu do nemocnice zemřel." Plyn do zapalovačů, nejnenápadnější z drog, u nás nyní opravdu začal řádit. Jen za poslední dva roky syčivý vrah zabil přinejmenším pět mladých lidí! A to ještě mnozí další měli obrovské štěstí. "Vdechování plynu obvykle neuvede lidi do stavu, kdy by potřebovali neodkladnou pomoc; samozřejmě pokud je přežijí," vysvětluje MUDr. Jan Škoula z pražské Zdravotnické záchranné služby. "Náš zatím poslední velký případ tohoto druhu byl zásah v prosinci. T ři chlapci tehdy vyfetovali šest velkých kovových dóz butanu a pak si zapálili cigarety. Následoval výbuch." Zdeněk B. (15), David K. (15) a Ladislav T. (14) svou "akci" ve čtvrtém patře paneláku v pražských Řepích odnesli těžkými popáleninami na obličeji i rukou a prasklými ušními bubínky. Měli vlastně veliké štěstí: o síle výbuchu svědčí fakt, že rozlomil dva obvodové panely a přinutil tak dvě rodiny dočasně se vystěhovat. Škoda činí víc než 1 milion korun.
Jedovatá náruč opojení
Vdechování různých plynů je mezi částí mladých lidí vysoce módní. Jde o poměrně novou záležitost, jednotlivé opojné plyny si proto někdy pletou i sami drogoví odborníci. "V současné době se k ovlivnění vnímání a chování užívají různé směsi plynů - například hélium, rajský plyn, směsi nitrátů či už zmíněný plyn do zapalovačů," vysvětluje profesor Tomáš Zima z pražské Všeobecné fakultní nemocnice. "Všechny se po vdechnutí rozpouštějí v krvi a ovlivňují především centrální nervovou soustavu." Riziko úmrtí je přitom podle Tomáše Zimy malé, avšak nepředvídatelné. "Vdechování plynů totiž vede i k reflexnímu ovlivnění center s možnou zástavou dechu a smrtí. Problémem je neodhadnutelnost ještě přijatelné dávky plynu a riziko neočekávaných až smrtících účinků," říká. To se týká i takzvaného rajského plynu (kysličníku dusného), který byl dlouho považován za málo nebezpečný. "Je však rozdíl, když ho použije lékař k anestezii, nebo když ho někdo inhaluje na houseparty," soudí Tomáš Zima. "Obluzení totiž může vést k hlubokému bezvědomí s rizikem vdechnutí zvratků." Velmi pochybná je rovněž představa některých studentů, že jim vdechování rajského plynu, třeba z bombiček určených k domácké výrobě šlehačky, umožní rychleji vstřebávat vědomosti. "I na tuto látku může vzniknout velmi nepříjemná závislost," dodávají navíc odborníci.
Čím ublíží? Jaká je první pomoc?
"Plyn do zapalovačů uživatele poškozuje několika způsoby," říká MUDr. Jan Škoula. "Především narušuje povrch plicních sklípků, takže přestávají fungovat. Tím klesá rozsah plochy plic, na níž dochází k výměně kyslíku. Plyn také narušuje nervové buňky - impulsy po nich pak putují pomalu anebo vůbec ne. Pozná se to podle poškození hybnosti, ztráty paměti, třesu rukou a podobně." Co dělat, najdeme-li někoho ležet na zemi s dózou plynu v ruce? "Většina inhalačních drog člověka nezbaví vědomí a schopnosti dýchat zcela," vysvětluje Jan Škoula. "A pokud ano, pak je situace skutečně vážná. V takových případech ihned volejte lékaře, uložte postiženého do stabilizované polohy na boku, a když nedýchá, zahajte dýchání z úst do úst."
Děláte jim reklamu
Užívání omamných látek je podle psychologa Ivana Doudy do značné míry módní záležitost. "Teď se začalo psát o fetování plynů ze zapalovačů, určitě tedy přibude dětí, které to budou také chtít vyzkoušet," říká. "Tenhle případ je specifický, ale v řadě jiných - třeba pokud jde o různé typy éčka - mívám pocit, že někdo zprávy o nich schválně pouští do médií. Má tak zadarmo skvělou reklamní kampaň; část lidí vždycky přitáhne ke konzumaci drog i varování před nimi." Doufejme, že to nebude náš případ...
