| breeder |
Heroinové slavnosti v Olomouci
Mladá fronta DNES | 15.5.2004 | rubrika: Střední Morava | strana: 2 | autor: Dušan Dvořák
Z vašich dopisů
Olomoucký primátor jako první ochutnal pivo (heroin, jointa, extázi…) Druhý ročník olomouckého Pivního (heroinového, marihuanového, amfetaminového...) festivalu odstartoval včera v pravé poledne v areálu Envelopy. Naražení sudu známého regionálního pivovaru (Prvního nástřelu, šluku, smlsnutí…) se ujal primátor města Martin Tesařík, který nad přehlídkou převzal záštitu… …Na degustaci mají milovníci pěnivého moku (afgánce, skanku, extošek…) čas až do neděle a nudit se nebudou. Letos se sjelo šestadvacet tuzemských pivovarů (dealerů) a pro každý den je připraven i bohatý kulturní program. (Olomoucký Den 5. června 2003) Letos píší noviny (bez závorek) něco podobného. Aktéři jsou stejní. Jen podpora města Olomouce se zvýšila. Zapůjčení pódia z Horního náměstí, padesát tisíc korun dotace z odboru kultury!, viditelné logo města mezi bečkami. Co bude příští rok? Rozjede to celá rada? Přibude ještě vyšší sponzorský dar? Nebo se rozšíří spektrum veřejné podpory „drogových slavností“? Třeba cigarety? Nebo nějaká farmaceutická firma?
Alkohol přispívá k mnohem větším lidským ekonomickým katastrofám než všechny ilegální drogy dohromady a naše země je v čele pelotonu „chlastometrů“. A přesto zní titulek článku a vložená slova do závorek většině čtenářů absurdně. Je to jen proto, že je tenhle pěnivý fet legální a ten druhý ilegální, a tudíž je pochopitelné, že pan primátor na košt heroinu nepřijede? Nemám vůbec nic proti pivu. A když ho piji, nemyslím na to, že je to droga, která v této zemi ruinuje obrovské množství lidí, masivně přispívá k řadě trestných činů, dopravních nehod a desetitisícům dětí ničí (a formuje) dětství. Vím, že za to pivo nemůže. Stejně jako za problémy nemůže heroin, marihuana nebo extáze. Jsou to jen drogy, nic víc. Dělají potěšení a přispívají k tomu, že se lidé na čas a nejen do neděle „nudit nebudou“. Právě proto, že jsou drogy „dobrý sluha a zlý pán“, učíme už i malé děti být v těchto věcech velmi obezřetné. A poslanci nás dokonce chrání různými zákony - třeba proti propagaci fetování a tak podobně. Politik, který reprezentuje město, kandiduje do Senátu a sedí v předsednictvu vládnoucí strany, má zkrátka vědět, že veřejně podporovat takovýto podnik nesmí a nemůže a dávat na jeho podporu dokonce (naše) peníze je nestydatost. A neříkám to proto, že pivovary (stejně jako všichni obchodníci s drogami) jsou tak bohaté, že žádnou podporu měst a politiků nepotřebují. Ale je možné, že tomu nerozumím. Třeba je to jen účelová vábnička, aby za čas na oplátku tyhle pivovary zaplatily ony desítky milionů za díru v olomouckém městském rozpočtu po dnes teprve plánovaném aquaparku a radnice nám při otevírání ikstého ročníku pivních slavností za účasti všech zastupitelů a jejich rodinných příslušníků s břinkajícími půllitry slavnostně oznámila, že nás nezadlužila a konečně se může věnovat svému poslání - správě věcí veřejných. Třeba. Kdoví?
Autor se specializuje na prevenci a léčbu závislostí a je členem protidrogové komise Rady Olomouckého kraje
________________________________________________________________________
V Jablonci vládne marihuana
Mladá fronta DNES | 17.5.2004 | rubrika: Kraj Liberecký | strana: 4 | autor: JAN STRÁNSKÝ
Téma
Z nelegálních drog mají lidé ve městě v oblibě i extázi, mezi legálními drogami vede alkohol
Jablonec nad Nisou - Marihuana a extáze mezi nelegálními a alkohol s cigaretami mezi legálními drogami jasně vedou žebříček popularity návykových látek v Jablonci. V ulicích se také podle protidrogových odborníků objevuje stále více převážně romských čichačů toluenu a ředidel. Radní si proto nechali pro letošní rok vypracovat protidrogový plán, který počítá především s potíráním právě těchto narkotik. Město věří, že v tom pomůže i v rámci České republiky ojedinělý Týden proti drogám, který v Jablonci začíná právě dnes.
