| breeder |
,,Zkouřil se trávou`` a utrhl sluchátko
Noviny Chrudimska | 23.6.2004 | rubrika: Chrudimsko | strana: 7 | autor: ROMAN ZAHRÁDKA
Chrudim Zdejší okresní soud rozhodl o tom, že dva a půl roku za mřížemi pro místního dvaadvacetiletého výtečníka bude dostačující trest. Odpustil mu proto zpronevěru i poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení, kterých se dopustil.
Tomáš S. si měl podle obžaloby státního zastupitelství přesně před rokem vypůjčit od známého v Zájezdci osobní vůz VAZ 2105 Combi, který ale nevrátil, naopak jej ještě koncem téhož měsíce prodal na vrakovišti. Měl tím způsobit škodu za osm a půl tisíc korun. Obžaloba mu rovněž klade za vinu, že letos 19. ledna krátce po půlnoci v Chrudimi na Resslově náměstí úmyslně rozbil u budovy pošty telefonní sluchátko veřejného telefonního automatu. Škoda byla spočítána na téměř dva a půl tisíce korun.
Obžalovaný mladík se už v přípravném řízení odmítal k oběma provedeným skutkům vyjádřit. Tvrdil jen, že byl v době jejich spáchání ve značné opilosti, a že zkombinoval alkohol s marihuanou. Vykouřil prý pokaždé několik cigaret "trávy". Vyjádřil však ochotu uhradit vzniklé škody.
K hlavnímu líčení ale nedorazil, a to ani po několika upozorněních. Dokonce ani republikové policii se nepodařilo jej k soudu předvést.
Proto o jeho o dalším osudu rozhodoval soudní senát v jeho nepřítomnosti, aby hlavní líčení zbytečně neprotahoval.
Po zvážení všech okolností nakonec trestní stíhání mladého recidivisty zastavil poté, co zjistil, že byl krátce předtím pro daleko závažnější delikty v Pardubicích odsouzen k dvěma a půl roku vězení.
________________________________________________________________________
Prodával marihuanu
Hradecké noviny | 23.6.2004 | rubrika: Z černé kroniky | strana: 11 | autor: (dob)
V poličském městském parku kvetl obchod s marihuanou. V průběhu dubna a května ji zde nejméně dvakrát ,,střelil`` osmnáctiletý mladík. Ten už z rukou policejního komisaře převzal obvinění z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. Už tedy ví, že mu hrozí trest odnětí svobody od jednoho do pěti let.
________________________________________________________________________
Informace policie Pardubického kraje
Zpravodajství ČTK | 22.6.2004 | 15:01 | rubrika: Právo a krimi - Pardubický kraj | autor: HNT
Za prodej marihuany stíhá policie osmnáctiletého muže ze Svitavska. Mladík minimálně dvakrát prodal v městském parku v Poličce na Svitavsku sušené drcené konopí další osobě. Čelí obvinění z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů.
________________________________________________________________________
Likérka vyrábí nápoj z konopí
Mladá fronta DNES | 23.6.2004 | rubrika: Severní Čechy | strana: 1 | autor: (mko)
Krátce DNES
Ústí nad Labem
Ústecký výrobce lihovin KB Likér uvedl na trh jako novinku likér z konopí. "Výrobu této lihoviny máme po legislativní stránce ošetřenou a nedopouštíme se tedy ničeho nelegálního," uvedl ředitel firmy Jiří Janák. Konopný likér obsahuje 16 procent alkoholu. Kromě aromatu se při jeho výrobě používá líh, cukr, kyselina citronová a potravinářské barvivo. "Likér neobsahuje THC látky, které jsou považovány za návykové," uklidňuje Janák s tím, že výrobu povolil i hygienik.
________________________________________________________________________
Čtyři pětiny čínských měst prý mají problémy s drogami
Zpravodajství ČTK | 22.6.2004 | 09:42 | rubrika: Sociální problémy - Asie, Austrálie | autor: PKT
PEKING 22. června (ČTK) - Čtyři pětiny čínských měst prý mají problémy s drogami. Počet závislých osob, které místní úřady registrují, už v nejlidnatější zemi světa překročil jeden milion, uvedla dnes agentura AFP s odvoláním na místní tisk.
Nárůst spotřeby omamných látek už také není jen záležitostí velkých měst a některých hraničních regionů, nýbrž se rozšířil i do dosud méně postižených venkovských oblastí.
Více než 80 procent narkotik se do Číny podle místních úřadů dostává z Afghánistánu a Barmy. "Čínský trh s drogami je nyní na vzestupu," tvrdí zpráva centrálního protidrogového úřadu. "Velmi vážný problém představuje rovněž to, že ze zahraničí pronikají nové drogy - extáze či pervitin."