Extáze je láska, lysohlávka eko
Které drogy jsou na vzestupu a které naopak vycházejí z módy? Psycholog doktor Ivan Douda soudí, že marihuana už dosáhla vrcholu. "Zkušenost s ní se stala normou: osmdesát procent osmnáctiletých dnes uvádí, že marihuanu aspoň jednou vyzkoušeli," říká. Ve spotřebě marihuany jsme v Evropě na druhém místě, za Velkou Británií. "Nahoru ovšem půjde extáze ," domnívá se Ivan Douda. "Vyplňuje totiž prostor, který naše civilizace uvolnila. Svými účinky konzumentům nahrazuje normální popovídání, vcítění, blízkost a vstřícné vztahy mezi lidmi." Stejně tak přibývá uživatelů rostlinných drog , především "houbiček" . " Lysohlávky jako přírodní rostlinná droga mají eko-image, jejich užívání se nepokládá za porušení zákona a nejsou ani spojeny s těžkou zločinností," vysvětluje Ivan Douda. Heroin a pervitin podle něj dosáhly vrcholu spotřeby. Kokain je sice módní, ale při ceně asi 3 000 Kč za gram dostupný jen bohatým umělcům či podnikatelům. "Až k nám naplno dolehnou vlivy Západu, půjde dolů i spotřeba ‚tradičních` drog - nikotinu a alkoholu ," uzavírá Ivan Douda.
Čichám, čichám jed
Inhalování všemožných omamných látek není nic nového: už v 19. století se tak experimentovalo s c hloroformem či éterem . Nyní se ale rejstřík zneužívaných chemikálií neobyčejně rozšířil. "Hlavně děti vdechují vše, co jim přijde pod ruku ," říká toxikolog doktor Milan Klimeš. "Různá lepidla , toluen , benzin , barvy , laky na nehty , plyn do zapalovačů , CO 2 z bombiček na přípravu limonád, aceton , iron , všechna ředidla a tak dále. Jejich nebezpečím je jednak velká láce (za pár korun se ‚sjede` celá parta), jednak nevyzpytatelné účinky . Mezi obluzením, těžkým poškozením plic i mozku a smrtí je opravdu rozdíl jen pár vdechů."
________________________________________________________________________
Nejdřív přijdou sny, později hranice života a smrti
Moravskoslezský deník 17.3.2003| rubrika: Titulní strana| strana: 1| autor: Silvie Kleková
drogy
Ostrava - Bývalým rockovým klubem Cihelna v Ostravě- Přívoze už dlouho neotřásají decibely a podlaha neduní pod náporem tanečníků. Nedávno opravená budova slouží dál převážně mladým lidem, ale se zábavou to nemá moc společného. Ti, kteří tam přicházejí, potřebují pomoc. Mnozí na to nevypadají a mnozí si to ještě nepřipouštějí - dají si v přízemí čaj, uvaří polévku, vymění si stříkačky a jehly. V K- centru ostravské společnosti Renarkon mohou pobývat anonymně a záleží jen na nich, zda navážou s terapeuty bližší kontakt. Pokud se rozhodnou s drogami přestat, mohou odejít do terapeutické komunity a poté se vrátit opět do Cihelny - tentokrát do pokojů chráněného bydlení v prvním patře. Dvaadvacetiletý Bogdan a pětadvacetiletý Dan spolu hospodaří v jednom pokoji dva týdny. Každý z nich je úplně jiný a má za sebou jinou drogovou kariéru, ale něco mají společné - naději, že se brzy vrátí do normálního života, a jistotu, že ten návrat nebude vůbec snadný. "Když mi bylo patnáct a učil jsem se na zedníka, začal jsem pít. Nejdřív ze zvědavosti, ale alkohol mi zachutnal a klidně jsem udělal i dvanáct piv denně. Pak jsem vyzkoušel marihuanu a v devatenácti poprvé toluen," vzpomíná Bogdan, který pochází z Třince. Ředidlo přinesla kamarádka a on se trochu bál, ale pak si přece jen natáhl na hlavu igelitový sáček a začal vdechovat
