Přejí pěkné pozdravení Grower komunitě. Pevně doufám, že se zde setkám s lidmi stejného smýšlení, pohledu na danou věc a společným cílem dosáhneme vítězství.
Věnuji se rostlinným drogám, jak z psychotropních tak ethnogenních důvodů a pěstování konopí, patří mezi mé oblíbené a ušlechtilé činnosti.

Kdo chcete tak si to přečtěte, kdo nechcete tak si to nečtěte a komu je to jedno, tak mě je to taky jedno.

Dovolil jsem si na úvod takovou malou výroční zprávu
Nepsal jsem to zde proto, abych se tu nějak chvástal, že o tom něco vím apod. Dávám to zde jako jedinečný pohled, kde se střetávají jak vědecké tak filozofické informace a úvahy, přecházející do zamyšlení
co opravdu konopí znamená. Hlavní důvod, proč jsem to vlastně zde na Grower umístil, jsem se snažil vystihnout v příspěvku č.4 tohoto threadu.

Použitá literatůra:
Velka kniha o konopí
Pharmako Poeia
Něco málo jsem přispěl i já

Něco málo o konopí

KONOPÍ SETÉ (CANNABIS SATIVA L.)
Příbuzné druhy:
KONOPÍ INDICKÉ (CANNABIS INDICA Lam.)
KONOPÍ RUMIŠTNÍ / PLEVELNÉ (CANNABIS RUDERALIS Janisch)

Tento druh nese jako jediný ze všech dicotyledontních krytosemenných rostlin z podtřídy Hamamelidae vznešený přídomek sativa. Starší klasifikace řadily konopí do čeledi morušovitých (Moreaceae). Dnes je tento rod řazen do čeledi konopovitých spolu s chmelem. Morušovité mají čtyři kališní a čtyři okvětní lístky, zatímco konopovité jich mají pět.
Tento rod, považovaný po mnoho let za monotypický (jednodruhový), je nyní četnými botaniky včetně Richarda Schultese, dělen do tří druhů:

- KONOPÍ SETÉ (C. sativa), je dvoudomá, často jednodomá robustní bylina se vzpřímenou, řídce větvenou lodyhou dorůstající výšky 2 – 6 metrů. Na příčném řezu je lodyha v bazální části stlačeně válcovitá, v horní hranatá a uvnitř dutá. Semena jsou zpravidla jednobarevná, šedavě bílá až světle hnědá, hladká a bez zřetelné oddělovací vrstvy, na bázi pevně přirostlá k lůžku.
Pochází pravděpodobně ze Střední Asie, přesněji z údolí Altaje a Tchien – šanu. Tento druh je typický pro oblasti ležící na sever od 30° s.š. a zplaněle dnes roste např. v povodí Volhy, v Himalájich, v Mongolsku a jinde. Pěstuje se v řadě zemí Evropy, Asie a Severní Ameriky. Tento druh konopí se tradičně pěstoval jako textilní rostlina v nejteplejších oblastech i u nás v ČR.

- KONOPÍ INDICKÉ (C. indica), je dvoudomá, výjimečně jednodomá bylina s kuželovitým habitem a vzpřímenou, hustě větvenou lodyhou dorůstající výšky asi 1,5 metru. Semena jsou obvykle s intenzivní mozaikovitou kresbou a se zřetelnou oddělovací vrstvou na bázi, v době zralosti samovolně vypadávají.
Původem je pravděpodobně ze západních svahů Himaláje a Kašmíru. Dnes se pěstuje především v Indii (až do výšky 3000 metru nad mořem), v severovýchodním Íránu, v Afghanistánu, Pakistánu, Indonésii, Střední Asii, v severozápadní a střední Africe, v Mexiku, USA a Jižní Americe.

- KONOPÍ RUMIŠTNÍ (C. ruderalis), je dvoudomá, vzácně jednodomá bylina s bohatě větvenou, asi 0,5 – 1 metr vysokou a slabě rýhovanou lodyhou, okvětní lístky prašníkových květů jsou zelenavé s úzkým bělavým lemem, pestíkové s nápadně dlouhými červenými bliznami. Semena jsou na povrchu nepravidelně tmavě mozaikovitá se zřetelnou oddělovací vrstvou tvořící masivní zduření, v období zralosti samovolně vypadávají. Tento druh je domácí v jihovýchodním Rusku, zejména v Povolží, na Urale, na západní Sibiři, na Kavkaze, v Malé a Střední Asii (až do výšky 2000 metru nad mořem). Vyskytuje se však i v Turecku, Íránu, Afghanistánu, Tadžikistánu, Kazachstánu, Mongolsku, Číně a na Dálném Východě. Na území bývalého Sovětského svazu roste kolem vesnických obydlí, na svazích cest, rumištích, v zelinářských zahradách, sadech, někdy i jako plevel v obilí. Druhotně se rozšířil do střední a jihovýchodní Evropy a dále do Polska, Litvy a Estonska. Jako plevel roste také v USA a místy v jižní Kanadě. V České republice se vyskytuje na jižní Moravě, např. v okolí Hustopečí nebo v Brně na Kraví hoře. Roste také na jižním slovensku.

Některé prameny uvádějí pouze jeden druh konopí s omamnými účinky Konopí seté (C. sativa) se dvěma formami:

- Cannabis sativa L. f. indica, (angl. Indian hemp), rostoucí v subtropickém pásu na náhorních plošinách Asie, především Indie, Íránu, ale i v Egyptě, Řecku, severní a jižní Africe.
- Cannabis sativa L. f. americana, (angl. American hemp), vyskytující se v jižních oblastech USA, v Mexiku, ve Střední Americe a v některých oblastech Jižní Ameriky.

