crackonos
Stálý Člen
Registrován: Mar 2008
Příspěvků: 290 
|
| Úvod:Tady je Krakonošovo |
Příspěvek č. 1 |
Zdarec Growers,
jsem tu dnes poprvé, a tak se Vám chci tak trochu představit. Je mi 19 let a jsem student gymnázia. K trávě jsem se dostal když mi bylo asi 14, kdy to ještě nebyla záležitost každého (aspoň ne u nás). Na huliče bylo hleděno jako na největšího vyvrhele lidstva, feťáka a budižkničemu. Do jisté míry je tomu tak i dnes, ale doufám, že všechny mýty okolo této rostliny budou již brzo ležet na mýtickém smetišti :-).
Také bych se Vám rád představil úvahou na citát Jana Wericha: "Z ničeho se nedá dělat věda, ani z vědy ne. Natož ze života."
Žijeme v 21. století, v době zmítané teroristickými útoky, životní nejistotou a strachem lidí z toho, co bude zítra. Nic už není jako dřív, veškerá ta jednoduchost a nesnesitelná lehkost bytí zmizela stejně jako voda v řece. Člověk si dnes nemůže být jistý ani střechou nad hlavou.
A právě tyto aspekty přímo vybízí k polemice, až k nesouhlasu s citátem pana Wericha. Od časů, kdy tento pan herec pronesl svá slova uplynulo už hodně času a spousta věcí se změnila, ale nemohu říct, zda k lepšímu, či k horšímu. Naší zemi vládne jiný režim, často jen jiný být chce, padla železná opona, měnilo se, zlepšovalo, vylepšovalo v naději lepších zítřků. Ale pochybuji, že by se ony zítřky, které se postupem času staly přítomností, daly s čistým svědomím označit za lepší.
Dnes je opravdu někdy život věda. Dnešní svět jako by se stával mraveništěm, kde nikomu z vysoce postavených na životním štěstí jedince nezáleží. Ale už od počátku věků bezpráví světem vládne. V každé době, za každého režimu a v každé zemi byli někteří lidé spokojeni více a jiní méně. Vzpomínám si na slova mého pradědy, který říkával: “Co vy mladí vůbec řešíte, nic neřešte a žijte!“ V něčem měl pravdu. Dnešní lidé jsou daleko více stresováni než lidé za dob mého dědy. Jejich starost byla, aby měli jak se lidově říká „co do huby“ a tím byli oproštěni od dnešního materialismu a kariérismu. Ke šťastnému životu jim stačilo jen málo, ale-i za tím málem stála velká dřina a odříkání. Dnes se člověk pořád za něčím žene a při tom zapomíná na staré hodnoty, které se postupem času staly samozřejmostí, až byly nakonec zcela zapomenuty. A možná ty staré zapomenuté hodnoty jsou klíčem k větší spokojenosti nás všech. Ale vracet se ke kořenům a k základům lidského bytí je dnes velmi těžké, snad i nemožné. Člověk je neustále ovlivňován a tlačen společností kupředu a jít proti proudu znamená být považován za blázna a snílka. Někteří lidé si onu cestu proti pravdu vybrali a možná, že jsou šťastnější. Vrátili se ke svému prapůvodu a majetek hmotný vyměnili za majetek duchovní, navzdory nepochopení ostatních. Někdo nechce být otrokem své vlastní práce a kariéry. Někdy by možná bylo lepší vrátit se ke kořenům. Vzdát se toho, co znás dělá opravdové novodobé otroky. Otrok, to je ten správný výraz pro to, čím se lidé stávají.
Přestat dělat ze života vědu by šlo pouze oprostěním sebe sama od svých hmotných statků a návratem k již zmíněné podstatě lidského života a k základním potřebám života. Ony vlastnosti, co dělaly člověka člověkem, jako čest, porozumění a pomoc lidem v nouzi se vytrácí z každodenního života jako pára nad hrncem a to je špatně. Lidé řeší nástrahy, které jim klade společnost a proto zapomínají. Zapomínají na to, kým jsou, odkud přišli a kam jdou.
 |
...nemám víru, aspoň ji neztratím.../www/
Vaše nejoblíbenější filmové hlášky
|
21-03-2008 v 10:17 AM
