Grower.cz je největší autorita v oblasti pěstování konopí na českém i slovenském internetu. Veškeré sekce jsou přístupné pro anonymní čtení. Pokud se nespokojíš s pouhou návštěvou a chceš se aktivně zapojit do diskusí ve fóru a na chatu, odpovídat na inzeráty a šifrovaně komunikovat s tisíci dalších pěstitelů soukromými vzkazy anebo se pochlubit svou fotogalerií - Registruj se! - Získáš inspiraci i cenné rady!
2 Greater: Ty jo! Máš dobrej postřeh. Vážně zajímavá náhodička. Panáček zřejmě tehdy investoval nejen v tuzemsku
2 Místa PM: Skvělé, nevím sice, co je Babylon u Rastafariánů, ale myslím, že tě chápu. Teď uskočím, do své "oblíbené" inkvizitorské všeoponentury a nadnesu pár dotazů. Hned mě prosím necupujte, zkuste to brát třeba jako hru na nekonečné násobení mínus jedničkou
Píšeš: ... potřeba legalizovat vlastní touhu po prachách prostřednictvím zákonů...
OK, určitě budete souhlasit, že prachy můžeme nahradit čímkoliv, co je předmětem touhy a důvodem snažení k takové legalizaci. Pokud ano, už určitě tušíte, kam mířím? Ano, jsme stejní. Když toužíme po legalizaci konopí, naplňujeme úplně stejnou definici. Zajisté většina z nás touží pouze po svobodě pěstovat svých pár kytiček, ale někteří určitě uvítají i možnost svobodného nákupu od kvalitního zahradníka a tudíž tu musí být i tací, kteří uvítají možnost si na svém kvalitním pěstování postavit malou živnost. Od malé živnosti k větší nás pak už dělí jen výše dosahovaného obratu a odvaha podnikat ve velkém a větším a ještě větším... No a pak se třeba najednou objeví někdo s novým objevem z botaniky a znovuobjeví jinou rostlinku, která nepotřebuje zalívat, nepotřebuje žádnou péči, roste úplně sama a je ještě zdravější než konopí a úplně bez vedlejších účinků a každý ji může mít doma zadarmo. Možná, že jste celý život byl dobrý člověk, začínal na loukách, pak v malém growshopu a dnes vaší firmě se sto nádhernými skleníky plnými těch nejfantastičtějších skaňourů hrozí totální krach, protože všichni ti, co u vás nakupovali a pomohli vám vlastně postavit celou tu mašinérii, se na vás teď bez pardónu vyprdnou a vrhnou se na novou kytičku. Vy buď zkrachujete a půjdete do vězení za nesplacené dluhy a nebo budete lobovat proti nové kytičce alespoň tak dlouho, dokud na to budete mít love. Tak jako tak je jasné, že nová "technologie" si stejně nakonec prorazí cestu sama a to především díky postupnému zmasovění a byť i ilegálnímu rozšiřování mezi lidem nejprostším, který vždy preferuje to, co je zadarmo. Stejně tak je jisté, že novou kytičku začnou nějací koumáci brzo vychytávat a vylepšovat a zcela jistě uvedou po čase na trh její novou hybridní variantu, která bude efektivnější, krásnější, chutnější.... a hlavně, nebude zadarmo!
"Točí se, točí kolo dokola, a až nás smrtka zavolá, tak vytáhneme rance..."
Připomínám, že se nestavím na žádnou stranu a ani se nesnažím uchopit a definovat nějaký svůj názor. Já jen hraju hru na &*-1 Tahle hra mě dovedla k nekonečným kruhům reality, které se, a historie nám to potvrzuje, stále opakují a opakují. Dokonce se mi ani nepodařilo najít nikoho, kdo by snad tenhle chaos mohl řídit. Ti dole si myslí, že to řídí ti nahoře, a ti nahoře si myslí, že alespoň trochu kočírují ty dole, kteří to svým nezodpovědným masovým chováním neustále někam přesměrovávají. Mimo tuhle přemýšlecí dřinu plynoucí ze hry na hledání viníka, hledání těch špatných, těch jiných, co to myslí jinak než já, těch, co mi brání, aby to bylo jak chci já, však vpravdě každý, ať nahoře či dole, dobrý či špatný, potřebuje především mít co žrát, mít kde spát a taky mít s kým spát. A podle toho, jak odvážné jsou jeho představy o těchto potřebách, stanovuje si sám své výzvy a cíle a ty a především hlavně ty se pak snaží ve svém životě zrealizovat a nadále vylepšovat a rozšiřovat.
