| breeder |
OTTAWA – Studie kanadského ekonomického mozkového trustu došla k závěru, že marihuana by měla být legalizována a zdaněna jako jakýkoliv jiný výrobek.
V Kanadě by to znamenalo více než dvě miliardy dolarů daňových výnosů. Ekonomický mozkový trust uvádí, že legalizace by změnila jen jedno: odebrala by kontrolu nad trhem zločincům.
Původně publikováno: 9. června 2004
Zdroj : National Post
Autor: Eric Beauchesne, CanWest News Service
Originál: Legalize Marijuana, Fraser Institute Advises
OTTAWA – Studie ekonomického mozkového trustu došla k závěru, že marihuana by měla být legalizována a zdaněna jako jakýkoliv jiný výrobek.
Fraserův institut odhaduje, že tento krok by vytvořil zdroj daní ve výši nejméně dvou miliard (kanadských) dolarů.
Podle studie, kterou 9. června zveřejnil ekonomický mozkový trust se sídlem ve Vancouveru, by byl jediným praktickým důsledkem takové změny přesun zisků od zločinců do státního rozpočtu.
Potenciální daňový výnos vychází z výzkumu, podle nějž koncová tržní hodnota marihuany, vypěstované každoročně jen v Britské Kolumbii (jeden z kanadských států– pozn. red. drogy-info), přesahuje 7 miliard dolarů.
“Pokud použijeme konzervativní odhady rozsahu kanadské konzumace, znamená to pro Kanadu potenciální daňový výnos před dvě miliardy dolarů,” uvádí studie.
“V Britské Kolumbii a dalších státech – zvláště v Quebecu a v Ontariu – představuje tato úroda významný zdroj příjmů organizovaného zločinu.”
Autor studie Stephen Easton, jenž je profesorem ekonomie na Univerzitě Simona Frasera, odhaduje počet marihuanových pěstíren jen v Britské Kolumbii na sedmnáct a půl tisíce.
Podle studie je pěstování marihuany široce rozšířeno a zhruba čtvrtina Kanaďanů přiznává jeho užití. Za takového stavu už není skutečným společenským dilematem otázka, zda je její produkce schvalována nebo ne – ale kdo má mít podíl na zisku.
“Pokud budeme zacházet s marihuanou jako s kterýmkoliv jiným zbožím, můžeme ji zdanit, regulovat její pěstování a dále používat výnosy tohoto průmyslu, místo abychom vedli dávno prohranou válku proti jejímu užívání a pěstování,” říká dr. Easton. “Je očividné, že si znovu prožíváme obdobu alkoholové prohibice ze začátku minulého století.”
Studie poznamenává, že v Britské Kolumbii je pěstování marihuany ve sklenících, bytech a v jiných prostorách (tzv. indoor – pozn. red. drogy-info) zřejmě rozšířenější než v jiných částech Kanady. Nejmarkantnějším rozdílem je fakt, že v této provincii je za pěstování odsouzeno jen 13 % obžalovaných, zatímco jinde v Kanadě je to až 60 %.
Tresty jsou podle studie navíc v Britské Kolumbii nižší než jinde. Padesáti pěti procentům odsouzených není uložen trest nepodmíněného odnětí svobody.
V Britské Kolumbii jsou pro policejní práci každoročně spotřebovávány zdroje, které vedou k odhalení zhruba 3000 případů pěstování – následky pro odsouzené jsou ale relativné malé, uvádí studie. Celý průmysl je prostě příliš ziskový, než aby se dařilo odrazovat nové zájemce od účasti v něm a tradiční pěstitele od obnovování jejich aktivit.
Relativně malá pěstírna o stovce rostlin podle studie vygeneruje ročně 80 000 dolarů hrubého zisku; při nákladech kolem 25 000 dolarů to znamená čistý zisk z vložených prostředků ve výši zhruba 55 %. Výroba jedné marihuanové cigarety, která se na ulici prodává za $8,60, stojí asi $1,50.
“Pokud nechceme dále podporovat přesun těchto miliard k organizovanému zločinu, musíme změnit současnou prohibiční politiku,” říká studie. “Nejenže tak připravíme některá vysoce nebezpečná zločinná uskupení o základní zdroj snadných zisků – také budeme moci účelněji používat nemalé zdroje, které v současnosti vynakládáme na marihuanovou represi.”
Kanadský senát již před dvěma lety vyzval vládu k ukončení prohibice této drogy a k zavedení systému regulace její produkce, distribuce a konzumace.
Vládní návrh federálního zákona, který by dekriminalizoval marihuanu, zároveň by ale zaváděl tvrdší postihy pro její pěstitele, byl odložen v době vyhlášení kanadských voleb a dosud nebyl znovu zařazen do parlamentního projednávání.
Internetové odkazy
Plné znění předmětné studie Fraserova Institutu (44 stran ve formátu Acrobat Reader) je na adrese http://www.fraserinstitute.ca/admin.../Marijuana.pdf.
|
|
|
| UdL |
Cato Institute je považován za jeden nejvlivnějších konzervativních think-tanků („mozkových trustů“) v současných Spojených státech amerických. Jeho mottem je „Individuální svoboda - Omezená vláda – Volný trh a mír.“ Na přelomu roku Cato Institute zveřejnil na svém vlastním webu a následně v kanadském deníku National Post článek s názvem „PROHIBICE DROG JE NEJLEPŠÍM SPOJENCEM TERORISTŮ,“ který vzbudil velkou pozornost především ve Spojených státech, Kanadě a Austrálii. Se svolením autora exkluzivně přinášíme v plném znění český překlad tohoto článku.
