| breeder |
Šéfové protidrogových komisí poslali dopis ústavním činitelům
Zpravodajství ČTK | 14.4.2004 | 13:18 | rubrika: Sociální problémy - Praha, Středočes. kraj, ČR | autor: KTK
PRAHA 14. dubna (ČTK) - Šéfové krajských protidrogových komisí z Prahy a pěti krajů poslali otevřený dopis premiérovi, ministrům a zákonodárcům. Vyjadřují v něm své znepokojení nad některými návrhy lidoveckého tažení "válka drogám". Jejich list podepsaly dvě stovky dalších protidrogových odborníků. ČTK o tom informovali autoři dopisu.
Některé návrhy, které nabádají ke změně koncepce české protidrogové politiky, jsou podle pisatelů neodborné a nesystémové. Mezi šest autorů dopisu patří například pražský primátor Pavel Bém, nechybí v ní ani lékař či psycholog. Šestice odborníků míní, že nynější systém má i přes rezervy dost mechanismů k účinné podpoře prevence i represe.
Autoři otevřeného dopisu jsou přesvědčeni také o tom, že je nutné rozlišovat nebezpečnost jednotlivých drog. Koaliční lídři se v polovině března dohodli na zrušení rozdělení drog na měkké a tvrdé. Organizace, které poskytují pomoc, je podle šestice pisatelů potřeba ocenit, a ne zpochybňovat jejich činnost.
Mezinárodní výbor pro kontrolu narkotik zhodnotil vývoj v Česku poměrně kladně. Upozornil na to, že česká legislativa týkající se látek na výrobu drog je dokonce přísnější než v zemích EU. Zpráva výboru je podle místopředsedy vlády Petra Mareše jedním z důkazů toho, že česká protidrogová politika je správná. Naopak podle lidovců je postup příliš liberální.
Také autoři listu souhlasí s tím, že je třeba klást větší důraz na prevenci závislosti na alkoholu a kouření nebo přísnější postihy prodejců drog. Jsou však proti trestání mladých experimentátorů s omamnými látkami, kteří si zkoušením "ujasňují svůj pohled na sebe sama i svět". Jsou rovněž pro zachování nezávislé instituce, která by údaje o situaci shromažďovala. Lidovci navrhovali převedení Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti z Úřadu vlády na hygienickou službu, koalice se na něm neshodla.
ktk kš
________________________________________________________________________
"Válka drogám" se nelíbí ani znalcům
Hospodářské noviny | 15.4.2004 | rubrika: z domova | strana: 5 | autor: (čtk)
Podobně jako několika katolickým a evangelickým duchovním, ani znalcům z protidrogových komisí se nelíbí návrhy lidoveckého tažení "válka drogám". Šest autorů, mezi nimi i například pražský primátor Pavel Bém, poslalo otevřený dopis premiérovi, ministrům a zákonodárcům, v němž proti některým návrhům protestují. Pisatelé jsou například přesvědčeni, že je nutné rozlišovat nebezpečnost jednotlivých drog, návrhy koalice rozdělení na měkké a tvrdé drogy ruší. Dopis podepsaly dvě stovky dalších protidrogových odborníků.
________________________________________________________________________
Pražský primátor Bém nesouhlasí s lidoveckým tažením proti drogám
Lidové noviny | 15.4.2004 | rubrika: Domov | strana: 2 | autor: čtk
PRAHA - Šéfové krajských protidrogových komisí z Prahy a pěti krajů poslali otevřený dopis premiérovi, ministrům a zákonodárcům. Vyjadřují v něm znepokojení nad některými návrhy lidoveckého tažení „válka drogám“. List podepsaly dvě stovky dalších protidrogových odborníků.
Některé návrhy, které nabádají ke změně koncepce protidrogové politiky, jsou podle pisatelů neodborné a nesystémové. Mezi šest autorů dopisu patří mj. pražský primátor Pavel Bém. Šestice odborníků míní, že nynější systém má dost mechanismů k účinné podpoře prevence i represe.
Autoři dopisu jsou přesvědčeni, že je nutné rozlišovat nebezpečnost jednotlivých drog. Koaliční lídři se v březnu dohodli na zrušení rozdělení drog na měkké a tvrdé. Organizace, které poskytují pomoc, je podle šestice pisatelů potřeba ocenit, a ne zpochybňovat jejich činnost.
Mezinárodní výbor pro kontrolu narkotik zhodnotil vývoj v ČR poměrně kladně. Zpráva výboru je podle místopředsedy vlády Petra Mareše jedním z důkazů, že česká protidrogová politika je správná. Podle lidovců je však postup příliš liberální.
Také autoři listu souhlasí s tím, že je třeba klást větší důraz na prevenci závislosti na alkoholu a kouření nebo přísnější postihy prodejců drog. Jsou však proti trestání mladých experimentátorů s omamnými látkami. Jsou rovněž pro zachování nezávislé instituce, která by údaje o situaci shromažďovala.
________________________________________________________________________
Zastavte svět, KDU chce vystoupit!
Reflex | 15.4.2004 | rubrika: Analýza | strana: 24 | autor: text a foto Jiří X. Doležal
Poslední bizarní legislativní návrhy KDU-ČSL, spojené myšlenkou "tvrdá řešení pro měkké mozky", mají hlubinnou spojitost. Brnkají na nejméně civilizované pudy, které máme v nevědomí skryté. Na strunu rituální oběti.
Zoon pharmakoon neboli obětní beránek je tím, kdo je obětován za všechna naše pochybení a jeho smrt usmíří bohy. Tradičně se v této roli ocitali Židé. Dnes se křesťanští demokraté snaží cejch vtisknout hned třem skupinám obyvatel a krvavě proti nim "bojovat". Jsou to "feťáci", "potratářky" a "lumpové".
BOJ O OCHRANU LIDSKÉHO ŽIVOTA ZAČÍNÁ ...
... pravil pan poslanec Jiří Karas, když jeho návrh potratového zákona Poslanecká sněmovna v prvním čtení zamítla. Pak za něj odešel bojovat k Ústavnímu soudu. Pan poslanec se již před několika dny svěřil médiím, že má s jakýmsi potratem, jemuž nezabránil, problém v osobní minulosti. Vina a výčitky svědomí nejsou dobrým rádcem legislativce.
Řada z nás má nějakou vinu, "hřích", se kterým jsme se nevyrovnali. Anebo přehnané, neurotické nároky. Třeba představu o vlastní životní úrovni (vysoká), poměřenou reálně vytvořenými hodnotami (žádné). Je-li podobně zatížený člověk dostatečně hloupý nebo má-li neurózu pořádně rozjetou, jde rozum stranou. Jednoduché rituální řešení, "obětování beránka", díky němuž si snáze koupíme něco nového nebo díky kterému již nikdo nebude moci opakovat naši vlastní starou vinu, nás očistí. Po přijetí Karasova protipotratového zákona už nebude možné "nezabránit" potratu, jak si pan poslanec dodnes vyčítá.
Přitom iracionalita tohoto zákona je zjevná. Pan poslanec Karas bojuje - přestože je u nás letos nejnižší počet potratů v jejich legální historii, a je tedy jasné, že cesta k vymizení tak negativního jevu, jakým interrupce jsou, prokazatelně vede cestou osvěty, a ne represe. Vynucení protipotratového zákona by problém samozřejmě brzy vrátilo tam, kde byl před lety (v roce 1988 zhruba 110 tisíc interrupcí, loni 28 850).
DROGY 2002
Další slavnou iracionalitou současné politiky KDU-ČSL je "válka proti drogám". Vyhlásil ji pan Jiří Vacek letos v březnu. Také jako pan poslanec Karas v minulosti osobně a bolestivě angažovaný. Tentokrát v heroinu.
Drogový expert KDU Jiří Vacek s panem Miroslavem Kalouskem vyhlásili válku přesně v době, kdy Národní monitorovací úřad pro drogy (který chtějí lidovci zrušit) přinesl zprávu o drogách za rok 2002 se sdělením, že ubývá zájemců o heroin a pervitin i jejich uživatelů.
Po vyhlášení této lidovecké "války" (přestože byla vyhlášena bez jakýchkoliv argumentů na základě zcela falešných tvrzení) se vládní koalice dohodla: nebude rozlišovat drogy na měkké a tvrdé, nebude se financovat testování extáze ze státních peněz, projedná se a učiní opatření ve věci bordelu v účetnictví některých nevládek. A také byla vytvořena expertní skupina, kterou vede pan ministr vnitra Stanislav Gross.
Někdy kolem patnáctého dubna by měly "obě strany", to jest Petr Mareš s Mgr. Radimeckým a s daty Národního monitorovacího úřadu pro drogy na straně jedné, na straně druhé pak lidovci s panem Jiřím Vackem, diskutovat věc s premiérem.
KABARET U HYGIENIKA
Výroční zprávu o drogách za rok 2003 za hygienickou službu předložil doktor Vladimír Polanecký na tiskovce posledního března letošního roku. Víno pro novináře bylo zdarma, marihuanu však neměli ani za peníze - cítil jsem se diskriminován. Výroční zprávu nám nedali. Jen výcuc, jakousi tiskovou zprávu. Byly v ní terminologické nesmysly: pojem "intoxikace" (být pod vlivem) se používal namísto pojmu "intoxikace, v jejímž důsledku musela být přivolána lékařská pomoc a byly s ní spojeny problémy", což činí některé grafy naprosto nesrozumitelnými.