Samčí rostliny ♂, tzv. poskonné, jsou méně vzrůstné a štíhlejší, mají světlejší listy a dozrávají o 4 až 6 týdnů dříve než rostliny samičí. Květy na nich vyrůstají v řídkých úžlabních nebo vrcholových latách. Mají pětičetné bělavé, žluté nebo nazelenalé okvětí a pět tyčinek s tenkými nitkami. Převislé prašníky praskají vrcholovou štěrbinou.
Samičí rostliny ♀, tzv. hlavaté, jsou statnější, více olistněné a temně zelené. V úžlabí listů mají svazečky stopkatých květů se zelenavým srostlým okvětím. Uvnitř je dvouplodolistý pestík se dvěma červenými bliznami, semeník je svrchní, jednopouzdrý, s jediným vajíčkem. Květ je částečně obalen podpůrným listenem, který může být svrchu porostlý žlaznatými chlupy, vylučujícími pryskyřici.


Konopí je jedna nejvyšších následovatelů sídlišť člověka. Divoká semena – snědená a vykálená nebo prostě vyhozená – se snadno ujímají na odpadních hromadách a hnojištích, podél cest a vlastně všude, kde kočují lidské tlupy zanechávajíc charakteristické jizvy na tváři země.
Konopí je možná první rostlinou, kterou člověk začal pěstovat. Nicméně svou divokost neztratilo nikdy. Stále existuje jeho divoká populace se vší svou plodnou variabilitou a domestifikované rostliny mohou bez problému znovu zdivočet.
Tato rostlina se pěstuje nejméně deset tisíc let. Nikdy se nedozvíme původní účel její kultivace. Bylo to kvůli potravě, vláknům nebo vizionářské síle? Nebo snad pro všechny tyto účely, vždyť která jiná rostlina dokáže nasytit hladové, postavit domy, ošatit chudé, léčit, atd., a zároveň otevřít prostor vnímání?
Jeho plody se našly na různých neolitických nalezištích v Německu, Švýcarsku, Rakousku a Rumunsku. Zřejmě rostlo jako plevel v okolí pradávných osad, a později zdomácnělo. Pro naše předky hrály důležitou roli nejen výhody jako potrava, ošacení nebo omamný účinek, ale také konopná semena, která byla důležitým zdrojem bílkovin a oleje, který se dříve používal ke svícení v lampách.
Konopí používaly veškeré starověké vyspělé kultury. Opěvují ho indické védy, perští sofisté, vážili si ho Egypťané i staří Číňané. V Evropě se díky antickému dějepisci Herodotovi proslavili vdechováním omamného kouře z konopných semen zejména Skytové. Díky Skytům se o konopí dozvěděla i Evropa. Konopí mělo velký význam po celém světě. Britská vláda podporovala jeho pěstování ve svých koloniích (již v roce 1606 v Kanadě pro potřeby námořnictva). V roce 1762 byli dokonce farmáři ve Virginii, kteří konopí nepěstovali, pokutováni.
Konopí pěstovali i bývalí prezidenti USA George Washington a Thomas Jefferson. Přestože se konopí pěstovalo jako textilní a potravinářská rostlina, zájem o něj jako o drogu stoupl až v souvislostí s prohibicí.
První, kdo v Evropě popsal požívání hašiše, byl Marco Polo v cestopise „Milion“. Na své pouti do Asie ve 13. století, potkal sektu assassinu, jejíž název je odvozen od hashasin – tj. požívač hašiše.
V Evropě nebyl hašiš až do Napoleonova tažení do Egypta (1798) rozšířen. V zemi, kde bylo zakázáno pití alkoholu, si tak hašiš oblíbili nejen Napoleonovi vojáci.
V roce 1844 založili francouzští spisovatelé v Paříži Le club des Hashishins. Jeho členy byli psychiatr Jacques Joseph Moreau, dále spisovatelé Théophil Gautiér, Gérard de Nerval a malíř Joseph Ferdinand Boissard, který tam přivedl Charlese Baudelaira. Členové klubu užívali hašiš (rozuměj konopí včetně hašiše), který rozšiřoval jejich vnímání a prohluboval jejich tvorbu. Jacques Moreau napsal knihu „O hašiši a choromyslnosti“ (Du hachisch et de l´ariénation mentale). Baudelaire a Gautiér popsali používání hašiše v knize „Umělé ráje“ (Les paradox artificiels). Baudelaire připodobnil ve své básni o hašiši tuto drogu k zrcadlu, ve kterém se odrážejí myšlenky a dojmy každého uživatele.
V USA se konopí pěstovalo na rozlehlém území, od roku 1910 se tam začalo šířit kouření marihuany jako levné náhražky alkoholu. Přelomem se stal rok 1930, kdy byl šéfem amerického Úřadu pro narkotika jmenován Harry J. Anslinger, který konopí vyhlásil neúprosný boj. Podařilo se mu dosáhnout toho, že již v roce 1937 byla tato lehká droga zakázána ve čtyřiceti šesti ze čtyřiceti osmi tehdejších států USA. Anslinger pokračoval v boji proti konopí i na mezinárodním poli a stál zřejmě v pozadí jednotné drogové konvence, jejímž podpisem se 60 členských států OSN v roce 1961 zavázalo, že během 25 let se u nich přestane konopí užívat a bude smeteno z povrchu země.
Zákony proti konopí mají své kořeny především v rasismu, náboženství a ekonomice než v péči o zdraví veřejnosti. Určitou analogii poskytují zákony proti opiu. Ty nejdříve taky zakazovaly jen kouření – čínskou metodu jeho požívání – a laudanum nezakazovaly. Podobně byly první proti konopné zákony zaměřeny proti Hindům, Sýřanům a Mexičanům z nižších tříd. Vědecký vliv lékárníků a doktorů bránil legislativnímu zákazu konopí mnohem déle na úrovní federální než na úrovní jednotlivých států. Mezi lety 1915 a 1927 přijala většina států USA proti konopné zákony.
V nových drogových zákonech sehrály svou roli i třídní zájmy. Na uživatele konopí se pohlíželo jako na příslušníky nižší třídy, jako na obyvatelé temnější pleti, jako na rváče a ničemy. Strach ze všeobecné vzpoury nižších tříd byl noční můrou, kterou nezakryla žádná předstíraná noblesa. Buržoazie nemohla pochopit, proč nebo jak snášejí chudí tuto nerovnost rok za rokem, aniž by s tím něco podnikli. A tak zaujetí buržoazie morálkou a sociálními vztahy bylo spíš účelové a sobecké, protože se báli, aby nová „droga“ neodhalila zahanbující podstatu její hegemonie a nevrhla na ní revoluční světlo. Báli se, že nová „droga“ prorazí tenké pozlátko civilizačního nátěru a promění lidi, kteří nemají co ztratit, v amokem posedlé vzbouřence, kteří budou zabíjet, znásilňovat a plenit – samozřejmě ne mezi sebou, ale u svých „lepších“ sousedů, což byla pochopitelně hrůzu vzbuzující vize.


