| breeder |
Vědci objevili mocného strážce nervového systému
Lidové noviny | 10.4.2004 | rubrika: Věda | strana: 20 | autor: Martin Vejvoda
Najdeme účinný lék proti epilepsii, věří badatelé. Pomoci jim má donedávna neznámý „hlídač“, který dovede ochránit mozek před nadměrným nervovým vzrušením.
Po staletí a možná i tisíciletí byla rostlina cannabis (známá také jako marihuana) pověstná nejen pro své narkotické účinky, ale také jako prostředek k léčbě epilepsie. Vědci však zjistili, že náš mozek produkuje při nadměrné nervové aktivitě látky s podobnými účinky. Říká se jim endocannabinoidy.
Antény v mozku
Mozkové buňky si mezi sebou intenzivně vyměňují informace prostřednictvím elektrických a chemických signálů. Tato aktivita je předpokladem pro správné fungování mozku. Každého člověka ale může potkat vypjatá situace, při které intenzita popsané výměny informací přesáhne určitou mez. Pak se mohou objevit bouřlivé reakce, například epileptické záchvaty.
V polovině sedmdesátých let začalo několik vědeckých skupin zkoumat antiepileptické účinky THC, látky obsažené v rostlině cannabis. Odborníci jí původně přisuzovali pouze schopnost bránit záchvatům. Až donedávna podceňovali její toxickou povahu.
Nynější výzkumy však odhalily, že THC způsobuje úbytek nervových buněk, může vyvolávat depresi nebo narušovat koordinaci tělesných pohybů. Rozsah negativních účinků závisí na velikosti dávky a druhu postiženého živočicha.
Vědci zjistili, že se THC v mozku pojí na takzvané cannabinoidové receptory. Tyto proteiny se podobají jakýmsi anténám, které zprostředkovávají účinky THC. Badatelé zatím objevili dva druhy těchto receptorů, CB1 a CB2. Sama existence antén ale napovídala, že mozek nejspíš vytváří látky, jež se na receptory pojí. Uvedená domněnka se potvrdila v roce 1992, když vědci objevili v mozku mastné látky na bázi kyselin, schopné vázat se na tyto receptory a aktivovat je. Mozek savců vytváří dva druhy těchto látek, anandamid a 2-AG.
Podobáme se myším nebo krysám?
Výzkumníci z psychiatrického institutu Maxe Plancka se společně s dalšími evropskými kolegy snažili zjistit, k čemu endocannabinoidy slouží. Když vědci geneticky ovlivnili pokusné myši tak, že jim cannabinoidový receptor chyběl, měly mnohem větší sklon k záchvatům než „normální myši“. Právě fakt, že u zvířat receptory chyběly, zapříčinil jejich zvýšenou citlivost na nadměrnou nervovou aktivitu, uvedli vědci v odborném časopise Science.
Tyto výsledky dokazují, že endocannabinoidy jsou významnou součástí obranného systému mozku před excitotoxicitou, tedy přílišným vzrušením nervů, které může vést k záchvatům a odumírání buněk.
Vědci u pokusných zvířat také zkoumali vytváření endocannabinoidů během zranění mozku. U obou těchto látek, anandamidu a 2-AG, prokázali jejich ochranný účinek. Zjistili však také, že se u různých živočišných druhů fungování tohoto ochranného systému liší. Například u myší se po těžkém zranění hlavy produkce 2-AG výrazně zvýšila. V mozku krys se naopak po zranění vytvářelo více anandamidu, ale hladina 2-AG zůstala stejná.
Tyto výsledky lze podle odborníků vysvětlit tím, že typ endocannabinoidů produkovaných poškozeným mozkem se liší v závislosti na druhu živočicha či na jeho stáří. Důležitou roli samozřejmě hraje také vážnost a způsob zranění.
V reakci na mozkové trauma produkují myši 2-AG, zatímco u krys se vytváří anandamid. Blíží se v tomto ohledu lidé více myším, nebo krysám? To zatím vědci nevědí.
Hlídači, kteří dovedou i uškodit
Jak vnitřní ochranný systém funguje? Když dojde k nervovému přepětí, tvoří se endocannabinoidy v mozkových buňkách a poté se pojí na receptory. Ty zabrání poškození, protože sníží vzrušivost neuronů.
Strážci našeho nervového systému však mohou i uškodit. Příliš dlouhé nervové vzrušení a následné podněcování cannabinoidových receptorů může totiž záchvaty způsobit tím, že zablokuje uvolňování neuropřenašečů GABA. Ty mají tlumicí účinek na přenos vzruchů mezi jednotlivými buňkami mozku.
Odborníci však přesto nepochybují o tom, že endocannabinoidy hrají významnou roli při ochraně mozku před nadměrným vzrušením nervů. Na základě těchto poznatků se nyní snaží vytvořit látky, s jejichž pomocí bude možné léčit nervové choroby, jako je třeba epilepsie. „Existuje sice široká škála léků proti epilepsii, jejich účinnost však je ,pouze’ 70 až 80 procent. Proto bychom měli hledat nové prostředky, které budou umět u lidí tyto záchvaty mírnit,“ podotýká doktor Beat Lutz, jeden z odborníků, kteří se na výzkumu podíleli. Vědci se zatím podařilo najít látku, která zvyšuje hladinu tělních cannabinoidů.
***
Existuje sice široká škála léků proti epilepsii, jejich účinnost však činí „pouze“ 70 až 80 procent. Proto bychom měli hledat nové prostředky, které budou umět u lidí tyto záchvaty mírnit.
________________________________________________________________________
anketa
Hranický týden | 9.4.2004 | rubrika: Téma drogy | strana: 5 | autor: Pavel Helísek
Jste pro legalizaci marihuany? Měli by být jinak postihováni držitelé měkkých a tvrdých drog?
Denisa Rolná, 17 let, studující: Tresty pro držitele měkkých a tvrdých drog by se určitě měly rozlišit. Byla bych také pro legalizaci marihuany, u které se prokázaly léčebné vlastnosti v případě některých nemocí, navíc není o nic víc škodlivější než tabák nebo alkohol.
Iva Pavlištíková, 17 let, studující: Tato problematika se mě moc netýká a ani se o ni nezajímám. Držení omamných látek by ale mělo být trestné. V případě marihuany, kterou kouří většina mladých lidí, by ale k nějaké úpravě v zákonu mohlo dojít.
Bohuslav Rybníček, 29 let, vedoucí KC Kappa Hranice: Když si společnost s něčím neví rady, tak to zlegalizuje a tím řekne, že je problém vyřešený. S legalizací jakýchkoliv drog pochopitelně nesouhlasím. Myslím si, jen to, že by měl být rozdíl mezi tresty pro lidi, kteří experimentují s drogami a těmi, kteří drogy vyrábí a distribuují.
Foto: Pavel Helísek
________________________________________________________________________
V rukou zákona skončili v regionu výrobci pervitinu i pěstitelé marihuany
Hranický týden | 9.4.2004 | rubrika: Téma drogy | strana: 5 | autor: (jar, pal)
Přerovsko - Třemi úspěšnými zásahy proti výrobcům a distributorům omamných látek se mohou za uplynulý rok pochlubit přerovští kriminalisté. V rukou zákona skončili čtyři výrobci amfetaminu z Přerova, trojice obchodníků s marihuanou z Lipníka nad Bečvou a majitelé chemické laboratoře na výrobu pervitinu v Týně nad Bečvou.
Tři mladé muže a jednu ženu z Přerova, kteří ve svém domě produkovali a pak prodávali zájemcům z celého Přerovska a Hranicka oblíbenou drogu pervitin, sledovali kriminalisté v průběhu celého loňského roku. Důkazy policisté získali při domovní prohlídce, kdy nalezli předměty a chemikálie potřebné k výrobě narkotik. „Kromě pervitinu byla čtveřice zásobována také hašišem, marihuanou a sušenými lysohlávkami,“ informoval velitel přerovské kriminálky Luděk Teufert. Hlavním podezřelým se při vyšetřování stal muž z Lipníka nad Bečvou, který nyní pobývá ve vazební věznici. Všichni však byli obviněni z nedovolené výroby a distribuce omamných a psychotropních látek, za což jim hrozí až pět let vězení.
Horké chvíle nyní zažívá i trojice mladíků z Lipníka nad Bečvou, které vloni na podzim polapili přerovští policisté. Jeden z nich totiž zasadil, zdárně vypěstoval a sklidil minimálně devatenáct rostlin konopí setého známého jako marihuana. Protože chtěl velké množství kuřiva zpeněžit, část úrody prodal dvojici mužů. „I v tomto případě padlo obvinění z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek. Provinilci jsou však stíháni na svobodě,“ uvedl Luděk Teufert.