Nejdříve doktor Polanecký rýpl do (nepřítomného) doktora Radimeckého, pak MUDr. Běla Studničková zopakovala obsah tiskové zprávy, pak pohovořil doktor Polanecký o žloutence a nakonec profesor MUDr. Jan Šejda, DrSc., konečně ukázal relevantní data, trendy - to jest kolik lidí u nás bere drogy a kolik se jich léčilo. Nechal si promítnout graf se zjevně sestupnou tendencí užívání heroinu a k tomu počal vyprávět, že je to vlastně všechno podle něj asi jinak, protože nějací doktoři, které opravdu nemůže jmenovat, mu to říkali. Epidemiolog vyvrací svá vlastní data? Když se začali novináři ptát po zdrojích, zaplétal se a pak připustil, že vypráví fabulace ...
Pozoruhodná je ale i zpráva samotná. Cituji: V roce 2003 ... následkem evidovaných intoxikací v souvislosti s užitím drogy zemřely celkem čtyři osoby. Ale kde jsou uvedeni ti ostatní, co na drogy umřeli? Nebo že o těch ostatních hygiena neví? Pro neinformované: mrtvých "v bezprostřední souvislosti s drogami" bylo v roce 2003 asi sto. Podle předběžných a neoficiálních údajů dvou nezávislých státních institucí ...
DROGY 2003
Tak jsem šel domů a studoval "holá výchozí data" zprávy. U všech typů drog klesá počet prvních žádostí o léčbu (o 12 procent, poprvé od roku 1995). Poklesl počet prvožadatelů o léčbu opiátové závislosti (o 17 procent, ostatně klesá od roku 2001), u uživatelů pervitinu pokles o 11 procent. Snížil se o deset procent počet prvožadatelů ve věku do 19 let. Průměrný věk prvožadatelů - uživatelů heroinu, stoupl z 23,4 na 24,6 roku. Průměrný věk uživatelů heroinu a pervitinu stoupá s mírnými výkyvy od roku 1997 (v roce 1997 to byl 21 rok). Celkový počet problémových uživatelů se pak odhaduje do třiatřiceti tisíc, to jest méně, než byl odhad Monitorovacího centra pro rok 2002.
Resumé? Žádný drogový problém se v České republice nekumuluje. Situace je ve srovnání s okolními zeměmi optimistická a trendy jsou dobré. Objektivně, počitatelně, prokazatelně. Žádná drogová pandemie nehrozí a žádná válka není potřebná. Data hygieniků, přímých odpůrců Monitorovacího centra, jsou úplně stejná jako data Monitorovacího centra.
Přesto lidovci stejně jako u potratů v úplném rozporu s realitou na svém sjezdu sedmadvacátého března přijali "drogové" usnesení celorepublikového výboru. Jejich oficiálním cílem je tedy nyní vytvoření nové (rozuměj represívní) strategie protidrogové politiky vlády ČR pro období 2005-2010 podle koncepce KDU-ČSL. Pak chtějí převedení národního monitorovacího systému pro drogy a drogové závislosti (Mgr. Radimecký) pod hygienickou službu (MUDr. Polanecký), sloučení protidrogové policie s protidrogovými celníky a legislativní změny podle jejich představ.
TŘIKRÁT A DOST!
Ještě jsme se nestačili vzpamatovat z těchhle dvou darů a v televizi oznámili další radostnou novinu. Třetí iniciativa KDU, další "obětní beránek", proti němuž budeme "bojovat", jsou recidivističtí násilníci. Princip Třikrát a dost už má pětatřicet zastánců, jupí!
Nezbývá než připomenout, že podobný zákon je čistě symbolický, rituální čin. Dostatečné tresty mohou soudy udělovat už dnes, ovšem myšlenka přivést justici do lepšího stavu - s tím se před voliči neblýsknete. Jednoduchým řešením ano.
Tak prosím P. T. čtenáře, až se objeví nějaký lidovecký poslanec, co mu recidivisté vykradli chatu: litujte jej jako člověka. Ale zákony podle jeho traumatu raději nedělejme.
Letos - v roce, kdy bylo nejméně potratů - proti nim demonstrovalo nejvíce lidí
MUDr. Vladimír Polanecký
Prof. MUDr. Jan Šejda, DrSc.
________________________________________________________________________
Zlo to alespoň nemá tak lehké
Vysočina - noviny Třebíčska | 15.4.2004 | rubrika: Zprávy z Třebíčska | strana: 5 | autor: Vladimíra Valová
Třebíč * V netradiční roli do Třebíče zavítal neohrožený televizní reportér Josef Klíma, známá tvář pořadu Na vlastní oči. Z pódia velkého sálu Národního domu promlouval o rizicích a nástrahách života k žákům osmých a devátých tříd základních škol. A když měl pocit, že se adolescenti nudí, vytáhl kytaru a zahrál jim některou ze svých písniček.
* Školáci přišli na váš pořad Na vlastní uši. O čem vlastně je?
Jak točím samé zločiny, tak jsem před lety začal zjišťovat, že u mladých lidí se hůř odlišuje kdo je pachatel a kdo je oběť. Spousta mladých pachatelů naletěla někomu jinýmu a spousta obětí, což se týká především dívek, si takzvaně nakročily, protože jsou mladý a nezkušený. Začal jsem proto jezdit mezi študáky, hlavně středoškoláky. Vyprávím jim skutečný příběhy z natáčení o těch mezních situacích, kdy se člověk dostane do maléru, aniž by věděl jak. Stane se bílým koněm a pak ho zabijou. Stane se drogovým kurýrem, protože mu někdo nabídne převézt auto, a pak je na deset let ve vězení třeba ve Švédsku, což je konkrétní případ. Studenti mi zároveň píšou svoje otázky, který jsou vždycky stejný: jestli je Kajínek vinen, jestli se bojím před natáčením, jak se stýkám s vrahama a co si myslím o legalizaci marihuany, což je pro ně velice důležitá věc.
* Co si myslíte o legalizaci marihuany?
Mám začít? Za chvíli to budu vyprávět! (smích) My jsme hodně tolerantní pořad a drogovej zákon jsme kritizovali od začátku, protože málo rozlišuje tvrdý drogy od měkkejch. Říkám, že marihuana samozřejmě není tak nebezpečná, což by mělo být v zákonu vidět. Nicméně jsem proti legalizaci, protože když něco zlegalizujete, vysíláte signál: je to v pořádku, hulte, co to dá, nic se vám nestane. Posune se hranice. Říkám jim, že mně kouření taky znepříjemňovali, když jsem byl mladej. Jsem za to vděčnej, dneska vidím, že mi to říkali správně. Ale už je pozdě. (smích)
* Chcete tedy mladé lidi varovat a upozornit na to, co by se jim taky mohlo stát.
Přesně tak. Podobný pořad dělám i pro dospělé, ale trochu jinou formou. Je to veselejší povídání. Napsal jsem asi dvacet knih a hlavně z nich vycházím. V poslední době mi vyšly dvě. První je román ze zákulisí komerční televize, kde jsem řekl spoustu věcí, které jsem nikdy nemohl říct naplno. Tento týden mi vychází nová knížka „Jsi mrtvej, tak nebreč“, ještě ztracená z totality. Tenkrát vyjít nesměla, protože byla kritická vůči tehdejším poměrům. Po letech jsem ji našel a s nakladatelem jsme zjistili, že je naprosto aktuální, protože se tam odráží střet syrového materialismu s tehdejším idealismem, což se dnes odehrává taky. Takže pro dospělé je to víc o knížkách, o cestování, o buddhismu, protože jsem byl nějaký čas v buddhistickým klášteře, ale taky o natáčení.
* Co by si osmáci a deváťáci měli odnést z vašeho dnešního pořadu?
Chci, aby si odnesli vědomí toho, co jim hrozí. Někde v hlavě se jim to zasune a možná za rok za dva, až budou mít konečně řidičák a někdo jim nabídne, aby převezli auto, tak si řeknou: No, je to za dobrý prachy, ale tenkrát jsem někde slyšel, že se za to tehdy kluci dostali na deset let do kriminálu. Mělo by to v nich zůstat zasetý.
* V těchto dnech je aktuální kauza tří českých novinářů unesených v Iráku. Láká vás vydat se profesně do války?
Když jsem byl ve věku, kdy tam lidi jezdí, tak se to nedalo. Dnes jsem starej a jezdí můj kolega Kroupa. Já ho vždycky přesvědčuju, že je blázen. Samozřejmě, že je to pro novináře výzva. Kdybych byl v jeho věku, tak bych tam taky chtěl. Ale dovedu si představit, jaké to tam je a nemusím to prožít. Znám se dobře s Mirkem Štětinou a s Petrou Procházkovou a vím, jak věřili, že novinařinou něčeho dosáhnou, něco změní. Po letech jsou znechucení, nedosáhli ničeho. Akorát se tam opakují ty hrůzy, utrhaný ruce a nohy, jednou v Čečensku, podruhé v Bosně. Deziluze se dostaví, protože novinář v té válce ztrácí smysl.
Já jako novinář vidím daleko víc průserů tady. Tepeme do nich, ale ne, že by se něco nějak moc změnilo. Tady je to už tak prohnilý, že jsou všichni neprůstřelní. Ale aspoň, jak říká Karel Havlíček Borovský, to zlo to nemá tak lehké. Tady máme přece jenom větší šanci něco změnit.