Pokračování na str. 10
Pokračování ze str. 1
Dříve hrál mladík fotbal, hokej, basket a kvůli dívce, která se mu líbila, chodil chvíli i do karate. Ale drogy sport brzy vytlačily a kvůli záškoláctví ho vyhodili i z učiliště. Bogdan žil ze sociálních dávek, potom začal krást, ale čtyřikrát vyvázl vždy s podmínkou. "Drogy ukazují svět jakoby zdr uhé strany. Člověk si připadá jako superman, má skvělou náladu. Zkoušel jsem i pervitin, ale to mě nutilo moc přemýšlet. Navíc mám nervy ze stříkaček, vadí mi i odběry krve," říká mladík, který vydržel u toluenu tři roky. Přestávku ho nedonutila udělat ani vojna, kde byl dostupný alkohol i drogy. "Tam jsem bral hašiš. Ale po třech měsících zjistili, že jsem toxikoman, a dostal jsem modrou knížku," popisuje Bogdan, jehož nakonec otec odvezl do psychiatrické léčebny. "Řekl mi, že mě nezná a že jsem pro něho mrtvý syn. Tak jsem mu to vrátil a od té doby se nestýkáme."V léčebně dlouho nevydržel, ale za pár měsíců ho znovu vezla na léčení matka. Po třech dnech podepsal revers a odešel, ale na třetí pokus absolvoval v opavské léčebně celou odvykací léčbu. Odjel do Brna za bratrem a našel si tam práci, touha po pití i toluenu však byla silnější. "Ale už to bylo hrozné, vlastně už po roce to se mnou bylo špatné. Pronásledovaly mě stihy (utkvělá představa, že člověka někdo sleduje a chce mu ublížit - pozn. red.), bylo mi zle, zvracel jsem, omdlíval, krvácel. Dnes mám trvale poškozené srdce a trávení," konstatuje hnědovlasý mladík. Bratr mu nakonec zařídil pobyt v léčebné komunitě v Čechách, kde strávil pět měsíců. "Když jsem byl dva měsíce doma, opil jsem se a vzal si toluen. Pak jsem si ráno nadával do idiotů a rozhodl jsem se jít sem. Jestli to teď ještě poruším, dopadlo by to špatně. Zase bych se ocitl v tom kolotoči a navíc bych skončil v kriminále," varuje Bogdan sám sebe.
Zhořklý perník
Když bylo Danovi třináct, umřel mu otec, o rok později i matka. Oba se pohybovali ve veksláckém prostředí a nijak se nevyhýbali alkoholu, v čemž je v patnácti následoval i jejich syn. "S lumpárnami jsem začal na základce v Mostu. Když jsem nemohl být nejlepší, chtěl jsem být aspoň nejhorší. Pak jsem chodil do zednického učiliště a to už jsem se bouřil proti všemu a proti všem. Utekl jsem do Prahy a chytal se part, chodil jsem na diskotéky," vypráví štíhlý, pečlivě upravený mladík. V sedmnácti si našel v Praze, kde zrovna nastala doba rozkvětu technoparty a různých klubů, učební obor lakýrník- písmomalíř. "Kouřil jsem trávu, na diskotékách jsem bral i tripy - LSD. Potom mi někdo nabídl perník - a to bylo pro mě to pravé. Už jsem se nedivil, že lidi tancují jako blázni celou noc, že nepotřebují odpočívat ani jíst," pamatuje si Dan přesně účinky svého prvního "šlehu". Kromě toluenu vyzkoušel snad všechno, ale v průběhu osmi let na drogách dával vždy přednost pervitinu. První dávky dostal zadarmo, na ty další už musel někde sehnat peníze. "Byl jsem sedmkrát před soudem za krádeže a podvody, ale naštěstí to vždycky skončilo podmínkou. Hodně mi pomohla probační a mediační služba," přiznává mladík. Zprvu si myslel, že problémy vyřeší vojna, ale po půl roce