Všechny hrozby drogové hysterie – strach z cizinců, náboženská bigotnost, strach dělnické třídy z boje o živobytí a strach z revoluce – byly náležitě rozjitřeny v období hospodářské deprese. Množily se nepodložené zprávy o „konopném šílenství“ v tisku, a to hlavně v tisku vydávaném Hearstem. Zmatení smyslů, nekontrolovatelná chlípnost, násilí a sebevraždy byly v „pravdivých“ článcích Hearstových novin předkládány jako účinky marihuany. (Ostatně přátelé děje se tak i dnes. Vždyť bulvár, časopisy, ale i internet je zaplavován spoustou nesmyslů, polopravd a lží o marihuaně a jejich důsledcích).

1923: MARIHUANA POSEDNE CHLAPCE BĚHEM TŘICETI DNŮ
1923: MARIHUANA ŽENE SVÉ KONZUMENTY K TOUZE PO KRVI
1934: NOVÁ HROZBA DROGY NAD KANSASKOU UNIVERZITOU
1937: DROGA ŠÍLENSTVÍ
1991: STUDENT ZEŠÍLEL PO VYKOUŘENÍ JOINTA
2003: NENÍ NEBEZPEČNĚJŠÍ DROGY NA SVĚTĚ NEŽ MARIHUANA
2005: MARIHUANA MŮŽE ZABÍJET

Hearstovy noviny a dřevařské společnosti právě v té době vyvinuli novou metodu zpracování dřevěné celulózy na výrobu papíru. Ve stejném čase byl vynalezen stroj na zpracování vláken z konopí, který náhle udělal vážnou konkurenci v papírenském průmyslu.
V roce 1930 ustavila Hooverova vláda Federální úřad pro narkotika, kterému stanul v čele jako první již zmiňovaný šéf Harry J. Anslinger. Úřad spadal pod ministerstvo financí, protože bylo jasné, že jediná zákonná cesta, kterou může federální vláda zasahovat do soukromého obchodu vede přes zdanění. (Harrisonův výnos z roku 1914 byl také formulován jako daňový zákon).
Nový úřad byl odpovědí na skandály a korupci starého úřadu, Úřadu pro prohibici, který byl hlídáním Harrisonova výnosu pověřen původně. Poslušen Weberova zákona vyhledával nový úřad stále větší a hrozivější nepřátelé, aby opodstatnil svou existenci a mohl dále růst. Tak se Harry Anslinger zaměřil na zabijáckou
trávu – marihuanu. Propagační kampaň byla tak průhledná a strašlivě absurdní, že by mohla být považována za komickou, kdyby nebyla natolik úspěšná, že vyvolala tragické a zničující následky. Marihuanový zákon byl schválen v roce 1937 poslanci, kteří o tom, co vlastně zakazují věděli jen málo, nebo vůbec nic.
Takže, každoročně umírá půl miliónů Američanů na následky kouření tabáku. Hledáte-li podobné následky marihuany, kterou po staletí kouřilo stovky miliónů lidí – hledáte marně. Navzdory vynaloženým miliónům dolarů, které vláda utrácí ve snaze přesvědčit obyvatele, že konopí je veřejný nepřítel zdraví, moc toho určitě nenajdete.
V šedesátých letech nastal zlom a marihuanu začali kouřit rockoví a folkoví hudebníci, básníci (např. Allen Ginsberg) a spisovatelé (např. Jack Kerouac), kteří na ní také činili narážky ve svých textech. V polovině šedesátých let se v USA začalo s konopím experimentovat ve všech vrstvách společnosti. V té době tam dokonce vycházelo periodikum „Marijuana Review“. Kouření marihuany se v šedesátých letech prosadilo především díky hnutí „Hippies“.
Jedno z prvních obvinění proti marihuaně v USA, které bylo použito i jako odůvodnění k tomu, proč by měla být zakázána, znělo, že neexistuje žádná jiná droga, „která by způsobovala tak příjemné pocity, jako má člověk po konopí“. (Charles Fauns, 1911. U.S. House Wals and Means Commitee, citováno z Abela, 1980). Je to stejný přístup, jakým byla v 19. století vnímáná masturbace. Samo potěšení je už považováno za znamení přítomnosti Velikého Pokušitele. A tak není bez zajímavosti, že první tři body následujícího seznamu nežádoucích účinků marihuany byly kdysi uváděny i jako následky masturbace:

- marihuana navozuje hojné příjemné pocity
- způsobuje porušování sexuální morálky
- způsobuje duševní choroby
- svého uživatelé může dovést až k vraždě
- může přimět svého uživatele ke skoku z vysoké budovy
- navádí lidi k poslouchání jazzu a nutí je při tanci kroutit boky
- vede k užívání nebezpečnějších drog, jako heroin

