| breeder |
Drogy se v Praze kupují přes mobily
Mladá fronta DNES 5.2.2003| rubrika: Praha| strana: 3| autor: (dav)
Nejrozšířenější drogou zůstává marihuana. V ulicích vedou heroin a pervitin, na diskotékách extáze
Téma
Praha - Praha je v České republice jako velkoměsto specifickým místem distribuce drog. Může za to větší výběr nelegálních omamných látek, anonymita těch, kteří drogy berou, ale i prodávají, i více peněz mezi lidmi. Nejrozšířenější drogou v metropoli zůstává podle odborníků na pražskou drogovou scénu stále marihuana. Velmi rozšířená je také takzvaná rekreační droga extáze, ovšem ne na klasickém trhu „pouličních feťáků“. Tam stále bojují o vedení heroin s pervitinem. Na dealery i narkomany si lidé stěžovali například na Karlově náměstí. V parku se však podařilo jejich působení výrazně omezit, cestami mezi stromy i za tmy projíždějí hlídky městské policie. K oblíbeným místům se také zařadilo okolí Tylova náměstí u zastávky I. P. Pavlova, prostory u stanice metra Národní třída či podchod v Jindřišské ulici u Václavského náměstí. Včera ráno například zastavil muž ve Vrchlického sadech strážníky s tím, že mu tam neznámá dvojice nabídla k prodeji drogu zabalenou v takzvaném psaníčku. Strážníkům se oba dealery podařilo při útěku zadržet. Jiří Presl, ředitel organizace Drop In, která se zabývá pomocí drogově závislým, však potvrzuje zkušenosti policistů. Prodej drog se nyní v metropoli domlouvá především pomocí mobilních telefonů. „Distribuce je od té doby, co se začalo tlačit na trestnost držení, daleko skrytější. Ovšem obchoduje se stejně,“ domnívá se Presl. Organizace Drop In má kolem třiceti pracovníků a nabízí nízkoprahové centrum pro narkomany z ulice, streetworking, centrum následné péče a od konce loňského roku už na dvou místech v metropoli i metadonový program. Obdobně v metropoli fungují například Sananim nebo Prev-centrum v Praze 6. V druhé polovině tohoto roku chce primátor Pavel Bém předložit novou strategii. Ta se bude zabývat především primární prevencí, která podle něj v současné době není v Praze zabezpečena.
DROGY ROZŠÍŘENÉ V METROPOLI
* Marihuana
V malém množství je považována za povzbuzující až stimulující. Může však také způsobovat pocit na zvracení, mírné halucinace, strach až paranoiu. Je rostlinného původu, obvykle se kouří, může se připravit i formou jídla nebo nápoje.
* Extáze
Takzvaná taneční droga způsobuje uvolněný a euforický stav či pocit porozumění ostatním. Chemicky je příbuzná s pervitinem a má některé jeho vlastnosti, užívá se ve formě tablety. Po odeznění mají někteří lidé stavy sklíčenosti až deprese.
* LSD (trip)
Zkušenost s touto drogou se běžně popisuje jako trip neboli výlet. Pro někoho je to hluboký a mystický zážitek, pro jiné může být stav děsivý. Halucinogenní droga, zpravidla se nabízí nasáknutá v kouscích papíru. Může zpětně vyvolat i návaly paniky.
* Speed (péčko)
Stimulační droga způsobující ostražitost, sebedůvěru a zvyšující vytrvalost. Vzniká však potřeba zvyšovat dávku, a tím i riziko předávkování. Je možné ho polknout, šňupat, kouřit nebo užít injekčně. Při odeznívání se objevuje únava, letargie, deprivace.
URL| http://archiv.newton.cz/mf/2003/02/...b9fda1457f5.asp |
|
|
| breeder |
Mladá fronta DNES 5.2.2003| rubrika: Praha| strana: 3
* Magistrát Mgr. Nina Janyšková 236002831
* Praha 1 Evžen Klouček 257326080
* Praha 2 Hana Šatalová, DiS. 222513382
* Praha 3 Irena Melmerová 222116492
* Praha 6 Jiří Minarčík 220189182
* Praha 7 Mgr. Radka Bartošová 220144007
* Praha 8 Mgr. Pavla Karmelitová 222805639
* Praha 9 Jaroslav Karhánek 283091457
* Praha 10 Zuzana Nykodýmová 267093608
* Praha 11 Mgr. Halka Závorová 267902137
* Praha 12 Marie Vašáková 241470944
* Praha 13 Mgr. Věra Přidalová 235011453
* Praha 15 PhDr. PaedDr. Jindřich Gotzinger 281003522
* Praha 16 Petra Holeňová, DiS. 257810661 linka 31
* Praha 17 Petra Danielová 235300005 linka 279
* Praha 18 Jitka Kuldanová 284028250
* Praha 19 Monika Ulrichová 285862480 linka 26 a 43
* Praha 20 Martina Růthová, DiS. 271071652
* Praha 21 Ivana Nováková 281971685
* Praha 22 Lucie Pešková 271071880
Protidrogoví pracovníci se zabývají koordinací aktivit při prevenci užívání drog a léčby drogové závislosti na vymezeném území a informace propojují k dalšímu využití. Lidem jsou schopni poradit s problematikou spojenou s užíváním drog, případně poskytnout další kontakt.