sáhl po droze i tam. V Praze se Dan pohyboval blízko podsvětí, setkal se s ruskou i arabskou mafií, peníze na drogy sháněl, jak se dalo. "Byl to velký svět, ale se mnou t o šlo z kopce. Měl jsem příšerné stihy, třeba jsem šest hodin seděl na schodech a bál se, a když přišli kamarádi, prosil jsem je, aby mě odvezli. Načež jsem jim utekl, protože jsem se začal bát i jich. Párkrát jsem byl na hranici života a smrti," vypráví dnes už klidně mladý muž a poodhrne rukáv, kde má v lokti velkou jizvu. "Tady se mi udělal absces, když jsem se jednou opil a píchnul si perník. Neměl jsem dezinfekci a dostal jsem pak otravu krve. Těch krizí bylo víc." Pak začal Dan toužit po tom, co se mu vždycky protivilo - po normálním životě, manželce, dětech, vlastním bydlení. Poprvé se šel léčit v roce 1999, ale po čtvrt roce se opil a musel odejít. Žil v Českém Krumlově, ale zase začal brát, proto odjel na Šumavu ke známému pást krávy. Stesk po pervitinu ho však přiměl k návratu do Mostu, kde už z bytu vycházel jen pro drogu. "Ty psychózy byly hrozné, chodil jsem doma po čtyřech, aby mě nikdo neviděl. Pak jsem jednou ráno zavolal do Renarkonu a osm měsíců jsem strávil v komunitě," popisuje. I potom ještě sáhl po droze, ale zdůrazňuje, že to bylo výjimečné porušení - terapeuti tomu říkají relaps. Když se vrátil do Mostu, stal se obětí loupežného přepadení a měl jít svědčit. "Soudkyně mi slíbila anonymní svědectví. Jenže pak mě justiční stráž vedla chodbou, kde byli všichni obvinění. Měl jsem strach a rozhodl jsem se Most opustit, i když už jsem tam měl práci i přátele," vysvětluje Dan. Zkusil zavolat do Ostravy a před dvěma týdny se nastěhoval do chráněného bydlení Renarkon.
Opouštění skleníku
Obyvatelé takového bydlení si sami nakupují, vaří, uklízejí i perou. Chodí na individuální a skupinové terapie, kde rozebírají různé problémy a učí se na modelových situacích, jak by se měli v životě chovat. Učí se zacházet s počítačem, občas si zajdou někam na kafe. "Je to pro ně velká změna oproti pobytu v léčebné komunitě. Přicházejí z jakéhosi skleníku, teď se učí hospodařit s penězi a stále více si organizovat život podle svého. Cílem je, aby byli samostatní a vůbec nás nepotřebovali," vysvětluje vedoucí chráněného bydlení Jana Slováková. Nejčastěji tam bydlí absolventi terapeutické komunity Renarkon v Čeladné, ale mezi patnácti klienty, kteří od dubna loňského roku byt využili, jsou i lidé odjinud. Podepisují smlouvu na čtyři měsíce, a pak znovu na další dva. "Tím je upozorníme, že si už musejí hledat vlastní bydlení a práci, že se musejí postavit se na vlastní nohy. Samozřejmě mohou od nás odejít i dřív, záleží na tom, zda mají kam a jakou mají vnitřní motivaci," říká Jana Slováková. Narkomani mohou v Renarkonu podstoupit i ambulantní terapii - pokud prokážou, že tři měsíce vydrželi bez drog. Zpětnou vazbu poskytuje terapeutům Klub absolvent, v němž se schází na pět desítek absolventů Renarkonu i jiných zařízení. Když někdo o sobě nedá vědět, znamená to, že buď na drogy a léčení chce úplně zapomenout, nebo naopak v tom "jede znovu". "Řadě lidí se nepovede odvyknout od drog na první pokus. Když se rozhodnou opakovaně podstoupit léčbu, mají u nás znovu šanci," dodává terapeut Ladislav Fabian.
