Grower.cz je největší autorita v oblasti pěstování konopí na českém i slovenském internetu. Veškeré sekce jsou přístupné pro anonymní čtení. Pokud se nespokojíš s pouhou návštěvou a chceš se aktivně zapojit do diskusí ve fóru a na chatu, odpovídat na inzeráty a šifrovaně komunikovat s tisíci dalších pěstitelů soukromými vzkazy anebo se pochlubit svou fotogalerií - Registruj se! - Získáš inspiraci i cenné rady!
Jsem tady novej, mozna to nekde v pavucinach je, ale stava se vam taky, ze tak den dva po huleni mate docela silny deprese? nehulim casto, treba jeden tyden fest, pak tyden ne, ale po huleni mam obcas dost silny depky. sere me to a zajima me, jestli v tom nejsem sam.
slysel jsem, ze deprese prichazi tak po 15 letech huleni (natrvalo), ja je mam jako takovy "dojezdy". nechci to videt za par let.
Nie tak toto sa mi ešte nikdy nestalo.
Depresie mám iba ka je dlho (2 a viac dní) škaredé počasie. Je mi smutno (aj kvôli raslinkám), ale depresia?
Nie ďakujem
Nevím....takový nárazový hulení =když mám tak to rychle zhulim, nemusim. (fest, nebo nic)
Zkus si to třeba víc naplánovat. Co budeš dělat, kam pudeš...třeba jen o víkendu... a třeba to pomůže.
Nebo si vyřeš problémy v životě. ...jestli se teda zhulenej nezabýváš mírem, vyšší mocí nebo zákony ...
drinker hulič:
Jojo, deprese, to je moje
Zni to sice blbe, ale je to bohuzel fakt. Pamatuju si, ze asi ve tretaku (to jsem hulil asi tretim rokem) jsem kamaradil s jednim fajn typkem - ten hulil asi o 1/2roku dyl, nez ja no a prave tak v puli tretaku na nej padly sileny depky, vzdycky kdyz zahulil... no, ja jsem se mu divil a rikal jsem "tak proc hulis, kdyz z toho mas depky?" no a bez legrace, cca o 1/2 roku nato jsem na tom byl uz stejne jako on. To obdobi pak trvalo az nekdy do ctvrtaku no a od ty doby uz to je zase celkem fajn. Nicmene kdykoliv je spatny pocasi, depka na me padne, aniz bych zahulil. Ale nevim, treba to hulenim vubec neni, jeden znamej mi rikal, ze zase jemu nakej kamos, co studuje psychologii tvrdil, ze na vetsinu lidi dopadaji deprese vzdy v urcitejch casovejch intervalech - tak po 3-4letech.
Tak pani, ja uz hulim pomaly 4tym rokom,ale nastastie mam presne opacnu "diagnozu". Ked nejaky cas nehulim, tak si zacinam viacej vsimat svet okolo mna a zistujem aky je nadherny. Co sa tyka pocasia, je mi uplne jedno, ale NENAVIDIM dazd.
hm, me se to stalo jednou po nejakym divnym skunku, s kym sem to hulil tak mel flashbacky, ty sem mel i ja. Nicmene druhej den po takovym vetsim mnozstvi jsem chytnul depku a ze je jinak nemivam, no jeste ze me to preslo, chtel jsem vazne seknout se skolou
Ha, tak do toho se taky vložím. Jak jsem se dostal ke konopí:
Někdy ve druháku až třeťáku na gymplu jsem se začal seznamovat s psychoaktivními substancemi. Respektive s jednou substancí - hádáte správně, stát mi dal víceméně na výběr. Alkohol, nebo... alkohol. "No, mě to docela chutná, vždycky když jsem chodil tátovi do džbánku, tak jsem ucucával pěnu." "Tak se zkus napít pořádně." "Hmm, dobrý, dáme ještě?" A tak dále. První zážitek z přiopilosti (po třech desítkách) v hodině zeměpisu byl kouzelnej a dost vysmátej...
