| strobe |
Nazdarek,
Docetl jsem se vsude mozne na netu, ze je mozne pomoci hypnozy vstoupit do podvedomi, najit tam sile negativni stale se vracejici zazitky a deaktivivat/změnit je. Nebo pomocí metody "one brain" tyto zážitky zjistit a dořešit, aby nás nemátly nevědomě v budoucnu.. Něco společnýho s tim prý má taky holotropní dejchání. Je to dost zajímavý..
O co jde: citace z onebrain.cz:
Člověk je od přírody vybaven obranným mechanizmem, který vyhodnocuje všechny situace, které člověk prožívá a označí-li nějakou jako nebezpečnou, tak nezávisle na našem vědomí uloží do paměti stresový blok. Stres není fyzického původu, tkví v psychice. Nejde o to, co děláme, ale jak se při tom cítíme. Stres je negativní emocionální reakce na životní události. Naše pocity řídí limbický systém, který patří mezi vývojově nejstarší centra mozku. Propojením nervové soustavy na žlázy s vnitřní sekrecí uvolňující hormony dochází k fyziologickým změnám. Výsledkem dlouhotrvající negativní emoce je toxicky zvýšená hladina stresových hormonů v těle, která nepříznivě ovlivní celý organizmus. Např. může zabraňovat tvorbě lymfocytů a snižovat tak přirozenou imunitu organismu.
Příroda to s námi myslela dobře. Abychom byli schopni přežít, máme v levé mozkové hemisféře oblast SIP, což znamená společná integrální plocha, která neustále porovnává nové informace z vnějšího prostředí s informacemi uloženými v paměti. V naší individuální paměti je uložena každá vteřina od početí do současnosti. Naše tělo neustále monitoruje situace všemi smysly, zaznamenává polohu a napětí svalů, činnost orgánů, vyhodnocuje pocity i mentální zkušenost v podobě systému přesvědčení. Takto komplexně uložené informace jsou vyhodnoceny podle prožité emoce jako bezpečné nebo naopak nebezpečné.
Vyhodnotí-li SIP určitý okamžik jako nebezpečný, uloží do paměti veškeré informace, které tento okamžik provázely. Může to být přesná poloha svalů, směr pohledu očí, ale například i vůně, kterou právě zaznamenal čich, nebo dotyk, který zprostředkoval hmat. Informací je mnoho a zůstávají zaznamenány proto, aby SIP mohla napříště podobnou nebezpečnou situaci včas rozpoznat a uchránit nás před hrozícím nebezpečím. V dávné minulosti byl tento obranný systém jednou z podmínek přežití, dnes však často přináší trvalé psychosomatické a jiné problémy.
Jakmile SIP zaregistruje novou informaci, podobnou té nebezpečné z minulosti, spustí obranný mechanizmus. Odpojí funkci předního mozku, který nás udržuje v přítomnosti. Organizmus je vyloučením hormonů připraven na reakci „udeř nebo uteč". Zároveň se vybavují informace z paměťové databanky. V praxi to znamená odžívat si stejně nepříjemné emoce a pocity jako je např. svírání žaludku, špatné dýchání, bolesti na hrudi, svalové zablokování, problémy s komunikací atd. Na každou podobnou situaci reagujeme stejným způsobem jako kdysi.
....
Jedna žena tam psala jak měla furt pocit viny a tam jí řekli, že máti nevěděla, jestli si jí nemá nechat vzít když byla těhotná. A když s ní o tom mluvila, přiznala se. A od tý doby má klid.. Síla, co...
Tak bych se chtěl zeptat, jestli s tim někdo nemá jakékoliv zkušenosti... Ne že by se mi do toho nějak chtělo, ale ... člověk nikdy neví..
[Edited by strobe on 15-02-2002 at 10:40 PM] |
|
|
| Aaron Lightner |
| Výrazně mi to připomíná hlubinnou abreaktivní psychoterapii, kterou tady už léta prosazuje jistý Andrej Dragomirecký. V principu má jít o podobnou metodu, kterou se snaží nabízet scientologové v rámci svých 'kurzů', bohužel se zdá, že ji využívají spíše ke shomažďování kompromitujících informací o důležitých lidech a následně k jejich vydírání (pozor na Oxfordský test osobnosti! :D ). Ten Dragomirecký o tom napsal i stejnojmennou knížku (Hlubinná abreaktivní psychoterapie), ale už to bude tak 7, 8 let. Tehdy se dala dostat v různých lékařských a duchovních knihkupectvích (třeba v takovém tom vedle Černé matky boží u Prašné brány), dneska už bych to pomalu viděl spíš na Klementinum nebo antikvariáty, ale jist si nejsem. Možná od té doby vyprodukoval něco dalšího, bohužel jsem ho před pár lety nějak ztratil z obzoru. |
|
|
| Xixao |
| Tak tohle je dost mimo oblast travy, ale vytam ho. Ja mam s metodou one brain celkem dost zkusenosti, protoze jsem absolvoval asi 8 sezeni. Musim rict, ze to dokaze opravdu vyresit dlouhodobe problemy cloveka (nektere jsou uvedeny v citaci od strobeho). Je to perfektni metoda jak se sam se sebou vnitrne vyrovnat a zkvalitnit si zivot. |
|
|
| strobe |
Xixao, díky za dobrou zprávu! Asi to zkusím, vypadá to docela bezpečně (tedy one brain, nemluvím o hypnóze)...