Milovník cigaret Josef Klíma.
________________________________________________________________________
Nejsem liberál, ale pragmatik
MF plus | 9.4.2004 | rubrika: Rozhovor s psychologem | strana: 24 | autor: Andrea Cerquierová
Přestože na sklonku loňského roku vyšla zpráva vládního Monitorovacího střediska pro drogy, která drogovou situaci v Česku hodnotí pozitivně, psycholog Ivan Douda z Drop In si o několik měsíců později musel vyslechnout spršku urážek z úst předsedy KDU-ČSL Miroslava Kalouska (viz MF PLUS č. 9). Mrzí ho to, ale největším oceněním jeho práce jsou pro něj statisticky daná čísla.
* Na Drop In se snášejí slova chvály, ale i celkem drsné urážky. Jak jeho činnost hodnotíte vy coby zakladatel?
Naši samotnou existenci ospravedlňuje už to, že jsme s kolegou Preslem včas a ještě v době, kdy jsme pracovali ve státním zařízení Středisko drogových závislostí, které bylo toho času jediné v bývalém Československu, zavedli výměnu stříkaček a jehel pro drogově závislé. Ušetřilo to nejen strašnou spoustu peněz, ale také lidského utrpení. Nastolili jsme atmosféru racionální drogové politiky. Nikoli represivní, kterou si prochází drtivá většina exkomunistických zemí. Měli jsme od začátku náskok.
* V záhlaví Drop In stojí "Nikdy není pozdě". Jaké jiné krédo je pro vaši činnost charakteristické?
Ani ne tak krédo, jako přístup otevírat netradiční způsoby pozitivního ovlivnění drogové situace. A pomoci lidem. Posouvat něco konkrétního vzhledem k jednomu člověku. A něco společenského, aby společnost neopakovala stejné chyby, které v historii od alkoholu až k tvrdým drogám učinila. Nyní se poprvé za patnáct let od revoluce situace zlepšuje, což dokazují nedávno zveřejněná čísla, podle nichž jsme státu ušetřili spoustu peněz. Mrzí mě proto, že právě nedávno nastoupili lidovci a začali do nás neférově tepat.
* Dočkali jste se i pochvaly?
Když s někým mluví protidrogová koordinátorka pražského magistrátu, pozitivně se o nás zmíní. Nikdo však nepřišel a neřekl: Za těch třicet let, co děláte kolem drog, dostanete čestné uznání nebo metál. To si nikdo netroufne ani navrhnout. Neděláme si iluze ani do budoucna. Drogové téma je příliš kontroverzní. Přitom je třeba zásluhou Drop In, že je u nás asi jen sedmnáct HIV pozitivních přes drogy. To je světový zázrak. Zaplať pánbůh, že ti, kteří bohužel jdou do tvrdších drog, vyslyšeli to, co do nich vtloukáme víc než sedmnáct let: Měňte si aspoň stříkačky a jehly, ať nedostanete AIDS či žloutenku C. Nejlepší pochvalou je pro nás statistika.
* Drop In spolupracuje s Magistrátem hlavního města Prahy. Primátorem je dnes Pavel Bém, který u vás působil. Jak funguje spolupráce?
Skvěle. Bém je odborníkem, vším prošel. Magistrát dává více peněz na drogovou problematiku. Na druhé straně je Bémův pohled tvrdý, protidrogové instituce ho nemohou opít rohlíkem. Tvrdě vyžaduje informace o tom, co se dělá a za kolik peněz. Je to správné.
* Kladete důraz na prevenci. Co si myslíte o zastáncích represivních metod?
Určitá represe svoje místo samozřejmě má, byl bych však velmi opatrný. Na povrch teď vyplavala čísla, která mě děsí. Represe u nás byla účinná v pouhých 0,25 procenta případů a přitom na ní bylo vynaloženo přibližně 1,5 mld. korun. O řešení drogové situace, stejně jako o fotbalu, ženských či politice, si může povídat kdekdo. My, kteří se drogám věnujeme profesionálně a víme, že je nereálné je zcela vymýtit, jásáme nad tím, že se spousta lidí dnes spokojí s marihuanou, která je zhruba na úrovni alkoholu. Jásáme, že ubylo heroinistů, lidí, kteří zabrousí i do kriminality. Když tuto skutečnost však bude chtít někdo vidět negativně, řekne: Oni ale stejně berou drogy. Problém je v povrchních soudech.
* Odlišujete měkké a tvrdé drogy. Proč?
Nebylo naším nápadem rozdělit drogy podle stupně nebezpečnosti. Tak je rozdělil sám život.
A dokonce i státy sázející převážně na represi drogy rozlišují - kupříkladu ve Spojených státech amerických existují čtyři kategorie drog. My chceme okopírovat anglický model se třemi kategoriemi.
* Bude to pro českou společnost přijatelné?
Dospěje k tomu. Existuje přece čaj, kafe, alkohol... Jsou to různě měkké či tvrdé drogy. Lehký alkohol je na úrovni piva a tvrdý na úrovni rumu. Uvnitř drog se dá také cosi rozlišit, což je vědecky zcela jasné a každá diskuse o tom, že tomu tak není, je velmi naivní. Dám přirovnání: Člověk, který je ekonomem, kupříkladu neumí spravit televizor. Může sice vyprávět, jaký se mu líbí tvar, jaký obraz, ale samozřejmě chce, aby byl televizor funkční především uvnitř. Podobné je to s mnohými politiky. Baví se na úrovni vnějších designů. Chtějí však funkční vnitřek. Když laik opraví televizor, zničí ho. Kdyby kupříkladu lidovci zrealizovali svá proklamovaná represivní řešení drogové problematiky, poškodili by zajetý a fungující systém.
* Vy naopak prosazujete dekriminalizaci měkkých drog. Tu si leckdo plete s legalizací. Co by v praxi znamenala?
Námi navrhovaný model je podobný nejen anglickému, ale též třeba švýcarskému. Nejedná se o legalizaci, ale toleranci reality. Optimální je nekriminalizovat užívání, které se u nás teoreticky nekriminalizuje. Důležité však je nekriminalizovat konopné drogy vůbec a umožnit je do určitého množství (které by mělo být velmi rozdílné) vlastnit, vypěstovat si je. Na daňové úrovni by mělo zůstat trestným činem přivydělávat si ilegálně nějaké horentní sumy. To, jestli někdo mladý prodá konopnou drogu za deset, dvacet, třicet či padesát korun, by se však mělo přehlížet. Jinak jsou totiž (a dnes tomu tak bohužel je) mladí lidé nuceni porušovat platný zákon šedesát až osmdesát procent osmnáctiletých okusilo marihuanu, kterou si přirozeně někde muselo pořídit. Dále by měla existovat možnost medicínského využití konopných produktů. Měla by být také zahájena diskuse o tom, nakolik je smysluplné kriminalizovat drogy, které jsou něčím mezi měkkými a tvrdými. To znamená módní drogy typu pravé extáze, ale také třeba lysohlávky. Kriminalizace totiž zpravidla nadělá víc škody než užitku. A je drahá.
* Asi před rokem jste se nechal slyšet, že rodiče mohou málokdy závislému dítěti pomoci, protože o drogách vědí většinou méně než ono. Zlepšuje se informovanost?
Ve velkých číslech se situace zase tak pronikavě nezlepšila, ale je podstatné, že se zlepšila na úrovni mladých lidí. Oni už mohou poměrně fundovaně říci otci nebo matce, co způsobuje marihuana. Vědí o rizicích, na která je upozorňujeme. Pokud rodiče debatu nezablokují, mohou být svými dětmi poučeni. Přibývá rodičů, kteří vědí, že marihuana není natolik riskantní, aby museli šílet. Bojí se ale přechodu na tvrdé drogy, což je věčné téma. Má smysl o tom neustále mluvit a my o tom s mladými proto dokola hovoříme.
* Předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek nedávno prohlásil, že lidovci vyhlášená válka dealerům drog je vlastně bojem proti terorismu, protože ten je udržován především prodejem drog.
Co si o tom myslíte?
Obávám se, že represe naopak znamená podporu terorismu. Může totiž ovlivnit zvýšení cen na ilegálním trhu s drogami, který přirozeně nepodléhá zdanění. Nejznámější světový ekonom Milton Friedman to řekl jasně: "Dokud nebudou drogy v každé samoobsluze, problém není řešitelný. Proto by mělo být do budoucna s drogami zacházeno jako třeba s alkoholem - aby se z nich vypustily peníze." I Američané přiznávají, že se svými desítkami miliard dolarů, které dávají na represi, postihnou jen deset procent celkového trhu. Populistická rétorika pana Kalouska mi připomíná americkou rétoriku na začátku dvacátého století, která vedla k prohibici. Také se tam argumentovalo tím, že trpí děti a rodiny... Následně se zjistilo, že se vše jen zhoršilo a nastartovalo mafie.
* Myslíte, že budou jednou veškeré drogy dostupné v každé samoobsluze? Unesla by to vůbec celosvětová společnost?