Poznámka: Městské obvody, u nichž není uveden kontakt, v současné době protidrogového koordinátora nemají. Zdroj: Magistrát hl. m. Prahy
URL| http://archiv.newton.cz/mf/2003/02/...32208aa08de.asp |
|
|
| breeder |
Blesk 5.2.2003| rubrika: Morava| strana: 4| autor: (mh)
BRNO - Ze služebního poměru už propustil ředitel městského ředitelství v Brně Jaroslav Vaněk příslušníka pohotovostní motorizované jednotky M. H. (26), který je vyšetřován pro rozsáhlou trestnou činnost související s drogovou kriminalitou.
Muž, který nyní přišel o uniformu i práci, byl policistou teprve od roku 1999. Za tu dobu však stačil zřejmě napáchat řadu deliktů. Muž je zřejmě sám závislý na pervitinu. Mimoto je také podezřelý, že zásoboval drogami rozsáhlou síť odběratelů. "Je pravděpodobné, že také opakovaně mařil služební zákroky, které se týkaly především drogové problematiky. Případ nadále vyšetřuje inspekce ministerstva vnitra," uvedl brněnský policejní mluvčí Mojmír Popp. |
|
|
| breeder |
Českobudějovické listy 4.2.2003| rubrika: Mutace - posláno z Českých Budějovic| strana: 16| autor: MILAN BRABEC
Děti a marihuana
Skutečnost, že nejrozšířenější nelegální drogu kouří už i děti na základních školách, je obecně známá. Nemám nic proti tomu, když si parta středoškoláků vykouří jointa nebo zajde na pivo. Na gymnáziu jsem také navštěvoval hospody, ač jsem ještě nebyl plnoletý, a necítím se tím nikterak poznamenán. Nic by se však nemělo přehánět, ani by se s jakýmikoli omamnými látkami nemělo začínat příliš brzy. Vadí mi, když pijí alkohol či kouří "trávu" děti. Marihuana, přestože je nelegální drogou, je pro ně paradoxně snáze dostupná nežli alkohol. Téměř každé dítě má staršího sourozence nebo kamaráda, na sídlištích se navíc děti spolčují v různých partách s adolescenty nevalného charakteru, kteří jim marihuanu mohou nabídnout. Je lehčí získat od staršího známého několik paliček konopí než přijít do obchodu a koupit si láhev vodky - děti zde zrazuje jejich příliš zřejmý věk. Marihuanu pak seženou bez problémů a často zdarma či levněji. Prodej alkoholu má stát pevně v rukou, rozsáhlou konopnou scénu vůbec. Neomezila by konzumaci marihuany dětmi její legalizace a dohled státu na její prodej? Legální prodej by omezil samopěstitelství, to by se stalo zbytečnou námahou. Starší náctiletí-pěstitelé by tak neměli zásoby, jež by poskytovali mladším kamarádům, a nakoupenou "trávou" by je logicky také tak štědře neobdarovávali. A obchodník prodávající konopné produkty, který by byl určitě pod větším dozorem než prodejci ostatních legálních drog, by si stejně jako hospodští musel dávat pozor, aby neprodal někomu nevhodnému, příliš mladému. |
|
|
| breeder |
Esquire 27.1.2003| rubrika: Esquire| strana: 66| autor: Martin Thomas
Kyselina plná snů
C20 H25 N3 O
V roce 1954 přišel psychiatr Harold A. Abramson, který v té době pracoval v jedné z newyorských biologických laboratoří, na jedinečný způsob, jak zkombinovat práci se zábavou. Namísto toho, aby své pacienty uložil na koženou pohovku své ordinace, zval je k sobě na večeři, kde jim nabídl nápoj se čtyřiceti mikrogramy halucinogenu LSD-25. Hosté pak brzy ztratili počáteční ostych a byli schopni odhalovat i svá nejniternější tajemství. Při jedné takové večeři dosáhla jedna z Abramsonových pacientek průlomu v léčbě, když se konečně vyrovnala se svými doposud skrytými lesbickými tendencemi. V těch naivních dobách se na chvíli zdálo, že LSD by mohlo být tou zázračnou substancí, kterou lékaři tak dlouho hledali. Někteří se domnívali, že je klíčem k lidskému psýché, či snad dokonce k duši, ale naděje vzaly rychle za své. O necelé desetiletí později byla legální výroba látky zcela zastavena. Následně bylo zákonem zakázáno její držení v Británii, Spojených státech a dalších čtyřiadvaceti členských zemích OSN. Reputace LSD jako podpůrného prostředku k udržení dobré nálady na večírcích vzala rychle za své po 5. dubnu 1970. kdy neznámý člověk přinesl na večírek nezadaných v kalifornské Marina Del Ray brambůrky napuštěné LSD a způsobil tak hospitalizaci sedmadvaceti hostů. Někteří z nich bez přestání křičeli, jiní tvrdili, že se kolem nich pohybují stěny, a jeden z postižených utrpěl silné trauma, když se domníval, že se mu zvětšují ruce. I když se LSD-25 v šedesátých letech přezdívalo Droga nebe a pekla, brzy získalo jiné přízvisko - Droga pekelných vizí. To nejen vystihuje její nevypočitatelnou povahu, ale také charakterizuje nevyrovnaný vztah lásky a nenávisti mezi LSD a vládou, která od ní mnohé očekávala, ale dočkala se jen mizivého výsledku. Přestože přírodní látky jako mezkalin či THC zná lidstvo už odnepaměti, LSD se začalo jevit jako jeden z největších objevů dvacátého století.