Původně publikováno: 4. ledna 2005
Zdroj: National Post (Kanada) a Cato Institute (USA)
Autor: Ted Galen Carpenter (Cato Institute)
Původní název: Drug Prohibition is a Terrorist's Best Friend
Afghánský prezident Hamid Karzai pod tlakem Washingtonu naléhá na svůj lid, aby bojoval s narkotiky stejně zuřivě jako se sovětskou okupací v osmdesátých letech minulého století. Vše nasvědčuje tomu, že podobné úsilí nutně zničí šanci na úspěch v tažení proti Al-Kajdě a Talibanu. Karzai a jeho američtí ochránci mohou zvítězit nad domácími pěstiteli opia nebo nad domácími teroristy – ale ne nad obojím.
Afghánistán je zdrojem opiového máku – a z něj vyráběného heroinu – od sedmdesátých let. Dnes z této země pochází více než 75 % celosvětových dodávek opia. Je jasné, že část výnosů z drogového obchodu – nejméně 10 a nejvíce 20 procent – končí v pokladnicích Al-Kajdy a Talibanu.
Takový stav představuje bezesporu důvod k obavám. Sotva ale jde o něco nového. V Kolumbii jsou levicoví povstalci – zejména tzv. Revoluční ozbrojené kolumbijské síly (FARC) – i pravicové polovojenské skupiny už po léta financovány převážně z kokainového obchodu této země. Konzervativní odhady udávají každoroční výnosy jen pro FARC mezi 515 a 600 miliony dolarů. (Velvyslanec USA v Kolumbii v roce 2002 řekl, že jde „o několik miliard dolarů.“
Syrovou realitou je, že teroristické skupiny všude na světě bohatnou díky prohibičním drogovým politikám, které ženou vzhůru ceny drog a tak umožňují neuvěřitelné zisky zločineckých skupin, jež jsou ochotny přijmout riziko, jež se s obchodem s tímto zbožím váže.
Pokud se v Afghánistánu zaměříme na drogový obchod, vytvoříme celou řadu problémů. Většina kmenových velitelů, kteří se odvrátili od Talibanu a v současnosti podporují protiteroristické tažení USA a spojenců (a v mnoha ohledech jsou politickou základnou Karzaiho vlády) jsou do obchodu s drogami úzce zapojeni – zčásti proto, aby mohli zaplatit milice, jež jsou podkladem jejich politického vlivu. Křižácké tažení proti obchodu s drogami může snadno vyústit v nepřátelství těchto regionálních vládců a přimět je znovu přeběhnout na druhou stranu.
Washington nyní naneštěstí zesiluje tlak na Karzaiho s cílem podniknout tvrdá opatření proti pěstování opia a nabízí mu pro financování takových operací více než miliardu dolarů. Nádavkem k tomu loni v srpnu ministr obrany (USA) Donald Rumsfeld ohlásil, že se pro americké vojenské síly v Afghánistánu stane vymýcení drog vysokou prioritou – takový úkol se však armáda právem zpěčuje přijmout.
Americká administrativa musí formulovat jeden jasný cíl. Přiznání, že bezpečnostní zájmy občas mají vyšší prioritu než jiné možné cíle, by Washington v žádném případě neučinil poprvé. V osmdesátých letech, kdy primárním cílem americké politiky ve Střední Americe bylo udržet tamní země mimo vliv Sovětského svazu, USA tiše ignorovaly drogové obchody místních antikomunistických frakcí. Na začátku devadesátých let USA také polevily v tlaku na vymýcení drog v Peru, když peruánský president Alberto Fujimori rozhodl, že vyšší prioritu má cíl dostat pěstitele koky zpod vlivu partyzánů ze Světlé stezky.
Američtí úředníci by se neměli snažit dělat z armády protidrogové křižáky: dokonce i ti politici, kteří podporují „válku proti drogám,“ by si měli uvědomit, že americké jednotky ve Střední Asii mají co dělat s bojem proti teroristům.
Sotva kdo pochybuje, že teroristické skupiny všude na světě profitují z obchodu s drogami. Protidrogoví křižáci si ale odmítají přiznat, že spojení mezi obchodem s drogami a terorismem je přímým důsledkem ilegality drog. Prohibicionistická politika, jíž prosazují Spojené státy a další země, v nichž se drogy konzumují, zaručuje všem ilegálním drogám obrovskou a lukrativní přirážku na černém trhu. Maloobchodní cena drog, které se dostávají jen do Spojených států (nemluvě o Evropě a dalších trzích) se odhaduje na 50-100 miliard amerických dolarů ročně. Plných 90 procent z této částky jde na konto „prohibiční přirážky.“
Bez celosvětové prohibiční politiky by se tato paušální marže (čistý zisk) vypařila – a teroristické organizace by musely hledat zdroje příjmů jinde.
Drogová prohibice je nejlepším spojencem terorismu. Jejich symbióza bude pokračovat, dokud Spojené státy a jejich spojenci nezmoudří natolik, aby zásadně změnili své (proti)drogové politiky.
Ted Galen Carpenter, víceprezident Cato Institute's pro problematiku národní obrany a pro mezinárodni vztahy, je autorem šesti knih a editorem deseti monografií o mezinárodních vztazích včetně knihy „Špatná sousedská politika: zbytečná válka Washingtonu s drogami v Latinské Americe (Bad Neighbor Policy: Washington's Futile War on Drugs in Latin America).
Publikováno: 10.01.2005
Převzato z www.drogy-info.cz |
|
|
|