Ze všech těchto obvinění by při výslechu obstálo jen to první. To však nezastaví ty, jejichž pracovní náplní je šířit strach tím, že budou znovu a znovu opakovat i obvinění následující. Nezastaví je to dnes a nezastaví je to ani zítra.
V roce 1970 se zdálo, že konopí bude legalizováno. Drogová komise vlády prezidenta USA Nixona ve své konečné zprávě doporučila dekriminalizaci. S dekriminalizaci souhlasil i Carter a prohlásil před kongresem, že „tresty za držení drogy by neměly být pro jedince více zničující, než je droga sama“. Následující protiúder je lekcí o síle propagandy. Kongres uspořádal rozpravy, na které byli pozváni pouze ti, kteří svědčili proti konopí a senátor James Eastland prohlásil, že národ prochází „marihuanovou“ epidemií, během které se civilizace zlomí pod tíhou „velké populace polovičních zombií“. Opakoval se tedy rok 1930. (A vlády naších států, nás vedou neuvěřitelným tempem ke zkáze, vše ve jménu civilizace).
Jednou z vedoucích osobností tohoto protiúderu Prohibicionistů byl Gabriel Nahas, bývalý zaměstnanec OSS (Office of Strategic Services) a CIA. Nahas spolupracoval s Lyndonem Larouchem v propagandistické skupině, která pracovala na krytí válečných zločinů Kurta Waldheima (Waldheim byl za 2. světové války nacistickým důstojníkem). Když Waldheim uspěl v získání postu generálního tajemníka OSN, jmenoval Nahase do komise pro kontrolu narkotik a učinil ho zodpovědným za všechny grantové peníze věnované na výzkum konopí.
Bylo to kontroverzní rozhodnutí a to nejen proto, že byl už jednou svými kolegy usvědčen, že předložil falešnou zprávu o marihuanou zaviněném úmrtí v Belgii.
Nahas hospodařil s penězi selektivně a koncem 70. let se začaly objevovat „nové zprávy“, které dokazovaly, že marihuana je nakonec nebezpečná, že to není žádná „měkká“ droga a že marihuana, kterou teď kouří vaše děti, je mnohem silnější než ta, kterou jste kouřili vy v 60. letech.
Několik miliard lidí po celém světě, ze všech vrstev společnosti užívá konopí pravidelně. Rok po roce, desetiletí po desetiletí bez jakýchkoliv vážných škodlivých účinků. To je skutečnost. Z celého kouření je nejnebezpečnější dehet, ale díky snahám pěstitelů a šlechtitelů konopí, které jsou vedeny ušlechtilou snahou pomocí lidem, je dnes k dosažení stejného výsledku nutno vdechnout mnohem méně kouře, než, řekněme, před dvaceti lety. Uživatelům konopí, je tato šlechtěná marihuana známá pod názvem „skunk“. Název je opravdu odvozen od toho maličkého zvířátka. Mezi náctiletými nebo nezkušenými je mylně „skunkem“ (též skéro) nazývaná každá rostlina vypěstovaná pod vysokotlakou sodíkovou výbojkou, tzv. INDOOR, nebo obecně „pod lampou“.
A navíc, pokud by tomu nepřekážely pomýlené zákony o „náčiní používaném k požívání drog“, lidé by měli k dispozici levné a účinné filtry, které by ještě více snižovaly toxicitu kouře.
Nejnovějším a nejbezpečnějším užíváním konopí je tzv. vaporizace, při níž ve speciálně konstruovaných přístrojích zvaných Vaporizéry dochází k působení vysokých teplot (200-300°C) na biologický materiál. Tyto teploty jsou dostatečné k vylouhování všech kanabinoidů a rostlinných silic obsažených v konopí, ale nedochází při nich k hoření. Vzduch vdechovaný uživatelem prostřednictvím hadičky, regulovaného speciálním ventilem neobsahuje žádné toxické zplodiny příjmané při kouření konopí. Jeho kvalita je tedy až na obsah kanabinoidů srovnatelná se vzduchem dýchaným při procházce po jarní louce. Cena Vaporizeru se dnes na našem trhu pohybuje řádově, podle kvality od 300 do 15 000 Kč.

Objevila se nová nařčení proti marihuaně:

- poškozuje chromozomy
- poškozuje imunitní systém
- způsobuje poškození mozku
- způsobuje u mužů snižování hladiny testosteronu
- způsobuje amotivační syndrom
- poškozuje plíce

Všem uvedeným účinkům, s vyjímkou posledního, je možno seriózně i vědecky oponovat, ne-li je přímo vyvrátit. A pakliže něco ohrožuje funkci plic, je to samozřejmě silné kouření.
Zpráva o snižování hladiny testosteronu u uživatelů marihuany byla následnými studiemi vyvrácena a odmítnuta. Nicméně i pokud byl „nějaký“ pokles hladiny zdokumentován, nevymykal se normální variabilitě. To samé lze říci i o chromozomech, ten kdo chtěl najít našel, ten kdo chtěl být objektivní a podat pravdivou zprávu, tak nenašel vůbec, nebo i ty nalezené změny nebyly nijak života ohrožující.
Žádný výzkum nedokázal poškození imunitního systému zahrnující T-buňky lymfocytů, a tím pádem žádný vyšší stupeň onemocnění rakovinou či jinými nemocemi. Naopak, mnozí uživatelé marihuany měli nejen pevné zdraví, ale uváděli i, že se jim vyhýbá nachlazení. Zpráva o poškození mozku je tak nekvalitní, že ji lze klidně nazvat za vykonstruovanou. Takže zbývá amotivační syndrom. Odpověď je i na tento bod, ale nenacházíme motivaci. Bylo by to moc práce.
Vlastně největší výzvu v Nahasově zprávě představuje idea, že subjektivní účinky marihuany ohrožují úspěšnou civilizaci, zatímco účinky legálních drog, jakými jsou alkohol, tabák a káva, tuto civilizaci neohrožují.