OD CHITINU K HALUCINACÍM
Objevitel LSD Albert Hofmanu byl uznávaným vědcem. Jako talentovaný chemik absolvoval v roce 1929 curyšskou univerzitu a téměř okamžitě se stal ve svém oboru kapacitou. Svou dizertační práci věnoval chitinu, látce, ze které se skládá vnější schránka hmyzu a korýšů a rovněž buněčné stěny hub. Přestože měl nabídky od předních farmaceutických firem, rozhodl se Hofmann pro firmu Sandoz, která měla dobrou pověst v oblasti organické chemie. Na počátku své kariéry u Sandozu se Hofmann zabýval hledáním látek, které by pomohly léčbě srdečních chorob, ale jeho experimenty s námelovými alkaloidy - které již dříve vedly k převratnému pokroku v porodnictví - jej přivedly na myšlenku, že této oblasti je třeba se věnovat podrobněji. Deriváty parazitických hub, které způsobují vidiny a horečku a které jsou známy pod jménem námel, byly zkoumány již dříve, ale na počátku třicátých let byly experimenty kvůli jejich nestálé struktuře zastaveny. Hofmann byl však přesvědčen, že by ho námel mohl přivést ke stimulantu krevního oběhu, který by mohl například pomoci lidem zotavit se po aplikaci anestetik. Pracoval na čtyřiadvaceti různých variacích a v roce 1938 extrahoval další. Nazval ji LSD-25. Testoval ji na zvířatech, ale látka neprokázala jakýkoli účinek a projekt byl zastaven. O pět let později se Hofmann z důvodu, který nelze nazvat ničím jiným než zvědavostí, k LSD-25 vrátil. Zatímco ponechával novou dávku LSD-25 krystalizovat, začal se cítit velmi zvláštně. Tento pocit podrobně zapsal do svého deníku: "Minulý pátek, 16. dubna 1943. jsem byl nucen přerušit práci v laboratoři a rozjet se domů, protože mne stihl nezvyklý neklid spojený se slabou závratí. Doma jsem ulehl s nikoli nepříjemným pocitem intoxikace, který se projevoval silnou stimulací představivosti. V jakoby snovém stavu se zavřenýma očima (denní světlo mi najednou připadalo příliš ostré) jsem sledoval nepřerušovaný proud fantastických obrazů a barev. Asi po dvou hodinách se můj stav vrátil do normálu." Hofmanna tento obrat fascinoval a ihned si uvědomil, že to musí mít něco společného s látkou, s níž pracoval. Následující pondělí, přesně v 16.20 rozpustil 0,25 miligramu LSD-25 ve sklenici vody a roztok vypil. Během hodiny se začal cítit velmi podivně. V jeho deníku nalezneme zmínky o "závrati, pocitu strachu, neklidu, problémech s koncentrací, vizuálních halucinacích a touze se smát". Hofmann se vydal na cestu domů, ale vzdálenost necelých deseti kilometrů, kterou na svém kole absolvoval každý den, se ukázala jako nesmírně náročná. "Měl jsem mnohobarevné vize a halucinace," řekl novinářům, "ale nejhorší byl pocit, že se vznáším mimo své tělo. Dospěl jsem k závěru, že jsem mrtvý." To trvalo dvanáct hodin.