Lidí na heroinu a pervitinu v Jablonci ubývá
"Problémem je v Jablonci užívání konopných drog a extáze, stejně jako alkoholu a kouření, které jsou pro mladé lidi dostupné. Pozitivní naopak je, že nestoupá, ale spíše klesá počet lidí, kteří berou heroin a pervitin, snižuje se obecně počet nových uživatelů drog a současně ani neklesá jejich věk," citoval ze zprávy jabloneckých protidrogových odborníků místostarosta Jiří Rudolf.
Podle Rudolfa je klesající počet narkomanů, kteří berou nebezpečný heroin nebo pervitin, důsledkem kvalitní osvěty. "Mladí lidé mají dostatek informací o rizicích různých drog," míní Rudolf.
To potvrzují i zkušenosti mladých lidí z Jablonce. "Do heroinu bych v životě nešel, naopak trávu si klidně občas zakouřím. Nevidím totiž velký rozdíl mezi pitím panáků a kouřením konopí a stejně to vnímá drtivá většina mých přátel. Problém je pouze v tom, že alkohol je legální a marihuana stále nezákonná, což se ale podle mě spolu s generační výměnou na vládnoucích postech určitě změní," dělí se o svůj názor devatenáctiletý jablonecký student, jenž nechtěl zveřejnit jméno.
Týden proti drogám přiláká stovky studentů
V boji proti drogám je podle jabloneckých odborníků důležitý pozitivní příklad. "Z našich zkušeností vyplývá, že je lepší pokud se například besed ve školách účastní lidé ze showbyznysu, než třeba univerzitní profesoři. Zpěvák z muzikálu je totiž pro většinu mladých lidí větší autorita," míní Rudolf.
"Tak to by k nám mohl přijet třeba Petr Muk. Ten by nám posloužil jako báječný vzor," okomentoval to ironicky jeden ze studentů jabloneckého gymnázia v narážce na zpěvákou nedávnou kokainovou aféru. Muka však do Jablonce na Týden proti drogám, který se koná už počtvrté, organizátoři nepozvali. Velký zájem však tradičně bývá například o zpověď narkomana odsouzeného do vězení i celou řadu dalších besed a přednášek.
"Týden proti drogám je v rámci republiky ojedinělá akce, jejímž cílem je informovat o nebezpečích drog, ale také o gamblerství, alkoholismu nebo AIDS. V protidrogové politice Jablonce má tato akce už svoje pevné místo a určitě má smysl. Například vloni se ho zúčastnilo více než osm stovek převážně mladých lidí, což je velký úspěch s ohledem na to, že se nejedná o povinnou školní akci," zdůraznil Rudolf.
***
Týden proti drogám začíná
* Od pondělí 17. do pátku 21. května se v Jablonci uskuteční celá řada akcí s drogovou tématikou.
* Hlavní "stan" bude mít Týden proti drogám v audiovizuálním středisku městské knihovny na Dolním náměstí, kde se například dnes uskuteční přednáška o AIDS. Zítra je tam na programu kromě jiného beseda o drogách, alkoholu i mezilidských vztazích, ve středu o gamblerství, ve čtvrtek o poruchách příjmu potravy a v pátek třeba o rasismu.
* V jabloneckém kině Radnice se pak například dnes dopoledne rozjede komponovaný pořad Sport lepší než droga.
* V úterý přijdou do Domu dětí a mládeže Vikýř v Podhorské ulici děti z mateřských škol a žáci prvních stupňů základních škol na program zacílený proti kouření, který nese název Pozor, koza nekouří.
* Preventivní a krizové centrum ARX bude mít od pondělí do pátku Týden otevřených dveří.
________________________________________________________________________
Vysočina může za čas patřit konopí
Mladá fronta DNES | 15.5.2004 | rubrika: Vysočina | strana: 4 | autor: TOMÁŠ BLAŽEK
Zemědělství
Experimentátoři oseli první pokusná políčka konopí setého, ale překážek je mnoho
Vysočina - Nedaleko Telče roste na poli konopí. Skandál. Přičinliví sousedi nelenili a přivolali policii: tady se konopí pěstovat nebude!
Kriminalisté neprodleně dorazili na místo. Ale ouha, ukázalo se, že na políčku roste sice konopí, jenže nikoli indické, ale seté. Což je bylina, kterou stát povoluje pěstovat, protože neobsahuje drogu THC. Prostě - není to marihuana, ale rostlina se širokým využitím v průmyslu a energetice. Kouřit se dá jako jakékoli seno, ale nemá omamné účinky. Její kouření je tedy asi podobně efektní jako nasávání dýmu z trávy ostřice. Kriminalisté odjeli s prázdnou.
Políčko s konopím tedy nezlikvidovalo protidrogové komando, ale zato jej plundrovali kolemjdoucí, lační marihuany. Cedule s nápisy marně upozorňovaly, že takřka třímetrové rostliny kýženou drogu neobsahují.
Konopí to nebude mít na Vysočině asi ještě dlouho jednoduché.