Co z toho plyne? Že celá tahle sračkózní mašinerie zvaná Svět se řídí úplně chaoticky, ale hlavně úplně SAMA! Není žádný konkrétní viník ani velké spiknutí proti lidstvu! Jsou jen emoce, touhy, sny, potřeby a skutky jednotlivců. Malých bezvýznamných mravenců, kteří, ať už stojí na sebevýznamnějším postu pomyslného žebříčku vlády světa, jen bláhově obchodují se svou svou životní energií, se svým jediným DNA pevně vyměřeným časem k žití a vyměňují ho za dočasné radosti, nedbajíc moudrosti: "Všechna sláva, polní tráva."
Ale možná, že o tom to je. Že to je účelem života, pořádně si ho užít podle svých představ. Ale možná taky ne! Kdo to ví, ať si odpoví! Ostatně to každý z nás musí, něco z toho si nějak vybrat či znovu a znovu vybírat a zkoušet to žít. Nevíme, co je správně a možná se to ani nedozvíme. Jisté ale je, že jen kecat o tom, proč je něco špatně, je naprosto k ničemu, že mnohem lepší je se právě té své pravdy pevně chopit a žít podle ní. Tuhle svobodu nám totoiž nikdo jiný vzít nemůže. Jedině mi sami sobě tím, že namísto, abychom jí žili, budeme všem okolo vysvětlovat, proč jí žít nemůžeme.
Inkvizitor a další: Výborně! A ještě bych k tomu přidal další věc, která více či méně ovlivňuje lidský život, konání a celé to mravenčení kolem. Věc, která lidi (nejspíš) odlišuje od našich zvířecích spoluobyvatel: svědomí.
Někdo ho má potlačené, a tak se dopředu dere stůj co stůj, klidně i přes mrtvoly - v téhle situaci to může být člověk, kterému je celé hnutí okolo travky ukradené, a může profitovat ze zájmů třeba farmaceutických společností. V okamžiku, kdy potom dojde k legalizaci pěstování a prodávání konopí, klidně si na tom vybuduje byznys a ani nemrkne okem. Někoho hryže svědomí víc, tak se s daným stavem snaží něco dělat, a když se konopí zlegalizuje, spokojí se se svou zahrádkou a bude trpět při pohledu na zkomerčnění nedotknutelné rostliny. Nebo ten třetí, který teď nenápadně pěstuje, ale pak to rozjede ve velkém. Nejde ani tak o to, co je dobře a co špatně, ale o to, na co má člověk žaludek, a o to, jak spolu lidé mezi póly absolutní svědomí-bez svědomí vedou dialog a jak se navzájem usměrňují - samozřejmě takhle napsané je to hodně zjednodušené. Svědomí by se navíc ještě dalo rozdělit na společností podmíněné (zákon, oficiální ideologie) a vlastní, intimní, přirozené ("Proč jsem mu to jenom říkal? Vždyť jsem ho musel urazit...", nebo z něho vyplývající přirozená skromnost).
Zrovna jsem z toho Aero-programu vytáhl další pikantnost: Občan Kane, který je mj. kritikou často hodnocen jako nejlepší film, co byl zatím natočen, se svého času (1941) znelíbil jistému ctihodnému občanu, který vztáhl příběh o bezcharakterním milionáři na sebe. Jakpak se ten pán jmenoval? Je to veliké překvapení, jednalo se o jistého mediálního magnáta, Williama Randolpha Hearsta...