HLEDÁNÍ DROGY PRAVDOMLUVNOSTI
Hofmann pracoval na syntéze LSD-25 dalších šest let a představil ho lékařské veřejnosti v roce 1954. Díky jejím účinkům se předpokládalo, že látku bude možno využít v psychiatrii, protože byla schopna deaktivovat pacientovy obranné mechanismy a psychiatři měli pocit, že by tak pacienti byli více ochotni mluvit o svých problémech a traumatech. Našli se ale i jiní lidé, kteří se chtěli k látce dostat a jejich úmysly nebyly zdaleka tak altruistické. Během druhé světové války nařídil americký Úřad strategických služeb (OSS), který byl poté přejmenován na CIA, výzkum chemických zbraní, které by pomohly při výsleších zajatců. Prvním produktem výzkumu bylo takzvané sérum pravdy, silný výtažek z marihuany, jehož regulace však byla velmi obtížná. Zatímco někteří lidé se po jeho aplikaci rozpovídali, jiní se uzavřeli do sebe nebo se stali paranoidními a nebylo z nich možno dostat ani slovo. V roce 1947 CIA výzkum znovu otevřela dalším projektem. tentokrát však byl testovanou látkou mezkalin - mentální stimulátor derivovaný z kaktusu peyotl, který používali i nacisté. Mezkalin také selhal, a tak přišel na řadu kokain a heroin v naději, že po vypěstování závislosti bude vyšetřovaný ochoten říci cokoli, jen aby dostal další dávku. Obě drogy však byly záhy zamítnuty, a tak pozornost CIA upoutala lékařská zpráva o LSD-25 a jeho účincích na nervový systém. Ve svých experimentech se tedy vrhla právě na tuto drogu. Výsledky vypadaly až příliš slibně - subjekty po požití LSD bez obalu mluvily o vojenských tajemstvích, která jim předtím byla prozrazena, ale po vyprchání drogy si na tuto skutečnost nepamatovaly. I zde se však brzy dostavily problémy. LSD-25 bylo příliš silné na to. aby bylo jeho dávkování možno dobře kontrolovat, a vyvolávalo silnou paranoiu nebo nutilo vojáky v dobré víře bohapustě lhát. Co tedy bylo možno udělat s tímto úžasným vynálezem? Řešení přišlo o dva roky později. Bylo rozhodnuto, že nevypočitatelnost LSD je jeho předností a CIA je měla namísto séra pravdy použít ke znemožnění nepřátel. Vzhledem k tomu. že Rusové si byli dobře vědomi amerických experimentů s psychofarmaky, američtí agenti se museli mít velmi na pozoru. Následujících deset let se tedy látka bez chuti a zápachu postrkovala kdekomu, jen aby bylo možno odhalit případného "krtka". Vše skončilo v roce 1953 sebevraždou vojenského specialisty Franka Olsona, který se vrhl z desátého patra budovy CIA. Ve témže roce si spisovatel Aldous Huxley poprvé vzal mezkalin. V roce 1954 Huxley publikoval knihu s názvem Dveře k vnímání, ve které vychvaloval své drogové zážitky a jež vynesla nové literární uznání tehdy jedenáctiletému LSD. Výsledek? Kromě armády se o drogu začali rychle zajímat intelektuálové, pro které LSD znamenalo bránu do bohémského světa a nakonec i do ulic. Jedním z prvních byl doktor Timothy Leary, který v roce 1959 nastoupil do Centra pro výzkum osobnosti Harvardské univerzity.
TIMOTHY LEARY - TÁTA DROG
Vše začalo tak. že v roce 1960 nabídl tehdy čtyřicetiletému Learymu během návštěvy mexické Cuernavaky jeho přítel "posvátné houbičky" lysohlávky. Doktor jich bez váhání devět snědl a zanedlouho se dostavily neuvěřitelné zrakové halucinace. "Uvědomil jsem si. že jsem po smrti." vzpomínal na zážitek krátce poté. "Došlo mi. že Timothy Leary už není. Viděl jsem z výšky své tělo. Znovu jsem prožil celý svůj život a mnoho věcí, na které jsem dávno zapomněl. A ještě víc. Vrátil jsem se zpět v čase a v evolučním vývoji a cítil jsem se jednobuněčným organismem. To vše bylo zcela mimo mé chápání." Po návratu na Harvard se Leary spojil s kolegou Richardem Alpertem a seznámil ho s psylocibinem. Studentům psychologie byl podáván výtažek z lysohlávek, mimochodem dodávané newjerseyskou pobočkou společnosti Sandoz, a výsledky byly tak vynikající, že Leary a Alpert své experimenty rozšířili. Začali podávat LSD vězňům a tvrdili, že se prudce snižují jejich sklony k recidivě. Nad jejich výzkumy se však začínaly stahovat mraky. I když se snažili udržet většinu svých experimentů v tajnosti, úřady zřejmě znepokojil propagační leták jednoho studentského časopisu: "MEZKALIN! MYSTICKÝ ZÁŽITEK! HOUBIČKY! EXTÁZE! LSD-25! ROZŠÍŘENÍ VĚDOMÍ! HAŠIŠ! VIZE! FILOZOFIE NÁBOŽENSTVÍ! VNITŘNÍ SVOBODA! POLITIKA NERVOVÉHO SYSTÉMU!" Zatímco si v roce 1963 Leary užíval LSD-25, dozvěděl se, že byl propuštěn z Harvardu. Údajně proto, že s Alpertem porušili dohodu o nepoužívání studentů jako pokusných subjektů. Tímto krokem měli být oba muži umlčeni, ale efekt byl v podstatě opačný. Díky svým studiím navázal Leary mnoho kontaktů s vlivnými osobami a společenskými symboly, jako byli beatnici Allen Ginsberg, William S. Burroughs a Jack Kerouac a lidé jako Huxley či Norman Mailer. Přestože po nich média tvrdě šla, Leary a Alpert si z toho nic nedělali a rozhodli se založit neziskovou organizaci s názvem Mezinárodní federace pro vnitřní svobodu. Džin byl v té době již oficiálně venku z láhve.
VYHOĎTE HO Z KOLA VEN!