Přesto se majitelce pokusného políčka poblíž Kostelní Myslové Jaromíře Kudrnáčové podařilo většinu úrody zachránit. Zatím ji má ve stodole. "Vysočina potřebuje osvětu. Pokračujeme dál, nedáme se odradit," říká pěstitelka.
Je jednou z hrstky průkopníků, kteří na Vysočině ve zlatý grál jménem technické konopí uvěřili. Na konci cesty však pro ni paradoxně není samo konopí. Je pragmatička: konopí je pro ni prostředkem, o němž věří, že může vrátit život venkovské architektuře; vrátit totiž lidi na venkov.
Není sama. Příznivci setého konopí jsou přesvědčeni, že Vysočina je pro jeho pěstování zvláště vhodná nejen nadmořskou výškou, ale paradoxně i skladbou zdejší zemědělské produkce. Mohlo by tady totiž nahradit brambory.
Krajský úřad sice zatím pěstování konopí finančně nepodporuje, ale chystá se k tomu v příštích letech. "Počítáme s tím, protože na Vysočině bude postupně stále silněji vyvstávat problém s alternativním využitím zemědělské půdy, jíž je tu 77 procent zorněno. To je šílené: tenhle poměr je v unii kolem 55 procent," říká Pavel Hájek z odboru životního prostředí krajského úřadu.
Brambory? Konopí!
Vysočina je v posledních desetiletích tradiční bramborářskou oblastí, ale podle Hájka se pěstováním brambor už neuživí. Německo, Holandsko, Dánsko... ti všichni vyrábí brambory laciněji než čeští zemědělci. "Mají vysoké výnosy, zavlažují, takže naše zemědělce převálcují cenami. Budeme tu potřebovat alternativní plodiny," míní Hájek.
Konopí se na Vysočině daří dobře, i když zde tato jednoletá bylina nedorůstá sedmimetrové výše, jako v teplejších krajinách. Není náročná na hnojení, nemá škůdce, z půdy prý odstraňuje plevel a na jednom místě se může pěstovat i více než deset let.
Problém konopí není s jeho vypěstováním, ale se sklizní a se zpracováním. Jaké jsou důvody? Sklízecí stroje jsou drahé, malí pěstitelé na ně nemají peníze. A zatím na Vysočině není žádný závod, který by technické konopí zpracovával.
Nejbližší tírna konopí je v Kácově ve středních Čechách, asi sto kilometrů od pomyslného středu Vysočiny. To je příliš daleko. Pěstitelé konopí mají spočítáno, že jak je tírna dále než osmdesát kilometrů od místa sklizně, není to už rentabilní. Proto se sdružili v nadačním fondu Via Spiralae, jehož cílem je sehnat peníze na stroje a na technologické linky, které by konopí uměly zpracovat.
Na celé Vysočině by takových tíren mělo vzniknout podle představ nadace asi deset. To je téměř megalomanská představa - jedna tírna by totiž měla stát třiatřicet milionů korun. Kdo je zaplatí? "Bude to reálné, když nám někdo přispěje. Sami stávající zemědělci do toho asi nepůjdou, tak žádáme o peníze z různých evropských fondů. Obeslali jsme je a uvidíme," řekl Tomáš Pivnička z nadace Via Spiralae.
Nadace sdružuje jiné nadace a sdružení: Konopa, CZ Biom, Dům U Michala..., a kolem se pohybuje i řada dalších fanoušků pěstování ekologicky "lehkého" konopí.
Jednou z nich je ekoložka Jana Kotoučková z Cejle. Je majitelkou pole, které pronajímá. Tak se do projektu zapojila. Konopí zasadila na pozemku, který byl bývalým staveništěm. Věří, že tím zabije dvě mouchy jednou ranou: konopí zkypří a zúrodní půdu a zároveň malé políčko poslouží k pozorování, jak vlastně rostlina v podmínkách Vysočiny poroste. "V minulosti se tady vláknitým rostlinám dařilo. Z konopí bude větší užitek než z pšenice, kterou je třeba hrozně moc opečovávat a nejsou tu na ni podmínky. Navíc se nehodí na svažité terény, kdežto konopí by vadit neměly," říká paní Kotoučková.
Rostlina pro všechno
O pěstování konopí v minulosti na Vysočině se mnoho neví, zato se ví, že tady bylo velmi rozšířeno pěstování lnu. Nejvíc zřejmě v 18. a 19.století, kdy díky textilnímu průmyslu například Jihlava patřila k vyhlášeným soukenickým městům. "Lnářství začalo upadat až po první světové válce zároveň s krachem textilních továren za hospodářské krize," říká historik Zdeněk Jaroš.
Konopí sice není blankytně kvetoucí len, ale jeho zastánci jsou přesvědčeni, že jej může svým významem dokonce předčít.