Mr. Hearst (občan Kane) je dobrým příkladem osoby, která si zrovna servítky nebrala. Je-li navíc pravdou, že film Občan Kane je mu šitý na tělo, je také dobrou ilustrací přeměny z nadšeného žurnalisty (aka tvůj "malopěstitel konopí") v mediálně-politickou mašinu bez skrupulí ("nadnárodní společnost pro výrobu THC "). Nestačím se divit - jedna náhodička za druhou...
No nevím, ale hledat cestu z Matrixu definicí všeobecné spravedlnosti je podle mě slepá ulička. To, čemu říkáš svědomí, je vlastně to samé, čemu se odjakživa říká morálka. A tu má každý a každý jí má jinak. Nemůžeš si dovolit řící o někom, kdo má svědomí jinak než ty (tedy jinou morálku, odvislou především, jak ostatně správně vidíš, od výchovy v rodině, škole a společnosti), že ho má více potlačené, nebo méně, nebo horší či lepší, to nejde. Má ho prostě jinak s tím nic nenaděláš. Navíc, pokud se do toho pustíš a vytvoříš maximálně něco, co se dá přečíst za jeden lidský život, ale stejně nezahrneš všechny alternativy. A pokud tedy budeš zobecňovat, vytvoříš pravděpodobně něco velmi podobného desateru. No a ikdyž se budeš snažit žít podle něj a bude se ti to dařit a těm, kterým to nepůjde, budeš kázat jak chybují, potkáš jednou člověka, který bude podle tvých vlastních kritérií třeba tisíckrát morálnější než ty a který ti ve tvém vlastním životě najde tolik chyb, že se z toho sesypeš, protože na své neomylnosti v názoru na to, co je správné a co není, postavíš celý svůj život a ten život najednou ztratí smysl.
Dál píšeš že sis tohle hledání postavil do intervalu určeného hraničími body: absolutní svědomí - bez svědomí. Jak se ti ale bude celá věc jevit, když zjistíš, že přestože jsou oba tyto póly podmíněné naprosto odlišnou skutečností, neliší se od sebe ani za mák? Že vlastnit absolutní svědomí, chápat všechno a každého, porozumět příčinám i důsledkum všeho, je vlastně naprosto to samé, jako nechápat nic a nerozumět ničemu? Vždyť člověk, který by měl absolutní svědomí, tedy chápal by druhé a křivdy, které druzí cítí, by nemohl vůbec žít, protože by neustále vnímal, jak jakýkoliv jeho prd někoho rozveselí a někoho zarmoutí. Naopak člověk, který by svědomí vůbec neměl, nemohl by vnímat vůbec nic, atk by vlastně ani nevěděl, že žije.
Nakonec tu máme SPRAVEDLIVÉHO, který nemůžře udělat ani Ň, aby někomu snad něco a NESPRAVEDLIVÉHO, který si dělá úplně všechno, ale vůbec o tom neví. Tedy pokud je budeš oddělovat, jak navrhuješ. Pokud je sloučíš, máš tu HARMONICKÉHO, který jen žije a nesoudí.
Inkvizitor: Ty body jsem použil jenom pro ilustraci - ideál neexistuje (maximálně na papíře), vždycky je to v rovině jing-jang (jestli to píšu správně). Já samozřejmě ideální ani spravedlivej nejsem , ale zmiňované Desatero, nebo namátkou některé aspekty buddhismu považuji za přiblížení k němu, za pravdu s poměrně obecnou platností. Je to pochopitelně relativní, protože tak to vidím já, a najde se milión lidí, kteří na to nahlížejí úplně opačně. To je v pořádku.