Tou dobou se jako testovací subjekt federálního výzkumného programu s gáží pětasedmdesát dolarů denně za to, že na sobě nechal testovat takzvané psychotomimetické látky, poprvé zúčastnil i postgraduální student jménem Ken Kesey. A právě pod vlivem LSD-25 nebo jiné podobné látky napsal v roce 1962 jako noční hlídače v psychiatrickém oddělení nemocnice pro válečné veterány román Přelet nad kukaččím hnízdem. Keseyho vliv však nebyl pouze literární. Dal dohromady skupinu podivínů, zakoupil školní autobus a ohlásil založení skupiny psychedelických neoklaunů s názvem Veselí šprýmaři. "Účelem psychedelických látek je poznat podmíněné reakce lidí a dělat si z nich legraci," prohlásil. "To je jediný způsob, jak přimět lidi klást otázky, protože dokud nebudou klást otázky, budou to jen roboti." Zatímco Kesey úspěšně budoval svět hippies, LSD si našlo některé nečekané příznivce i v Hollywoodu. Herec Cameron Mitchell nahlas mluvil o jeho léčebných účincích: "Droga mi ukázala sílu mysli. Díky ní se cítím jako lepší člověk, a dokonce i jako lepší herec." Dokonce prohlásil, že když si pod vlivem drogy prohlížel knihu fotografií fotografa Karshe, byl schopen hovořit s některými postavami na fotografiích. Tak si prý promluvil s Albertem Schweitzerem, Adolfem Hitlerem a britskou královnou. Diskrétně se zmínil i o jiném herci, který LSD bral ("A brala ho i jeho žena."). Je možné, že tím hercem myslel Caryho Granta, který drogu propagoval i ve své autobiografii. V roce 1962 však již média zvonila na poplach a látka, která byla předtím považována za lék na schizofrenii, alkoholismus, a dokonce i homosexualitu, ztrácela půdu pod nohama. Objevovaly se zprávy o sebevraždách psychicky vyrovnaných lidí. Bez ohledu na to se však LSD rozšířilo mezi muzikanty a v roce 1965 je objevili i The Beatles. Johnovi a Ringovi údajně někdo LSD přidal do pití, a přestože jejich zážitky nebyly nijak zvlášť povznášející, snažili se k dalšímu experimentu přimět i Paula. Ten se zpočátku obával o svou pověst, ale nakonec svolil. "Když jsem si to vzal," řekl tehdy, "jednou nebo dvakrát se mi to líbilo a jednou nebo dvakrát ne."
S BROUKEM V HLAVĚ
John se do experimentování s LSD vrhl mnohem odhodlaněji, a to se mu brzy vymstilo, když se zcela mimo dostavil na pracovní schůzku s Brigitte Bardotovou. Záhy se acid stal nedílnou součástí života skupiny a dostihl i tiskového mluvčího Dereka Taylora. Když mu hudební žurnalistka sdělila, že potřebuje udělat rozhovor se zpěvačkou Mary Hopkinovou, která krátce předtím podepsala smlouvu s beatlesovským labelem Apple, Taylor se na ni obořil: "Potřebujete? Jak můžete potřebovat rozhovor s Mary Hopkinovou? Možná chcete nebo snad byste ráda, nemůžete to ale potřebovat! Pojďme se na tohle slovo podívat blíže..." Prvního června roku 1967 vychází The Beatles album Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, které je evidentně ovlivněné LSD a skupina předkládá své stanovisko. McCartney konečně vystupuje ze stínu, opatrně drogu obhajuje, ale zároveň zdůrazňuje, že rozhodné nikomu neradí, aby ji bral. Ačkoli se v USA odehrávají mamutí "květinové" akce, při nichž droga sehrává jednu z hlavních rolí, LSD se zároveň stává obětí úspěšné zastrašovací kampaně médií. Zatímco Timothy Leary zakládá svou Ligu duševního objevování (už z jejího názvu musí být jasné, o co mohlo jít), v tisku se objevují zprávy o matkách užívajících LSD, kterým se narodily postižené děti, dětech, které si vzaly drogu omylem a o vraždách spáchaným lidmi pod vlivem drogy. V dubnu 1966 Sandoz konečně zastavuje distribuci LSD-25, ale účinek tohoto kroku je přesně opačný. Stovky samozvaných chemiků pokračují ve výrobě a distribuci a látka se tak nadále dostává ke svým konzumentům. Ještě téhož roku ustoupila britská vláda veřejnému tlaku a v září oznámila, že i ona přidává LSD-25 na seznam zakázaných látek. Nově nezákonné LSD si úspěšně budovalo svůj rebelský statut, který vyvrcholil během hudebního festivalu Woodstock v roce 1969. V následující dekádě došlo také k prudkému nárůstu počtu hororových historek v novinách, které psaly o lidech skákajících z výškových budov v přesvědčení, že mohou létat. Nejlepší historka se však objevila v lednu 1968, kdy šestice amerických teenagerů na tripu údajně ležela na zádech na střeše domu a pozorovala slunce tak dlouho, dokud všichni neoslepli. Během pouhého týdne byl tento příběh odhalen jako podvod, jehož autorem byl vysokoškolský profesor, který se snažil obrátit mladé lidi proti LSD. LSD-25 během dvaceti let naprosto změnilo svět. Stejně jako Albert Einstein i Albert Hofmanu se na svůj vynález díval se smíšenými pocity. Během jedné ze svých posledních přednášek hovořil jedenasedmdesátiletý Hofmanu o LSD-25 jako o svém "problémovém dítěti" a rozhodně se ze své pověsti otce psychedelie netěšil. "Možná jste zklamáni, protože jste čekali nějakého jiného guru," začal svůj proslov, "ale já jsem pouhý chemik." Bylo hezké, že se Hofmanu snažil podat věci ve správné perspektivě, ale na to bylo už příliš pozdě...