Seje se v dubnu a sklízí počátkem srpna. Při zpracování rostlin se pak oddělí vlákno a pazdeří. Vlákno se používá nejen k výrobě textilu, ale dají se z něj lisovat desky, dokonce i části automobilů. Pazdeří - dřevitou vnitřní část stonku - lze využít jako ekologické a výhřevné palivo, na výrobu dehtu, či papíru. Zpracovat se dají také olejnatá semena. Konopí jsou dva základní druhy. Známější je díky obsahu THC konopí indické, jehož volné pěstování je v tuzemsku zakázáno. Jako technická rostlina s minimálním obsahem drogy se pěstuje speciální odrůda konopí setého. Kdo jej chce pěstovat, musí přesto výměru osetých pozemků předem nahlásit úřadům.
Ne všichni vidí budoucnost konopí na Vysočině růžově. Jedním z nich je provozovatel kácovské tírny konopí (mimochodem: tírna se jmenuje Lenka - podle lnu) Zdeněk Kapic. "Zpracování je zajištěno, odbyt by byl, ale pěstování je problém. Není potřebná technika a speciální stroj se na obhospodaření pěti hektarů nikomu nechce kupovat," říká pan Kapic. Pokud tedy konopí dobude Vysočinu, tak podle něj spíše díky velkým ekonomicky silným farmám než přičiněním malých pěstitelů. "V nejbližší době budoucnost konopí na Vysočině dobře nevidím," míní Kapic.
Tak prozatím na Vysočině zůstává konopí na padesáti arech porůznu roztroušených pokusných políček spíš ozvláštněním tradiční zemědělské kultury. Tomáš Pivnička z nadace s mystickým názvem Via Spiralae shrnuje: "Snad se to nějak vyvine, je to reálné. Zkrátka věříme."
________________________________________________________________________
Tráva mezi studenty frčí
Kladenský deník | 15.5.2004 | rubrika: Kladno | strana: 17 | autor: ONDŘEJ ŠPALEK
Takzvaně lehké drogy se u mladých lidí těší stále větší oblibě. S jejich konzumací začínají již děti školou povinné, party mladíků se nerozpakují vykouřit joint marihuany přímo na náměstích.
Kladno - Za vše hovoří situace, kterou bylo možno zhlédnout v tomto týdnu před Střední průmyslovou školou v Kladně. Během velké přestávky se na prostranství před budovu vyhrnul dav mladých lidí a v klidu pokuřoval cigarety. Když většina studentů odešla zpět do školy, zůstala na místě asi pětičlenná skupinka zhruba šestnáctiletých chlapců, kteří si v kolečku podávali doutnající smotek marihuany.
Vůbec je nevzrušovalo, že je téměř poledne a oni stojí nedaleko náměstí Svobody, kterým prochází řada lidí. Nelze se divit, za své jednání budou jen těžko postiženi. "Pokud nachytáme kluka s jedním jointem marihuany, tak s tím nic nenaděláme," uvedla mluvčí městských policistů Jiřina Forejtová.
Pro to, aby uživateli této lehké drogy hrozilo trestní stíhání, by ji musel pěstovat či distribuovat. "Za užívání není postih. Pokud někdo kouří marihuanu vyloženě na veřejném místě, může ho strážník leda vykázat do ústraní a zajímat se o to, kde ji vzal," dodala Forejtová.
Zástupce ředitele uvedené školy Jiří Šíma tvrdí, že se s drogami mezi studenty dosud nesetkal. "Žádné signály jsme zatím neměli, ale pokud by se v našem zařízení skutečně objevila marihuana, zakročíme," sdělil.
Podle samotných uživatelů z jiných kladenských středních škol připadá na průměrnou třicetičlennou třídu zhruba pět milovníků marihuany. "Huličů je tady fakt dost. Mám pocit, že jsou čím dál mladší," potvrdil dvacetiletý mladík, jenž se právě chystá k maturitě.
I on však nechápe, proč se někdo oddává své vášni na veřejnosti. "Když už si chci dát špeka, tak si někam zalezu. Nebudu přece zbytečně provokovat," uzavřel. Většina mladých milovníků marihuany si svého jointa vykouří v ústraní. Najdou se však i tací, kteří se s ním v klidu projdou rušnou ulicí.
________________________________________________________________________
Narkomanům hrozí nová droga DOB
Mladá fronta DNES | 15.5.2004 | rubrika: Střední Morava | strana: 2 | autor: JAKUB ŠTOS
Kapsle s práškem připomínají LSD, ale jsou silnější
Střední Morava - Nová nebezpečná halucinogenní droga, takzvaná DOB, ohrožuje zdraví a životy narkomanů v Česku.
Policie ani pracovníci protidrogových center ji v Olomouckém kraji dosud nezaznamenali, přesto však varují: nebezpečná látka se zde může kdykoliv objevit.