Bohužel všichni se dnes kryjí „morálkou“ a nejsou ochotní pomoci. Zajímá je jenom trestání.
V září 1988 prohlásil soudce Francis Young z DEA (Drug Enforcement Agency), že konopí v přírodní formě je jedna z nejbezpečnějších terapeuticky použitelných látek, které člověk zná. Toxicita drog je měřena LD50, tj. dávkou, která je smrtelná pro padesát procent pokusných subjektů. LD50 pro marihuanu znám není – nikdo ho nikdy neobjevil.
Marihuana je možná nejlepším existujícím lékem proti nevolnosti. Pro některé lidi je jediným efektivním lékem proti epilepsii. Konopí je účinné při léčbě glaukomu a je užitečné při léčbě roztroušené sklerózy. Zdá se, že jako jediné ulevuje při určitých chronických bolestech, které nepoleví ani při užití morfinu.
Pro lidi s AIDS a pacienty s rakovinou, kteří prodělávají chemoterapii či ozařování, může být marihuana jediným lékem, který uvolní jejich nevolnost a vrátí chuť k jídlu. Pozitivní výsledky se projevují při léčbě drogové a alkoholové závislosti. V USA vyrábí firma Unimed preparát „Marinol“ na ošetření svalových křečí při roztroušené skleróze.
V Německu je od počátku roku 1998 na lékařský předpis lék „Dronabinol“ užívaný jako analgetikum.
Dalšími perspektivními skupinami léčiv, o kterých se uvažuje v souvislosti s jednotlivými léčebně využitelnými účinky kanabinoidů, jsou léky proti bolesti, astmatu, vysokému krevnímu tlaku, prášky na spaní, léky na nejrůznější neurologická onemocnění s křečovitým stažením svalů, protizánětlivé léky, antibiotika, léky na epilepsii, zelený oční zákal, preparáty modulující (ve smyslu + v dávkách kolem 0,01 mg/kg tělesné hmotnosti, ve smyslu – v dávkách kolem 10 mg/kg) imunitní funkce organismu nebo léky použitelné v terapii alkolohového, nebo drogového abstinenčního syndromu.
Využití konopí v lékařství dnes zkoumají projekty po celém světě, např. v Británii, Kanadě, Izraeli atd. V České republice se dlouhodobým výzkumem kanabinoidů zabývá především Ústav farmakologie, LF MU Brno.
Tvrdohlavost Federálního úřadu pro potírání drog (US-DEA), se kterou prosazuje tvrzení, že marihuana nemá žádné lékařské využití, připomíná tvrdohlavost kněze, který se odmítl podívat Galileovým teleskopem na měsíční krátery.

Rostliny konopí obsahují širokou skupinu látek, z nichž lze mimo jiných uvést organické kyseliny, sacharidy, fytosteroidy, sloučeniny odvozené od terpenů apod. vedle těchto součástí rostlin konopí byly identifikovány a izolovány i dva alkaloidy odvozené od pyridinu. Prvním z nich je trigonellin (N-methylpyridin-3-karboxylová kyselina), druhým nikotin [N-menthyl-2-(-3pyridyl)-pyrrolidin]. Oba tyto alkaloidy jsou přítomny i v celé řadě jiných, konopí systematicky vzdálených rostlin. Tyto látky, jakkoli je jejich přítomnost v konopí zajímavá, nehrají v omamném účinku marihuany, žádnou významnější roli. Z hlediska přítomnosti halucinogenních látek, charakteristických pro rostliny konopí, je důležitá pryskyřice, produkována žlázkami na listech a hlavně v samičím květenství.
Je to žlutá až hnědavě žlutá hmota vylučována rostlinou, reagující tak na vysokou teplotu a nedostatek vlhkosti v atmosféře. Pryskyřice představuje velmi početnou směs tzv. kanabiniodních látek.
Hlavní aktivní složkou konopí je ∆9tetrahydrokannabinol (∆9-THC), systematicky 1-hydroxy-6,6,9-trimethyl-3-pentyl-∆9-tetrahydrodibenzopyran. ∆1tetrahydrokannabinol je synonymum označující stejnou látku, ale užívající jiné číslování. Dále budeme tuto molekulu označovat zkratkou THC.
THC bylo objeveno až na začátku šedesátých let profesorem Raphaelem Mechoulamem, který také provedl jeho první syntézu. Tato látka je zodpovědná za 70 až 100% marihuanového opojení.
Zastoupení kannabinoidních látek je závislé na stáří a růstové fázi rostliny. Až do doby květu převládá kyselina kannabidiolová (CBDA), teprve pak dochází k přeměně na tetrahydrokanabinol (THC).
Obsah THC v rostlinách je velice variabilní. Od 12% u pečlivě pěstovaných, sklízených a zpracovávaných poupat, až k 1%. V USA vrcholila potence marihuany okolo roku 1984, kdy dosahovala průměru 6,4 váhových procent THC u suchých a čistých poupat. V roce 1994 klesl tento průměr na 3,4% THC. Průměrná koncentrace THC v Evropě je pak stanovena na 6%. Koncentrace THC v České republice se pohybuje v intervalu na způsobu pěstování a to:

- outdoor 2 – 5 % THC
- indoor 9 – 13 % THC

U speciálně vyšlechtěných rostlin konopí (skunku), jejichž semena koupíte v „Cannabis seeds bank“ mohou některé druhy dosahovat až 20% THC.

Nejvyšší koncentrace THC se vyskytuje v pryskyřici, kde se pohybuje kolem 40 %.