Nejčerstvější úspěch zaznamenali policisté letos v březnu, kdy zatkli trojici výrobců a distributorů pervitinu v Týně nad Bečvou. „Muži měli ve svém domě chemickou laboratoř a látky používané k produkci amfetaminu a zásobovali narkomany z Přerova a Hranic,“ sdělil Teufert.
________________________________________________________________________
Tři muži se zodpovídají z obchodu s marihuanou
Mladá fronta DNES | 10.4.2004 | rubrika: Jižní Morava | strana: 1 | autor: (jč)
Kurdějov - Několikaleté vězení hrozí třem mladíkům, kteří spolu obchodovali s marihuanou.
Dvaadvacetiletý muž z Břeclavska zprostředkoval dvěma o něco mladším mužům z Frýdku-Místku na severní Moravě koupi více než 86 gramů marihuany. Drogu trojice koupila za tři a půl tisíce korun v polovině února v noci v Kurdějově na Břeclavsku.
Totožnost prodejce se policistům zjistit nepodařilo. Zprostředkovatel dostal za transakci jako odměnu přes dvanáct gramů konopí.
"Na trestnou činnost všech třech mladíků přišli při důkladné kontrole policisté z Kyjova, kteří mladíky jedoucí v autě stejného dne zastavili a drogy u nich našli," řekla mluvčí břeclavské policie Kamila Haraštová.
Zprostředkovatel může být potrestán až pěti lety vězení, oběma kupcům hrozí až dvouletý pobyt za mřížemi nebo peněžitý trest.
________________________________________________________________________
Policisté stíhají muže za prodej marihuany
Mladá fronta DNES | 10.4.2004 | rubrika: Brno | strana: 1 | autor: (jč)
Krátce DNES
Brno
Až pětileté vězení hrozí jedenadvacetiletému mladíkovi z Brna. Kriminalisté jej stíhají za to, že zhruba rok prodával ve městě marihuanu. "Zadrželi jsme ho krátce po tom, co předal stejně starému mladíkovi na ulici tři gramy marihuany," řekla brněnská policejní mluvčí Jana Šípková.
________________________________________________________________________
Pěkně drahá marihuana
Blesk | 10.4.2004 | rubrika: Morava | strana: 4 | autor: (mh)
BRNO - Silnou a poněkud zapáchající marihuanu, tzv. skunkovku, prodával už delší dobu mladík (21), kterého zadrželi policisté z oddílu Toxi. "Drogu prodával v Brně po dobu nejméně jednoho roku. Nyní mu hrozí vězení až do délky pět let," uvedl policejní mluvčí Jana Šípková. Při zadržení měl u sebe mládenec 11 gramů »trávy« a také gram sušených lysohlávek. Na marihuaně si zřejmě slušně vydělával. Prodával ji po 250 korunách za gram.
________________________________________________________________________
ČT: Policie zatkla v Krkonoších dva dealery hašiše
Zpravodajství ČTK | 10.4.2004 | 15:02 | rubrika: Právo a krimi - Praha, Středočes. kraj, ČR | autor: MKV
(rozšířeno o informace policejního prezidia, upraveno)
PRAHA 10. dubna (ČTK) - Detektivové Národní protidrogové centrály zatkli v neděli 4. dubna dva muže ve věku 23 a 25 let, kteří v Peci pod Sněžkou distribuovali hašiš. Při zásahu zajistili zhruba tři kilogramy drogy. Zadržení pracovali jako sezonní zaměstnanci na Lidické boudě a hašiš nabízeli především turistům. Informovala o tom dnes Česká televize.
Oba pachatelé jsou ve vazbě a hrozí jim trest až deset let odnětí svobody, sdělila ČTK mluvčí policejního prezidia Blanka Kosinová.
"Distribuce probíhala buď tak, že si zájemce o hašiš domluvil schůzku v Peci pod Sněžkou, nejčastěji v místním podniku Bohatýr, nebo si pro omamnou látku dojel až na Lidickou boudu," uvedla Kosinová. Bouda je od Pece pod Sněžkou vzdálena asi deset minut jízdy na sněžném skútru.
Třiadvacetiletého mladíka policisté zadrželi, když sjížděl po sjezdovce do Pece pod Sněžkou a v batohu na zádech měl necelé tři kilogramy hašiše. "Při zatýkání se doznal, že přijel hašiš prodat za 370.000 korun a že již v minulých dnech prodal nejméně tři kilogramy této drogy," uvedla Kosinová.
Jeho společník byl zatčen přímo na Lidické boudě. Při domovní prohlídce zde detektivové zajistili dalších asi 300 gramů hašiše a nevelké množství sušené marihuany. Muži se policistům přiznali, že za peníze vydělané prodejem drogy chtěli na celé léto odcestovat do Španělska.
mkv kš
________________________________________________________________________
Policie obvinila krnovského streetworkera z distribuce drog
Zpravodajství ČTK | 9.4.2004 | 14:12 | rubrika: Právo a krimi - Ostravský kraj | autor: DVC
BRUNTÁL 9. dubna (ČTK) - Z prodeje drog bruntálští policisté ve čtvrtek obvinili dvaatřicetiletého streetwokera krnovského K- centra, který měl v ulicích města pomáhat narkomanům. Podle kriminalistů ve svém bytě vypěstoval marihuanu a tu pak sám kouřil nebo předával dalším uživatelům. Navíc údajně v několika případech nakupoval pro vařiče pervitinu léky potřebné pro výrobu drogy. Ředitelka krnovského kontaktního centra Martina Mezírková ČTK řekla, že věří v nevinu svého zaměstnance.
Společně s pracovníkem centra policisté zatkli i další tři členy organizované skupiny ve věku od 26 do 29 let. Všichni skončili ve vazbě a vyslechli si obvinění z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. "Byli navzájem provázaní," řekla ČTK mluvčí bruntálské policie. Dodala, že se věnovali pěstování konopí a prodeji pervitinu.
Policisté při zatýkání podezřelých zajistili větší množství rostlinné hmoty. "Expertiza potvrdí, zda se jedná o marihuanu. Našli i další předměty, které mohly sloužit k užívání či přechovávání drog," řekla mluvčí.
"První mou reakcí bylo, že mu dám výpověď," připustila Mezírková. Dodala ale, že po zvážení všech okolností dospěla k opačnému názoru. "Postavíme se za něj a dostane neplacené volno. Nepředpokládám, že by to udělal. Pracuje u nás rok a za tu dobu bych si všimla, že něco bere," řekla. Dodala, že obviněný pracovník byl v minulosti narkoman a několikrát byl v souvislosti s drogami souzen.
"Poslední tři roky podle nás nic nebral. Založil si rodinu a má dvouletou dceru. Myslím, že není tak hloupý, aby se do něčeho namočil," řekla s tím, že byl nejlepším terénním pracovníkem, který v centru pracoval. "Dávali jsme jej za vzor. Připouštím, že měl mezi uživateli drog výborné kontakty. Nevěřím však, že by v tom jel," dodala Mezírková.
Krnovské K-centrum je občanským sdružením, které finančně podporuje město. "Letos jsme jim na činnost dali 200.000 korun," řekl ČTK pracovník odboru vnějších vztahů krnovské radnice Oldřich Mičan. Odmítl se ale vyjádřit k případu stíhaného streetworkera. "Dokud nebude odsouzen, je pro nás nevinný. Navíc nemáme žádné informace. Nejsme schopni posoudit jeho provinění," řekl.
Dodal, že pro městě je činnost centra prospěšná. "Nevěnují se jen narkomanům. Jsou schopni se zaměřit na všechny patologické jevy. Věnují se hodně i prevenci," dodal.