Vůbec poprvé výskyt DOB zjistili čeští odborníci před měsícem, kdy se drogou přiotrávili dva mladí muži v Praze. Jednoho stál experiment s novinkou život, druhého se lékařům podařilo zachránit.
Podle specialistů obsahují kapsle bílý prášek, který svými účinky připomíná LSD, ale je mnohem silnější a v těle může zůstat až šestatřicet hodin.
Odborníci se zatím také přiklánějí k názoru, že nebezpečnou látku v zemi dosud nikdo nerozšiřuje ve velkém. Před DOB však už varovalo i Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti. V regionu zatím policie ani protidrogoví koordinátoři zatím nemají informace, které by nasvědčovaly, že se zde DOB objevilo.
„Policisté výskyt této nové drogy zatím nezaznamenali, ovšem to nevylučuje, že se mezi narkomany může dříve či později objevit. To nebezpečí samozřejmě existuje,“ řekla například mluvčí olomoucké policie Marta Hanzlová.
V podobném duchu se vyjadřují také lidé z center zaměřených na pomoc lidem závislým na drogách. „Žádný z klientů nám zatím neříkal, že by se s tím tady už setkal. Nemáme ani jiné informace o tom, že by se u nás DOB objevilo. Neznamená to ale, že by tady nemohlo být,“ prohlásil například vedoucí hranické pobočky Kontaktního a krizového centra Kappa Bohuslav Rybníček.
Lidem, kteří DOB užijí, hrozí vážné zdravotní potíže. „Lékařská pomoc by měla být přivolána ke každému, kdo je rozrušený, má halucinace, reaguje psychoticky nebo upadl do bezvědomí poté, co užil látku, o které byl přesvědčen, že je extáze,“ zdůrazňují odborníci. Jedním dechem však připomínají, že vážné následky mohou následovat i po užití extáze.
***
Co je to DOB
* syntetická droga, která nemá lékařské využití
* jde o jeden z nejsilnějších halucinogenů
* vyrábí se v ilegálních laboratořích
* ani v zahraničí nepatří k obvyklým, vyskytuje se zřídka
* dealeři ji většinou nabízejí jako prášek nebo tablety a vydávají ji za extázi
* zpočátku (podobně jako extáze) vyvolává povzbuzení, ale pak následují silné halucinace
* zatímco tablety extáze obsahují nejčastěji 60 až 80 miligramů účinné látky MDMA, DOB stačí již jeden až tři miligramy
* předávkování nastává obvykle po požití více než 3,5 miligramů, větší dávky vedou ke ztrátě paměti a zvyšují pravděpodobnost sebepoškození
* lékaři zaznamenali u uživatelů i stahy cév v nohách, které způsobily až odumření tkání
* kvůli síle a délce účinku mohou konzumenti údajné extáze propadnout po pár hodinách panice, protože tak dlouhý efekt nečekali
________________________________________________________________________
V policejní síti uvízlo pět distributorů drog
Deník Mostecka | 15.5.2004 | rubrika: Mostecko | strana: 13 | autor: (pro)
Most - Mostečtí policisté odhalili a zadrželi pět distributorů drog. Po doslova mravenčí práci v policejní síti uvízli muži ve věku 19 až 38 let, kteří obstarávali toxikomanům pervitin nebo marihuanu.
"Pachatelé čelí obvinění z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. Hrozí jim až pětiletý trest odnětí svobody," sdělila včera tisková mluvčí mostecké policie Ludmila Světláková.
Třicetiletý muž z Mostu vyráběl drogy v pronajaté garáži. Zde byl zadržen. O šest let starší muž od loňského roku až do letošního dubna obstarával toxikomanům pervitin, v několika případech jim drogu sám aplikoval. Obdobně si počínal šestadvacetiletý Mostečan, který skončil ve vazbě. Svým zákazníků stimulační látku sháněl údajně zadarmo.
V měkkých drogách "jeli" dva mladíci z Mostu. Jednadvacetiletý muž schovával konopí marihuany v bytě své známé. Na konopí vydělával devatenáctiletý muž. Zájemcům nosil požadované množství drogy v sáčcích.
________________________________________________________________________
Britští vězni uprchli - do přísnější věznice
Zpravodajství ČTK | 16.5.2004 | 10:12 | rubrika: Mix zajímavostí - Evropa, ES, NATO | autor: DK
LONDÝN 16. května (ČTK) - Z vězení se obvykle utíká na svobodu. Ovšem dva britští vězni utekli z jedné věznice - a vzápětí zaklepali na vrata jiné a požádali, aby byli uvězněni tam, píše dnes list The Times.