To ukáže dlouhodobý vývoj několika generací. Nakolik bude možné zatížit jednotlivce zodpovědností za svůj život a osud. Zda k tomu bude společnost ochotná a zda toho bude schopna. Zatím nejsme v systému "Já pán, ty pán", ale "Panstvo a poddaní". A poddaní neunesou, že se mohou svobodně ženit či stěhovat. Kdyby se drogy opravdu jednou prodávaly v každé samoobsluze, nenaplnila by se nesmyslná představa mnohých laiků, že by šly desítky procent lidí do tvrdých drog. Máme pud sebezáchovy, jsme nějak vychováváni, máme dobré drogové informace. To je vidět na dnešních mladých. Ti si je mohou sehnat, přesto do nich tolik nejdou. Organizace Rodiče proti drogám, která je jednoznačně pro represi, se tvrdě staví proti ostatním tuzemským protidrogovým organizacím. Předsedkyně Eva Šimsová tvrdí, že protidrogoví činovníci chtějí, aby závislých lidí přibývalo, protože je to pro ně dobré živobytí... Uživatelé drog jsou naše děti. A organizace Rodiče proti drogám by se měla spíš jmenovat Rodiče proti dětem. V každé společnosti se najdou fanatici, kteří něčemu nerozumějí, ale touží pronášet jednoznačné soudy. Upřímně řečeno, nemá smysl se s nimi bavit, jelikož mají své velmi úzké vidění. Měl by se někdo podívat na to, jak paní Šimsová kouří, jak jedná. Jsem psycholog a ona je podle mě nemocný člověk.
* Jak dopadají uživatelé drog, kteří projdou rukama Rodičů proti drogám?
Naštěstí jim nikdo do ruky nepřijde. Oni mají velmi naivní představy a postupně se odepsali u většiny zodpovědných lidí, které se pokusili kontaktovat. Jsou na úrovni Sládka.
* Drop In pořádá mnoho akcí. V experimentálním prostoru se kupříkladu konala aplikační místnost, tzv. šlehárna. K čemu je dobrá?
Šlehárna je jednou z věcí, o kterých se hodně diskutuje. Lidi štve, že si drogově závislí šlehají v průjezdu, v baráku, u sklepa, v různých barech na záchodech... Efektem šlehárny by mělo být stažení závislých, aby nepohoršovali veřejnost a aby mohli požít drogu pod zdravotnickým dohledem. Na někoho to může působit tak, že uživatelům pomáháme brát. Ať se však vžijí do toho, kdyby se jednalo o jejich dítě. Šlehárnou by získalo šanci, možná se dostalo z drog, nedostalo AIDS ani žloutenku C a přežilo by. Není totiž pravda, že každý z těch, kteří jsou na tvrdých drogách, na nich zůstává. Dokonce zhruba po deseti letech padesát procent uživatelů z drog odchází. Veřejnost však takové informace nemá a ke šlehárnám se staví převážně s opovržením... Je to něco podobného jako když jsme začínali s výměnnými programy stříkaček a jehel. Byli jsme strašlivě obviňováni, že podporujeme braní drog. Pak to přineslo sladké ovoce. Jde o to, aby úředníci pochopili i šlehárny a dokázali občanům vysvětlit, že jim vlastně pomohou, protože ubude nepříjemností. Vím, že pro mnohé je obtížné to přijmout.
* Pokud v Drop In někoho zbavíte závislosti na drogách, stane se, že přejde na jinou závislost?
Někteří heroinisté přejdou na alkohol. Není to žádná výhra, ale alespoň se dostanou k čistému alkoholu, i když také někdy končí na Ironu a na Alpě, protože jsou nejlacinější. Heroinista se však k čistému heroinu nedostane, jedině v substitučních programech. Pokud je na ilegálních drogách, je to pro něho daleko víc devastující, je neustále jednou nohou v kriminále. Někdo vymění závislost na heroinu třeba za Svědky Jehovovy. Je to pro něj určitě lepší, i když ne o moc.
* Drogové problematice se věnujete téměř třicet let. Vyvíjely se vaše názory?
Ano a hodně. Ze začátku jsem více věřil tomu, čemu se říká represe. Nedovedl jsem si představit silnější formy dekriminalizace. Poté jsem vyjel na šestitýdenní stáž do Spojených států amerických, viděl jsem represivní přístupy. V Holandsku a Anglii jsem viděl mírnější přístupy, které mě oslovily. Dnes se o mně často mluví jako o liberálovi, ale já jsem spíš pragmatik a realista.
***
PhDr. IVAN DOUDA (63)
Drogové problematice se věnuje téměř třicet let. Přivedl ho k ní zakladatel české drogologie Tomáš Rubeš. Následně začal coby odborník docházet do tehdejšího Střediska drogových závislostí, kde byl pověřován drobnými úkoly. Po ukončení studia psychologie začal pracovat na tamním protialkoholním oddělení, kde byli i drogově závislí. V roce 1991 založil s kolegou Jiřím Preslem Drop In.
________________________________________________________________________
Nebezpečné jehly nechali narkomani už i v trolejbuse
Mladá fronta DNES | 15.4.2004 | rubrika: Severní Čechy | strana: 3 | autor: ANTONÍN VIKTORA
Ústí nad Labem - Nejprve vykradou auto, koupí si drogu a pak nechají použitou stříkačku s jehlou ležet na místě, na kterém se o ni mohou poranit ostatní lidé, často přímo děti. Právě tak se nezřídka chovají uživatelé drog v Ústí nad Labem.
Odpad po narkomanech je velmi nebezpečný. "Uvádí se, že až devět z deseti narkomanů, kteří si drogu vpichují do žíly, je nakaženo jedním ze tří druhů žloutenky," odhaduje Petr Biskup ze sdružení Sokrates, které se v Ústí věnuje sběru použitých injekčních stříkaček.
Jenom loni zlikvidovali v Ústí dobrovolníci ze Sokrata přes půl druhého tisíce stříkaček. "Nejhorší je to zpravidla na jaře, když začnou děti chodit na pískoviště. Feťáci neuvažují nad hrozbou, kterou svým nezodpovědným chováním mohou způsobit. Zaznamenali jsme i takové případy, kdy si píchali drogu v trolejbusu plném lidí, stříkačka po nich zůstala ležet na sedadle," popisuje Biskup chování narkomanů.
Koncem března zlikvidovali pracovníci sdružení přes třicet použitých stříkaček u parkoviště marketu Hypernova, na místě, kudy denně projdou stovky lidí.
"Bohužel, magistrát města Ústí se na likvidaci těchto nebezpečných důsledků drogové scény nijak finančně nepodílí. Výměna stříkaček, kterou provádějí K-centra, je skvělá, ale podle mě podchytí pouhou třetinu narkomanů," dodal Biskup.
________________________________________________________________________
Centra měst bojují s narkomany
Mladá fronta DNES | 15.4.2004 | rubrika: Severní Čechy | strana: 3 | autor: ANTONÍN VIKTORA, ONDŘEJ ČERNÝ
Řadě radnic se to daří, drogově závislí se však přesouvají jinam a problém zůstává
Téma
SEVERNÍ ČECHY DNES
Severní Čechy - Ubývá v centrech severočeských měst narkomanů? Řada radnic se o to usilovně snaží v Ústí nad Labem nechal magistrát vyřezat křoví, kam se toxikomani ukrývali, a posílil hlídky strážníků ve středu města, jinde zase dávají zazdít vchody do opuštěných domů, kde se drogově závislí často scházejí. Odborníci, kteří s narkomany pracují v terénu, ale říkají: z centra jste je možná vyhnali, oni se ale jen přesunuli jinam.
Drogy si zavislí píchali přímo na magistrátu
V Ústí nad Labem dříve kvetl obchod s drogami na Mírovém náměstí přímo před magistrátem města. "Zvýšili jsme počet strážníků městské policie a myslím, že se nám centrum města podařilo od těchto lidí vyčistit," uvedl ústecký primátor Petr Gandalovič.
Narkomani v centru Ústí si dokonce drogu chodili píchat na záchodky ve veřejných budovách. "Dříve se nám tam občas nějací feťáci stahovali, ale o tom, že by se přímo na záchodcích prodávaly drogy nic nevím. Každopádně nyní slouží naše hlídka přímo v budovách magistrátu a tento problém se tu už nevyskytuje," řekl ředitel ústecké městské policie Pavel Bakule.
Expert: Nezmizeli, jen se přesunuli do heren a barů
"Nedělejme si iluze, že narkomani z centra zcela zmizeli, přesunuli se do heren a barů v okolí náměstí," říká Petr Biskup ze sdružení Sokrates, které monitoruje drogovou problematiku v Ústí. "Místa, kde dochází k většímu obchodu s drogami, se často mění. Vliv na to má třeba bydliště dealera, dostupnost drogy nebo dostupnost věcí, které se dají ukrást. Například před hypermarkety vzkvétá obchod s drogami, protože narkomani zde mají velké možnosti krást. Stává se, že kradené zboží vymění za dávku přímo před marketem," popisuje Biskup.
V Teplicích se narkomani nejvíce shlukují v okolí vlakového nádraží. "Jet ranním rychlíkem z Teplic je skutečně silný zážitek. Když jsem si kupoval lístek, viděl jsem, jak na sebe nějací Cikáni pokřikují a pak na sebe vytáhli nože. Šel jsem radši ven, u východu jsem musel překročit feťáka, který seděl na zemi a vpichoval si drogu přímo do žíly," popisuje svůj hrůzný zážitek Daniel Kovařík z Olomouce, který jezdí do Teplic za svými příbuznými.