David Moravec jpt
________________________________________________________________________
Trochu černobílá "Válka drogám"
Mladá fronta DNES | 13.4.2004 | rubrika: Střední Morava | strana: 3
Jak to vidí
Jan Polanský
ředitel Kontaktního a krizového centra Kappa v Přerově
V posledních týdnech se rozhořela malá, ale v možných důsledcích jistě významná "Válka drogám". Vyhlásili ji čelní představitelé KDU-ČSL. Kdo se o tuto záležitost zajímal, musel asi uznat, že zní rozumně - omezit drogovou dostupnost, zvýšit tresty drogovým dealerům, snížit problémy společnosti... Ano, je to rozumné, ale je to stejné jako to, o čem se hovoří obecně a bez humbuku v odborných kruzích stále. "Válka drogám" nabízí přímočará řešení - černá je černá a bílá je bílá. Ale vše není tak triviálně jednoduché. Dosavadní koncepce protidrogové politiky ČR se sice nenazývá emotivně "Válkou drogám", ale může přinést objektivní, efektivní a ekonomické řešení drogové problematiky, neboť nabízí "Racionální protidrogovou politiku". Tedy nikoli politickou, ale odbornou a sociálně-zdravotní. Již dlouho čekám na zavedení jednotného, jasného a funkčního systému v oblasti zajištění drogových služeb v naší zemi. A cesta, kterou se snaží prosadit Rada Vlády pro koordinaci protidrogové politiky, je cestou správnou a společensky prospěšnou. S vyrovnanou měrou prevence i represe, s ohledem na naše možnosti a dosavadní vývoj. Doufám, že vše tak i bude dále pokračovat.
________________________________________________________________________
Někteří policisté se bojí, že evidence odradí informátory
Právo | 10.4.2004 | rubrika: Kronika dne | strana: 4 | autor: (apb)
PRAHA - Kriminalisté nejsou nadšeni záměrem policejního prezidia zavést ústřední evidenci policejních informátorů. Tvrdí, že to tajné spolupracovníky odradí. Dvacet a více let sloužící policisté uvedli, že centrální evidence je návratem před listopad 1989.
Informaci o chystané evidenci přinesla pondělní Mf Dnes.
"Záměr jsme připomínkovali na přelomu loňského a letošního roku. Varovali jsme policejní prezidium, že zavedení centrální evidence policejních agentů bude znamenat až stoprocentní úbytek informátorů," řekl Právu nejmenovaný zkušený pražský kriminalista. Uvedl ale, že před listopadem 1989 centrální evidence tajných spolupracovníků kriminálky existovala.
"Budovala se podle stejných principů jako agentura tajných spolupracovníků bývalé Státní bezpečnosti. Zveřejnění seznamů spolupracovníků StB podlomilo důvěru ve schopnost agenty utajit. Přitom mnohdy riskují život," poznamenal kriminalista. Na dotaz, zda někdy došlo k úniku informací z centrální evidence policie (bývalé Veřejné bezpečnosti, pozn. red.), však odpověděl, že si takový případ nepamatuje: "Ovšem po listopadu 1989 mnozí z policie odešli i se seznamy agentů do soukromé sféry. To taky způsobilo krizi důvěry."
Vztahy jsou vždy osobní povahy
Jiný kriminalista z Brna za hlavní vadu záměru označil starou zkušenost: "Nikdy jsem své nejlepší informátory nenechal zaevidovat kvůli jejich ochraně a taky z osobních důvodů. Prostě jsem je nechtěl komukoli přenechat. Získat kvalitního informátora je totiž problém," vysvětlil. Upozornil, že vztahy s informátory jsou vždy osobní povahy. "Myslím si, že nejsou převeditelné na více policistů," dodal. Ředitel Národní protidrogové centrály (NPC) Jiří Komorous obavy kriminalistů označil za legitimní. "Naprosto je chápu. Problém má však i druhou stranu mince. Tou je míra efektivity využití informátorů. Získávají se velmi těžce. Přitom není žádný přehled, kdo z informátorů a v jakém prostředí pracuje," řekl Komorous.
Za nedostatek označil, že si každý policista žárlivě střeží svého informátora, takže se stává, že do prostředí, ve kterém už informátoři jsou, musí jiné policejní služby zbytečně znovu pronikat.
"Je to nákladné, náročné na čas a neefektivní. Může to vést i ke kolizi informátorů, policistů, různých policejních služeb," míní šéf NPC.
"Osobně se centrální evidence neobávám," zdůraznil Komorous s tím, že svůj názor opírá o zahraniční zkušenosti zemí, kde jsou informátoři úspěšně využíváni různými službami k plnění různých úkolů.
________________________________________________________________________
Jak poznáte, že vaše dítě fetuje
Blesk | 13.4.2004 | rubrika: Servis | strana: 10 | autor: (vtk)
Obvyklá doba závislosti na drogách před prvními zdravotními a psychickými problémy (a často před vyhledáním odborné pomoci) jsou zhruba dva roky. Poznat na dětech bezprostřední účinky drog je pro rodiče velmi těžké. Příznaků bývá více a nemusí být odlišné od běžných projevů dospívání. Proto je zapotřebí si dětí pozorně všímat delší dobu.
V prvních fázích závislosti se dotyčný většinou chová normálně. Teprve po nějaké době je možné konstatovat, že se syn nebo dcera změnil.
Některé společné příznaky:
* Neomluvené hodiny ve škole či absence v zaměstnání. Změna oblečení, určitá četba a hudba související s drogami.
* Příbuzní nacházejí drogy nebo pomůcky k jejich zneužívání (injekční jehly a stříkačky, lžičky, speciální dýmky, papírky k ručnímu balení cigaret, obaly od léků, láhve od alkoholických nápojů apod.)
* Výrazné změny v chování, agresivita.
* Intoxikace drogou.
* Krádeže v domácnosti a půjčování si peněz.
* Lhaní a tajnůstkaření.
* Náladovost a podrážděnost.
* Předtím zdravě vyhlížející kluk či dívka začnou vypadat neduživě.
* Tendence odcházet z domova na delší dobu bez vysvětlení.
* Větší nejasné finanční výdaje.
* Podrážděnost a nervozita.
* Problémy s úřady, případně i se zákonem (krádeže, prodej drog, agresívní chování během intoxikace apod.)
* Náhlé zhoršení prospěchu i chování ve škole nebo problémy na pracovišti.
* Zájmy a záliby nesouvisející s drogami ustupují do pozadí.
* Náhlé zhoršení vzhledu a péče o zevnějšek.
* Blízký přítel nebo přítelkyně dítěte užívá návykové látky nebo nadměrně pije alkoholické nápoje. Nastala změna či ztráta kvalitních přátel, dochází ke vzdalování se od normálních vrstevníků. U dětí a dospívajících je časté napojení se na nevhodné, často starší přátele. To je velmi závažný příznak.
Nejčastější drogy
* Marihuana - slangově »tráva«, »marjánka«... Vzhled: Tenké, ručně balené cigarety s tmavě zeleným obsahem. Při kouření podobný zápach, jako když se pálí bramborová nať.
Projevy: Poruchy vnímání a paměti. Zarudlé spojivky. Častý smích, nesmyslné poznámky, neklid. Zvýšená chuť k jídlu. Pot i kůže jemně zapáchá po spálené trávě. Po odeznění intoxikace útlum a spavost.
* Pervitin - slangově např. »perník«, »péčko« aj. Vzhled: Prášek např. v malé obálce velikosti asi většího obalu na žiletku („psaníčko“). Společně s marihuanou patří u nás k nejoblíbenějším drogám.
Projevy: Nadměrná, nesmyslná aktivita. Zrychlená mluva. Rozšíření zornic. Pocity pronásledování. Poruchy spánku. Pak často deprese nebo spánek.
* Heroin - slangově např. »hérák«, »háčko« Vzhled: prášek Projevy: celkový útlum, zúžení zornic, zpomalený dech, zhoršený úsudek i paměť
***
Kde najít pomoc
Ptáme se MUDr. Jiřího Presla ze střediska Drop in : „Rodiče by v těchto případech neměli panikařit. Je třeba si uvědomit, že problém pravděpodobně nevznikl ani včera ani předevčírem a ani jeho vyřešení nebude pravděpodobně okamžité. Je tedy čas si postup pořádně rozvážit. Vprvé řadě doporučuji uvědomit si všechna fakta, která s objevem drog souvisí, uvědomit si vzniklé problémy v rodině i problémy samotného dítěte. Zkrátka ujasnit si celkový obraz současné situace a její skutečné závažnosti. Je jistě rozdíl v nálezu cigarety s marihuanou a zjištěním rozpíchaných paží po opakovaných aplikacích heroinu. Dále je nutné opatřit si informace o možných postupech - nejlépe od profesionální organizace, která se léčbou zabývá. Zajít tam, konzultovat, pokusit se s nimi najít optimální postup. A pokud se k nějakému rozhodneme, pak musíme být v jeho dodržování skutečně důslední. Jen tak může být zvolená letoda účinná. Zařízení, která se touto problematikou zabývají, jsou dnes již v každém větším městě. Doporučuji podívat se na internet.“
***
Může se hodit
Rodičům dobře poslouží například také kniha MUDr. Karla Nešpora: Vaše děti a návykové látky. Vydalo ji nakladatelství Portál a obsahuje mimo jiné i četné dotazníky, jimiž lze otestovat výchovný styl. Kniha Alkohol, drogy a vaše děti z pera téhož autora je již bohužel rozebrána, ale můžete ji najít na internetové adrese www.plbohnice.cz. Užitečným pomocníkem je multimediální CD-Rom Drogy smrtelné nebezpečí z nakladatelství Grada.