Foto: Objevitel LSD Albert Hofmann |
|
|
| breeder |
Frekvence 1 4.2.2003 12:00| pořad: Zprávy
Tomáš KRÁSENSKÝ, moderátor
--------------------
Vietnamské překupníky drog odhalila chebská policie. Zatkla čtyři muže, kteří zásobovali asijské tržnice v Chebu heroinem a dalšími návykovými látkami. Při domovní prohlídce byla nalezena látka, která obsahovala heroin. V bytě byly také nástroje k výrobě a aplikaci drog. Zásahu se účastnila zásahová jednotka západočeské policie. Existovalo totiž podezření, že distributoři budou ozbrojeni. Při zásahu ale k přestřelce nedošlo.
URL| http://archiv.newton.cz/tvr/2003/02...c0fd1fb752a.asp
[zpět]
Chebský deník: Vietnamci údajně zásobovali tržiště heroinem
Zpravodajství ČTK 4.2.2003, rubrika: Právo a krimi - Karlovarský kraj| autor: MOL
KARLOVY VARY 4. února (ČTK) - Policie v Chebu odhalila vietnamský gang překupníků drog. Zatkla čtyři muže, kteří podle ní zásobovali asijské tržnice heroinem a jinými návykovými látkami. Píše to dnes Chebský deník.
Při domovní prohlídce ve Valdštejnově ulici v Chebu policisté nalezli látku, která obsahovala heroin. Poslali ji proto na expertizu. V bytě objevili i nástroje k výrobě a aplikaci drog. Zároveň tam našli bankovky v různých měnách v celkové hodnotě několik desítek tisíc korun, řekla listu mluvčí chebské policie Stanislava Dlhopolčeková.
Zásahu se účastnila zásahová jednotka západočeské policie. Existovalo totiž podezření, že distributoři budou ozbrojeni. Po zadržení byli eskortováni do vazební věznice v Plzni-Borech.
Všechny čtyři zadržené cizince policie obvinila z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. Pokud jim soud prokáže vinu, hrozí jim až deset let vězení.
mol kar |
|
|
| breeder |
Mladá fronta DNES 5.2.2003| rubrika: Severní Čechy| strana: 1| autor: (čer)
Z celého kraje DNES
Přímo při manipulaci s chemikáliemi na výrobu drog chytili mostečtí policisté třiatřicetiletého dealera pervitinu. Muž, který na Mostecku obstarával a prodával drogy, je nyní ve vazbě. Kriminalisté ho obvinili z nedovolené výroby a držení psychotropních látek a jedů.
URL| http://archiv.newton.cz/mf/2003/02/...152c23e8b00.asp |
|
|
| breeder |
Mladá fronta DNES 5.2.2003| rubrika: Jižní Čechy| strana: 3| autor: (tš)
Na vaší straně
České Budějovice - Diskotéky a taneční party vidí často veřejnost jako místo, kde se šíří drogy. Policisté však tvrdí, že tato území nekontrolují, protože zásah proti dealerům a konzumentům malého množství drog by neměl efekt. Podobného názoru jsou přitom i protidrogoví koordinátoři - odborníci na školách, v obcích, na krajských úřadech a při radě vlády. „Nemá smysl kontrolovat diskotéky jenom proto, jestli někde někdo nekouří venku marihuanu,“ tvrdí jihočeský krajský protidrogový koordinátor Štefan Schwarz. Pohled na drogovou scénu dokonce upravili i zákonodárci. V trestním zákoníku vymezili pro přechovávání drogy pojem takzvaného malého množství. Pro policisty to znamená objem, který ještě není trestně postižitelný. Diskusi o drogách lehkých a tvrdých a legalizaci první kategorie odmítá krajský soudce Jan Štícha, který v poslední době vedl senát při několika procesech s dealery a výrobci drog. „Jsem možná konzervativní, ale cítím, že i malé množství a lehké drogy jsou jen cestou k daleko horším věcem. Zlobí mě, že některé časopisy ještě takzvané lehké drogy popularizují,“ uvedl soudce. Znalci přitom varují před v poslední době stále rozšířenější drogou extází, která koluje hlavně na diskotékách a tanečních party. Má škodlivé účinky na srdce, játra a ledviny, a protože je její účinek zpožděný a projeví se až po půlhodině, může se člověk snadno předávkovat a zemřít. Při procesu s českobudějovickým dealerem extáze například vypovídal čtrnáctiletý školák, který je vyhlášeným obchodníkem s tanečními drogami. Za dobu, kdy nebyl trestně odpovědný, dokázal zamořit několik diskoték na Českobudějovicku. „Na vyhlášené diskotéky se zaměřují skupiny dealerů. Bohužel se často soustřeďují i na akce pro děti a máme zkušenosti, že taneční drogy se dostávají do rukou i desetiletých školáků,“ uvedla Dana Kováčová z odboru školství jihočeského krajského úřadu. Dealeři se přitom stahují krátkodobě i dlouhodobě do určitých lokalit. V posledním období to bylo hlavně Lišovsko a Novohradsko.