P.S. mimo trávy mi to až tak nepřijde, má to společnýho jmenovatele - MOZEK:sun: |
|
|
| Pablo Honej |
Výborné téma, vůbec nevím jakto, že jsem si ho všiml až teď.
Uznávám, že hypnóza jako taková má strašně moc do sebe. Co se týče té cistace na začátku, tak mi připadne naprosto správná.
Také se domnívám, že celý náž život je uchován ve formě paměťových stop někde v mozku až do smrti. Pokud si nemůžeme na něco vzpomenout, jedná se jen o to, že nemůžeme najít tu vhodnou stopu. Přitom každý z nás zná jistě pocit kdy se mu v asociaci na prožívané vybaví něco z dávné minulosti (nedávno jsem ucítil v tramvaji nějaký parfém a vzpoměl jsem si na mateřskou školku protože jedna vychovatelka tam používala asi podobný parfém ... haluz).
Docela i chápu, že pokud je člověk veden k tomu aby se soustředil jen na svoji minulost (například v hypnóze či při meditaci) tak je schopen si vybavit mnohem větší detaily než když si máte honem honem na něco vzpomět. (Mám za to, že se takto občas používá hypnóza u svědků v kriminalistice - vybavení si SPZ projíždějícího auta, atd. ... mozek mne fascinuje).
Mně osobně docela pomáhá meditovat i ganja. Když se zkouřím do pohodičky a jsem v klídku, příjemná, klidná hudba ... tak si vybavuji věci na které bych si jinak jistě již nevzpoměl (strašně rád surfuji na paměťových stopách :D).
No a přes trávu se dostávám k psychedelikům, jakožto pracovnímu nástroji (nikoliv zneužívanému fetu). Osobně si na psychedelicích vychutnávám spíše "psycholytické tripy" než účinek např. halucinogenní. (Mám raději přemýšlivější houby, než syntetické substance). Když umí člověk tyhle nástroje používat a dostat se k jádru vlastního ega, tak tam může spoustu věcí pozměnit. V tomto vidím strašně velkou příbuznost hypnózy a psychedelik:
U psychedelik záleží jen na tom jak člověk k psychedelikům přistupuje sám o sobě. Záleží jen na Vás jak budete pracovat ze svým mozkem.
U hypnózy je to velmi obdobné jako přístup hypnotizéra k hypnotizovanému: může vás vést cestou psycholýzy a pomoci Vám odstraňovat problémy ve vašem podvědomí, ale také Vám může vyvolat halucinace (což se běžně asi neprovádí).
Všem zájemcům o hýpnózu doporučuji knihu Experimetální hypnóza od Stanislava Kratochvíla
(leč tato kniha není věnovaná drogám, pochopil jsem pomocí ní fungování některých drog) |
|
|
| iJoJo |
Tiez nas s kamaratom napadla jedna vec: ked clovek nieco cita, alebo vidi, aj na okamih, uchovava sa mu to v podvedoi. Hypnoza tieto vzpomienky vie vyvolat z podevedomia.
A teraz pride na to:
existuje tzv. autohypnoza, kedy sa clovek je schopny pomocou urcitych technik sam uviest do stavu hypnozy a vzpomenut si na nieco z minulosti, alebo zmenit svoje vzpomienky.
Tak nas napadlo, co tak sa o tom hodne vela naucit, aj za pomoci nejakeho psychologa, a vyuzivat autohypnozu napr. a skuskach? Velmi by to mnohym pomohlo, lahsie si vzpomenut, co sa ucil.
bolo by to prakticke, nieco si 2x precitat prvy krat, a potom ist na skusku a nemat ziadny problem s odpovedami.
Co vy na to? Snad je to naivne, ale nymyslim si, ze nerealizovatelne |
|
|
| papaja |
| Jsem také zastánce názoru, že se vše zaznamenává...cesta k záznámům je ovšem pro každého různá Sakra co jsem to vlastně chtěl napsat? |
|
|
|