Nabízí pomoc rodičům a vychovatelům, ale především je určen pro věkovou skupinu 12 18 let.
________________________________________________________________________
Narkomani si oblíbili pervitin a marihuanu
Plzeňský deník | 10.4.2004 | rubrika: Plzeňsko | strana: 9 | autor: JAN SKALA
Nejběžnějšími drogami, které užívají plzeňští narkomani, je marihuana a pervitin. Drahý kokain a heroin se v Plzni vyskytují jen zřídka.
Plzeň - Marihuana a pervitin jsou nejoblíbenějšími drogami mezi plzeňskými narkomany. Především obliba konopí stoupá rok od roku. Společně s ní vzrůstá i poptávka po extázi, kterou odborníci označují jako taneční drogu. Z průzkumů, které každoročně dělá Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, vyplývá, že alespoň jednou v životě vyzkoušelo nelegální látku přes milion obyvatel ve věku od 15 do 64 let.
Ze statistik monitorovacího střediska vyplývá, že v celé České republice vyzkoušela marihuanu celkem polovina mladých lidí ve středoškolském věku, tedy od patnácti do devatenácti let. Patnáct procent z nich konopí užívá pravidelně. Plzeň z těchto statistik bohužel moc nevybočuje.
Mnohem horší a pro jedince i společnost nebezpečnější jsou takzvané "problémové drogy". Mezi ně se řadí zejména pervitin, kokain, heroin a LSD. V poslední době se trochu snižuje počet studentů a učňů, kteří mají více než jednu zkušenost s problémovými drogami, ale neustále narůstá obliba rekreačního užívání marihuany.
Právě K-centrum pomáhá drogově závislým jedincům jejich stav řešit. "Zprostředkováváme jim léčbu, pro kterou využíváme státní i jiná zařízení. Pro každého klienta se hodí jiný typ léčby. Všechno závisí na tom, jak dlouho ten člověk drogy užívá, jakým způsobem je užívá, jaké je jeho sociální zázemí, a na řadě dalších věcí," řekla vedoucí plzeňského K-centra Karolína Vodičková. Dodává, že organizace spolupracuje také s rodiči dětí, které už mají zkušenosti s návykovými látkami.
Právě pervitin je jednou z nejnebezpečnějších drog, protože při dlouhodobém užívání dochází k rozpadu osobnosti závislého člověka a psychickým poruchám. Tato amfetaminová látka také ničí životně důležité orgány.
Podle plzeňských policistů řeší muži zákona případy hlavně ve spojitosti s pěstováním a následným prodejem marihuany a výrobou a distribucí pervitinu. "Za minulý rok jsme řešili 32 případů neoprávněné výroby a držení omamných a psychotropních látek. Drtivá většina těchto případu byla objasněna," uvedl mluvčí plzeňských policistů Petr Kovář.
Dodal, že se v západočeské metropoli jen velmi zřídka policisté setkají s kokainem nebo heroinem.
________________________________________________________________________
Bývalý toxikoman varuje: „Drogy jsou jízdenkou do pekel“
Hranický týden | 9.4.2004 | rubrika: Téma drogy | strana: 5 | autor: Martin Pjentak
Hranice - Nebylo snadné domluvit si rozhovor s bývalým dlouholetým toxikomanem. Po náročném vyjednávání mě nakonec jeho přítelkyně vpouští do bytu. Vcházím do potemnělého obývacího pokoje, kde jsou i za bílého dne stažené rolety. „Ještě než začnu vyprávět, potřebuji cigarety, aby se mi dobře mluvilo,“ říká třicetiletý René, který tvrdí, že je už rok a půl na metadonové substituční léčbě. Přistupuji na jeho podmínku, dávám mu peníze a jeho dívka jde koupit krabičku cigaret.
„Začal jsem už ve čtrnácti letech kombinováním prášků a alkoholu. To bylo za komunistů a tvrdé drogy kromě pervitinu tady ještě moc nebyly,“ vypráví bývalý toxikoman. Revoluce na sebe nenechala dlouho čekat a tím se otevřel trh drogovým mafiím. „Jezdil jsem do Prahy a tam nabízeli heroin na každém rohu. Hodně kvalitní, aby si co nejvíce lidí vytvořilo návyk,“ vzpomíná muž. Netrvalo dlouho a heroinu zcela propadl. Život s touto drogou mu s krátkými přestávkami vydržel deset let.
„Ty přestávky jsem si vyabstinoval. Trvaly několik týdnů nebo měsíců, stejně jsem ale mezitím chlastal nebo bral pervitin. První absťák byl ale šok,“ pokračuje ve vyprávění René. „Vždycky jsem ale do toho šel s vědomím, že si heroin znovu dám.“
Abstinenční syndrom, postrach každého toxikomana, jsou podle něj dvěma týdny nekonečných muk. „Horké pálení se střídá s zimou, zvracení, nemůžeš chodit, spát, jíst, vůbec nic,“ popisuje René průběh absťáku. Když pak skončí příznaky fyzické závislosti, psychická závislost zůstává nadále.
Kvůli heroinu žil v Praze, byl zde nejsnadnější přístup k droze a daly se tu sehnat peníze. „S výjimkou prostituce jsme získávali prachy, jak to šlo. Hlavně somrováním,“ vypráví muž. Zlatým dolem bylo podle něj hlavní nádraží, kde se dalo denně vyžebrat několik tisíc korun. Tolik potřeboval na pokrytí svého návyku, který byl až tři gramy heroinu denně, návyku své přítelkyně a dalších nákladů. „Spali jsme většinou na ulici nebo v umývárně na hlavním nádraží. Aby nás tam pustili, potřebovali jsme další peníze,“ svěřuje se bývalý toxikoman.
Peripetie, které člověka závislého na droze potkávají, jsou až neuvěřitelné. „Na okraji Prahy existovala místa, kde se prodávaly drogy ve velkém. Sjížděly se tam desítky toxikomanů a ti si tam drogu rovnou aplikovali. Všude byly poházené použité jehly, nebylo ani kam stoupnout,“ říká René a pokračuje ve vyprávění: „My, když jsme tam koupili heroin, tak jsme jeli rychle pryč, aby nás někdo neobral. V zimě třeba na nádraží do umýváren. Musel jsem se trochu zahřát a potřeboval hodně času, aby si mohl drogu píchnout. Nebylo to jako zamlada, kdy jsem si mohl píchnout na záchodě ve vlaku, výhybka, nevýhybka.“
Život s drogou byl však čím dál tím horší. „Ke konci jsem už nic necítil, musel jsem si dát heroin jen proto, aby mi nebylo špatně. Šestkrát mne po předávkování odvezla rychlá,“ vypráví René.
Cestu ven z bludného kruhu našel díky možnosti metadonového substitučního programu, který nastoupil v září 2002. „V tom mi strašně moc pomohl Honza Polanský z přerovského K-centra. Nebýt toho, že mi pomohl vyřídit všechny náležitosti, tak nemám šanci program nastoupit. Za to jsem mu moc vděčný,“ říká René. Program je dobrovolný, podmínkou je nevzít po dobu jeho trvání opět drogu. „To se mi zatím podařilo. Heroin je pro mne minulostí, je to jen cesta do pekel. Kdo si umí poručit, tomu řeknu, ať to nikdy nezkouší. Na začátku totiž nikdy nevíte, co přijde potom,“ míní bývalý toxikoman.
Heroin patří k nejtvrdším a nejnebezpečnějším drogám.
Ilustrační foto: Jindřich Štreit
________________________________________________________________________
V Hranicích je 600 toxikomanů, sehnat ve městě drogy není problém
Hranický týden | 9.4.2004 | rubrika: Téma drogy | strana: 5
Hranice - Sehnat drogy v Hranicích není žádný problém. Snad i proto patří se svými dvaceti tisíci obyvateli k městům s největším počtem narkomanů na Přerovsku, kde je celkem v evidenci kolem šesti stovek experimentátorů. Přímo v Hranicích jich je evidováno minimálně dvě stě, podle odhadů však má s drogami zkušenost až šest set. Navíc se stále snižuje věk uživatelů návykových látek a není neobvyklé, když fetují i děti.