Teplický magistrát začíná problém řešit až nyní. "Ve spolupráci s policií rozjíždíme projekt Bezpečná místa ve městě. Jde o to, že se soustředíme na určitou problematickou lokalitu, která bude neustále pod dohledem strážníků a kamer. Jako první máme vytipované právě okolí vlakového nádraží, akce by měla do měsíce začít," řekl teplický primátor Jaroslav Kubera.
Toxikomany s injekčními jehlami se podle strážníků i pracovníků K-centra podařilo z centra Mostu vytlačit. Scházeli se tu hlavně před restaurací McDonalds', kde si na čistých a upravených toaletách píchali drogy. Nebylo výjimkou, že tam někdo z nich zkolaboval.
"Občas jsme je tam odtud museli vytahovat. Teď už ale tohle místo není příliš vyhledávané. Scházejí se hlavně ve společných prostorech paneláků na sídlištích," varuje mluvčí mosteckých strážníků Luboš Trojna.
OBLÍBENÉ MÍSTO TOXIKOMANŮ. Jedním z míst, kde se v Teplicích scházejí narkomani, je budova rozestavěných lázní. Další lokalitou, kde o drogově závislé není nouze, je místní nádraží. Zdejší magistrát však chystá opatření, jež by to měla změnit.
________________________________________________________________________
Celebrity v rauši
Ring | 13.4.2004 | rubrika: Zajímavost | strana: 42 | autor: HELENA URBANOVÁ, Foto: PROFIMEDIA.CZ
Drogy jedou nejen v Hollywoodu
Showbusiness provází drogy všeho druhu odedávna. Známá jména fetujících hvězd tvoří však jen pověstnou špičku ledovce. Mnoho umělců dokázalo svou závislost držet pod pokličkou a jejich přiznání přišla až v okamžiku, kdy už byli z nejhoršího venku. Někteří ovšem zaplatili cenu nejvyšší.
Kdo v 60. letech nekouřil v Hollywoodu marihuanu či hašiš, byl prostě mimo. Při natáčení filmu Bezstarostná jízda představitelé hlavních rolí Peter Fonda, JACK NICHOLSON a Dennis Hooper nemuseli nic předstírat. Věrohodnost jejich scén byla podpořena faktem, že se zhulili přímo před kamerou. Hooperovi jeho závislost na drogách vydržela ještě dalších dvacet let. Údajně dokázal v jednom dni bez větší úhony zkonzumovat 28 piv, 1,5 litru rumu a 3 gramy kokainu. Problémy s návykovými látkami provázely dále i Nicholsona. Podle jeho životopisce McGilligana neměl v posteli dost energie, a tak užíval kokain pro sexuální podporu.
Zkusili to (skoro) všichni
Luxusní drogu slavných, jak býval nazýván kokain, bral doslova kdekdo. Známý představitel komediálních rolí Robbie Williams svého času prohlásil, že "kokain je boží způsob, jak vám dát najevo, že vyděláváte příliš moc peněz". S balíčkem této drogy zadrželi v roce 1989 na bostonském letišti i představitelku agentky Starlingové JODIE FOSTER . Kokainovému opojení pro padli mimo jiné Kim Basinger, Michael Douglas, Melanie Griffith, Don Johnson, William Hurt či Samuel L. Jackson. Zvláštním případem byla dětská hvězda filmu E.T.- Mimozemšťan DREW BARRYMORE , která začala pít v devíti, o rok později přidala marihuanu a ve dvanácti letech svůj repertoár rozšířila o kokain. Své životní martyrium později popsala v autobiografické knize Little Girl Lost. Také někdejší dětská filmová hvězda Christian Slater propadl v dospělosti závislosti na drogách. Pod vlivem kokainu a heroinu málem přizabil svou přítelkyni a pokusil se spáchat sebevraždu. Divokou éru má za sebou hollywoodská veličina JOHNNY DEPP , jehož noční klub byl kdysi vyhlášeným drogovým centrem slavných. "Prošel jsem obdobím, kdy jsem kouřil opium. Neděláte nic, jen ležíte. Jste v naprosté pohodě. Už jsem s tím skončil. Bylo to krásné, ale nebezpečné," prohlásil nedávno. Dnes žije s francouzskou zpěvačkou Vanessou Paradise a s dětmi ve Francii a pro zlepšení nálady si prý dá tak leda trochu červeného vína.
Seriáloví notorici
Mezi nejznámější hollywoodské drogové závisláky patřil herec CHARLIE SHEEN . Po letech užívání drog a alkoholu a v médiích propírané slabosti pro exkluzivní prostitutky byl na pokraji sebedestrukce. "Byl jsem osamělý a na drogách - ďábelská kombinace," vzpomíná. Díky své nynější manželce, herečce Denise Richards, se však těší na dítě a hledí optimisticky do budoucnosti. Se svou závislostí stále ještě bojuje ROBERT DOWNEY Jr ., který podstatnou část kari éry věnoval seriálu Ally McBealová. V červnu 1996 byl zatčen za vyvádění pod vlivem kokainu a heroinu. Pak absolvoval několik neúspěšných odvykacích pobytů na exkluzivních klinikách a odseděl si i 14 měsíců ve vězení. Vinou drog přišel nejen o svobodu, práci (dostal vyhazov ze seriálu), ale i o manželku, která se s ním rozvedla. Další ze svých bitev s démony drog a alkoholu svádí rovněž seriálová hvězda MATTHEW PERRY . Známý představitel Chandlera z Přátel k tomu říká: "Byl jsem rok a devět měsíců čistý, jenže jsem najednou přestal dělat věci, které mi dodávaly řád. Byl jsem příliš sebejistý a myslel si, že mám všechno pod kontrolou." Konec seriálu byla pro něj ztráta něčeho, co k jeho životu patřilo spoustu let. A tak do toho znovu spadl. Svou drogu si z přesvědčení nedá vzít herec, přítel režiséra Miloše Formana WOODY HARRELSON . Je znám jako propagátor legalizace marihuany a využití konopí ve všech směrech. Dokonce na sebe údajně neoblékne nic, co není utkáno z konopné látky.
Rockový hřbitov
Drogy se staly nedílnou součástí hudební, zejména rockové scény. Říká se, že se v nich na chvíli vezli skoro všichni. Mají však na svědomí mnoho vynikajících hudebníků. Fenomenální kytarista Jimi Hendrix vyzkoušel snad všechny známé drogy včetně LSD, nakonec se v necelých osmadvaceti letech předávkoval prášky na spaní. Na svou závislost doplatila smrtí i americká rocková zpěvačka Janis Joplin a Jimi Morrison. I v dalších letech si narkotika vybírala na hudebnících tu nejtvrdší daň. Punková scéna přišla o zakládajícího člena skupiny Sex Pistols Sida Viciouse, když se v roce 1979 předávkoval heroinem. Stejný osud měl i basák skupiny Uriah Heep Gary Thain, bubeník skupiny The Who Keith Moon, kytarista skupiny Red Hot Chilli Peppers Hillel Slovak. Zpěváka "papriček" Anthony Kiedse to přimělo skoncovat s vlastní závislostí. Dnes říká: "Drogy přinášejí rychlé uspokojení, ale cena, kterou za ně zaplatíte, je mnohem vyšší." Tu zaplatil KURT COBAIN ze skupiny Nirvana. Šestkrát se zkoušel léčit ze závislosti, vždy se však k heroinu vrátil. Jednoho dne si vstříkl "zlatou" dávku černého heroinu (množství, které by zabilo i koně) a vzápětí si vložil hlaveň těžké kulovnice do úst...
Napravení hříšníci?
Zpěvačka WHITNEY HOUSTON má za sebou dlouhou historii užívání narkotik. Společně s manželem Bobby Brownem léta podléhali kokainu a marihuaně. Nedávno nastoupila odvykací kúru v rehabilitačním centru. Už po pěti dnech však léčebnu opustila a podle své mluvčí prý pokračuje v léčbě na blíže nespecifikovaném místě. Nikdo tomu už ale moc nevěří. Rocková legenda DAVID BOWIE už od začátku své slávy bojoval s drogovou a alkoholovou závislostí. Nyní je pyšný na to, že se zbavil už i cigaret. "Nepiji, neužívám žádné drogy, nekouřím. Jen kafe, toho piju stále celé galony," uvedl zpěvák. S marihuanou se má nadobro rozloučit i Sir PAUL McCARTNEY . Prý mu to nařídila jeho manželka Heather Mills. "Žena tvrdí, že marihuana je úniková droga, jejíž užívání může vést ke schizofrenii. Má za to, že mé příští album bude nejlepší proto, že vznikne zcela bez drog," uvedl slavný hudebník. Zda se jich definitivně vzdá, ukáže čas. Další hudební legenda ART GARFUNKEL byl však v New Yorku nedávno zatčen za držení marihuany a nyní mu hrozí pokuta 100 dolarů.
A co doma?