Z více než milionu registrovaných narkomanů jich 643.000 je závislých na heroinu, uvedla agentura Nová Čína, podle níž se na boj s drogami zaměřuje 17.000 policistů. I přes zhoršení situace však pekingská vláda na protidrogové programy v roce 2003 vyčlenila 140 milionů jüanů (asi 440 milionů korun), ačkoli v roce 2002 to bylo 215 milionů jüanů (asi 686 milionů korun).
________________________________________________________________________
Policie zatkla Brita, který měl u sebe tablety extáze
Mladá fronta DNES | 23.6.2004 | rubrika: Kraj Pardubický | strana: 3 | autor: TOMÁŠ KUČERA
Na hranicích policisté zadrželi muže hledaného Interpolem
Dopadení
Hradec Králové - Cizinecká policie o víkendu na hraničním přechodu v Náchodě-Bělovsi zadržela šestadvacetiletého Angličana, který je podezřelý z drogového deliktu v Řecku.
Muž cestoval jako turista linkovým autobusem z Litvy přes Polsko do Prahy. Policie u něj našla několik tablet takzvané taneční drogy extáze. Po zadržení tvrdil, že extázi má pro svoji potřebu, že cestuje po Evropě a chce strávit tři dny v Praze.
"Cizince jsme zadrželi na základě mezinárodního zatykače, který na něj vydal řecký soud. Podle zprávy Interpolu u něj řecká policie při prohlídce hotelového pokoje, kde bydlel, našla drogy," uvedl státní zástupce Vladimír Prokop.
Nenápadného muže s pouty na rukou přivedla do soudní síně policejní eskorta.
Hradecký krajský soud ho včera poslal do předběžné vydávací vazby. Ta umožňuje, aby o mladíkovo vydání zažádaly řecké úřady. Ve lhůtě čtyřiceti dnů musí také státní zastupitelství prověřit, zda je skutečně důvod k jeho vydání do rukou řecké justice.
"V Řecku mu hrozí až deset let vězení a tamní policie po něm pátrá. Rozhodli jsme o vzetí do vydávací vazby. Není to zatím rozhodnutí, zda bude, či nebude vydán do Řecka. Nemám informace, že tento muž je nějakým drogovým bossem nebo dealerem," uvedl soudce krajského soudu Josef Mazák.
"Naším úkolem je opatřit materiály, na základě kterých soud rozhodne, zda jeho vydání do Řecka je či není přípustné," upřesnil Prokop a dodal, že zadržený cizinec je student, který si prý v Řecku vydělával jako číšník.
Řecké úřady na něj vydaly zatykač již v září roku 2001. Podle cestovních dokladů cizinecká policie zjistila, že od té doby cestoval po Evropě a Asii.
________________________________________________________________________
Přestupní stanice: "diagnosťák"
Literární noviny | 21.6.2004 | rubrika: Občanské noviny | strana: 1 | autor: ALIDA HORVÁTHOVÁ
Čísla, která udávají procento dětské kriminality jsou alarmující, agresivita a násilná trestná činnost dětí plní stránky novin. Co je příčinou a jaký je další osud provinilců, se ale čtenář většinou nedoví. Dodnes si mnoho lidí plete dva rozdílné pojmy - diagnostický a výchovný ústav. V čem spočívá odlišnost těchto zařízení, jaké děti tráví čas za jeho zdmi? Musí být dětský diagnostický ústav zákonitě přestupnou stanicí do ústavu výchovného, mají děti, které tady na čas našly útočiště, za sebou pouze kriminální delikty? Jaký podíl viny na jejich pobytu vlastně nesou jejich rodiče? To jsou otázky, na které se pokusí odpovědět následují řádky.