"Celkový počet místních narkomanů je těžko odhadnutelný. Mnoho lidí se u nás objeví jenom jednou, chtějí se pouze na něco zeptat a dále je neevidujeme. Odhaduji, že počet experimentátorů a uživatelů drog je v Hranicích třikrát vyšší, než o jakém hovoří aktuální statistiky," sdělil Bohuslav Rybníček, vedoucí Kontaktního centra Kappa v Hranicích, které nabízí pomoc lidem s drogovou závislostí.
Vedle nárůstu experimentátorů s návykovými látkami je alarmující také jejich nízký věk. "Za tři roky, kdy jsem v hranické Kappě působil jako terénní pracovník, jsem zaregistroval, že věk uživatelů začíná klesat. Jednak to bylo dáno tím, že většina ze starších narkomanů zemřela a místní drogová scéna se omladila. Přispěla k tomu však i dobrá dostupnost návykových látek," vysvětlil bývalý streetworker Ivo. Podle něho je navíc u mladších experimentátorů větší možnost, že svou závislost odhalí příliš pozdě. "První krok k řešení jakéhokoliv problému je ten, že si ho člověk uvědomí. Mladí lidé ale nemají rádi, když je někdo poučuje. Myslí si, že je všechno v pohodě a ničeho se nemusí obávat," řekl Ivo.
Přes všechna nebezpečí spojená s konzumací drog stále většina mladých lidí neodolá a propadne alespoň jednou kouzlu zakázaného ovoce. "Trávu kouří skoro každý, tak proč nevyzkoušet něco jiného. Mladí se prostě nudí, proto vyplňují volný čas podobnými experimenty," domnívá se sedmnáctiletý student hranického gymnázia. To se však nemusí vyplatit. "Drogy za to nestojí. Vím, o čem mluvím, protože jsem sám s přestávkami bral heroin deset let. Kdo se umí poslechnout, ať do toho nejde," varuje třicetiletý René z Hranic, který už rok a půl abstinuje.
Služeb Kontaktního centra Kappa v Hranicích mohou využívat všichni, kteří si uvědomí, že je začíná ohrožovat drogová závislost. V boji s ní jim mohou pomoci kontaktní pracovník Tomáš Luběna (vlevo), vedoucí centra Bohuslav Rybníček a sociální pracovnice Dana Klvaňová.
Foto: Pavel Nelásek
________________________________________________________________________
Rodinný drogový gang se schází v cele
Ústecký deník | 10.4.2004 | rubrika: Ústecko | strana: 15 | autor: TOMÁŠ PRCHAL
Ústí nad Labem - Další tři členové rodinného drogového gangu skončili v policejní cele. Kriminalisté jim prokázali, že nejméně od počátku dubna do středy prodávali narkomanům v centru města heroin a pervitin.
Podle mluvčí ústecké policie Veroniky Beranové jde o 49letého muže se stejně starou družkou a jejich 24letého syna. "Zadržený pachatel je bratrem muže, který byl zatčen koncem března v Trmicích. Obě skupiny měly stejný zdroj drog. Nyní kriminalisté pracují na odhalení jejich kompliců," řekla policistka.
Při domovní prohlídce policisté zadrželi zatím neupřesněnou částku peněz a předměty sloužící k distribuci narkotik. "Drogy jsme u nich nenašli žádné. Trojice je stačila prodat. Navíc dnes u sebe dealeři nenosí velké zásoby drog," řekl kriminalista z protidrogového týmu.
U zmíněného významného dealera v centru Trmic policie v březnu našla při prohlídce v moderně zařízeném bytě na pět set tzv. psaníček s pervitinem, která si schovával v lednici. V obývacím pokoji měl v nábytkové stěně přes 100 000 korun v hotovosti včetně digitální váhy na drogy. Muž se svojí ženou, oba na podpoře, si navíc nedávno koupili ojetý vůz Opel Omega za 230 000 korun.
________________________________________________________________________
Spolek sbírá netradiční nápady
Plzeňský deník | 13.4.2004 | rubrika: Plzeňsko | strana: 10 | autor: TEREZA MAIXNEROVÁ
Plzeň - Technické konopí jako řešení nezaměstnanosti a problémů venkova, auto na vodní pohon, rakovina - utajované objevy. To jsou jen některé z netradičních myšlenek a projektů, které se v Plzni snaží prosadit sdružení Lidé lidem.
"Shromažďujeme dobré myšlenky a projekty, které mohou zlepšit život lidí," říká Oldřich Lukáš ze sdružení. Připouští, že mnohé z nich už se jejich autoři pokusili prosadit. Většinou marně. "Ministerstva poděkují za dopis a tím komunikace končí. Místní úřady a politici jsou vstřícní, ale zas je problém s penězi," říká Lukáš.
To prý dokazuje třeba nápad oživit centrum Plzně. Sdružení chtělo vystavět na pěší zóně ozvučené pódium, kde by představovalo denně talentované děti, mladé umělce i lidi, kteří umějí něco zajímavého. "Okolo mohli jezdit turisté v kočáru na vyjížďky centrem... Náklady by ale vyšly asi na 300 tisíc korun za techniku, reklamu, letáky a honoráře účinkujícím. Z projektu sešlo," říká Alois Mach.
Sdružení nabízí zájemcům také unikátní plány na přestavbu aut. Ta může pohánět místo benzinu voda. Zařízení prý zvládne sestrojit šikovný laik, naftařská lobby ale z obav před krachem brání odzkoušení. "Plány dáme zájemcům zdarma k dispozici každému," říká Lukáš. Podle některých odborníků však nemusí navrhované zařízení fungovat.
Sdružení také ví, jak zachránit zemědělství. Zlomem pro hospodářství a nezaměstnanost by mělo být pěstování technického konopí. "Na světě je na 50 tisíc výrobků, které z něj lze vytvořit - papír, látky, celofán, kosmetiku, cukrovinky, pivo, skříně počítačů... Zneužití pro výrobu marihuany nehrozí, protože obsahuje jen dvacetinu psychotropní látky THC, takže je nepoužitelné," upozorňuje Lukáš. Domnívá se, že státní podpora pěstování konopí by znamenala zvrat pro hospodářství, umožnila by revitalizaci venkova, snížila nezaměstnanost a vedla k rozvoji podnikání.
Lukáše nenechává chladným ani zdraví lidí. Tvrdí, že ví, jak účinně léčit rakovinu. Lékařští obchodníci však o tom prý nechtějí slyšet. "Chceme podobné myšlenky představovat veřejnosti," plánuje Lukáš.
________________________________________________________________________
Hašiš skončil na hranici
Květy | 8.4.2004 | rubrika: Stalo se | strana: 4 | autor: Připravily tam a hösch, Snímky ČTK a JIŘÍ JANOUŠEK
Afghánský voják hlídal vatru, na níž byl 31. března v Kábulu spálen hašiš a opium v hodnotě přes 1 milion amerických dolarů. Boj s překupníky surového opia se spolu s obnovou Afghánistánu stal hlavním námětem dvoudenního summitu, který týž den začal v Berlíně.
________________________________________________________________________
S OPIEM K ALLÁHOVI
KOKTEJL | 1.4.2004 | rubrika: Téma | strana: 78 | autor: JIŘÍ SLADKÝ
VŠE O IRÁNSKÉM FENOMÉNU
Sedíme mezi bílými stěnami. Výklenky jako vestavěné police, kaligrafický citát z Koránu, trocha obrázků, květin, polštáře a koberce. Šest dcer pana Alikordího přináší pomůcky, kotlík a do něj kousky dřevěného uhlí, dýmku a čaj. Bez těchto artefaktů nemůže domácí seance začít. Báfúr, opiová dýmka, se tu sice kouří několikrát týdně, ale všechny ty nazdobené pomůcky, obřadní úkony a vědomí mezní situace vytvářejí z kouření barvitý rituál, naplněný tajemstvím a neuchopitelnou magií. Zpravidla okusí i host a neznamená to ti nic jiného, než když vám na Slovácku nalijí pohárek slivovice.