________________________________________________________________________
Závislost na drogách patří mezi nemoci
Moravskoslezský deník 17.3.2003| rubrika: Ostrava| strana: 10| autor: si
k tématu
Stát se narkomanem je docela snadné, pro někoho to může být otázkou jedné či dvou dávek drogy. Dostat se ze závislosti na omamných látkách je podstatně obtížnější a léčba často připomíná deprimující seriál na pokračování. Drogová závislost se skutečně řadí mezi nemoci a v klasifikaci chorob má mají jednotlivé závislosti svá čísla. Léčba však není zdaleka jen záležitostí lékařů, kteří asistují většinou pouze na počátku odvykacího procesu, při detoxikaci. Průběh a účinnost léčby je především v rukou samotného narkomana a jeho terapeutů, a také v rukou těch, kteří léčebná zařízení financují - vlády, její protidrogové komise, radních a zastupitelů měst a obcí i různých sponzorů. Mezi jednotlivými druhy drogové závislosti existují určité rozdíly, dané víceméně historicky - zatímco neblahé důsledky alkoholismu a kuřáctví se léčí automaticky zdarma, toxikomani si musejí na svou léčbu přispívat. "Je to v pořádku. A myslím, že i alkoholici a kuřáci, kteří si vědomě ničí zdraví, by si měli léčbu aspoň částečně hradit," míní šéf ostravského protidrogového zařízení Renarkon Martin Chovanec.
________________________________________________________________________
Tržnice Bokave, hnízdo zločinu
Mladá fronta DNES 18.3.2003| rubrika: Z domova| strana: 5| autor: RADEK KEDROŇ
Prodávaly se zde drogy, bývalý šéf byl zavražděn, lidé z vedení zapálili sklad konkurenci
SERIÁL MF DNES Kde žije zločin
Vražda, prodej drog, vypalování konkurenčních skladů. U všech těchto zločinů se objevilo cizokrajné slovíčko Bokave. Skrývalo největší velkotržnici pro asijské trhovce u nás.
Praha - Vietnamská rudá vlajka se žlutou pěticípou hvězdou se ještě třepotá nad jedním z obřích plechových hangárů megatržnice Bokave na okraji Prahy. Po tisícovkách trhovců, kteří zde pět let nakupovali po metrácích levné oblečení, zůstaly jen odpadky, které mezi opuštěnými velkokapacitními kontejnery prohání vítr. Z technických důvodů uzavřeno, hlásá tabule vedle brány. Technickými důvody rozuměj tlak úřadů - po čtyřech letech tahanic sem měly přijet buldozery a budovy postavené načerno srovnat se zemí. "Konečně," komentuje jediným, avšak výstižným slovem zprávu o konci tržnice mladá žena, která bydlí s rodinou v malém domku jen pár desítek metrů opodál. Vždy prý měla z obří ohrady strach, byť v podstatě netušila, co se za ní odehrává. Jen se jim občas ztratili psi nebo našli v autě kousek od domu předávkovaného cizince. Svou rozlohou by se velkosklad dal přirovnat ke strahovskému stadionu. Jenže dokonale uzavřenému, hlídanému a nepřístupnému pro kohokoli, kdo sem nepatřil. Přes vysoké ploty korunované ostnatým drátem bylo vidět jen strážní věže s ochrankou a lampy, které osvětlovaly prodejní plochu v noci. Milionový byznys s mnohdy pochybným zbožím neměli pod kontrolou ani policisté, ani úřady. "Když jsme tam chtěli v minulosti provést kontrolu, ochranka nás zadržela. Mezitím obchodníci své prodejny pozavírali a my jsme už nemohli vstupovat a kontrolovat uzavřené soukromé provozovny. Nedovoloval nám to zákon," líčí jednu z neúspěšných razií mluvčí pražských celníků Marie Bubeníková. Na nekompromisní ostrahu narazili například i kontroloři místního úřadu doprovázení uniformovanými policisty. Za brány směli zkrátka jen stálí zákazníci, kteří vlastnili takzvanou vstupní kartu.