Devětadvacetiletý Audie Carr a o šest let mladší Benjamin Clarke si odpykávali trest ve věznici Leyhill s mírným režimem. Ovšem zjistili, že se tu snadno dají sehnat drogy, a proto v době oběda utekli a přihlásili se o 32 kilometrů dál ve věznici v Gloucesteru, kde jsou přísnější podmínky.
Právě v této věznici si odsouzení zlodějíčci a narkomani původně odpykávali svůj trest a postupně se začali zbavovat i drogového návyku. Ale poté, co je přeložili do uvolněnějšího Leyhillu, "byl démon pokušení zase zpátky", vysvětlovali. A proto se rozhodli vrátit do Gloucesteru, kde si chtějí odpykat zbytek trestu - a bez drog.
dk dr
________________________________________________________________________
Britská policie zabavila v Ulsteru rekordní zásilku kokainu
Zpravodajství ČTK | 15.5.2004 | 03:00 | rubrika: Právo a krimi - Evropa, ES, NATO | autor: CAS
BELFAST (Británie) 15. května (ČTK) - Rozsáhlá policejní operace proti překupníkům drog v Severním Irsku vyvrcholila zabavením rekordního množství kokainu a rozbitím mezinárodní pašerácké sítě. Podle britských úřadů se hodnota zabavené drogy pohybuje kolem 1,2 milionu liber; v přepočtu je to téměř 50 milionů korun.
Policisté objevili zásilku kokainu ve středu večer v dodávkovém automobilu, který směřoval po dálnici M1 do ulsterského správního střediska Belfastu. Řidič vozidla skončil za mřížemi, drogu převážel z neupřesněné evropské země.
Následující operace protidrogové brigády se zaměřila na několik bytů v jižní části Belfastu a na město Antrim na severu Ulsteru. Policisté zatkli jednu osobu, zabavili několik zbraní a asi 10.000 liber na hotovosti.
Podezřelého muže napojeného na místní podsvětí sledovala policie přes půl roku. Podle úřadů nelze v následujících dnech vyloučit další zatýkání.
čas rv
________________________________________________________________________
Tady jsou drogy drsná věc
Respekt | 17.5.2004 | rubrika: Domov | strana: 5 | autor: Pavel Pavlíček
Český cestovatel vzpomíná na ruské vězení za gram hašiše
Celé to začalo v Indii. Pobýval jsem tam loni a jednou mě ve Váránasí zastavil potulný hinduistický mnich a chtěl prachy. Něco jsem mu dal, líbil se mi. Dali jsme se do řeči, zašli na čaj. Ptal se, jestli si zakouřím jeho čaras. Normálně nekouřím, ale kvůli té příjemné atmosféře jsem pozvání přijal. Nabídl mi, ať si kousek nechám. Zakouřil jsem si ještě v hotelu, zbytek strčil do batohu a tím to skončilo. Za měsíc jsem přijel do Dillí a sháněl levnou letenku domů. Všichni mě posílali na Aeroflot, že to mají nejlevnější. Tak jsem jednu vzal. Před odletem byla honička, a tak jsem nasedl do letadla a na čaras v batohu ani nevzpomněl.
Na letišti v Moskvě jsem si našel místo, kde se dalo natáhnout a přečkat těch čtyřiadvacet hodin do letu směr Praha. Jenže mě probudili milí lidé z protidrogového oddělení. Něco na mě rusky křičeli. Rozuměl jsem akorát - honem, honem, vstávej, vstávej. Nutili mi nějaký papír na vyplnění. Byla to celní deklarace. A pak se mě někdo z nich anglicky ptal, jestli vezu drogy. V tu chvíli jsem si vzpomněl na svůj čaras. Řekl jsem, že ne. Na to oni - tak jdeme. No a za chvíli koukám, že přecházíme z tranzitu zelenou čáru. V tu chvíli jsem věděl, že to je v háji. Vstoupili jsme na ruskou půdu. Dovedli mě někam do podzemí, kde ležel můj batoh označený pečetí. Pes jim zřejmě označil, že tam je droga. Začali ho prohledávat, natáčeli si to na video, mysleli, že je tam něco velkého. Nic ale nenacházeli, zklamaně protáhli obličeje, přestali točit. Pak ale prohlídli ještě taštičku na toaletní potřeby a tam byl ten malý pytlíček - s kameny a malinkým kouskem hašiše. Furt jsem si ještě myslel, že to vyhodí a pošlou mě zpátky. Jenže to bylo jejich vítězství. Odvedli mě do kanceláře a zavřeli do klece. Přijela česká konzulka paní Šimkovičová. Byla moc prima, dala mi asi tři sta rublů, neměl jsem vůbec žádný peníze. Jen utrousila výčitku - proč jste vezl ten hašiš, víte, že se to nesmí. Převzala si moje věci a v tu chvíli bylo jasný, že jdu do vazby.