Měsíce ubíhaly a já jsem začal chlastat jako prokoplej. Nějak jsem nechtěl ubírat, i když už cca po roce intenzivního napájení mně to většinou nedělalo extra dobře. Pak už ani ubírat nešlo. Přišla vojna, do toho pár rozchodů s dušimilými dívčími bytostmi, a bylo vymalováno. Postupně jsem padal do hnusnýho černýho víru depresí a alkoholu. Schopnost radovat se z nějaký prkotiny nulová, den stíhal den, všude okolo mě se ploužily ostatní lidi v podobě nevýrazných stínů, které jsem nevnímal. Venku objektivně svítilo slunce, subjektivně jsem se prodíral mlhavou krajinou. A ty věčný kocoviny - humus. Ke konci (někdy před čtyřmi lety), kdy jsem si rozbil "osudový" vztah, to kulminovalo. Hustá deprese čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnů, tíha na hrudi, nechuť se pohnout, bušení srdce, mizerný spaní, v žaludku bordel, sebevražedný myšlenky. Kupodivu jsem v sobě sebral tolik síly, že jsem si řekl "Dost!" a na doporučení známejch studentů-psychologů vyhledal perfektní psychiatričku. Naštěstí jsem nebyl hospitalizovanej, měl jsem důvěru lékařky. Už za půl roku jsem se začal cítit normálně, po roce už to byla pohoda (inu, Lerivon ). Léčba se nicméně natáhla na dva roky, což je standardní praxe, hladiny serotoninu, noradrenalinu a rozličných dopaminů se musejí ustálit. Jsem té skvělé ženské neuvěřitelně vděčný, stejně tak rodince a spoustě lidí okolo, protože mně pomohli vylézt ze sraček.
A dále mně pomohla ještě jedna věcička. Přinejmenším neublížila, ale osobně jsem toho názoru, že pomohla. Pomohla mi pochopit smysl právě těch maličkostí, které my dlouho unikaly, objevil jsem schopnost naslouchat lidem, vážit si jich, schopnost empatie. Jasně, je to konopí. Setkal jsem se s ním už na vojně, na kolejích už jsem ho kouřil poměrně často. A zjistil jsem, že má skvělý dar vyvést mě na chvíli ze světa stínů do světa světla. Bohužel jsem tenkrát navíc strašlivě chlastal, takže se jednalo o krátkodobý efekt, který jsem "dokázal" rychle přebít. Poté, co jsem se alkoholu zřekl (ne úplně, ale vím kdy mám dost; a když mám možnost, radši si zahulím ), tak jsem užasl. Skutečně mám pocit, že se mám čím dál tím líp, a to ani moc nehulím (tak jednou až dvakrát do týdne, na víc většinou není čas). Znovu jsem našel víru (nepleťte si s černoprdelnictvím, mám vlastní mozek). Neříkám, že už mi párkrát neustřelily kecky (to každému), ale u pití mi ustřelovaly furt. A skutečnou depresi jsem od doby svého uzdravení před cca třemi lety nepoznal, maximálně chvilkovou náladovost, rozladěnost. Obecně se teď pořád směju (od ucha k uchu ), příbuzní a kámoši okolo jsou se mojí proměnou spokojený. BTW - ještě to hojně dolaďuju čajem.
Našel jsem si svoje, a proto nechápu a ani nechci chápat, proč se mě pan Stát snaží nahnat zpátky tam, kde už jsem jednou byl. Je vidět, že blaho občana mu skutečně leží na srdci.
Tak, to je "ve stručnosti" všechno. Doufám, že jsem vás moc neunavil nebo neznechutil, milí groweři, ale je to téma, které se mě silně dotýká, takže jsem se potřeboval vyjádřit. Mějte se fajn, a bacha na depresi!
P.S.: Vím, že Pablo Honej z určitých důvodů vřele nedoporučuje užívat konopí a podobné vjecičky po předchozích psychických obtížích všeho druhu. Chápu to, a je dobře, že to nedoporučuje. Ale po těch letech (cca 5-6 let užívání) jsem u sebe nezjistil žádné závažné psychické obtíže spojené s trávou. Na rozdíl od lihu...