Zločin, kam se podíváš
O nic víc nebyli úspěšní ani kriminalisté v civilu, kteří se vydávali za koupěchtivé zákazníky. "Bohužel jsme stále nápadní. Žádného Asiata, kterého by hned u brány neodhalili, jsme ještě do svých řad nepřijali," krčí rameny šéf policie na Praze 4 Antonín Slabý. I díky tomu bujel v uzavřeném světě velkoobjemových kontejnerů zločin, byť se proti tomu provozovatelé tržnice mnohokrát ohrazovali. "Co si máte myslet o tom, když tam prodávají košile Hugo Boss za sto korun? I méně bystrému dojde, že jsou buď kradené, nebo padělané," rozohňuje se starosta Prahy 4 Zdeněk Hovorka, v jehož teritoriu velkosklad leží. Jenže nejde jen o daňové úniky a porušování autorských práv - tržnice se podle všeho stala i středobodem asijských zločineckých gangů. "Ano, zajímáme se i o Bokave," připouští stroze šéf pražského odboru pro boj s organizovaným zločinem František Brázdil. Naposledy jeho lidé úřadovali v Bokave minulý týden: ve středu ráno obklíčili domek vedle tržnice, který "spravoval" asijský narkogang. "Dealeři v domě toxikomanům prodávali drogy - heroin a pervitin. Kdo si tam "šlehl" drogu, mohl se tam i vyspat. Ráno to měli do tržnice kousek," popisuje jeden z detektivů. O tom, že nejsou obchody v Bokave čisté a že mezi jednotlivými klany zuří válka, svědčila vražda bývalého šéfa Bokave Luong Huu Dunga. Zastřelil ho loni v červenci v baru, kde se scházejí vietnamští a čínští obchodníci, maskovaný vrah. Jak se později detektivům podařilo zjistit, muž, jenž zmáčkl spoušť, patřil k jedné zločinecké frakci vietnamské komunity. "Měl funkci takzvaného vojáka, který dohlíží na hladký průběh obchodů," přiblížil vraha detektiv obeznámený s detaily případu. Na konci roku 2001 zas policisté obvinili trojici Vietnamců, kteří se podíleli na vedení tržnice. Důvod? Zapálili v roce 1999 konkurenční velkokapacitní tržnici v Libuši. I když si již sousedé Bokave mohou oddechnout, policistům a úřadům asi starosti nekončí. "Zboží je už přestěhované," říká chlapík v umaštěných montérkách u benzinky vedle brány Bokave. A opravdu: ani ne pět kilometrů od někdejší tržnice se rozrůstá nový areál. "Věděli, že bourání už nemohou zabránit, tak se přestěhovali. Samozřejmě opět načerno. Podle našich impotentních zákonů bude zase velice dlouho trvat, než se s nimi vypořádáme," konstatuje starosta Hovorka.
Další díl seriálu přineseme za týden
________________________________________________________________________
Na prodeji drog si založil svoji nezákonnou živnost
Kutnohorský deník 15.3.2003| rubrika: KUTNOHORSKO| strana: 16| autor: rk
Kutná Hora - Případem nedovolené výroby, držení a prodeje omamných látek a jedů se zabývá policie. Činu se dopustil osmnáctiletý pachatel z Kutné Hory. "V období od loňského prvního ledna do třináctého března letošního roku distribuoval, přechovával a prodával omamné látky na různých místech okresu Kutná Hora," informoval Zdenek Müller, zástupce okresního policejního ředitele. Ve více případech mladík prodal drogy několika osobám, a to i mladším osmnácti let. U pachatele provedli policisté domovní prohlídku. Tam našli dva druhy drog. Dále se jim podařilo zjistit některé zákazníky obchodníka s drogami. Patřili mezi ně mladíci z Kutné Hory, ve věku od patnácti do devatenácti let. Ti se nyní budou muset obejít bez nabídky uvedeného druhu zboží. (rk)
________________________________________________________________________
Smart drugs
Nutrienty zlepší funkci mozku, musíte ho ale trénovat
Lidové noviny 18.3.2003| rubrika: Zdraví| strana: 22| autor: oma
Pilulky na všechno nestačí. Činnost mozku ovlivňuje skladba jídelníčku a hlavně trénink: cvičení paměti, koncentrace a zejména učení se něčemu novému.