Množství drog, jehož přechovávání není trestné
* MARIHUANA - 20 cigaret, takzvaných jiontů s celkovým množstvím THC 0,3 gramy
* EXTÁZE - 10 dávek zpravidla v tabletách s celkovým množstvím 50 gramů účinné látky
URL| http://archiv.newton.cz/mf/2003/02/...4f6728d44f4.asp |
|
|
| breeder |
Blesk 5.2.2003| rubrika: Morava/Slezsko| strana: 4| autor: Libor Tomčák
Na obchodech opavského dealera drog (34) pracovali kriminalisté téměř rok
OPAVA - Od jara loňského roku se čtyřčlenný tým opavských kriminalistů zabýval drogovým podnikáním místního muže (34). V těchto dnech předali návrh na obžalobu z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů a ze šíření toxikomanie okresnímu státnímu zastupitelství.
"Protože byla mezi jeho klienty i osoba mladší osmnácti let, hrozí mu vězení od dvou do deseti let," informoval opavský policejní mluvčí René Černohorský. Prodejem pervitinu a marihuany si dealer vydělal necelých 280 tisíc korun. Nic nenasvědčovalo tomu, že by drogy sám vyráběl, musel mít dodavatele. "Odkud drogy bral, je předmětem dalšího vyšetřování," potvrdil mluvčí. Sám si účtoval za gram »perníku« od pětistovky do dvou tisíc, jedna dávka marihuany stála cca 250 korun. Klienti dealera znali. Buď ho kontaktovali osobně, nebo telefonicky. Po předchozí domluvě se s nimi scházel na různých místech nejen v Opavě, ale i v sousedních Oticích nebo v Jindřichově ve Slezsku a na Krnovsku. K obchodům s drogami mu sloužil pronajatý byt na Krnovské ulici a automobil VW Golf. "Při domovní prohlídce a prohlídce vozidla jsme našli 50 dávek marihuany a pět pervitinu," dodal Černohorský. Šest dávek "trávy" si od něj za tři tisíce koupil i 17letý mladík z Jindřichova. |
|
|
| breeder |
Blesk 5.2.2003| rubrika: Čechy/Morava| strana: 6| autor: (tom)
BRUNTÁL - Experimentování 23letého mladíka z Bruntálu s halucinogenní rostlinou odnesli přiotrávením dva kluci (20 a 17) a jedna dívka (15). V ovocném čaji vyvařil semena durmanu obecného a tento lektvar dal kamarádům k pití. Kvůli podezření z otravy skončili ve špitále, kde pobyli pět dnů. Mladíka chytili policisté až na Mělnicku. Skončil ve vazbě s obviněním z nedovolené výroby a držení drogy. |
|
|
| breeder |
Zpravodajství ČTK 4.2.2003, rubrika: Politika - Evropa, ES, NATO| autor: RBS
VÍDEŇ 3. února (ČTK) - Rok po zákazu pěstování máku používaného k výrobě opia a obchodu s ním produkuje Afghánistán téměř tři čtvrtiny této drogy na světě. Vysoké ceny pak udržují atraktivitu pěstování surovin k jeho výrobě u chudých zemědělců. Vyplývá to ze studie, kterou vypracovala Organizace spojených národů.
Studie ukazuje, že narkotika jsou natolik zakořeněná v hospodářském životě země, kde slouží jako běžná komodita, majetek sloužící jako zástava, nebo dokonce jako měna ve vysoce rozvinuté "opiové ekonomice".
"Zničení opiové ekonomiky bude dlouhý a komplexní proces. Nemůže to být jednoduše uděláno vojenskými, nebo úředními prostředky," řekl výkonný ředitel kanceláře OSN pro kontrolu droga a pro kriminalitu Antonio Maria Costa.
Zpráva též dodává, že boj proti opiové ekonomice je nutný pro stabilitu ve Střední Asii, kde obchod s drogami kvete pod ochranou místních vůdců a podporuje korupci.
Válka podle studie OSN za posledních 20 let narušila zemědělskou a hospodářskou administrativu a zničila vybavení potřebného pro skladování, obchod a dopravu v případě pěstování a prodeje jiných plodin.
"Opium nečelí takovýmto omezením. Je trvanlivé, snadné pro uskladnění a dopravu na trh," tvrdí studie. Zároveň dodává, že během posledních dvaceti let byla výroba opia a obchod s ním de facto legální a velmi výnosný a opium někdy dokonce sloužilo jako finanční nástroj tam, kde formální finanční systém zkolaboval.
Taliban a později i současná afghánská vláda však zakázaly pěstování máku k výrobě opia a ceny stouply až na 450 dolarů za kilogram, což byl další podnět pro zemědělce.