Biosyntetickým předchůdcem THC je kannabidiol, neboli CBD, který je ve významném množství přítomen i ve sklízeném konopí. CBD je sedativum a mírné analgetikum a má i určité antibiotické vlastnosti. O CBD se většinou mluví jako o původci „tělesné“ složky omámení, ale bez THC to stejně žádné omámení není. Protože jestli má být tráva dobrá, musí mít THC. Má-li THC, může obsahovat i poměrně velké množství CBD. Znalci jsou schopni rozlišit poměry THC a CBD kouřené marihuany podle účinků. Podle toho, jak rychle omámení nastupuje, v poměru mentální lehkosti a tělesné tíže, ve stupni změn ve smyslovém vnímání atd. Samozřejmě v dnešní době „svobodného“ světa, ve kterém jsou marihuana a její konzumenti pronásledováni jako čarodějnice, jen zřídkakdy můžete koupit balíček „trávy“, na kterém je vytištěn chemický rozbor.
Druhým produktem biosyntetického rozštěpení je kannabinol neboli CBN, produkt rozpadu THC. CBN je také psychoaktivní, ale (při stejném množství) nedosahuje potence THC. Vědci se o kvalitách CBN stále hádají, ale pro uživatele konopí to znamená, že nechali materiál příliš dlouho ležet a vyčichnul. (Ten balíček za „dvě pade“ co jsi vytáhnul z pod matrace, tam už klidně můžeš nechat ležet).
Stejně jako vitamíny A a E jsou kannabinoidy rozpustné v tucích. To je důvod, proč nejde uvařit dobrý marihuanový čaj, dokud v něm není rozpuštěno trochu másla.
V těle je THC rychle metabolizován, během několika hodin. Protože metabolity jsou stejně lipofilní jako THC samo, jsou absorbovány tukovými buňkami a jejich vylučování vykazuje výrazný poločas. V tělesných tekutinách náruživých konzumentů marihuany je možno tyto metabolity objevit i čtyři týdny po posledním použití. Účinky těchto metabolitů na jakoukoliv lidskou činnost vědecky dokázány nebyly.
Neurofarmakologické účinky THC v mozku jsou velmi složité. Ovlivňují metabolismus acetylcholinu, rychlost odbourávání adrenalinu a hladiny serotoninu a biogenních aminů.
Receptor THC v mozku byl objeven v roce 1980 a jeho endogenní ligand v roce 1992, jeho objevitel, William Devane, ho pojmenoval anandamid. Anandamid se zdá zhruba stejně silný jako THC, ale toto srovnání je založeno pouze na takových věcech, jako je reakce na adenosin 3´, 5´-cyklický monofosfát (CAMP) in vitro a na pokusech s kontrakcí umírajícího krysího vas deferens. Například studie aktivity struktur nebo syntetických změn u anandamidu, které až stokrát zvyšují jeho sílu. Dnes dokonce nikdo neví ani jak vlastně anandamid působí, nebo proč vůbec v mozku existují příslušné receptory. Ví se pouze, že anandamidové receptory souvisí s pamětí, vyšším stupněm myšlení, motorickou koordinací a emocemi. Tyto receptory se nacházejí v mnoha oblastech mozku, což vysvětluje složitost reakcí na THC a pravděpodobně též na anandamid.
Výzkumníci zabývající se studiemi konopí jsou nejen na rozpacích, ale někteří i šokování ze skutečností, že mozek sám si vyrábí látky, které působí jako „nelegální drogy“, jakými jsou marihuana a opium.

Nejčastější způsob použití představuje v dnešní době kouření ve formě cigaret (tzv. joint), které je rozšířeno především v USA a Evropě. Rozšířené jsou i orální způsoby konzumace konopí.
Průměrné dávky vyjádřené jako ∆9-THC jsou při kouření 15 – 20 mg, při orální aplikaci
30 – 40 mg. Účinek omámení po kouření se projevuje zhruba po 15 minutách, po perorálním použití během 30 minut. Doba účinků po orálním způsobu aplikace je dvojnásobná
(cca 6 hodin) nežli po dávce získané kouřením. Rychlejšího účinku omámení je dosaženo během kouření, i když je zhruba 70% celkového obsahu ∆9-THC rozloženo spálením.

Podle zprávy Evropského monitorovacího centra pro drogy v roce 2004 užívalo konopné drogy v průměru 12 % Evropanů, mezi Čechy to bylo 23 %. Mezi 18-tým a 35-tým rokem užívá konopí každý pátý Čech. Toto číslo nám vyneslo v oblibě marihuany první místo na světě. S tím, jak se snižuje společenský odpor ke konopí, stává se pro každého mladého zájemce o „nelegální“ drogy marihuana drogou první volby. Kromě těch nejrozházenějších a civilizací zdegenerovaných pubertálních jedinců u marihuany mladý uživatel drog také zůstává a mnozí z nich již zavrhli, nebo postupně zavrhují takové drogy jako tabák či alkohol.
Proto má Česká republika – spolu s vysokou spotřebou marihuany – od roku 2000 stále klesající počet problémových uživatelů tvrdých drog. Vysokou spotřebu konopí tak mohou ti, co konopí neužívají, nebo proti němu přímo protestují (je zajímavé, že proti tabáku, kávě a alkoholu se zas tak moc neprotestuje) brát jako daň za pokles s tvrdými drogami.

Není pochyb. Marihuana u nás patří mezi nejčastěji užívané „ilegální“ drogy. Před ní už je pouze káva, alkohol a nikotin. Poslední dvě jmenované ročně zabíjí desítky tisíc lidí a nic se neděje. Většina z těch, kteří užívají marihuanu jsou ještě moc mladí. Nemají politický vliv, funkce ani peníze.
Lékaři, psychologové a sociologové, kteří se zabývají dlouhodobým studiem konopí na zdraví jedince, se během druhé poloviny 20. století úspěšně vymanili ze lží a polopravd rozšiřovaných nejen během jeho první poloviny, ale mnohdy ještě dnes. Jednotlivé závěry podrobného a na rozdíl od minulosti objektivního (ideologicky nezatíženého) výzkumu jsou i prostřednictvím internetu k dispozici nejen odborníkům, kteří o ně projeví zájem. Medicína, psychologie a sociologie dnes už tedy mají v odpovědích na otázky ohledně rizik s konzumaci konopí celkem jasno. A jak jste na tom vy ?