Někteří lidé, kteří drží přísné diety, si po čase začnou stěžovat na to, že se hůře soustřeďují a že jsou často podráždění. "Kvůli snížení kalorické hodnoty lidé často sníží příjem všech složek potravy. Zároveň s tím ale sníží i množství ochranných látek," říká doc. MUDr. Oldřich Vinař, DrSc., který se zabývá psychofarmakologií v Ústavu organické chemie a biochemie akademie věd. Radikálními dietami se snižuje mimo jiné také příjem vitaminů, minerálních látek, aminokyselin, specifických mastných kyselin a dalších látek s důležitým biologickým účinkem. "Řada z nich má přitom významný vliv právě na mozek a jeho funkci," dodává Vinař. Jedná se mimo jiné o antioxidanty. Tyto látky v těle fungují jako úklidová četa - jsou to doslova zametači škodlivých volných radikálů. Těch přibývá, čím je člověk starší, následkem nadměrného stresu a životem ve znečištěném životním prostředí. Na mozkové buňky mohou mít volné radikály doslova ničivý účinek. Poškozují totiž jejich membrány. Jak mozkové nutrienty vlastně fungují? "Jakési pravé nutriens je především cholin a lecitin. Z něho si mozek syntetizuje látku zvanou acetylcholin. A právě tato látka je nejdůležitějším přenašečem nervového vzruchu v těch strukturách mozku, které jsou zodpovědné za naše rozumové funkce. Ovlivňují tedy naši paměť, úsudek a myšlení," vysvětluje Vinař. Jinými slovy: čím více acetylcholinu má mozek k dispozici, tím výkonnější může být. A naopak. Účinky nutrientů jsou známé již delší dobu. Používají se při léčbě některých onemocnění i u dětí či mladých dospělých. Dají se použít i preventivně - když se u jinak zdravých lidí začínají projevovat následky poškození membrán mozkových buněk - při prvních známkách zhoršené paměti či koncentrace. Lékaři hovoří o věku zhruba 45 - 50 let. "Horní věková hranice pro užívání nutrientů neexistuje," dodává Vinař. Nutrienty ve vhodných dávkách nemohou nikomu škodit. Jisté opatrnosti je třeba jen tam, kde je vážná porucha funkce ledvin nebo jater. O užívání nutrientů by ale měli své lékaře informovat všichni, komu jsou vydávány i jiné léky. "Lékař by měl vědět, jaké nutrienty jeho pacient užívá," dodává Vinař. Existují ale i jiné prostředky, které mohou zlepšit výkonnost paměti. Pro "stárnoucí mozek" byla původně určena tzv. nootropika. V syntetické podobě jmenujme například piracetam. Většinou jsou tyto léky jen na lékařský předpis, ale některé - a patří k nim i piracetam - jsou i volně prodejné.
Jen ládovat mozek nestačí
"Piracetam zlepšuje využití kyslíku a cukru nervovými buňkami," vysvětluje Vinař. Tato vlastnost je využívána například při léčbě starších lidí či pacientů po cévní mozkové příhodě (tzv. mrtvici). Dostatečné okysličení mozku rovná se u zkoušky za jedna? Tuhle rovnici řešili i někteří filmoví studenti. Zkoušejí to i ti skuteční. "Piracetam mi pomáhá tahat myšlenky z mozku," říká třiadvacetiletý Kristián Laňka. Dodává, že lék funguje jen tehdy, když se jeho myšlenky na něco konkrétního zaměří. "Když třeba jen koukám na televizi, nepomáhá to," říká. Jeho slova potvrzuje iVinař. "Velmi důležitý je poznatek, že přísun cukru, kyslíku a nutrientů vyžaduje jen ta nervová buňka, která pracuje. Mozek je zranitelný, nemůže si vytvářet zásoby kyslíku, cukru ani dalších živin, nemůže našetřit dopředu přenašeče nervových vzruchů. Syntetizuje je jen tehdy, když je po nich poptávka. A tu vytváří duševní práce, především učení," říká Vinař. Není-li poptávka, mozek chřadne. "Většina nutrientů, vitaminů, stopových prvků či rostlinných extraktů proteče organismem bez užitku, není-li využita k činnosti. Analogií je doping ve sportu. Svalovou hmotu lze zvětšit podáváním anabolik (látek zvyšujících syntézu bílkovin). Svaly ale narostou jen tomu, kdo zároveň trénuje," dodává Vinař. Přípravky zlepšující paměť jsou proto účinné jen tehdy, pokud svůj mozek náročně zaměstnáme. |
|
|
| Graetar |
| Safari je skvělý! :D Horší už jsou některé případy typu "Za jednu květinu...", nebo blbiny jako "bral jsem hašiš..." |
|
|
|