Studie tvrdí, až ačkoli je pouhé jedno procento veškeré zemědělské půdy využito k pěstování máku, roční výnosy z opia v roce 2002 byly okolo 1,2 miliardy dolarů, nebo asi 6500 dolarů na jednu rodinu v Afghánistánu, kde je průměrný denní plat asi dva dolary.
rbs
Cas| 00:30 |
|
|
| breeder |
Mladá fronta DNES 5.2.2003| rubrika: Z domova| strana: 4| autor: IVANA DUBNOVÁ, SABINA SLONKOVÁ
Vinařice, Praha - Vězni ve Vinařicích na Kladensku neměli velký problém sehnat drogy. Nosili jim je totiž někteří dozorci. Už v pondělí policisté zatkli prvních šest lidí, z nichž čtyři jsou zaměstnanci věznice a dva jsou příbuzní vězňů. Včera zatkli další dvě osoby. Všichni jsou podezřelí, že vězňům dodávali nejen drogy, ale také mobilní telefony. " Zřejmě padnou i další obvinění, předpokládáme, že jde o síť přibližně čtrnácti lidí," uvedl policista, který je s průběhem akce obeznámen.
Sledovali jsme každého, kdo vkročil do věznice
Policejní zásah si údajně vyžádalo ředitelství Vězeňské služby. "Už dlouhou dobu jsme měli podezření, že drogy do věznice dodávají také někteří zaměstnanci," uvedla generální ředitelka Vězeňské služby Kamila Meclová. Podle neoficiálních informací pátrali policisté s Vězeňskou službou už v minulosti po způsobu, jak se drogy do vinařické věznice dostávají. "Zkusili jsme vylučovací metodu. Sledovali jsme dodavatele, závozníky, zkrátka všechny lidi, kteří do věznice přicházeli. Psi, vycvičení na hledání drog, očichávali každý dopis a balík, který sem přišel," popisuje pátrání zdroj. Nálezy psaníček s drogou byly častější. Vinařická věznice se dostala mezi zařízení s vyšším výskytem drog, než bývá u věznic obvyklé. Jaké množství pervitinu se ve věznici dosud našlo, však v tuto chvíli nikdo nechce říct. "Na akci jsme uvalili přísné informační embargo, nemůžeme nic říct do doby, než skončí vyšetřování," uvedla ředitelka Meclová.
Výplň míčků: pervitin
O drogách ve Vinařicích se naposledy nahlas mluvilo vloni na podzim, kdy dozorci objevili na dvoře věznice několik tenisových míčků naplněných marihuanou a pervitinem. "Časně ráno při nástupu odsouzených jsem zaslechl podivný zvuk. Pak jsme našli míček s marihuanou ," řekl tenkrát mluvčí věznice Luboš Beránek. Po několika hodinách se při prohlídce našel další, tentokrát vycpaný pervitinem. Kromě drogy v něm byla také SIM karta do mobilního telefonu a léky. |
|
|
| breeder |
Liberecký den 4.2.2003| rubrika: Okres zpravodajství| strana: 14| autor: MAREK KANALOŠ
Liberec - Muž, který si pěstuje ve skleníku marihuanu , či bezdomovkyně, která pohazuje zbytky jídla po sídlišti. I takové stížnosti se objevily v dopisech, které v minulém roce napsali lidé libereckým strážníkům a vhodili je do bílých schránek důvěry. "Ročně takto dostaneme takřka čtyřicet dopisů," uvedla mluvčí Městské policie Liberec Veronika Janouchová. "Lidem přitom nejvíce vadí nepořádek ve městě a špatně parkující motoristé," dodala. "Je dobře, že v dopisech nyní převažují problémy, které lidi trápí. Zpočátku se totiž v nich objevovaly spíše urážející anonymy," řekl zástupce velitele městské policie Ladislav Krajčík. "Naším původním záměrem bylo navázání bližšího kontaktu s veřejností, což se myslím daří," míní zástupce velitele. Podle slov mluvčí se přitom zabývají každým dopisem vhozeným do schránky důvěry. "V odpadkovém koši rozhodně nekončí, i když my se problémem zabývat nemůžeme," zdůraznila Janouchová. To byl právě případ muže z Vratislavic, který si měl pěstovat marihuanu na zahradě ve skleníku. "Pokud by to byla pravda, jednalo by se o trestný čin. Proto jsme dopis včetně přiložené fotografie skleníku s rostlinou předali policistům," poznamenala Janouchová. Podle ní se ale strážníci snaží u některých stížností zjistit skutečný stav problému ještě dříve, než jej postoupí někomu jinému. "Kupříkladu na jedné křižovatce v Pavlovicích stála matoucí značka - slepá ulice. Zjistili jsme, že značku zapomněli odstranit silničáři, kteří zde opravovali silnici, a upozornili jsme je na to," řekla mluvčí strážníků. Ne vždy je ale pisatel dopisu spokojený s prací městských policistů. Obyvatelce z rochlického sídliště vadila bezdomovkyně, která kolem popelnic rozhazovala zbytky jídla. Strážníci však nikoho takového neobjevili. "Ptali jsme se i místních. Nenašli jsme ale nikoho, kdo by bezdomovkyni alespoň spatřil," poznamenala Janouchová. Liberecká městská policie má nyní devět bílých schránek důvěry. Tři na svých služebnách a po jedné v Moskevské ulici, na Poštovním náměstí, u školy na Kunratické, u zastávky v Hálkově ulici, na Městském úřadu ve Vratislavicích a v Machníně. |
|
|
|