Naložili mě do dodávky, v mých indických sandálech. Byl 25. duben, místy trochu ještě sníh. Letiště se vzdalovalo, noční Moskva přibližovala. Ocitnul jsem se před vězením, kde to teprve začalo chytat ty správný kulisy. Vzali mi krev a moč. Hned další den jsem putoval k soudu, kde soudkyně jménem Jelena Lvovna zamítla žádost přiděleného advokáta, abych byl vyšetřován na svobodě.
Jseš pederast, pederast
Stal jsem se vězněm a začalo to: pouta na rukách, anton, otisky prstů, focení. Odvezli mě do věznice, které říkali "5. centrál". Ve vykachlíčkovaném přijímači byl smrad, špína a malé okno u stropu. A první kontakt se spoluvězni. Začal jsem chápat, že to bude drsný. Jeden z nich mi nabídnul bonbón, a než jsem si ho vzal, nechal ho spadnout na zem. Sotva jsem se shýbl, přišla první rána pěstí. Začal jsem se učit, že ze země se nemá nic sbírat, protože to podle nich dělají jen "pederasti", teplouši, největší plebs ve vězeňský hierarchii. "Jseš pederast, pederast, počkej, jestli se se mnou dostaneš na celu," řval na mě ten ruskej magor. Naštěstí se tak nestalo. S dekou a hrnkem jsem se ocitnul nejprve na cele se třema skinheadama, kterým se vůbec nelíbily moje dlouhý vlasy a hrozili na mě svýma vytetovanýma hákenkrajcema. Pak mě ale přeložili na cizineckou celu, kde byl Izraelec, Nigerijec, člověk z Ázerbájdžánu a tak. Cítil jsem se přece jen lépe, mluvilo se tam i anglicky.
Jinak to ale bylo hrozný. Dávali nám chleba a nějakou šlichtu bez chuti. Po čtrnácti dnech za mnou přišel advokát sehnaný naší ambasádou, to byl můj první kontakt s vnějším světem. Řekl mi, že situace je zlá, že drogy jsou v Rusku drsná věc, i za držení se posílá do vězení. Určitě mě prý odsoudí a on se prý jen bude snažit, aby byl trest co nejmenší. Radil mi, abych se přiznal a litoval toho. Tak jsem poslechl. Policie mě jednou vzala na výslech, pak můj případ uzavřeli. Advokát mi pomohl. Na letišti zvážili můj hašiš tak, že ho dali do pytlíku, převázali plombou a navážili 14 gramů. To pak pořád figurovalo v mých papírech. Říkám, že to je divný, tak advokát na tom zapracoval, nechal to převážit a pak přišel spokojenej, že toho je jen 0,95 gramu a že bychom mohli uhrát podmínku. Na cele to mezitím nebylo tak dobrý, jak se zdálo na začátku. Pořád se tvořily nějaký skupinky proti sobě. Užívaly se tam drogy. Občas tam vtrhla skupina elitních policajtů omonovců, všechno rozhrabali a prohledali. Po jedné návštěvě u advokáta přesvědčil Izraelec ostatní na cele, že místo u advokáta jsem musel být u bachařů udávat ostatní. Dostal jsem pěstí, musel jsem uklízet, nesměl s nima sedět u stolu, nikdo se se mnou nebavil. Trvalo to měsíc, než Izraelec odešel.
Díky
Po třech měsících přišel soud. Posadili mě tam do klece, jak se to v Rusku dělá, nesměl jsem s nikým promluvit. Přelíčení trvalo hodinu a půl. Prokurátor navrhl dva roky, rozsudek zněl na rok a sedm měsíců. Čekal jsem podmínku, tak to byl šok. Ale taky úleva, protože čekání na soud v cizí zemi je fakt drsný. Hned mě odvlekli, nemohl jsem se s nikým setkat. Pak mě odvezli do tranzitní věznice. Dostal jsem balíky s jídlem, mohl si vzít s sebou knížky. Mohl jsem začít psát a dostávat dopisy, ale jen v ruštině. Občas jsem směl na procházku na střechu věznice. Zase mě dali na cizineckou celu, kde nás bylo dvacet - Řek, Vietnamci, Arabové.