Začátkem devadesátých let byla ústavní výchova považována za téměř překonaný a přežitý model. Rozsudků, které nařizovaly tzv. ústavní výchovu, bylo velmi málo. Jak se ale začala měnit situace ve společnosti, zároveň docházelo k rapidnímu zhoršení ekonomických poměrů v rodinách, došlo k tomu, že se opět začalo daleko častěji přistupovat k soudním rozhodnutím. Před revolucí byl v ústavech daleko vyšší počet dětí z romských rodin, než je tomu dnes. Bohužel pokles počtu romských dětí v diagnostických a výchovných ústavech neznamená zlepšení situace v romském etniku; problém je zcela jinde. Jde spíše o to, že rodiče jsou dnes již - mírně řečeno - neohroženější a odmítají spolupracovat a při jednání s úřady projevují někteří z nich dokonce agresivitu. Romské děti jsou často ohrožovány drogami a bez pomoci odborníků se jejich zdravotní stav velmi horší. Bohužel chybí léčebna, která byla schopná nezletilé a mladistvé, ale nejen romské uživatele udržet v léčebném procesu. S dětskými uživateli nelze pracovat na dobrovolnické bázi. Jediná instituce, která se zabývá mladými uživateli drog, je o. s. Agapé u Opavy. Odborníci léta marně volali po podobném zařízení. Příběhy dětí, které se ocitly v dětském diagnostickém ústavu, jsou různé. Často jsou důvodem pobytu útěky z domova, záškoláctví, ale i různorodá trestná činnost. Jsou tu ale také děti z rodin, které jejich péči zanedbávaly. A v neposlední řadě se zde ocitají i ty, kterým ubližovali právě ti nejbližší. Důvody umístění jsou tady velmi pestré - od sociálních kauz až po násilnou trestnou činnost. Zajímavým úkazem je i to, že děvčat, kterých bylo dříve v podobných zařízeních podstatně méně než chlapců, je v současné době téměř stejný počet. Skutečnost, že dívky chlapce "dotahují", trvá již zhruba pět šest let.
Děti na cestách
Diagnostický ústav není ale pouze místem pro "zlobivé děti". Jsou tu také ty, kterým ještě nebyly ani tři roky. Děti, které sotva odrostly věku batolete, se dostanou většinou do diagnostického ústavu spolu se svými sourozenci v okamžiku, kdy byly odebrány rodičům.Naštěstí dnes se už většina institucí snaží, bez ohledu na věk, sourozenecké skupiny netrhat. V tomto případě je v zájmu dětí, aby diagnostika proběhla co nejrychleji a pobyt v ústavu se zkrátil na minimum. Jsou i případy, že přijetí proběhne pouze administrativně a děti se v ústavu vůbec neocitnou. Když ale sourozenci nemají kompletní dokumentaci (není například jasné, zda probíhala školní docházka) a ti starší mají zkušenost s trestnou činností, je samozřejmě potřeba je vyšetřit. Jejich pobyt vetšinou nebývá delší než dva týdny. "Není důvod tady děti držet," říká ředitel dětského diagnostického ústavu v Praze 4 Krči Ivan Kašpařík, a dodává: "Po šoku, který vyplývá z jejich předcházejících zkušeností, se děti na nás poměrně rychle adaptují, zvyknou si a vytvoří si i citové vazby k vychovatelům, a pak se zase přemisťují dál a celá situace se opakuje. Alespoň před tímto traumatem je můžeme uchránit. Pokud se ale vyskytne problém v trvalých zařízeních, jakými jsou např. dětské domovy, vyjíždějí za nimi naši odborníci." Horní věkovou hranici určuje konec školní docházky. Nicméně školní docházka se posouvá a každé dítě zvládá školní látku jinak, a tak tu některé děti oslavily své sedmnácté narozeniny. Vzhledem k tomu, že děti často migrují po republice a stěhují se s rodiči z okresu do okresu, úřady nejsou natolik pružné, aby si předaly informaci například o zanedbané školní docházce. Často se tak stává, že děti nemají vysvědčení opravdu dlouhou dobu.V koedukovaných zařízeních jsou dívky a chlapci pohromadě. Je pravda, že i mentální výbava dětí, které pobývají v diagnostických ústavech, bývá velice rozdílná. Součástí ústavů tedy je většinou základní, ale i zvláštní škola.