PŘÍPRAVA RITUÁLU
Terjag (perský výraz pro opium, čti "terják") patří tady na jihovýchodě Íránu k životu jako růženec a každodenní modlitba. Je-li Írán zemí opia, platí to o zdejší provincii Kermán dvojnásob. Pro někoho je to lék, pro druhé způsob, jak naplnit Část dne. Většinou vítaná příležitost, jak posedět s přáteli, nemyslet na frustrace a vstřebat rány, patřící k drsnému životu v poušti Lút. Práce v oáze ostatně vždy měla svůj odvěký rytmus: pomalý, ale pravidelný. Stejně tak je to s opiem. Kuřák se pohrouží do svých myšlenek a čeká na pocit uvolnění. A tak ubíhá čas od jedné dýmky k druhé.
Samovar na čaj, který při rituálu nesmí chybět, stojí opodál a celá rodina mu slouží. Neúnavně jej plní naftou, vodou a čajovým listím. Druhý z magických fetišů je mankar, železný kotlík. Mankar, neustále přeplněný uhlíky dřevěného uhlí, vždy následuje kuřáky po domě a přilehlých polnostech. "Kdybychom museli utéct," připouští hostitel nerozlučný vztah, "mankar vezmeme rozhodně s sebou!" Slouží k pálení opia a jeho další funkcí je cosi jako přenosná kamínka i starobylá termoska. V horkém popelu vydrží čaj v porcelánové konvici teplý. Kotlík, který má vždy osm stěn, jak žádá číselná magie islámu, se v rodině předává z generace na generaci jako "rodinné stříbro". Ostatně kované se spoustou drobných ornamentů by tyto mistrovské kousky kovotepců mohly být ozdobou antiku třeba ve Vídni nebo v Paříži.
Konečně bere pan Alikordí do rukou opiovou dýmku. "Tahle dýmka se nenajde jinde než na íránském východě, tady kolem Kermánu a v Balúčestánu." Násada, troubel dýmky je nezvykle dlouhá, snad 30 centimetrů. Opium se nevkládá do prohlubně jako tabák, ale k drobné štěrbině, kudy vniká dým do těla dýmky. Báfúr má hlavici z pálené hlíny, říkají jí chak, s troubelí spojenou kroužky ze zlatavé mosazi. Za léta zčernalá a oprýskaná, dědí se dýmka z otce na syna. "Stejně tak řemeslný postup při její výrobě. Už její objednávka je spikleneckým rituálem," dozvídám se.
Užívání opia se však v Íránu děje mnoha dalšími způsoby. Třeba kouřením v nejrůznějších typech vodní dýmky, od starobylých mohutných dýmek po plastikové láhve nebo nízké sklenice, íránští uprchlíci usazení po islámské revoluci na pákistánském pobřeží používají při kouření heroinu tzv. "honění draka", vdechování výparů drogy na rozžhaveném alobalu. Je to způsob podobný užívání opia, s tím rozdílem, že místo opiové hmoty je zahříván prášek heroinu.
S TERJAGEM JSI PÁNEM SITUACE
Zpod hromad polštářů se vynořuje nevelká hrudka terjagu. Vypadá jako čokoláda nebo homole polévkové přísady z ovčího tuku a koření, jaké jsou vidět na tržištích. Má navlas stejný odstín a mazlavou konzistenci. Pan Alikordí vyrýpne z homole kousek hmoty, který musí připravit do stavu, kdy může být vydán ohni. Ten akt má svá pravidla a posloupnost a pan Alikordí tak činí rozvážně, klidně, s nezbytnou důležitostí a vážností chvíle, sledován očima své ženy, přátel a dětí. "Na kilo surového opia je třeba až dvaceti tisíc makovic, gram je tedy z dvaceti," zasvěcuje mě pan Alikordí. Později odhaduji, že za den se kolem mě proměnila v dým šťáva z několika stovek afghánských makovic.
Ale tohle opium není příliš dobré - snad špatně proschlo nebo v sobě má víc tekutin. Pan Alikordí ho už hezkou chvíli žmoulá, ale pořád se lepí na prsty. Zkouší kus přitisknout ke štěrbině, jenže táhne se po dýmce v cárech a pruzích jako nepromíchané těsto. Aniž by řekl slovo, jen z pohledu, který patří ženě, pochopím, že to vzdává. A teď převaluje váleček ona a neskončí, dokud jí hmota nepřestane ulpívat na prstech. Vytvarovanou kuličku dá manželovi. Trvá chvíli, než z ní udělá šedohnědou placku. Teprve tu vloží do prohlubně v keramické hlavě dýmky. Uběhla čtvrthodina, ale v tomto rituálu má vše svůj čas. Nevypadá, že by se někdo nad minutami trápil.
Další čtvrthodinu přijímá dýmka s opiem nad žhavými uhlíky teplo, aby tělo dýmky neochlazovalo opiový dým, až poproudí k labužníkům. Mohsen, přítel mého hostitele, zatím nevydržel. Vyklepe tabák z cigarety, žhavým drátem připaluje špetku opia vlepenou do očka dlouhé jehly a rychle vtahuje dým krátkou rolkou papíru. Ostatní přihlížejí, jak pan Alikordí čistí ohřátou dýmku od včerejších usazenin. Úzká štěrbina v těle dýmky musí mít volný průchod na dobrý tah. Pak z vrstvy popela vyjme dlouhými železnými kleštěmi doutnající uhlík a zamíří s ním k hlavě dýmky. A je to tu - nevzhledná placka prskne a vypustí první sloupec vůně. Připadá mi jako směs škvařené kávy a pryskyřice. A je řada na mně. Ale chce to grif, sám se neobsloužím a stejně jako jeho žena se raději nechám vést hostitelem. Přidržím si dýmku, pan Alikordí mi uhlíkem připaluje. Musím to zvládnout, kouřit je přece mužská disciplína: nejprve foukat do uhlíku, až zčervená, to už prská pálené opium, rychle změnit tah, tzn. nefoukat ven, ale vtáhnout dovnitř.
V očích diváků zahlédnu spokojenost: "Když to s terjagem umíš, jsi pánem nad sebou." Posedáváme na koberci v kruhu, spojeni dýmkou vnitřně i fyzicky.
OPIUM MÍSTO VEČEŘE?
"Občas se při své práci zdržím v Kermánu," sděluje mi pan Alikordí, zatímco podává dýmku své ženě. Vlastní u Kermánu stavební firmu, v níž zaměstnává asi 30 Afghánců. Obvyklou mzdu 30-40 tisíc rijálů, což je 90-120 dolarů za měsíc, jim vyplácí denně na ruku. Dělají pro něj práci, kterou by Peršan nedělal ani za dvojnásobek.
"Od půlnoci, kdy se vracím, už nevidíš v ulicích nikoho. To zavřou poslední čajovny a všichni se přesunou za vysoké zdi svých domů. Až do rozednění žije město druhý život s opiem," vysvětluje, proč se město probouzí tak pozdě. Ve vsi platí beze zbytku totéž. Před devátou ráno jsem po cestách viděl jen děti a pár staříků se stády koz.
Tmavohnědá kulička neváží ani gram. "Za jednu dávku nedám obvykle víc než dolar," zamává pan Alikordí bankovkou s portrétem mrtvého ajatolláha. "Tisíc tumanů! Stejně tak tomu bylo loni. Jen jednu chvíli, to když Američani bombardovali pozice Tálibánu, stoupla cena na několikanásobek! Ještě že byly zásoby," schová peníze do kapsy a pokračuje: "Hodina s dýmkou má cenu bohaté večeře pro celou rodinu. Kdo není v Íránu při penězích, nemá příliš možností. Buď si pořídit levnou nekvalitní drogu, nebo se dát k pašerákům. Přestat s opiem nepřichází v úvahu.
V roce 2002 po pádu Tálibánu se v Afghánistánu opět rozproudilo pěstování máku pro opium. I když úroda nedosáhla rekordní výše z roku 1999, kdy bylo v zemi "sklizeno" přes 5 tisíc tun cenné hmoty, zdá se, že je zase všechno při starém. I ceny se uklidnily a vrátily se k obvyklým hodnotám. Drogy jsou v Afghánistánu vlastně jediným výnosným odvětvím ekonomiky.
OPIUM, NEBO SNAD RADĚJI HEROIN?
Báfúr stále koluje mezi sedícími, spojenými teď mocí drogy. Žena si přidržuje dýmku na konci troubele, soustředí se, vlasy má ještě skryté za šátkem s třásněmi. V ruce neustále stonek s květy růže, gole mohammadí, intenzivně vonící květiny proroka Mohameda. Za pár hodin bude jen polehávat, dávno bez šátku, a troubel opiové dýmky jí přidrží dcery.