Pak se jednoho dne otevřely dveře, padlo moje jméno, do hodiny jsem se musel sbalit. Dali mi chleba a rybičky, řekli, že když zkusím utéct, budou střílet, odvezli mě na nádraží, posadili do vlaku do vezeňskýho vagónu bez oken a poslali šest set kilometrů na
jihovýchod od Moskvy do lágru v republice Mordovia. Pak anton, vysadili nás před branou a rozkaz: do podřepu, čekat! Pak se otevřela brána a koukám - samopaly, ostnatý dráty, psi, vězni v černých hadrech. Bylo to zase něco neznámého, úplně jiný svět než v Moskvě. Byl jsem v zóně 22, kde probíhala donucovací léčba úředně uznaných narkomanů. Naštěstí to ale je jen léčba prací, nic do mě necpali. Vypadalo to tam podivně, něco mezi koncentrákem, kasárnama a nemocnicí. Zostřený režim. Nesměl se dovnitř dostat žádný alkohol ani drogy. První měsíc přišla tzv. karanténa. Uzavřený prostor uvnitř lágru, pořád rozcvičky, nástupy, řvaní, nekonečné uklízení sněhu. Ještě horší jídlo než v Moskvě. Kyselá zelná polívka, ve svátek brambory. K snídani chleba a rozvařený kolínka. Teplá voda jednou za týden. V zimě tam bylo mínus patnáct, na celách ale bylo teplo. Hlavní atrakcí lágru je továrna na oděvy, kde vězni dělají. Hrůza: dřina na tři směny a hned po šichtě jdeš uklízet sníh. Někteří jsou ale zaměstnaný v infrastruktuře. To byl i můj případ. Dali mně spravovat boty, protože jsem už u soudu nahlásil, že jsem obuvník. Dělám doma zvláštní pletené boty, běžnou práci ševce jsem neuměl, rychle jsem ale pochopil, že to je velká šance, dobré místo, a tak jsem se všechno ostatní naučil. Jednou se objevil Rus v uniformě a placatý čepici a říká, že přijel na návrh ombudsmana prověřit podmínky mého věznění. Ptal se, jestli mám postel a jestli mám vlastní židličku. Zapsal si to do papírů a odjel. Bylo to ale příjemný, věděl jsem, že se něco děje. Pak přišel někdo z vedení lágru, že prý přišla žádost Václava Havla Putinovi o milost pro mě. Řekl mi, že mi radí, abych to odmítnul. "Jsme v Rusku," říká, "a Rusko je byrokratická země. Budou se muset sejít různý komise, schvalovat posudky. Než to dojde do Moskvy, tak my tě pustíme. Navíc my s tím budeme mít hrozně práce." Byla to nepřímá výhrůžka, nebyl to ale špatnej chlap. Tak jsem ho poslechl. Ta žádost od Havla ale stejně byla hrozně důležitá. "Strachujou se o tebe vlivný lidi," říkali mi, "tak my tě pustíme po půlce." Taky se díky tomu ke mně lépe chovali. Akorát půlka v Rusku je větší než půlka jinde. Tak mě místo února pustili až v dubnu. Odvezli mě autobusem do Moskvy, kde mi česká ambasáda během jednoho dne vyřídila papíry, sehnala letenku a já mohl odletět do Čech. Chci tím říct, že byli bezvadný. Na vězně z Afriky nebo Vietnamu jejich státy kašlou. Ale ani Řekovi z mé cely se vůbec nepovedlo kontaktovat ambasádu. Vzkázali mu, že s jeho drogovým případem nechtějí nic mít. Skutečnou atmosféru ve vězení nepopíšu, bylo to hrozné. Ale taky k něčemu dobré. Sáhl jsem si na utrpení, zažil existenciální nejistotu, poznal své rezervy. Možná, že mi to všechno celkově prospělo.
________________________________________________________________________
Mladí lidé asi měli velké problémy
Deník Chomutovska | 15.5.2004 | rubrika: Chomutovsko | strana: 14 | autor: (len)
Kadaňsko - Hned třikrát tento týden na Kadaňsku spáchali pokus o sebevraždu teenageři. V prvním případě se léky předávkoval sedmnáctiletý chlapec, stejně starý hoch zase zvolil otravu alkoholem v kombinaci s marihuanou. Naposledy málem o život přišla devatenáctiletá dívka, když požila větší množství tišících léků. Na místě zasahovala zdravotnická záchranná služba kadaňské nemocnice. "Možná je to jen souhra okolností, spíše ale začínají propukat deprese a lidé se obtížněji vyrovnávají se svými problémy. Všechny tři děti jsou už nyní naštěstí v pořádku a dál budou v péči odborníků," uvedla včera Jana Nachtmannová, zdravotní sestra z kadaňské záchranky.
Jak ještě shrnula, od pondělí do pátku si první pomoc vyžádalo ještě patnáct dalších osob. Problémy měli hlavně kardiaci, jednou se jednalo o cévní mozkovou příhodu. "Do nemocnice jsme převáželi také pacienta s alergickou reakcí, kterému se po štípnutí hmyzem udělalo zle a nakonec nemohl ani dýchat. Jednomu pacientovi zase praskl bércový vřed," dodala k dalším výjezdům Nachtmannová. |
|
|
| g.ismylife |
to je hovadzkýýýýý !!!
Díky PANE, že můžu žít v tomhle "skvělym" státě a užívat si obyčejné starosti s nelegálním pěstěním a držením..........uff |
|
|
|