Tichá dohoda
Jeden z mýtů, který panuje kolem diagnostických ústavů, je ten, že se jedná pouze o děti, pro které je toto zařízení přestupní stanicí do výchovného ústavu. Pravda je ale jiná. Ve skutečnosti "končí" ve výchovných ústavech méně než třetina dětí, které prošly DDÚ. Většina dětí odchází do dětských domovů. Je to ale dáno také nabídkou míst a kapacitami v tom kterém návazném zařízení. Ta rozhodně není ideální a místa v dívčích ústavech jsou nedostačující. Nepodařilo se zřejmě zachytit trend nárůstu počtu problémových děvčat, takže dívky zůstávají v dětských diagnostických ústavech zbytečně dlouho. Důvody, proč se ocitly v přestupní stanici zvané diagnostický ústav, jsou různé, ale na rozdíl od chlapců se dívky dopouštějí násilné trestné činnosti jen opravdu výjimečně. Jejich "kariéra" bývá často spojená s drogami, záškoláctvím, útěky z domova a prostitucí. Pobyt v diagnostickém ústavu nemusí být ale jen nařízený soudně, v rámci předběžného ochranného opatření. Existuje i model dobrovolných pobytů, které se provádějí na základě kontraktu mezi rodiči, dětmi a vedením ústavu. A to je jeden ze základních rozdílů mezi diagnostickými a výchovnými ústavy. "Procento dětí, které jsou v našem DDÚ na základě této dohody, je poměrně vysoké," vysvětluje ředitel Ivan Kašpařík. Dobrovolnost spočívá i v tom, že děti mohou být kdykoliv propuštěny, což ale odborníci nedoporučují. Většina umístění do DDÚ však probíhá na základě soudního rozhodnutí. Občas se stává, že se v sociálních kauzách objeví příbuzní, kteří projeví o dítě zájem. A to je fakt, na kterém se dá stavět. Je důležité zkrátit dobu pobytu v DDÚ na nejnutnější minimum. Ve výchovných ústavech - na rozdíl od diagnostických - jsou děti, které mají za sebou už podstatně rozsáhlejší kriminální kariéru. Záběr DDÚ je hodně široký, hlavně pokud jde o věk dětí. Ve výchovných ústavech je věkové rozpětí většinou dva až tři roky a sociální případy se tam dostávají jen velmi výjimečně. Jediný koedukovaný diagnostický ústav na území Prahy je právě ten v Motole. Už jsem se zminila, že sem přicházejí děti s rozdílnou mentální výbavou a práce s nimi v rámci školy je tedy pro vyučující personál velmi náročná.
Dokončení na str. II
Dokončení ze str. I
Ve třech třídách - samozřejmě včetně zvláštní školy - se musí vyučit děti z osmnácti různých oddělení. Ale jsou tu i děti z víceletých gymnázií, téměř pro všechny se tedy musí připravit individuální učební plán. Tenhle typ školy rozhodně není nepodobný rakousko-uherské jednotřídce. Tady je jasné, že způsob vyučování se nedá vést frontálním způsobem, ale učitel obchází jednotlivé žáky, každému zvlášť zadává úkol a samozřejmě stejným způsobem kontroluje. Také je důležité nejprve zjistit bez ohledu na věk, jaké znalosti děti mají, protože není výjimečné, že nechodily do školy několik let. Výjimkou nejsou ani žáci, kteří věkem patří do osmé třídy, ale mají za sebou pouhé tři roky školní docházky. Takovým dětem je možné vymyslet individuální program tak, aby zvládli učivo několika ročníků a mohly se později profesně uplatnit. Ovšem ani v podmínkách diagnostických ústavů nelze dělat zázraky. Když se žák učit odmítá, není v moci pedagogů, aby ho k učení donutili.
Kde určit hranici?
Další samostatnou kapitolou jsou rodiče. Jaké je tedy procento rodičů, kteří nesou na skutečnosti, že se jejich dítě ocitlo v takovémto zařízení, hlavní podíl viny? Ústředním problémem většiny dětí bývají jejich rodiče. Bohužel naše společnost není schopná vést rodiče k odpovědnosti a děti na to doplácejí. Pochopitelně je dobré, když se s rodiči dá spolupracovat alespoň v rámci DDÚ. Bez opory v rodině je těžké najít po děti pevný bod. Konkrétní motivace u dětí je důležitá, musí vědět proč, a hlavně pro koho se mají snažit změnit svoje chování. "Naštěstí se dá spolupracovat s více než dvěma třetinami rodičů," říká ředitel Ivan Kašpařík. Už mnohokrát zazněla otázka: měla by být snížena věková hranice trestní odpovědnosti? Je jasné, že řada dětí, které se podílejí na trestné činnosti, je zneužívána vlastními rodiči nebo staršími kamarády, kteří už jsou trestně odpovědní. Někteří odborníci se přiklánějí k variantě snížení hranice a hovoří dokonce o věku třinácti let. Nejde samozřejmě o to, zavírat děti do kriminálů, ale musela by se zřídit příslušná zařízení, která by plnila výchovný efekt a byla by natolik zajištěná, aby se možnost útěků snížila na minimum. Což je bohužel v ústavech dnešního typu takřka nemožné. Jedině vhodný výchovný program bude mít patřičný efekt. Děti často nejsou schopny rozpoznat nebezpečnost svého chování. "Jsem přesvědčen, že by mnoho případů ubylo, kdyby se hranice snížila, děti by nebyly tak často zneužívané," říká ředitel Ivan Kašpařík. |
|
|
|
