Host
Host
Registrován: N/A
Příspěvků: Žádné
|
Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot.
Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat.
A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se
podíval na boty a říká:
"Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně."
Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně.
Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát
správnou botu na správnou nohu. Potom se chlapeček podívá na boty a
říká:
"To ale nejsou moje botičky."
Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj zařvala:
"To jsi, ty hovado, nevěděl dřív?" s námahou zase botičky sundala.
Když byly boty dole, povídá chlapeček:
"To jsou botičky mýho brášky. Maminka říkala, že je teď budu nosit já."
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla
chlapečkovi do bot.
Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala:
"Kde máš rukavičky?"
Chlapeček odpověděl: "Rukavičky mám schované v botičkách."
Soud s učitelkou bude v úterý.
_______________________________________________________
Jeden muž stál před soudem, protože zabil svou ženu.
Soudce: To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest
poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu.
Muž: Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít.
Soudce: Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje. Jestli
nechcete, aby vás přísedící už napřed odsoudili, pak nám předložte
alespoň jedno polehčující vysvětlení.
Nato se muž rozhovořil
Odehrálo se to následovně: Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého
domu.. V prvním poschodí žije rozkošná rodina hotelového portýra, která
má tři děti. Je ovšem strašné, že jejich děti zůstaly od přírody
neobyčejně malé. Ten dvanáctiletý měří 80 cm a ten devatenáctiletý 90
cm.
Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká: "V rodině našeho portýra
je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové." Já říkám: "Ne,
ty myslíš, že jsou pygmejové."
"Ne", říká moje žena, "pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a
tvoří se z ní pihy." Já říkám: "To je pigment."
"Ne", říká moje žena, "pigment je to, na co psali staří Římané." Já
říkám: "To je pergamen!"
"Ne", říká moje žena, "pergamen je, když básník začne něco psát a pak
to nedokončí ...."
Pane soudce, musíte ocenit, že jsem ovládl, zamlčel slovo fragment,
sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny. Náhle však ke mně
přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec.
Tedy moje žena.
"Miláčku, koukni se, co zde stojí!"
Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: "Slunečník kabelky
byl učitelkou pasáka 15."
Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: "Ale miláčku, to je
fracouzská kniha a francouzský text. Tady stojí: La Marquise de
Pompadour est la Maitresse de Louis XV. To znamená: Markýza Pompadour
byla milenkou Ludvíka XV."
"Ne", říká moje žena, " to musíš překládat doslovně: La Marquise -
slunečník, Pompadour - kabelka, la Maitresse - učitelka, Louis XV -
pasák 15. (Pozn.: franc. Lése čti Luis značí přeneseně označení pasáka
prostitutek). Já to musím konečně vědět naprosto přesně, já jsem si
přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře."
Já říkám: "Ty myslíš lektora."
"Ne", říká moje žena, "lektor byl antický řecký hrdina." Já říkám: "To
byl Hektor a ten byl z Tróje." "Ne," říká moje žena,
"Hektor je plošná míra." Já říkám: "To je hektar."
"Ne", říká moje žena, "Hektar je nápoj bohů."
Já říkám: "To je nektar".
"Ne", říká moje žena, "Nektar je řeka v jižním Německu."
Já říkám: "To je Neckar."
Moje žena: "Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru,
kterou jsme nedávno zpívali jako duo."
Já říkám: "To se jmenuje duet."
"Ne", říká moje žena, "duet je, když mají dva muži souboj se šavlí."
Já říkám: "To je duel."
"Ne", říká moje žena, "duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak."
A dál, pane soudce, dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu
jím umlátil....."
Nastala chvíle mlčení, po němž soudce vstal a vyřkl ortel: "Osvobozen,
já bych ji umlátil už u Hektora ..."
|