FYZICKÁ RIZIKA
- akutní či chronický zánět průdušek vzniká v důsledku dlouhodobého nebo nadměrného užívání kouřením (proto vynalezli Vaporizér)
- poškození slizniční výstelky průdušnice a velkých průdušek se rozvíjí hlavně při dlouhodobém kouření (…Vaporizér…)
- rakovinotvorný účinek zplodin hoření se projeví při dlouhodobém užívání kouřením, což je spalováním biomasy, při které vznikají reakce dehet atd. (…Vaporizér…)
- poškození dýchacích cest, zápaly plic a obecně větší náchylnost k infekcím dýchacího systému jsou typickými průvodními příznaky dlouhodobějšího kouření (…Vaporizér…)
- ohrožení srdce a cév vyplývá z poškození výstelky cév a srdce toxickými zplodinami hoření biologického materiálu, které z plic přecházejí do krve (…Vaporizér…). Poškozená výstelka je pak zvýšeně náchylná k rozvoji kornatění (aterosklerózy) tepen, jehož důsledkem může být vysoký krevní tlak, tepenná výduť (aneurysma), srdeční infarkt, mozková mrtvice nebo postupný uzávěr tepen vyživující dolní končetiny či ledviny.
- vliv na plodnost byl často (a stále je) uváděn jako podstatné riziko. Nejnovější výzkumy dokázaly a potvrzují, že obvyklé i nadměrné dávky THC nemění plazmatické hladiny hormonů odpovědných za plodnost u obou pohlaví. Vzhledem k faktu, že dlouhodobé, nadměrné užívání marihuany prokazatelně, přechodně a vratně ovlivňuje reprodukční funkce mužů (pohyblivost spermií) i žen (častější nepravidelnost menstruačního cyklu), je ve hře zřejmě jiný mechanismus.
- nikdy nebylo (pravdivě) popsáno fatální předávkování, které by mělo jakékoliv akutní nebo chronické tělesné následky
- riziko pro plod: snížení porodní váhy v důsledku kouření matky během těhotenství. Aktivní i pasivní kouření v těhotenství vede ke zvýšené zátěží toxickými zplodinami a sníženému okysličování krve plodu, který pak hůře prospívá. Je jasné, že každá rozumná matka by v době těhotenství měla přestat užívat jakékoliv drogy či látky zejména alkohol, tabák, kávu i marihuanu.
- poškození plodu a zkrácení těhotenství bylo podrobnějším výzkumem vyvráceno. Dříve (ale i dnes) se v této souvislosti uvažovalo a uvádělo o toxickém účinku kannabinoidů na plod.
- vyšší výskyt snížené schopnosti učení a poruch chování dítěte po 4. roce vyplývá ze studie provedené v Ottavě, která prokázala silnou souvislost mezi konzumací konopí matky během těhotenství a rozvojem zmíněných poruch. SZO doporučuje další výzkum této problematiky.

PSYCHICKÁ RIZIKA OKAMŽITÁ
- poruchy krátkodobé a střednědobé paměti se mohou vyskytnout výhradně při intoxikaci, po ní jsou již prokazatelně neprokazatelné
- poruchy soustředění a pozornosti vznikají pouze v rámci samotné intoxikace, po ní jsou již neprokazatelné
- porucha vnímání času a prostoru se rozvíjí výhradně během intoxikace, po ní u zdravých jedinců neprokázána
- emoční labilita vzniká pouze v průběhu intoxikace, po ní prokázána pouze u jinak narušených jedinců již před vznikem nemoci
- provokace depresí či agitace (pohybového neklidu) byla prokázána pouze u jedinců se sklonem k těmto reakcím
- halucinace a další obdobná vážná narušení psychických funkcí vznikají obvykle výhradně při velmi vysokých dávkách, u zdravých a zcela normálních jedinců jsou 100 % vratná po odeznění účinku drogy
- provokace depresí či psychóz byly popsány v ojedinělých případech výhradně u výrazně biologicky i jinak predisponovaných (náchylných) jedinců
- stav panické úzkosti a pohybového neklidu (tzv. bad trip) charakterizované strachem a paranoidními myšlenkami, někdy defenzivními, jindy ofenzivními až agresivním průběhem, byly popsány v ojedinělých případech, kdy u citlivých osob před a při intoxikaci došlo k výjimečně rizikovému nahromadění faktorů, které tento stav způsobily

PSYCHICKÁ RIZIKA DLOUHODOBÁ
- poruchy krátkodobé a střednědobé paměti jsou prokazatelné pouze u krátkodobé paměti. Prozatím nejsou uspokojivě vysvětleny další související faktory (motivace jedinců k testování, vliv zbytků akutní intoxikace, celková labilita psychiky vlivem intenzivního užívání látky). Poruchy střednědobé a dlouhodobé paměti nejsou prokazatelné.
- poruchy soustředění a pozornosti jsou prokázány, ovšem opět není uspokojivě zodpovězena otázka míry kolísání poruch mezi sledem po sobě jdoucích intoxikací ani otázka vratnosti těchto poruch
- určitá emoční oploštělost byla prokázána u dlouhodobých uživatelů konopí, má poměrně stabilní charakter. Je ovšem prokázána vratnost k „normálu“ v případě přerušení užívání.
- narušení motivace a motivačních faktorů je prokazatelné u dlouhodobých uživatelů. Není však uspokojivě zodpovězená otázka role a podílu dalších souvisejících faktorů (motivace k testování, životní styl a hodnoty dlouhodobých uživatelů apod.). popsáno je množství případu dlouhodobých uživatelů konopí schopných normálního fungování ve společnosti i ve vedoucích funkcích a náročných profesích vyžadující výrazný duševní, ale i fyzický výkon, např. doktoři, chirurgové, obchodníci, spisovatelé, novináři, pracovníci médií, učitelé, konstruktéři, architekti, právníci, soudci, řidiči, dělníci atd. Po pravdě řečeno, zkušení kuřáci marihuany jsou zcela normálně zařazeni a vedou normálně vypadající a často úspěšný život.
- syndrom ztráty motivace není uspokojivě prokázán a zdá se být spíše logickým vyústěním výrazného až nadměrného užívání konopí. Zdá se, že uvedený stav je spojen spíše se širšími souvislostmi vzorce užívání a objevil by se u jakékoliv látky či činnosti prováděné s takovouto extrémní náruživosti
- provokace depresí či psychóz v důsledku dlouhodobého užívání konopí je považována za potencionálně velmi významný spouštěcí mechanismus jak u depresí, tak u poruch schizofrenního okruhu výhradně u biologicky i jinak predisponovaných jedinců
- rozvoj toxické psychózy je stále zahalen řadou nezodpovězených otázek. Hlavní názorový proud předpokládá možnosti vzniku a rozvoje těchto poruch, u nichž se předpokládá krátký průběh 3 až 7 dní, rychlé odeznění a výrazná převaha pozitivních příznaků
- flashback znamená v podstatě znovu navrácením stavu intoxikace bez předešlého požití drogy (jak již bylo řečeno mozek si sám tyto látky vyrábí). Uživateli je vnímán většinou pozitivně. Problém může nastat u celkově duševně labilních jedinců či jedinců trpících některou z duševních poruch.