Kokain patřil svého času k "dobrému mravu" i mezi pražskou smetánkou. Ve svém životopise se tím nijak netají Adina Mandlová. Uvádí mimo jiné, že Hugo Haas došel údajně ve své závislosti tak daleko, že bez něj nemohl žít, ani tvořit. S drogou experimentovaly prý i Lída Baarová a Ljuba Hermanová. S nástupem komunistického režimu a pevným uzavřením hranic kokainové radovánky skončily. Nejfrekventovanější "drogou" se nadlouho stal alkohol. Zkušenost se závislostí však přiznala ve své autobiografii zpěvačka Bára Basiková, která si ve svých pětadvaceti asi tři měsíce údajně píchala pervitin. Nejznámější naší narkomankou se stala bývalá moderátorka hitparády Eso - TEREZA PERGNEROVÁ, která se od pervitinu dostala až k heroinu a nebyla schopna s tím skoncovat ani v těhotenství a po porodu, a tak malý Samuel zatím vyrůstá u své babičky Jany Pergnerové. Moderátorka se však nechala slyšet, že už od loňského prosince nic nebere a užívá si každé nové ráno. Daleko optimističtějším příkladem je zpěvák RICHARD MÜLLER , který se k drogám kdysi veřejně přiznal. Netajil se tím, že mu kokain dodával energii a usnadňoval relaxaci. Pod jeho vlivem prý napsal mnoho dobré hudby, ale po čase zjistil, že mu působí spíše potíže. Chtěl přestat, nebylo to však tak jednoduché. Přišel rozvod, vinou televizního vystoupení i problémy se zákonem. Přesto dokázal se závislostí skoncovat, nejspíš pod křídly svého dobrého "anděla", zpěvačky Ivy Bittové. Svou kariérou zaplatil za drogy i MARTIN KOCIÁN , bývalý zpěvák skupiny Lunetic. Přestože se šušká o mnoha známých osobnostech, které občas zakoketují s kokainem, jen málokdy se něco takového provalí na veřejnost. Opak se stal PETRU MUKOVI, který v posledních týdnech jistě ke své nelibosti plnil první stránky i seriózních novin. Byl totiž nucen vypovídat jako svědek v procesu pašování drog. Podle názoru soudu nakupoval kokain od souzených dealerů a také ho bral. Zpěvák, který se paradoxně již pět let účastní protidrogových akcí pro společnost Drop In, to však popírá a prý zvažuje, jak se proti výrokům soudce bránit.
________________________________________________________________________
Informace policie Pardubického kraje
Zpravodajství ČTK | 14.4.2004 | 14:40 | rubrika: Právo a krimi - Pardubický kraj | autor: HNT
PARDUBICE 14. dubna (ČTK) - Dva výrobce pervitinu zadržela koncem minulého týdne na Svitavsku policie. Našla i laboratoř, v níž drogu vyráběli. Muži ve věku 22 a 23 let zásobovali pervitinem drogovou scénu na Ústeckoorlicku. Z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů jsou stíháni ve vazbě.
hnt fez
________________________________________________________________________
Mladík za zapůjčení auta platil pervitinem
Listy Písecka | 15.4.2004 | rubrika: Písecko | strana: 18 | autor: (hb)
Z POLICEJNÍCH ZPRÁV
Písek - Z trestného činu šíření omamných a psychotropních látek je podezřelý pětadvacetiletý muž. V Praze nakoupil nezjištěné množství drogy pervitin. Drogu pak prodával v Písku v nejméně deseti případech za celkovou částku 5000 korun. Sedmkrát dal drogu jako protislužbu za půjčení auta.
________________________________________________________________________
Mezi francouzskými středoškoláky méně tabáku, ale víc hašiše
Zpravodajství ČTK | 14.4.2004 | 13:27 | rubrika: Právo a krimi - Evropa, ES, NATO | autor: PZ
PAŘÍŽ 14. dubna (zpravodaj ČTK) - Méně tabáku, ale tím víc hašiše - taková je tendence, kterou zjistil mezi francouzskými středoškoláky průzkum, jehož výsledky zveřejnil dnešní tisk.
V osmnácti letech ochutnali hašiš dva z každých tří studentů a každý pátý vykouří nejméně deset "jointů" měsíčně. Mezi dívkami je příznivkyní této drogy méně (ochutnalo ji 52 procent a pravidelně ji požívá sedm procent) a jejich počet nestoupá tak rychle jako u chlapců.
Počet pravidelných kuřáků klasických cigaret mezi středoškoláky klesl v posledních čtyřech letech z 31 na 25 procent a mezi středoškolačkami z 35 na 28 procent. Přičítá se to rozsáhlým kampaním poukazujícím na škodlivost kouření.
Mladých lidí, kteří vyzkoušeli hašiš, je dnes ale dvakrát víc než před deseti lety, počet pravidelných uživatelů se za tu dobu ztrojnásobil a tendence je nadále vzestupná, vyplynulo z průzkumu, v němž odpovídalo 16.000 středoškoláků. "Tato droga je znovu v módě," konstatoval jeden z autorů studie.
Podle odborníků citovaných v tisku souvisí zvýšené užívání hašiše s mylným přesvědčení mladých lidí, že není "opravdu škodlivý", s jeho snadnou dostupností a také s tím, že přes platné zákony není jeho spotřeba stíhána. "Pokud není člověk velký dealer, není se moc čeho bát," cituje list Le Parisien jednoho studenta z Marseille.
pz boh mik
________________________________________________________________________
Panamské úřady úspěšně zasáhly proti obchodníkům s drogami
Zpravodajství ČTK | 14.4.2004 | 06:14 | rubrika: Právo a krimi - Latin. Amerika a Karibská obl. | autor: HIT
PANAMÁ 14. dubna (ČTK) - Panamské bezpečnostní orgány se v různých částech země od začátku dubna zmocnily 234 kilogramů kokainu a zadržely téměř devět desítek osob zapletených do obchodu s narkotiky a dalších zločinných aktivit. Oznámila to v noci na dnešek agentura EFE.
Podle sdělení policie měla operace mezinárodní charakter a podílely se na ní také ostatní středoamerické země a Mexiko.
V panamských provinciích Coclé a Chiriquí bylo zabaveno 228 kilogramů kokainu a zadržena banda panamských pašeráků. Zbývající kokain připadl na další akce v jiných částech země.
Do rukou policie padlo také 1,5 kilogramu heroinu, tisícovka rostlin konopí, 2,4 kilogramu jeho semen a 168 cigaret marihuany.
Mezi zatčenými je 61 Panamců, 17 Kolumbijců a osm osob je z dalších zemí. Nejvýznamnějším dopadeným je Kolumbijec Diomédes Sevillano Murillo, o jehož vydání usilují USA, aby ho soudily za zločiny spojené s obchodem s drogami.
Při operaci se policisté zmocnili také ručních palných zbraní, samopalů, pušek a několika granátů.
Celá akce je jedním z výsledků mezinárodní konference o kontrole drog, která se v březnu konala v peruánské Limě.
hit
________________________________________________________________________
Do ráje a zpět
Právo | 15.4.2004 | rubrika: Salon | strana: 1 | autor: Stanislav Komárek
Trocha drogy stačí, když tě můra tlačí!
Studium historie možná přináší pro životní praxi jisté komplikace. Jedním z nejpodstatnějších důvodů, proč minulost nestudovat, je to, že se nám pak přítomná doba a její problémy jeví jako nesamozřejmé - tak, jak prožíváme svět, tomu není od věků, ani to tak není od Boha dáno, ale o padesát let dříve či i dnes v jiné kultuře tomu může být zcela jinak. To pak působí nežádoucí znejistění a ztrátu pracovní i společensko-občanské průraznosti. Mohli bychom jednou dospět k závěru, že sice každá doba měla nějakou oblast života, kam se soustřeďovala většina společenských hrůz, obav i nebezpečí, ale pokaždé to bylo zcela jinde.
Pokusme se zamyslet, proč vlastně jsou epicentrem strachu přítomné doby drogy a co k tomuto vývoji vedlo. Nějaké psychotropní látky požívala, historicky vzato, naprostá většina kultur a všechny, od alkoholu až po mezkalin, jsou zajisté ve větším množství zdraví neprospěšné. Podstatný rozdíl oproti dnešku spočíval v tom, že jejich přijímání, zprostředkovávající často vstup do světa bohů a duchů, se dělo za okolností pevně stanovených tradicí, a ne libovolně. Nápad typu "budeme odpoledne pro zábavu fetovat" je podobný nápadu "budeme se odpoledne pro zábavu navzájem operovat".
Je nutno vědět, že ve všech dobách byly faktory, které mladé lidi ohrožovaly, a dospělosti se nedožíval každý. Lze tudíž očekávat, že i po vyřešení drogového problému se odkudsi z temnoty vynoří jiný, dosud netušený, a natáhne po dorůstající generaci svůj hrozivý spár. Ztráty lze jistě minimalizovat, ale doufat v této souvislosti v harmonické jásání a plesání je málo realistické. Ještě kolem přelomu století a dříve ve století devatenáctém umíralo ve velkých městech až 25 procent obyvatelstva na tuberkulózu, z větší části právě v mládí. Nejen rodiče, ale i moji tehdejší kolegové sledovali s obavami, kdy se na tvářích jejich dětí, studentů či asistentů objeví "hektická červeň" a začnou kašlat krev - celá řada světel tehdejší učenosti pohasla na samém začátku - jen zcela namátkou připomeňme třeba Julia Feifalika, geniálního slavistu a prvního pochybovače o Rukopisech, doživšího se 29 let, či naději českého národohospodářství a literatury Jiřího Haussmanna, zemřelého ve 24 letech.
