Grower.cz je největší autorita v oblasti pěstování konopí na českém i slovenském internetu. Veškeré sekce jsou přístupné pro anonymní čtení. Pokud se nespokojíš s pouhou návštěvou a chceš se aktivně zapojit do diskusí ve fóru a na chatu, odpovídat na inzeráty a šifrovaně komunikovat s tisíci dalších pěstitelů soukromými vzkazy anebo se pochlubit svou fotogalerií - Registruj se! - Získáš inspiraci i cenné rady!
mohu s tebou jenom souhlasit.. samotný chlorofyl je velice léčivý.. k cen masti, cena bilé vazelíny je poněkud níže než u žluté.. od tamdy se na internetu dá se hnat 7kg kyblíček také kolem 110 kč/kg - vaselinum album
Ohledně rozdílu bílé a žluté vazelíny: žlutá od bílé se liší přífavkem lanolinu, při přípravě konopné masti nevidím žádnou výhodu žluté oproti bílé, nemá asi cenu připlácet, navíc někomu lanolin nemusí na pokožce "sednout", bílá mi tedy přijde jako více multifunkční a "user friendly".
jenom co jsem našel k tomu vámi zatracovanému sádlu
citace:
celý článek zde V tradičních mastech totiž může být plně využita přirozená a též u našich západních sousedů již před časem klinicky potvrzená schopnost sádla vstřebávat účinné rostlinné látky, pronikat s nimi do pokožky a zároveň prokazovat příznivý granulační i stabilizační efekt. Uvedené schopnosti vepřového sádla jako nosného základu mastí jsou náležitě prověřeny nejen staletou tradicí, ale rovněž odborným klinickým testováním, prováděným nedávno v Německu a Švýcarsku a nyní potvrzeným i u nás. viz. (Theiss, B. a P.: Zdravější život s léčivými bylinami, Havířov 1992, s. 265-266)
Námitky většinou vzbuzuje tvrzení, že se tradiční bylinné masti se sádlovým základem obejdou při roční exspiraci (použitelnosti resp. minimální trvanlivosti) bez jinak nezbytné chemické konzervace. Oponenti přitom poukazují na skutečnost, že i staří lékárníci, používající ještě s oblibou Adeps suillus, dobře věděli, že sádlo i při uložení v chladu podléhá po určité době oxidačnímu žluknutí. S tím je samozřejmě nutné počítat, ale přesto je již možné vhodným zakomponováním ryze přírodních rostlinných silic, vitaminů a lihových extraktů docílit běžnou roční použitelnost dané biokosmetiky i bez použití problematických chemikálií. Uvedené přírodní přísady totiž vykazují vedle regeneračního působení i výrazné účinky antioxidační a stabilizační. Jimi ovlivňují nejen trvanlivost a použitelnost zvoleného tukového základu, ale rovněž fyziologickou harmonii tkání, neboť brání tvorbě aktivních radikálů, vedoucích ke stárnutí pokožky. Klinické testování rovněž prokázalo, že vepřové sádlo je téměř shodné s kožním tukem a spolu s dalšími surovinami v tradičních mastech působí příznivě i na velice citlivou a problémovou pleť. Pro použití v kosmetických biopřípravcích je navíc zpracováno bez nadměrné tepelné zátěže odstřeďováním v páře.
A ta nadměrná tepelná zátěž je asi jediný problém který v tom vidím
Edit: Dalo by se jí předejít, myslím, přípravou sádla prostým vařením ve vodě.
V rostinkách konopí je většina kanabidoidů přítomna ve formě kyselin, které nejsou bioaktivní.
Dekarboxylace je chemická reakce, při které organické kyseliny ztrácí karboxylovou skupinu -COOH. Zahříváním se karboxylová skupina odštěpuje a mění se na vodu a kysličník uhličitý. Obecně doporučovanou metodou dekarboxylace kanabidoidů je rostlinky zahřát v elektrické nebo plynové troubě na pečení na teplotu maximálně +105°C na dobu 15 minut. Další možností je rostlinky zahřát v mikrovlnné troubě na 2 minuty. Pokud hodláme masti vařit při teplotách pod +100°C (například metodou simmeringu) je dekarboxylace žádoucí, pokud budeme vařit při teplotách vyšších než +100°C, můžeme ji vypustit.
Simmering
Simmering je technika vaření v horkých tekutinách při teplotě o málo nižší než boda varu vody (při normálním tlaku +100°C). Simmering se ve varné nádobě udržuje tak, že se vařená tekutina obsahující vodu přivede do varu a pak se teplota snižuje až do okamžiku, kdy se přestanou vytvářet bublinky s párou, t.j. asi při teplotě +94°C. Pro extrakci těch nejpopulárnějších cannabinoidů z rostlinek v tucích je tato teplota dostačující, protože například tetrahydrocannabinol (THC) taje (přechází ze skupenství pevného do skupenství kapalného) a rozpouští se v tuku při teplotě 80°C a cannabidiol (CBD) při teplotě 66-67°C. Pro extrakci některých méně známých, ale neméně léčivých cannabinoidů, například cannabichromenu (CBC) nebo tetrahydrocannabivarinu (THCV) s vyššími body tání je simmering méně efektivní. Nespornou výhodou simmeringu je omezení úniku léčivých a velmi příjemně vonějících esenciálních olejů, které se odpařují již při nižších teplotách, například beta-myrcenu (bod varu 166-168°C nebo beta-caryophyllenu (bod varu 120-130°C).
Fritování
Fritování je technika vaření v tucích při teplotě nad 175°C. Při takovýchto teplotách dochází k odpaření téměř všeho užitečného, co v konopí existuje. Teploty odpařování jsou: kanabidoidy: THC 157°C, CBD 160-180°C, CBN 185°C, delta-8-tetrahydrocannabinol 175-178°C; esenciální oleje: beta-myrcen 166-168°C, beta-caryophyllen 120-130°C, d-limonen 177°C, eucalyptol 176°C, alfa-pinen 156°C, p-cymen 177°C, delta-3-caren 168°C. Použití termínu fritování v této rubrice musí být proto nešťastné nedorozumění.
Vaření v papiňáku
Voda ve v papiňáku se vaří pod tlakem při teplotě kolem 120°C, což je pro extrakci kanabidoidů a esenciálních olejů ideální. Víko papíňáku zabraňuje úniků esenciálních olejů a ztráty ventilkem jsou minimální. Před vařením v papiňáku nemusíme dekarboxylovat.
Pro vaření platí stejná pravidla jako pro vaření hovězí polévky: biologický materiál maximálně do poloviny hrnce, tekutina (doporučuji obsah vody minimálně 50%) do výše dvou třetin.
29-09-2008 v 15:17 PM