Moc zajímavej příspěvek, K4U (za chvíli). Alkoholovým vírem jsem si taky prošel a v pár věcech se to shoduje s tvým příběhem (krom toho psychiatra). Jen bych chtěl podotknout, že i když ani konopí nebude to pravý ořechový na tyhle neduhy, tak bych ho stejně upřednostnil před těma blbejma práškama. Ale to je jen můj názor, založený na tom, že prášky mi na rozdíl od trávy nepřinesly nikdy nic dobrého .
Jo, jo, ale ty antidepresiva jsou dost bezpečný, jediný, co jsem pociťoval "negativně", bylo nadměrný spaní (cca 10 hodin denně). Na játra to nejde, závislost nulová. A občas s tím bylo docela veselo - je to trošku podobný několikrát zeslabený extošce (alespoň teoreticky, principem působení, XTC jsem totiž ještě neměl tu čest osobně okusit; příroda je příroda, pilule si na zahrádce nevypěstuju, takže jim moc nedůvěřuju )
Díky za K
No, neznám nikoho kdo by po hulení trpěl depresema.
Teda kromě lidí který jima trpí před nim a pak sou v lati.
To je snad normální.
Znám osobně ale pár holek (o chlapovi sem to ještě naslyšel) každá úplně vodjinud...no a ty sebou po hulení párkrát sekli. Jednou, dvakrát až je to přestalo bavit. Jenže pak zjistily že si namůžou dát ani panáka (sekli totiž sebou i potom). A to byly ženský, ktrý se s ničim moc nepárali. Takže pak následoval rok abstinence. Řešily to i přez doktory a tak. Nevěděli fak která bije. A teď se zase (asi rok) pomalu rozjíždí. Panáčka, cigárko...
S jednim rozdílem - bez hulení. Maj strach co kdyby zas.
Nechci nikoho strašit, jen bych se chtěl dozvědět jestli se už někdo setkal u hulení s evokací takovejhle problémů...
taky pridam jednu karmicku. Sem rad, ze si se vydal sice nelegalni, ale pro svuj zivot mnohem schudnejsi cestou.
Taky sem jeden cas mel nalady, ktere by se mozna daly nazyvat depkami, ale jen treba par dni a pak to bylo vpoho. Od te doby nepiju ( asi 2 mesice ) a je to OK.
Souhlasim s nazorem, ze huleni jako takovy deprese nevyvolava. Ale ma-li nekdo tezky stavy i normalne, tak pak po trave je ma jeste vetsi. Hulit chce proste v pohode. Uz vubec nechapu lidi, ktery rikaj, ze maj po huleni naky depky a stejne huli jak o zivot.
Srooga: Takhle jak to popisuješ, by to vypadalo spíš na nějakou toxickou psychózu, než na depresi. Jestli to bylo nějaký motání hlavy, až omdlívání, pocit, že to nemůžu rozchodit a následně to přetrvalo ještě nějakou dobu, tak to mohlo bejt ono. Tahle mrška může vykazovat znaky schizofrenie, ale na rozdíl od ní zpravidla po čase odezní. To jsou ale jenom moje domněnky, na vlastní oči jsem to neviděl. Už jsem měl možnost něco podobnýho u dvou kámošů pozorovat. Nejspíš bych těm holkám moc nedoporučoval panáčky...
Hele lidi, nechci tenhle plac využívat jako nějaký freudovský lehátko, ale vážně by mě zajímalo, jestli se najde mezi vámi někdo, kdo podléhá depresím. Připadáte mě všichni hrozně vyrovnaní, až nechutně vyrovnaní :-))))). Jak to lidi děláte?? Nebo je to vrozený? Já jsem asi blázen, ale bejt v lajně neumím. Buď jsem v euforii nebo v depresi. Nevím, asi neumím chodit prostředkem.
Tož fakt nevím..........
05-04-2002 v 19:25 PM
). Léčba se nicméně natáhla na dva roky, což je standardní praxe, hladiny serotoninu, noradrenalinu a rozličných dopaminů se musejí ustálit. Jsem té skvělé ženské neuvěřitelně vděčný, stejně tak rodince a spoustě lidí okolo, protože mně pomohli vylézt ze sraček.
), příbuzní a kámoši okolo jsou se mojí proměnou spokojený. BTW - ještě to hojně dolaďuju čajem.
)
Divný stavy