Smrt však číhala i jinde, přízračně ve spojení s láskou, či alespoň jejími náhražkami - syfilis, častá upomínka studentů a jiných postpubescentů na veřejné domy, byla tehdy reálným nebezpečím, obracejícím po letech část svých nositelů v trosky. Vůbec zde už nemluvím o válečných konfliktech a samozřejmé povinnosti mládeže sloužit jako "kanónenfutr". V zásadě ve všech dobách představovali dospělí jedinci jakýsi, často velmi úzký, výběr těch, kteří přežili všechny dětské i pozdější nemoci, hladomory, vojny i poměrně drsnou šikanu v rodině i v učení.
Dnes už by se takováto ztráta jevila jako výjimečná, přesto je vystavení se rizikům za mlada jaksi předprogramováno, a nejsou-li rizika reálná, je zde velká poptávka po rizicích produkovaných uměle. Počet mladíků pobitých v souvislosti s motorismem daleko převyšuje všechny další příčiny jejich úmrtí. Z nedostatku vzrušení a následné úlevy po něm v naší zcela bezpečné a předvídatelné společnosti a době rozkvetly adrenalinové sporty nejpodivnějšími květy - jako v mnoha úsecích lidské činnosti se tu žádá absurdní kombinace: co možná vážné a reálné ohrožení s garancí zcela dobrého konce.
Společnosti obecně chybí něco, co by odpovídalo tradičním přechodovým rituálům pro počátek dospělosti, iniciačním obřadům archaických národů, po jejichž zdárném absolvování a překonání jejich zkoušek, nebezpečenství a úskalí se z dítěte stává dospělá osoba. Není to pochopitelně předání občanského průkazu, v některých momentech možná trochu předání průkazu řidičského. I první sexuální zážitky, odtabuizované a doprovázené obsáhlou hygienicko-epidemiologicko-antikoncepční instruktáží, to sotva splňují. Zbývá snad nějaká daleká a obtížná cesta typu stopem do Barmy a zpět a pak drogy (ne nadarmo se také drogový zážitek nazývá trip). Drogy, zajímavé snad jinak hlavně jen pro specializované interesenty o způsob fungování lidské psychiky, tu pak hrají roli toho klíčového zážitku či zážitků, které otřásly naší duší, jež se má po tomto zážitku znovu "integrovat".
Jako iniciace pochopitelně nemůže sloužit ani vojenská služba, ať už v podobě dnešní, málo se lišící od jiných povolání v míru a naopak smrtelně nebezpečná při vypuknutí války, nebo ta minulorežimní, spojená s absurdní buzerací, ponižováním a tupostí a pro eventuální obranu stejně neúčinná. Zatímco zprávu o chystané profesionalizaci armády uvítala většina příslušníků mé generace téměř jako příchod Luciperova úmrtního oznámení, domnívám se, že instituce civilní služby, pro obě pohlaví a v délce zhruba jednoho roku před nástupem na vysokou školu či do zaměstnání, by měla být zachována, respektive zavedena. Udělat něco užitečného pro společnost jako celek, zejména pak seznámit se s lidskou bídou v nemocnicích, starobincích a jiných sociálních institucích, by mělo být pro každého člena společnosti povinnou průpravou a mementem stáří a bezmoci, jimž i on nenápadně spěje vstříc.
Jako iniciace je to ovšem málo a jako prevence drog sotva účinné - v 18 letech je v tomto smyslu často už rozhodnuto. Když vidím v metru letáčky proklamující práva dětí, vždy mi napadá, že k právům, nemajíli se stát ohrožováním jiných, jaksi symetricky patří i povinnosti. Jeden Čech žijící ve Švédsku mi s nelíčenou hrůzou vyprávěl, jak se svých potomků, kteří si koupi hraček vynucují hrozbou udání na úřadu pro ochranu mládeže, bojí. Rodičovská autorita má v sobě zajisté i cosi násilného a darmo se německy nejmenuje elterliche Gewalt. Rodiče by jistě měli mít právo své děti v případě nezbytí posílat na různé protidrogové prevence a terapie, a to i proti jejich vůli. V zacházení s některými komoditami - vstup do manželství, manipulace s nemovitostmi či drogami - by možná bylo bývalo smysluplné udržet starorakouskou hranici plné zletilosti v 21 letech - lidské mentální dospívání k odpovědnosti se od těch dob nepochybně nepřirychlilo.
Na drogách je typické, že značná část jejich přitažlivosti je dána už jejich zakázaností. Kdyby součástí školské výuky bylo obsáhlé povinné praktikum zacházení s psychotropními látkami a za vlastnění Jiráskových spisů v množství větším než malém hrozil mnohaletý kriminál, poměr by se asi obrátil a vidím svým vnitřním okem teenagery, opisující po nocích Psohlavce či Temno.
Předchozí větu míním jako žert a literární figuru jen z části - kdo by za viktoriánské éry říkal, že jednou, byť za sto padesát let, bude součástí základního školství sexuální výchova, sestávající z něčeho jiného než zákazů a varování, byl by nepochybně považován za blázna. Není také sebemenších pochybností, že nezvládnuté sexuálně-erotické problémy byly tehdy zdrojem řady neštěstí a vážného ohrožení mládeže. Karel Klostermann, zajisté autor v detailech neobyčejně věrný, líčí v jednom ze svých šumavských románů příběh mladíka, jemuž první milostný zážitek způsobí těžký mnohatýdenní horečnatě-delirantní stav, z něhož se zachrání jen proto, aby román mohl skončit happyendem. (Dobu, kdy občas doporučovanou prevencí bylo i večerní svazování rukou nezbedných pubescentů za zády, si už dnes těžko představíme.)
Pokračování * (3)
Dokončení * (1)
Drogový zážitek lze ztěžka označit jako něco prvoplánově příjemného, jako je dejme tomu pojídání malin. V tomto se drogy podobají jednak drogám "povoleným" - povšimněme si, jak odpudivá jsou první piva, cigarety, někdy i kávy - a do určité míry i jiným zábavám, na něž je nutno si zvyknout - sexu, opeře či koridě. Celkový společenský obraz požívání psychotropních látek ve společnosti je plný absurdit, tak jako je každá společnost v zásadě konglomerátem protimluvů, držených pohromadě nejspíše milostí Všemohoucího.
Zatímco zavedené drogy se po značném zdanění masově volně prodávají, ty zakázané jsou obdařeny značnými tresty - nahlédnutím do trestního zákoníku se lze poučit, že nedovolená výroba a distribuce psychotropních látek je trestná vězením na jeden rok až pět let, za přitěžujících okolností (mezinárodní gang, hmotný prospěch velkého rozsahu aj.) dokonce deset až patnáct let, což je sazba za vraždu prostou, třeba odstranění nepříjemné tchyně. V některých případech je tento rozpor obzvlášť pikantní - zatímco pivní pípy celostátně masově šumí, spadá konopí a jeho produkty do druhé zmiňované kategorie. Jak známo, dosti podstatný podíl pivní opojnosti je dán obsahovými látkami chmele, jejichž pryskyřičně nahořklá vůně a chuť i strukturní vzorce podezřele připomínají ony z nejblíže příbuzného rodu - chmel a konopí stojí v systému rostlin těsně vedle sebe a lze je na sebe i roubovat.
Alkohol, původce fatálních závislostí a řady chorob, jakož i rodinných rozvratů, se ve velkém destiluje i kvasí - i mírní muslimové upadají v pohoršení, vidí-li večerní evropská velkoměsta plná zvracejících a potácejících se opilců a věří pak trochu víc v prohnilost euroamerické civilizace. V řadě íránských zahrádek se naproti tomu bělá opiový mák. Je jistě pravda, že drogy "zavedené", které jakýmsi způsobem "žárlí" na ty nově příchozí, nadělají ve společnosti menší paseku - zatímco kořalka indiány ničila, peyotl k nim jaksi patřil. Zažil jsem několik pitek na islámském území a jejich výsledky byly rovněž krajně nepotěšitelné.
Je samozřejmě otázkou, zda cesta vede strategií striktního zákazu, a tudíž nebývalého zvýšení atraktivity, nebo pomalého přivykání (činnosti, které aktivně poškozují jiné, je ovšem nutno zakazovat striktně - např. krádeže, byť se ve většině společností více či méně kradlo). Neradostná bilance americké prohibice mezi oběma válkami ukazuje, zda se nejedná spíše o způsob, jak do určitého typu činností nakoncentrovat zločin, velké peníze i lidské utrpení, jaksi "stažené" odjinud - radostí i bolestí je v každé kultuře vždy zhruba asi stejně, mohou se víceméně jen přelévat.
Volný prodej "měkkých" drog zletilým jedincům státy typu Nizozemska v nejmenším nezruinoval a jejich benevolentní přístup k terapii těch "tvrdých", třeba podáváním náhražkových opiátů typu methadonu, také nevedl ke společenskému rozvratu. Vychrtlý morfinista v ošumělém kabátě patřil k obvyklému instrumentáriu pozdního Rakouska a první republiky, aniž se v tom spatřoval klíčový problém. Ten se tehdy viděl v degeneraci biologické i mravní a v sociálních otázkách (i morfinisté, dříve většinou lékaři či lékárníci, mohli v minulosti ještě po léta celkem nenápadně žít a pracovat, vzhledem k tomu, že nebyli vháněni do kriminálního podzemí).