Třeba to může znít v době Matrixu divně, ale myslím, že určité povědomí o tom, čemu se říká morálka, není na škodu. Například násilí a vraždy. Dá se určitě říct, že je to jeden ze způsobů jednání a dosahování cílů, navíc je možné provozovat ho legálně na úrovni států. Fajn, dá se to i obhájit. Ale určitě vám to tu nikomu nepřijde v pořádku. Proč? Třeba proto, že hulíte (to je další náhodička - hulení způsobuje altruismus). Ale hlavně protože se ozývá svědomí, soucit s postiženým. A nevychází to určitě jenom ze společenského povědomí. Něco vám říká, že tohle není OK (stejně jako trhat mouchám křidýlka ), že si to ten člověk nezaslouží, že byste nechtěli být v jeho kůži etc. Jiným lidem tohle schází, pak jsou napruzený, a je to tím, že málo hulej... Už jsem se do toho pěkně zamotal...
Ideály podle mého existují, ale jen v platónských konturách. My se k nim můžeme (a nemusíme ) snažit přibližovat, ale je to vždycky jen na nás - každý je strůjcem svého štěstí. A v tom nám konopí ani v kontextu biblického chápání morálky určitě nebrání. Všechno, co se dnes děje okolo trávy, je jeden velkej podfuk...
Sorry, ale fakt hodně zestručňuju, takže se tam občas může objevit hovadina, dvojsmysl, nebo něco podobnýho. Jen se snažím matně nastínit, jak se na to koukám...
Ále dyk jó, všechno OuK. Já taky zestručňuju a evidentně jsem nevyjádřil srozumitelně to, o co mi šlo nejvíc. A to, že existují dva směry pohledu.
První, introspektivní, či-li namířený na sebe a do sebe, do svého jednání a myšlení. Prostě takový samosoud. Ten je naprosto v pořádku, protože každý sám o sobě všechno ví a posoudí své vlastní skutky podle vlastního morálního kreditu. Je jen na něm, jak bude k sobě přísný v rámci toho, co přijal za morální, a to, co za morální přijal, zas může sám měnit podle toho, s čím souhlasí a nebo ne a podle toho, jak rozšiřuje svoje vzdělání i svoje zkušenosti.
Druhý pohled, pohled namířený ven na ostatní, je ale naprosto k ničemu. To jsem původně chtěl zdůraznit. Možná ještě tak, pokud si takový soud o druhém dokážu nechat pro sebe, ale jít za druhým a začít mu cpát: "Hej, to co děláš, je špatné/dobré! Ty jsi dobrý/špatný člověk!" to už žádný smysl nemá a na tom trvám. Ono i to pomyšlení a posuzování je zavádějící, ale problém, který tím vznikne, zůstane alespoň jen v tvé hlavě a budeš si ho muset taky sám vyřešit. V opačném případě ale, pokud ho pustíš ven, stáváš se tím samým, koho kritizuješ. Na první pohled možná ne, ale čas ti pak sám ukáže, že čím víc se od jiných snažíš odlišovat, ať už v pozitivním(obdivem) či negativním(odporem) slova smyslu, tím víc se stáváš stejným, jakými jsou oni.
A není se vlastně co divit, vždyť všichni jsme jen stejní lidé a každý z nás dělá někdy chyby. Já dneska, ty zítra, on pozítří. Co myslíte, že má věčí smysl? Aby ty's mi dnes řekl, že dělám chybu a já ti to pak zítra vrátil, až jí uděláš ty? A nebo je lepší, když ty odpustíš dnes mě a pomůžeš mi s nápravou, abych já zítra mohl to samé udělat pro tebe, protože tím, že mi ukážeš jak jinak, pomůžeš mi mnohem víc, než když mi jen řekneš, jak to dělám špatně?
Ale samozřejmě je mi jasné, že skutečný život je nebetyčně složitější a v extrémních situacích se těžko reaguje s klidema rozvahou, ale ruku na srdce. Kolikrát musíte za život čelit brutálnímu vrahovi proti tomu kolikrát musíte(?) třeba pustit babičku v tramvaji sednout a nebo pomoct mámě s nákupem(?), co?
10-01-2003 v 11:27 AM
Už jsem se do toho pěkně zamotal...
2 Greater