SOCIÁLNÍ RIZIKA
- největší riziko představuje prostředí, do kterého se mladý uživatel dostává. Tedy zvýšení sociálního tlaku prostřednictvím sdíleného nižšího prahu vůči užívání drog jako celku. To je způsobeno relativně rozšířeným přístupem k uživatelům „ilegálních“ drog jako homogenní skupině, tedy skupině „mimo zákon“
- předchozí problém vyvolává velmi zásadní problém druhotné akcelerace rizikových faktorů. Jedná se o to, že zkušeností s konopím se mladý člověk dostává za hranici zákona. Nemusí přitom být ničím problémový čí asociální, ale již jen svou zkušeností s ilegální drogou „je špatný, je drogař, je feťák“ apod. S tím je spojeno sociální stigma a právě toto stigma může paradoxně způsobit, že se uživatel konopí skutečně začne postupně chovat tak, jak „je očekáváno“. Začne se chovat jako „feťák“ s dalšími vzorci, které k tomu patří
- teorie „vstupní drogy“ je vyvrácena již více než 20 let. Vstupní drogou v tomto smyslu slova je pro většinu populace káva, alkohol a tabák (průměrná první konzumace 10 až 12 let). Čím dříve zkusí jedinec legální drogu, kávu, alkohol nebo tabák, tím dříve a pravděpodobněji zkusí ilegální drogu. Existuje silný vztah mezi tím, že drtivá většina těžkých uživatelů tzv. tvrdých drog začínala po kávě, alkoholu a tabáku právě s konopím. Obráceně však tento vztah neplatí a je vyvrácen. Kdyby totiž platil, byly by dnes všechny vyspělé „civilizované“ státy zcela paralyzovány epidemií užívání tvrdých drog. Z toho vyplývá, že ve státech, kde je proti konopí bojováno nejtvrději (USA) je mnoho daleko víc lidí závislých na alkoholu a jiných tvrdých návykových látkách, než např. v Holandsku či státech, alespoň s nějakou tolerancí vůči konopí.

Na pěstitele případně kuřáka marihuany se u nás z právního hlediska nahlíží podstatně hůře než na notorického alkoholika. Tato taktéž notoricky omílaná fráze má leckdy děsivou dohru.

Ruku na srdce přátelé, naše často moralizující společnost není rozhodně vůči drogám zdrženlivá. Podíváme-li se na počet konzumentů alkoholu, tedy osob, které se alkoholu zcela nezříkají, připočteme k ním kuřáky tabáku a konzumenty kávy, dále pak osoby užívajících různé léky (ti jsou ovšem legálně a morálně zařazeni do společenského života) pak vidíme, že skutečných abstinentů není mnoho.

Paradoxem na celé situaci je fakt, že lidé odsuzující marihuanu a nazývající její konzumenty „feťáky“, jsou mnohdy ovlivňování hudbou, knihami, obrazy, aniž by si uvědomovali, že jejich autoři byli ovlivněni právě marihuanou, nebo jinou psychotropní látkou. Přesto jejich uměni společnost miluje a cenní.

Přitom stačí tak málo k pochopení celé záležitosti, jenž má jiné pozadí, než obavy o zdraví veřejnosti.
Změna řádu, řádu, který je zapsán a na kterém závisí. Ale oni nehrají přesně podle toho, jak je zapsán a jsou tudíž horší než obyčejní zločinci. Jsou rouhači a heretici. Tato Válka je válka náboženská a politická.
A přitom není nutné konopí legalizovat, ale postačí dekriminalizace.

Jeden rostlinný člověk, pravil: „ Kouříš-li to občas, staneš se moudrým. Kouříš-li to hodně, stane se z tebe osel“.

Všichni jsme intoxikováni. Narodili jsme se v blázinci, ve světě, který vytváří šílence. Věříme tomu, že vidíme a slyšíme. Skutečný mýtus je mýtus o duševním zdraví a racionalitě. Je to nemoc, která rozleptává zemi. Všechny jedy vyplývají z našeho popření. Popíráme své šílenství, zapomínáme na své zločiny, utínáme údy mrtvole a uvězňujeme své děti. Potřebujeme jed, abychom otrávili jed, abychom si vzpomněli na posvátnou povahu intoxikace, na zelené tělo mladého boha.

Konopí nás přežije. A osídlí prázdné jizvy, které po nás zbudou.

Žádný člověk se nenarodí s vlastností nemít rád, nenávidět, zakazovat atd. Dokonce ani Adolf Hitler se nenarodil s vrozeným odporem k jiným rasám. Tyto vlastnosti jsou do vás vkládány v ranném dětství. Jestliže někdo (kdo má moc) něco zakáže, bude vám do hlavy vkládána informace, že je to špatné, zakázané a škodlivé, aniž byste si na to mohli udělat svůj názor. Ten už rozhodli za vás.

V žádném případě se nesnažíme propagovat či obhajovat marihuanu, nebo drogy jako celek. Jde nám pouze o to, abyste se vyvarovali tzv. „pravdivým“ článkům z novin i internetu, kde je mnohdy lživě marihuana označována za jednu z nejnebezpečnějších drog v dějinách lidstva. A autoři těchto článku se vám budou snažit vnutit nepravdivé a lživé informace nebo informace vytržené z kontextu.
Zkuste se alespoň na chvíli vrátit zpět ke kořenům a přimět se k vlastnímu názoru a ne těm, kterými jste byli zahlceni, aniž byste měli možnost volby.

Jednotliví lidé i celé národy už některé rostliny otestovali daleko
hlouběji, než to mohla udělat FFDA (Federal Food and Drug Administration)
během jedné generace.
Když se setkáte v reálu či v literatuře s národy, které používaly
určitou rostlinu po staletí, staví to její vyhlášenou toxicitu
do jiného světla.

Předpokladem kulturně morální společnosti je kulturně morální jedinec.
Největším společenským hříchem je nezávislé myšlení.
H.E.M.P. for Victory!!! Help Eliminate Marijuana Prohibited

Naposledy upravil YagoMan 14-08-2009 v 18:33 PM