Princip "předběžné opatrnosti" se v různých společenských oblastech aplikuje tak podivně, že by pozorovatel z Marsu nevycházel z údivu - zatímco jediná kráva s BSE vyvolá neuvěřitelnou lavinu přeopatrného a zřejmě zcela zbytečného zabíjení, jsou motorová vozidla i sportovní potřeby, prostředek mnohatisícového zmrzačení a úmrtí ročně, ke koupi zcela bez problémů. Jak by asi vypadala doprava, kdyby na ni byla aplikována srovnatelná opatrnost jako na oblasti jiné? Vidím okem své fantazie pancéřované státní autobusy řízené absolventem vysoké školy řidičské a vybavené stanicí první pomoci, jak rychlostí 40 km/h rozvážejí po kraji ty, jejichž cestovní žádost úřady vyřídily kladně (většina občanstva cestuje bezdůvodně sem a tam, ohrožujíc sebe sama, životní prostředí i zdroje).
Zatímco ještě v roce 1837 potřebovala Božena Němcová, tehdy Barbara Pankl, k uzavření sňatku doporučení a zevrubné dobrozdání o své mravní zachovalosti od vrchnostenského úřadu a její manžel jako státní úředník i povolení svých nadřízených, dnes je obdobný úkon mimo bedlivé oko byrokratické správy - ale i k malé přestavbě soukromého rodinného domku je svolení vrchnosti nutné podnes. Seznam by bylo lze libovolně prodlužovat - zatímco ve 20. letech byly morfin a kokain v kdekteré domácí lékárničce, dnes jsou v trezoru. Toluen, zdroj smrti řady teenagerů každý rok, je, jsa zařazen do kategorie "rozpouštědlo", ke koupi volně, nože a zápalky také.
Současný stav věcí dává společnosti pochopitelně jasnou představu o tom, co ji ohrožuje a co na ni číhá, i možnost vysloužit si ostruhy při boji s krakenem, jemuž se nezdá být nikde konec - že současná společnost díky nastavení svého sociálního systému vymírá, nechává všechny kupodivu klidnými.
Celá záležitost nápadně připomíná středověký a raně novověký boj proti kacířství, vedený se zcela srovnatelnou úporností. To, že dnes nehoří hranice, je dáno jen celkovým zmírněním trestů všech typů. Z jakého důvodu drogově závislý stejně jako kdysi kacíř hlodá přímo na kořenu společnosti? Oba přece ruinují pouze sebe samé a kdesi v koutečku si snují své bludy či prožívají své šalebně-falešné vize a nepřipravují nějaké násilí či převrat.
Narkoman se zjevně rouhá konzumnímu ideálu tím, že projevuje zájem jen o jeden jediný produkt a navíc zřejmě zpochybňuje objektivistické vidění světa, na němž civilizace západního typu stojí (minulé doby znaly a hledaly, na rozdíl od přítomnosti, převážně jen "jedy" ideologické, ať už to byly spisy Českých bratří či texty Charty 77). Také často, zejména v rámci "konopné" subkultury, "systémem" opovrhuje a rozhodně není státotvornou složkou. Je to ovšem činnost pasivní, na rozdíl od působení dávných hašaššínů v islámském světě, kteří pořádali i atentáty - odtud slovo asassin.
Že drogy vedou při dlouhodobém užívání, stejně jako alkoholismus, k oploštění osobnosti, lhavosti a dalším komplikacím "společenské použitelnosti" dotyčného jedince, je jistě pravda. Otázkou zůstává, zda dorostlý člen západní společnosti není kompetentní činit i to, co je jemu samému neprospěšné či škodlivé. V západní společnosti tradičně končila represivní opatření proti čemukoli, co aktivně nepoškozuje jiné, nějakým tolerančním patentem. Je velmi ošemetné zavádět či udržovat při životě zákony, které se masově porušují, neboť to otvírá dveře zvláštní "selektivní spravedlnosti", která se může, ale nemusí, snést na mnohé. Již staří Římané říkali: Leges sine moribus non valent. Volně přeloženo: Zákony bez jim odpovídajících mravů mnoho nepomáhají.
Je otázkou, zda by se z pasti drogového uřknutí nedalo vycouvat postupnou dekriminalizací - reálný svět je koneckonců jaksi přesvědčivější než syntetické "ráje" a většina společnosti by drogám nepochybně nepropadla, tak jako nepropadla hracím automatům, spiritismu či extrémním politickým stranám. Logickou, byť v praxi asi těžko zaveditelnou konsekvencí pro nebezpečné způsoby života - drogové a alkoholové závislosti, horolezectví, extrémnější formy motorismu aj., tedy to, co dotyčný pro svou obživu nutně "nemusí" - by byla nějaká vyšší sazba zdravotního pojištění či redukce poskytovaných služeb při sazbě stejné.
Nad prorockou knihou Aldouse Huxleyho Krásný nový svět (překládána též pod názvem Konec civilizace) je těžko potlačit myšlenku, zda cesta z drogového labyrintu nevede spíše přes hledání nějaké relativně neškodné a málo návykové látky, kterou by bylo možno i teenagerům s příslušnou přirážkou na jejich diskotékových ceremoniích oficiálně prodávat. Huxleyho vize pozdní konzumní společnosti, dokončená roku 1929, se do překvapivých detailů naplnila: k jím popisovanému světu patřila i soma - všeobecně distribuovaná droga neohrožující společenský chod. "Trocha somy stačí, když tě můra tlačí!" pravil reklamní slogan.
Nezapomínejme, že druhou velkou oblastí "legálních" drog jsou i rozmanitá antidepresiva a jiná psychofarmaka, bez nichž v některých zemích už víc než polovina obyvatel není schopna snášet radostnou skutečnost. Zakázané a úzkoprofilové komodity magicky přitahují, podobně jako nás kdysi lákaly cestování, knihy západních myslitelů či zapovídaná hudba, někdy zcela neúměrně svému skutečnému významu. Avšak ztratí-li přitažlivost některé chemikálie, co zakázat?
Odborník na pěstování marihuany zkoumá úrodu na jedné z nizozemských farem. Nizozemsko je od září 2003 vůbec první zemí na světě, kde se v lékárnách prodává marihuana jako lék na lékařský předpis. Doporučuje se, aby pacienti užívali marihuanu ve formě čaje nebo spreje.
________________________________________________________________________
Somrácká hymna
MF plus | 9.4.2004 | rubrika: Kultura - Retro | strana: 34 | autor: Jan Nejedlý
Slavná moderní lidová píseň, která se zpívala v 80. letech minulého století na melodii hitu
Lady in Black od skupiny Uriah Heep.
Za komunismu nemělo slovo somrák ještě vyhraněný význam ve smyslu žebrák z vlastní vůle, šlo spíše o majitele dlouhých vlasů, džínového kompletu, kecek, o příznivce decibelů a hlavně opozičníka vůči vekslákovi. Ostatně, v Somrácké hymně nejde o žádnou kontrakulturní ortodoxii, píseň je ze všeho nejvíc bizarní koláží dobového městského folkloru a somráctví tu slouží coby maskovací plachta drsně humorného fanfaronství. Existuje několik variant začátků tohoto songu, uveďme si s povolením c. k. mravnostní cenzury tento: "My jsme kluci z Moravy / a vzali jsme si do hlavy / že budem nosit dlouhý vlasy / džíny děravý. // My jsme starý somráci, / vyserem se na práci, / ať za nás makaj Rusáci, / my budem somrovat." Již v úvodu se do tradičního lidového odporu k práci (viz třeba Ručičky nebojte se, vy makat nebudete) provaluje vztek porobeného národa, který svou nemohoucnost vybíjí alespoň v přisprostlých písních. Ale to není jediná faseta Somrácké hymny. Z kubistické změti témat se vzápětí vynořuje hrůzný motiv: "Na přechodu pro chodce / Tatra drtí důchodce, / střeva tečou do kanálu, / kanál přetejká." Možná je to falešná stopa, ale když na začátku normalizace Olga Hepnarová úmyslně vjela náklaďákem do chodců na Strossmayerově náměstí, všech osm jejích obětí bylo důchodového věku... Další vývoj děje však naznačuje, že hnacím motorem písně je spíše radost z rýmů a dětinská snaha šokovat než nějaké reminiscence skutečných událostí. O nízkém věku tvůrců svědčí kupř. sloky: "My jsme chlapci z JúEsEj, / podporujem Bundesvér, / Bundesvér se vyplácí, / budou z nás žoldáci. // Mlátili mě řetězem, / abych šel do SSM / a já jim na to řek, / že už jsem v CIA - hej!" Úsměvně působí i socialistické představy o drogové scéně: "Ta dáma v černém žiguli, / zas fetovala čikuli, / čikuli jí nestačí, / a proto skotačí. // Máme doma algenu, / máme doma hašiš, / až to všechno vyfetujem, / půjdem zpátky za mříž." Mnohem uvěřitelnější je vzhledem k tehdejší úrovni zásobování - jedno z posledních čtyřverší: "Sparty nejsou k dostání, / bude z toho povstání, / bude z toho třetí / válka světová." Přes všechno kouzlo nechtěného se Somrácká hymna hluboce vryla do duší našich pionýrů a svazáků. Zpívat se však mohla jen mimo dosah oddílových vedoucích, kteří neměli ani Bundeswehr, ani CIA příliš v oblibě. Jen pro zajímavost: roku 2000 byla tato hymna zrekonstruována (19 zachovaných slok!) a přednesena na památném Večeru sprostých písní v žižkovském divadle Šuplík.
FOTO - "My jsme starý rockeři, / podobáme se zvěři, / lidi budem zabíjet / a pivo popíjet." |
|
|
|