"Copak vám islám drogy nezakazuje?" ptám se. "Alláh nemiluje ty, co přehánějí. Ani já nemám rád ty, kteří s opiem přeceňují síly. V tomto domě, v celé vesnici se nikdy nekouřilo víc, než bylo třeba. A podívej se do Teheránu. Heroin, morfin. To je život mladých. Tam nectí tradici ani islám," stěžuje si pan Alikordí. "Ale proč asi? Když je tolik zákazů, je jasné, že porušovat budou nakonec všechny. Snad kdyby měli jinou, svobodnou zábavu..."
Mezi mládeží a částí obyvatel velkoměst svou roli opium ztrácí. V módě jsou tvrdé drogy, hlavně heroin. Není těžké najít příčiny. Heroin znamená něco jiného, co v jejich očích patří k nové době stejně jako populární hudba a diskotéky. Opiové seance jsou spíš rodinnou záležitostí dospělých, konanou v rámci jejich světa a pod jejich patronátem, na které se děti podílejí z povinnosti. Přinášejí a chystají ingredience a nářadí potřebné k rituálu a každý den je opět uklízejí. Občas vykouří s otcem dýmku.
Také Alí, osmnáctiletý syn pana Alikordího, který studuje v Teheránu, říká: "Dennodenně kouřit opium? To je něco, s čím bych se nemohl spokojit. Už jen pro ten ztracený čas." Jako nejstarší syn (má ještě mladšího bratra) má v rodině výjimečnou pozici. O chod domácnosti se s matkou starají všechny sestry. Jeho hlavním úkolem je studium. Přitom může mít skoro vše, nač si pomyslí: motorku a auto. Další příležitosti k povyražení ale mladí nemají, život plyne bez množství lákadel, asi tak jako u nás za socialismu. "Injekce heroinu je z jiného světa. Je mnohem jednodušší a tam, kam člověk touží, ho přenese mnohem rychleji. Jako by sedl do letadla a vznesl se nad okolní poušť, která je mu náhle těsná, nudná a deprimující. A jaké máte u vás drogy?" ptá se Alí.
Bohatí Teheránci jezdí v létě do svých přímořských vil na pobřeží Kaspického moře, kde jsou mnohá místa doslova posetá injekčními jehlami. Policie, pročesávající na motocyklech kilometry pláží, nedoporučuje zdržovat se tu po setmění, stejně jako v některých teheránských parcích a chudinských čtvrtích. Zájem o narkotika roste i mezi dívkami a ženami a není výjimkou, že drogy užívají i školní děti. Jako epidemie stoupá v Iránu počet HIV pozitivních.
KDO JSOU PAŠERÁCI DROG?
Odpoledne se v domě pohybuje až dvacet osob. Všechny přitahuje opium. Přijel švagr se švagrovou a další příbuzní. Rozvaleni na polštářích společně rozprávějí, pokuřují, nepřetržitě pojídají pamlsky a znovu meditují s dýmkou. Lenošivá zábava, proložená cykly opiových dávek, pokračuje dlouho do noci.
"Kdo jsou vlastně pašeráci drog?" ptám se hostitele. "Afghánští uprchlíci, nezaměstnaní, kteří do Záhedánu a dalších pohraničních měst přicházejí z vnitrozemí kvůli penězům, vesničani z blízkosti hranic, kteří spolupracují s gangy kvůli bídě, ale i ze strachu. A pak samozřejmě profesionální gangy s džípy, obrněnými vozidly, kulomety a dalším arzenálem moderních zbraní, pro které jsou drogy obrovský byznys. Obvykle jsou to stejné bandy, co k nám převádějí afghánské chudáky. Než se opium připraví, je to mimořádně riskantní podnik. Když už je před tebou a ty sedíš s dýmkou, už neriskuješ, nemůže se ti prakticky nic stát. Málokdy kvůli opiu vlezou do domu," rozkládá pan Alikordí. Nedovedu si představit, jak by si poradil, kdyby teď na dveře zabušila neúprosná komité.
Jen v roce 2002 bylo zatčeno neuvěřitelných 8 tisíc pašeráků a dalších 30 tisíc jejich vesnických pomocníků. Protidrogové jednotky procházejí mezi Záhedánem a Teheránem všechny autobusy a podezřelí jsou na prvním místě Afghánci a pak nenápadní lidé z venkova naverbovaní drogovými gangy. Zatímco drogoví bossové většinou unikají, ti obyčejní plní třeba záhedánské vězení: ze 4 tisíc místních vězňů je přes 80 % těch, kterým se pokus nezdařil. Každý desátý z nich čeká na vykonání nejvyššího trestu. K němu stačí málo. Hrdelní trest je za držení 30 gramů heroinu nebo několika kilogramů opia. Někteří čekají už léta - z neznámých důvodů končí popravou ročně jen 2 % z nich (v celé zemi tak přežívá s nejistým osudem 15 tisíc lidí odsouzených na smrt!).
Objemy zadržených drog tu ročně představují až stovky tun opia, morfinu, heroinu, marihuany a ojediněle dalších drog. Zprávám o úspěších v boji na východní frontě se íránský tisk v posledních letech už nevyhýbá. "Přímo v Kermánu," čte mi ze starých novin pan Alikordí, "byl letos zadržen dosud největší kontraband - 650 kilogramů čistého morfinu." Oproti tomu, co unikne, je to však zanedbatelné množství. Celá oblast je hlavní tranzitní trasou při dopravě drogy do vnitrozemí a přes Turecko dál na západ. Hlavním uzlem se stal Kermán, kde se sbíhá hned několik užívaných cest. Pravidelné trasy pašeráků, policejní zátahy a občasné vzájemné půtky tak snižují bezpečnost při afghánských hranicích, vlastně v celém Sistánu-Balúčestánu a na hornatém jihovýchodě provincie Kermán. Jedním z řešení, které schválil íránský parlament, má být bariéra z ostnatého drátu v délce 900 kilometrů, vybavená ruským monitorovacím systémem, která by odclonila dosud volnou íránsko-afghánskou hranici.
RÁJ V DÝMU MAKOVÉ ŠŤÁVY
Kolem je noc. Odpočíváme na terase u čaje a šťávy s ovocem. Ve sladkém hustém moku plavou kusy fíků a meruněk. V zahradě pod moruší rozsvítil pan Alikordí petrolejovou lucernu. Kotlík s hromadou popela mezi námi už tolik nežhne, v ještě teplém popelu sedí konvice s čajem, na posledních kouscích uhlíků každou chvíli zadýmá cigareta. Dýmky, teď už dvě, odpočívají opřené o stěnu kotle. Kolik se dnes vykouřilo? Nepočítaně. Možná deset, dvacet, nebo více dávek? Po ztuhlé makové šťávě nezůstává popel, všechna hmota se v podobě dýmu vytratí, zůstane jen libý pocit a příslib dalšího opojení. "Pokud terjag bereš v rozumné míře, ve čtyřicítce ti neuškodí a v padesáti dokonce prospěje," zasvěcuje mě do místní tradice pan Alikordí. Slyšel jsem, že terjagí, kuřáka opia, člověk pozná po zkrouceném starém těle a očích bez lesku. Takových postav jsem ale v Kermánu a v jeho okolí neviděl víc než několik. Přesto nepochybuji, že paní domu, která se za soumraku už jen vlekla, takže ji dcery podpíraly, je na opiu závislá.
Ráno je ticho, jen ptáci prozpěvují. Spáči leží vedle dýmek tvrdě, bez hnutí. Zrovna sní svůj opiový sen. Stočím svůj pohled přes zeď. Po dně údolí mezi nánosy štěrku a povlakem bláta neprotéká víc než nazelenalá strouha. A i ta se s nastupujícími vedry zcela vypaří. Skutečně žádný ráj. I když kdo ví? Třebas je tady ve východním Íránu v dýmu makové šťávy...
***
RNDr. JIŘÍ SLADKÝ
Absolvoval geografii na Masarykově univerzitě v Brně. Pracoval ve státní správě v ochraně přírody a v cestovním ruchu, nyní převážně píše, přednáší a vystavuje ze svých četných cest na Blízký východ a Zakavkazsko (Turecko, Írán, Arménie, Náhorní Karabach). Od r. 1996 podnikl osm výprav do Íránu, který si vybral pro tamní pozoruhodnou kulturu. S íránskými národnostními menšinami seznámil veřejnost na výstavě v Náprstkově muzeu v Praze (podzim 2001), o lidech a kultuře Íránu uspořádal na přelomu let 2002/2003 zatím nejrozsáhlejší výstavu v ČR ve Veselí na Moravě.
HISTORIE OPIA
Název opium pochází z řeckého oporo - stava. Tmavohnědá hmota vzniká ztuhnutím mléčné stavy vytékající z nezralých makovic kulturní rostliny máku setého (Papaver somniferum). Z pětadvaceti alkaloidů přítomných v opiu jsou nejznámější morfin a kodein. V malém množství alkaloidy opia snižují vnímání bolesti a vyvolávají spánek. Pocity příjemné bezstarostnosti se připisují morfinu.
Mák jako prostředek ke spánku pěstovali už v 5. tisíciletí př. n. I. v Mezopotámii. Později zásobovali celé Středomoří opiem staří Egypťané. Opium se už tehdy kouřilo i požívalo v syrové podobě a existují i důkazy, že bylo součástí starověké medicíny. Používalo se jako lék na úzkost, chronickou únavu, nespavost a dlouhodobou bolest, ale také např. na průjmová onemocnění. V Egyptě nalezené keramické nádoby s úzkými hrdly, kulovitými těly a zdobené šikmými rýhami se nápadně podobají makovicím a zářezům, jaké do nich vyrývají sběrači. Opium podle historických pramenů požívali i vojáci Alexandra Makedonského při úspěšném tažení do Indie. Magický květ snů a zapomnění byl v řeckém panteonu spojován s bohyní noci Nox a bohem snů Morfeem. Opiové výtažky běžně používali antičtí lékaři Hippokrates nebo Galenos jako prostředky proti hadímu uštknutí, ale také proti astmatu a epilepsii. Makovice s množstvím semen byla také symbolem plodnosti. Účinky opia oslavili i ve starém Římě, kde se mák objevoval na mincích.
Ve střední Asii zprvu opium konzumovali jako odvar z makovic, což při cestě afghánským Badachšánem zaznamenal Marco Polo. Využít léčebné účinky naučili tamní obyvatele mongolští nájezdníci. Děti tehdy pro uklidnění dostávaly ke žvýkání opiové kuličky, trochu ztuhlé stavy za nehtem si kojící matka přikládala k prsu. Peršané na území dnešního Íránu nejdříve opium pojídali, zatímco kouření se považovalo za zavrženíhodné. Společensky únosné se kouření opia stalo teprve začátkem minulého století. Zvyk opium kouřit se rozšířil z Indie, kde opiový monopol měla britská koloniální vláda. Evropa poznala opium v průběhu 18. století a už z té doby pocházejí také jeho první zákazy. Prostředí opiových brlohů popsal v 19. století Oscar Wilde či Charles Dickens. Za nejpůsobivější umělecké dílo věnované opiu je považována Zpověď kuřáka opia Thomase de Quinceyho.
VÝROBA OPIA
Mák se stává v posledních desetiletích nejvýnosnější plodinou na horských políčkách Afghánistánu a Pákistánu a často také jedinou, které se v nepříznivých podmínkách vůbec daří. Z jednoho hektaru lze získat až 30 kilogramů surové opiové stavy, na zavlažované půdě i dvojnásobek, což pěstitelům obvykle dodá vyšší výnos než obilí nebo jiná kultura, o niž se na rozdíl od máku musejí mnohem víc starat. Seje se v prosinci, sklízí obvykle počátkem žhavého léta, během června. Když mák dozrává, nářezová se ještě zelená makovice zahnutými noži s několikerým ostřím. Prýštící stava má mléčnou barvu. Během několika hodin tuhne a mění přitom barvu. V Íránu se mák řezal obvykle tři dny po sobě a ztuhlá stava se vždy ráno sbírala do měděných nádob. Sebraná hmota se rukama dlouho hněte a suší na slunci, až její barva přechází ve špinavě tmavou hněď. Převáží se v zabalených hrudkách různé velikosti, od desítek gramů až po několikakilogramové hroudy. Drobná kulička, kterou z nich vytvaruje spotřebitel, představuje konečný tvar produktu - surové opium.
Skutečně kvalitní opium se ale připravuje poměrně složitým procesem několikerého vaření, které se provádí v drogových laboratořích. Během něj je třeba co nejvíc zamezit přístupu světla. Filtrací se z hmoty odstraňuje pryskyřice a další balastní látky, někdy se též očkuje mikroorganismy. Kvalita opia, které lze v Iránu získat, se různí a podle toho se také liší cena. Jakost opia lze poznat i podle vůně, nejméně kvalitní droga je silně cítit po původní syrové sťávě. Málokdo si připravuje opium sám od sklizně máku po vypracování opiové kuličky. Naprostá většina konzumentů je odkázána na černý trh.
OPIUM A STÁTNÍ MOC V ÍRÁNU
Perský výraz pro opium, terjag, pochází z turkických jazyků (v turečtině znamená tereyag máslo, jež svou konzistencí opium docela připomíná). O úloze drogy v perské historii svědčí četné odkazy v bohaté umělecké tvorbě. Kromě veršů oblíbených básníků, které se v zemi deklamují i po tisíci letech, také výjevy ze středověkých knižních miniatur. Na nich vysoce postavení hodnostáři klimbají u vysokých dýmek v náruči drahocenných koberců. Šíitská odnož islámu užívání opia tolerovala, což jinde v islámském světě bylo nemyslitelné. Přestože v obecném povědomí je pěstování máku spojováno hlavně s Afghánistánem nebo Pákistánem, ještě v polovině 50. let 20. století Írán pěstoval nejvíce opia ve Zlatém půlměsíci (Afghánistán, Pákistán, Írán). Opium z Íránu bývalo považováno za nejkvalitnější, ale také za nejsilnější, obsahovalo nejvyšší podíl morfinu. Některé perské provincie navíc dodávaly opiu osobitou, zvlášť ceněnou a vyhledávanou příchuť. Z úrody se ho vyrobily tisíce tun, tolik, co dnes opouští Afghánistán, a část opia se vyvážela mj. i do zemí známého Zlatého trojúhelníku
(Thajsko, Laos, Barma), jednoho ze současných center pěstování máku. Po ropě a kobercích bylo v té době opium třetí nejdůležitější íránskou exportní komoditou. Oficiálně podléhalo státnímu monopolu, který vyvážel několik stovek tun i pro světový farmaceutický průmysl. Mnohem větší objem ovšem spotřebovali domácí uživatelé. Nyní se mák pod zákazem prakticky nepěstuje a téměř celá domácí spotřeba opia pochází v Afghánistánu.
Po uvalení embarga na pěstování a konzumaci, k němuž přistoupil šáh Rezá Pahlaví, uspokojila konzumenty náhle vzrostlá produkce v okolních zemích, zatímco íránský stát přišel o příjmy z exportu. Výsledkem byla opětovná legalizace pěstování máku, ovšem na přísně kontrolované výměře. Legalizováni byli i narkomani. Ti si mohli koupit průkaz kuřáka opia, na který v lékárnách kupovali drahé opium. Všechna tato opatření ale nelegální konzumaci drog nevymýtila, naopak s rostoucí zahraniční produkcí stoupal počet jak legálních, tak ilegálních narkomanů.
Po islámské revoluci se v duchu náboženských požadavků stalo opium zcela nežádoucím. Islámský zákon, tzv. Haddúdův dodatek, znamenal v r. 1979 uzavření íránských prodejen opia. Paradoxně to přispělo k zaplavení země heroinem. Producenti v Afghánistánu a Pákistánu se rychle přeorientovali na masovou produkci heroinu, který začal směřovat nejen do Íránu, ale i dál do Evropy. Doménou konzumentů tvrdé drogy heroinu je ovšem Teherán a velká města, tradiční venkovští uživatelé opia ji většinou vůbec neznají.
Přestože plných 85 % poptávky po opiu saturuje Írán z afghánských zdrojů, vlastní produkce opia také není zanedbatelná. Na maková pole na rozdíl od kuliček opia však návštěvník s jistotou nenarazí. Pěstování máku, a to ani pro zásobování farmaceutických firem, není v zemi legální, na rozdíl např. od Turecka, kde nicméně podléhá přísné státní kontrole. l když soukromé kouření opia státní moc spíš toleruje, rozhodně takto nepohlíží na jeho produkci. Podle mezinárodních odhadů přicházelo na trh z dobře utajených domácích políček v průběhu 80. let asi 200-400 tun íránského opia. Vzhledem ke zvyšujícím se represím a také zlepšenému monitorování např. z helikoptér, které začaly úřady uplatňovat v průběhu 90. let, je ale třeba tyto odhady pro současnost podstatně snížit. |
|
|
|
